Regionální geografie Evropy – fyzickogeografická část Studijní materiály —KRÁL, V. Fyzická geografie Evropy, Praha: Academia, 1999, s. 71 – 88. — —Regionální geografie Evropy a Společenství nezávislých států. URL — —NETOPIL, R., BIČÍK, I., BRINKE, J. Geografie Evropy. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 323 s. ISBN 8004224326. — —VITURKA, M., ŘEHÁK, S., VANČURA, M. Regionální geografie Evropy a ČR. MU, Brno: 2004. — —HÜBELOVÁ D., CHALUPA P. Evropa – cvičení z regionální geografie, Brno, 2008 s. 43 – 47. — —JUREK, M. Regionální geografie Evropy. URL Úvod —Označení, které pochází od Féničanů ze slova „erb“ = Z část světa vzhledem k poloze, někdy překlad „země tmy“ —Řekové změnili název na Európos = opačná část světa od Asie, kterou označovali „asu“ – světlý, jasný, na V vycházelo Slunce —Evropa tvoří společně s Asií největší souvislou pevninu na Zemi, zvanou Eurasie ¡Eurasie 54,8 mil. km², z toho Evropa asi 19 % (10,5 mil. km2), bez evropské části Ruska 12 % ¡velký poloostrov na západě eurasijského kontinentu, je však chápán jako samostatný světadíl, což vychází především z kulturně-historických specifik — — — Poloha a vymezení Evropy —Hranice mezi Evropou a Asií: ¡neexistuje jednoznačné FG kritérium – mezi oběma světadíly se nenachází rozhraní litosférických desek ani výraznější zúžení pevniny v podobě šíje => konvenční hranice (nad jejím průběhem nepanuje shoda) ¡v pojetí ruských fyzických geografů, které se používá v geografii východoevropské a středoevropské (včetně Německa i ČR), prochází hranice následovně: ÷Bajdartský záliv Karského moře ÷východní úpatí Uralu ÷horní tok řeky Ural ÷Mugodžarské vrchy ÷řeka Emba ÷Kumo-manyčská sníženina ÷Kerčský průliv ÷průlivy Bospor a Dardanely Průběh hranice - varianty hranice-evropa-asie.png A: dle IGU, uplatnění v ČR – Bajdaratský záliv, řeka Bajdarata, východní úpatí Uralu, horní tok řeky Ural, Mugodžarské vrchy, řeka Emba, pobřeží Kaspického moře, řeka Kuma, Kumo-manyčská sníženina, řeka Don B: z Karského moře po rozvodnici na hlavním hřebeni Uralu a po řece Ural až do Kaspického moře C: od Jugorské úžiny přes vrchy Paj-choj a dále jako B. D: severní část pohořím Ural, jižní část po rusko-kazašské hranici ke Kaspickému moři. E: severní úpatí Velkého Kavkazu. F: po hřebeni Velkého Kavkazu od Apšeronského poloostrova po Kerčský průliv. G: jižní úpatí Velkého Kavkazu. H: tektonická sníženina mezi Velkým a Malým Kavkazem (podél řek Rioni a Kura). I: po hřebeni Malého Kavkazu a podél řek Araks a Kura. J: po bývalé jižní hranici SSSR Ostatní hranice Evropy —Pobřeží evropské pevniny je vůbec nejčlenitější ze všech světadílů, s řadou poloostrovů a ostrovů —Pobřeží kontinentální části Evropy je nejčlenitější ze všech světadílů, délka cca 37 000 km —Z pohledu FG se k Evropě počítají ostrovy (ostrovy + poloostrovy = cca 30 % celkové rozlohy), které jsou součástí evropského kontinentálního šelfu (jedná se o ostrovy pevninského původu), a také sopečné ostrovy v evropských vnitřních mořích: ¡souostroví Nová Země, Země Františka Josefa a Svalbard (Špicberky) ¡Britské ostrovy včetně Shetland a Orknejí ¡většina ostrovů ve Středozemním moři — —Pobřežní čára odpovídá mladému pobřeží, které je málo přetvořeno abrazní činností (až na výjimky) —K evropskému kontinentu se podle kritérií fyzické geografie nepočítají ostrovy: ¡ Jan Mayen, Island, Faerské ostrovy, Rockall, Azorské ostrovy, Madeira, Kanárské ostrovy, Kypr — Mezní body pevninské Evropy Někdy bývá za nejsevernější bod evropské pevniny označován mys Nordkapp (71°10′21″ s. š.), který se nachází na ostrově Magerøya, a dokonce i na tomto ostrově je ještě severněji položený mys Knivskjellodden (71°11′8″ s. š.). Zatímco Nordkapp je přístupný po silnici a ročně jej coby "nejsevernější bod Evropy" navštíví přes 200 tis. turistů, mysu Kinnarodden lze dosáhnout jen celodenní pěší túrou napříč tundrou, případně k němu připlout ve člunu. Mezní body Evropy se zahrnutím ostrovů Někdy bývají k ostrovní části Evropy přiřazovány i vzdálenější ostrovy v Atlantském oceánu a jako nejzápadnější bod tak bývá uváděn i mys Bjargtangar (65°29′55″ s. š., 24°32′46″ z. d.) na Islandu nebo dvě lokality na Azorských ostrovech: Fajã Grande (39°27′5″ s. š., 31°16′5″ z. d.) na ostrově Flores nebo blízký ostrůvek Monchique (39°29′44″ s. š., 31°16′32″ z. d.). Jedná se však o ostrovy mimo kontinentální šelf evropské pevniny. Povrch —Délka spojnice S-J na pevnině: 4300 km —Délka spojnice V-Z: 5400 km — — 50 % plochy Evropy – nížiny do 200 m ¡Nejrozsáhlejšími nížinami jsou Východoevropská rovina, Středoevropská nížina (její hlavní částí je Středopolská a Severoněmecká nížina) a Francouzská nížina —1,5 % pohoří nad 2000 m ¡Nejvyšším evropským pohořím jsou Alpy, na které navazují Karpaty. Ural, tvořící hranici s Asií, je nejdelším pohořím Evropy. Rozlehlá pohoří pokrývají také významné evropské poloostrovy. —Zbytek – vrchoviny, hornatiny —Střední nadmořská výška – 340 m —Nejvyšší bod – Mt. Blanc (4807 m) —Nejnižší bod: poldry v NL (Zuid Holland: -5 m), vysychající dno Kaspiku: -26 m — — — —61 % akum. + eroz. roviny a náh. ploš. v sedim. horin. — — 25 % horská pásma (stará i nová) — —13 % krystalinikum štítů — —1 % vulkan. obl. Ostrovy, poloostrovy —Největší poloostrov – Skandinávský – 800 000 km2 ¡Hl. atlanstké pobřeží fjordového typu, lemováno četnými ostrůvky (Mofoty) ¡Barentsovo moře – poloostrov Kola, Kanin ¡Arktická souostroví – Nová země, Země Fr. Josefa, Špicberky, Island —Největší ostrov – Velká Británie – 224 000 km2 (průliv La Manche, 31 km, Doverská úžina) —Baltské moře spojeno se Severním mořem průlivy: Skagerak, Kategat, Velký a Malý Belt, Korsund — — — — — — — Ostrovy, poloostrovy —Ostrovy v Baltském moři – ostrovy dánské —Atlantik: ¡Poloostrovy ÷Pyrenejský (Gibraltar – Afrika – km) ÷Apeninský ÷Balkánský ¡Ostrovy ÷Sicílie ÷Sardínie ÷Korsika ÷Kréta ¡Úžiny ÷Bospor a Dardaneli ¡ — — — — — — — Typy pobřeží —fjordové (i Skotsko) —skjarové [šérové] - se zaoblen. skalkami (typ ingresní), (v. pobř. Švédska, j. Finska). —boddové - mělké zátoky nepravidelných obrysů (typ ingresní), (j. pobřeží Baltu). —estuáriové - nálevkovité s rozšířením do moře, vliv přílivu (na Labi do 150 km) —riasové - zatopené říč. doliny, při poklesu pevniny (sz. Španělsko, Bretaň, z. Korzika), (typ ingresní), —watové - ploché, akumulační (Německo, Nizozemí, Dánsko). Geologický vývoj Evropa v proterozoiku —Prekambrické bloky dnes vystupují k povrchu kontinentů v oblastech tzv. kratonů —Geologické jádro Evropy tvoří východoevropský kraton —Jeho V ohraničením je Ural, J okraj lemují mladší orogenetická pásma a JZ hranici určuje transevropská suturní zóna (též Tornquist-Teisseyrova linie), která odděluje stabilní kraton od mladších mobilních oblastí Evropy. —TESZ probíhá od Dánska přes severní Německo, Polsko a Ukrajinu do Rumunska —Geologové rozlišují ve východoevropském (VE) kratonu tři segmenty: ¡Fennoskandie, ¡Sarmatie ¡Volgo-Uralie — VE kraton vznikl kolizí těchto tří původně samostatných bloků – nejprve Sarmatie spojila s Volgo-Uralií a poté došlo ke kolizi s Fennoskandií. —V dalším vývoji se tyto bloky už od sebe neoddělovaly a na počátku paleozoika tvořily kontinent Baltika. — Evropa v proterozoiku —Prekambrické horniny dnes vystupují k povrchu pouze v baltském štítu, v ukrajinském štítu a ve voroněžském masivu. —Ostatní části Fennoskandie a Sarmatie a celá Volgo-Uralie jsou pokryty mocnými vrstvami sedimentů a tvoří rozlehlou oblast zvanou východoevropská platforma (též ruská tabule), která ve fanerozoiku poklesává. —Tektonické procesy vytvořily ve VE kratonu riftovité sníženiny, tzv. aulakogeny, které z větší části sledují průběh kolizních zón původních tří segmentů. —Průměrná mocnost sedimentů pokrývajících východoevropskou platformu se pohybuje mezi 1–3 km, ovšem v aulakogenech se soustředily vrstvy ještě mocnější (např. v dněpro-doněckém aulakogenu až 5 km) a představují významné lokality potenciálního výskytu ložisek ropy a zemního plynu. —Paleogeografická situace svrchní proterozoikum Baltský štít tvoří následující geologické jednotky: —kolský blok – nejstarší část štítu, značný rozsah výskytu hornin archaického stáří; —karelidy – stáří okolo 2,0 Ga; —svekofenidy – nejrozsáhlejší regionálně geologická jednotka baltského štítu, vznikla okolo 1,9 Ga, zahrnuje převážně kyselé vulkanity a klastické sedimenty; —svekonoridy – nejmladší část štítu, vyvrásněná nejprve gotskou orogenezí okolo 1,6 Ga a později převrásněná svekonorskou orogenezí okolo 1,0 Ga. —Na konci proterozoika (600 Ma) utvořily všechny tehdejší bloky pevniny na Zemi superkontinent Pannotie, který se ale už okolo 540 Ma rozpadl na čtyři kontinenty: Baltiku, Gondwanu, — FG regiony Nerostné suroviny —Vázáno na geologický a geomorfologický vývoj —Černé uhlí ¡Vázáno na karbonské a permo-karbonské sedimenty, naleziště v depresích = mezihorských a horských pánvích hercynského stáří ¡Obl. Doněcká, Hornoslezská, Porůrská, Středoanglické pánve —Hnědé uhlí ¡Sedimenty 3H stáří ¡Povodí stř. Labe a stř. Odry (V Německo), Ruská tabule (spodnokarbonské sedimenty – Podmoskevská pánev) —Ropa ¡Ložiska v neogenních sedimentech v obl. alpinského vrásnění ¡Podkarpatská pánev v Rumunsku, Z Ukrajina, Vídeňská pánev (MND), Severní moře, Ruská tabule ¡Ve všech uvedených ložiscích ropy i zemní plyn —Místní suroviny nestačí krýt spotřebu ® dovoz hl. ropy a z. plynu Nerostné suroviny —Železné rudy ¡Vázány na krystalické břidlice různého stáří ¡S Švédsko (Kiruna), v sedimentech – Lotrinsko, Gelč ¡Obl. Krivoj Rog v Rusku, Kurská magnetická anomálie, Ural —Barevné kovy ¡Pásma hercynského vrásnění ¡Pyrenejský poloostrov, Krušné hory, Ural ¡měd - Polsko ¡bauxit - Maďarsko, Francie a Řecko —Nerudné suroviny ¡Draselné soli – Alsasko, Obl. Strasfurt (Německo), povodí Kamy —Stavební suroviny (písek, stavební kámen, vápenec, cihlářská hlína) ¡jsou rozšířeny po celém evropském území a slouží hl. k výrobě stavebních hmot Klima – klimatotvorné faktory —Tvar kontinentu —Blízkost oceánu (kromě V dost blízko) – přítomnost mořských proudů —Reliéf ¡převládá Z proudění (proudění Z-V nemá velké překážky, S-J horské překážky) ¡Srážky – zvýšení srážek v návětrných polohách —Poloha skoro celé Evropy v mírném klimatickém pásu ¡4 roční období ¡Velká role dodávky sluneční E ÷ ¡ Atmosférické a oceánské proudy v Evropě Klima – klimatotvorné faktory —Atlantské vlivy ¡Plynou z rozdílu E mezi vodou a kontinenty ¡Mořské proudy mění klima Evropy ÷Teplý Severoatlanstský proud (od 45°s.š. jako Norský proud a dále jako proud severního mysu – odtud Špicberský proud, Irungerův proud), projevuje se v zimě ÷Studený Kanárský proud (odděluje se od S atlantského a obrací směrem na J, do teplých oblastí přináší ochlazení), projevuje se v létě —Energetické faktory ¡Zisk zářivé E – změna v průběhu dne a noci ¡Mořský polární vzduch přináší do Evropy teplo do přízemní vrstvy atmosféry a advekcí přenáší teplo na kontinent ¡Oblačnost – modifikace příjmů tepla ÷ ÷ ¡ Klima – atmosférická cirkulace —Rozhodující je rozložení atmosférických útvarů ¡Islandská tlaková níže – celoročně, ale výrazná v zimě, kontrast mezi teplotou oceánu a pevninou ¡Azorská výše – hl. v létě ¡Asijská výše – v zimě ¡Putující cyklóny – postupují z Atlantiku nad Středomoří nebo zde vznikají => Janovská cyklóna, tlaková níže nad J Řeckem a Kyprem ¡Arktická anticyklóna – v létě, pokud zasáhne na J, velké ochlazení — D:\grafika\ledovec9.JPG Podle zeměpisné šířky: arktický subarktický boreální mírný subtropický Podle k poloze pevnina vs. oceán: oceánické kontinentální přechodné Podle nadmořské výšky: horské —Arktický pás ¡Do arktického pásu spadají jen ostrovy Špicberky na severu Evropy. — —Subarktický pás ¡Do oblasti subarktickém pásu patří nejsevernější část Skandinávského poloostrova a severní část Islandu. Podnebí je typické mírnou zimou, chladným létem a vysokou vlhkostí vzduchu v průběhu celého roku. — —Mírný pás ¡V mírném pásu leží nejrozsáhlejší území Evropy. Výrazně jsou vyvinuty čtyři roční období. — —Subtropický pás ¡Do subtropického pásu spadá jižní Evropa v oblasti poloostrovů a ostrovů Středozemního moře. Vyznačuje se převládáním tropického vzduchu v létě, který přináší horké a jasné počasí. V zimě převládá vzduch mírných šířek a spadne největší část celoročního množství srážek. — Podnebné pásy Oceánické podnebí ¨Pravidelné srážky ¨Málo sněhu ¨Malé rozdíly mezi teplotami (během dne i roku) ¨Silné větry ¨Island, Atlantské pobřeží + Z svahy hor C:\VV\EVROPA\PROGRAM\FOTO\P_ZALIV.BMP Kontinentální podnebí ¨Horká a suchá léta ¨Chladné, ale slunečné zimy (asijské vlivy, není stabilizační efekt z oceánů) ¨Nedostatek srážek ¨V Skandinávie a V evropské nížiny C:\Dokumenty\Obrázky\Příčné písky.jpg Další varianty podnebí v Evropě ¨Stepní •Podobné kontinentálnímu •Výpar > odtok •Typické pro Ukrajinu a Maďarsko ¨Horské •Dáno nadmořskou výškou •Odlišné teplotou a srážkami, teplotní inverze •Sněhová čára - výška je závislá na zeměpisné šířce • • • Vodstvo —Srážky cca 7 500 km3 ¡výpar 4 600 km3 ¡odtok 2 900 km3 (nejvíce do Atlantského oceánu), menší část do S ledového oceánu ¡plošný odtok větší než odtok do oceánu (závlahy, spotřeba lidí) ¡ ¡ — Vodstvo – říční síť —Horotvorné pochody v minulosti utvořily hustou říční síť, která nese známky mladého a nedokončeného vývoje (tektonické pohyby, 4H zalednění) —Hl. kont. rozvodí neprobíhá jen po nejvyšších hřebenech, ale i přechází na starší strukturní jednotky v nízkých nadmořských výškách ¡Umožnění vodní dopravy, spojení řek průplavy — — Vodstvo – 10 nejvýznamnějších evropských řek z hlediska rozlohy povodí —Volha —Dunaj —Kama —Dněpr —Don —Severní Dvina —Pečora —Oka (2. největší přítok Volhy) —Rýn —… Vodstvo – vodnost řek (dlouhodobé průtoky Qa) —Dáno plochou povodí a zdrojem napájení —Množství vody je závislé na podnebí – projevuje se ve srážkách, odtoku a zámrzu ¡Volha ¡Dunaj ¡Pečora ¡Kama ¡Severní Dvina ¡Rýn ¡Něva ¡Sáva ¡Rhôna ¡Dněpr Vodstvo – typy řek —Řeky Z evropské ¡V oblasti oceánické ¡Nejvyšší vodní stavy a vodnost v období srážek, tj. na podzim a v zimě ¡Aplituda mezi min. a max. není velká —Řeky středo a V evropské ¡Letní srážky – červenec + srpen, ale také největší výpar a spotřeba vody rostlinstvem ¡Max. stavy – jaro (březen + duben – tání sněhu) – jarní povodně ¡Horské řeky – opožděné tání – přesun maxim na květen – letní povodně —Řeky velehorské, alpské ¡Povodně typické pro letní období, kdy taje velké množství sněhu, méně často na jaře —Řeky středomořské oblasti ¡V létě nižší vodní stavy nebo mohou vysychat, nejvíc vody v zimě (zimní deště) Srážky —Nad Evropou převládá Z přenos vzduchových hmot ® malá diference vlhkostního rázu klimatu —Od S, J, Z přichází vzduch z oceánu – bohatý na vodní páru, ale záleží jak rychle se přesune nad pevninu —Nejvíc srážek na Z svazích horských překážek a Z pobřeží + vliv nadmořské výšky ¡1000 – 4000 mm: Dynárské pohoří, Alpy, S pobřeží Skandinávie, Masif Central, Irsko, VB, část Z Pyrenejí —Kotliny, brázdy – srážkový stín ¡300 – 500 mm: JV Evropa (Pyrenejský, Apeninský, Balkánský poloostrov), vnitřní Švédsko, S Finsko, střed Polska, Pádská nížina, nížina stř. Dunaje — Dunaj —Délka 2857 km, plocha povodí 897 000 km, prům. průtok 6430m3/s —Pravé přítoky přispívají ze 66 % k jeho prům. vodnosti, ale podíl rozlohy povodí těchto přítoků je 44 % (hl. přítoky z Alp) —Ze 120 přítoků 34 splavných, Dunaj splavný od Ulmu —Pramen ve Schwarzwaldu – soutok řek Brigach a Breg —Horní tok ¡Zaklesnuté meandry, plavební dráha upravena plavebními komorami, akumulace unášeného materiálu ¡Přítoky: Isar, Inn, Lech, Ens, Iler (řeky ledovcového typu) —Střední tok ¡Nížina panonské pánve, akumulace materiálu – problémy při plavbě ¡Přítoky: Dráva, Tisa, Sáva (nejvodnější v jarních měsících) —Dolní tok ¡Od výtoku z Železných vrat ¡Přítoky: Suet, Prut (zvyšují vodnost málo) —Delta ¡Agradační valy, přecházejí do moře mělčinami ¡3 ramena: 1) kulijské – největší, odvádí 70 % vody, 2) sulinské – plavební kanál o délce cca 63 km, 3) svatojiřské – zajímavé ekotopy —Význam pro výrobu el. E (např. Gabčíkovo) ¡ — — — — — Rýn —Délka 1320 km, plocha 224 000 km2 —Vznik soutokem 2 zdrojnic – Přední a Zadní Rýn, pramení v alpských ledovcích na území Švýcarska —Po Bodamské jezero – ledovcová řeka —Udržována plavební hloubka, od Basileje —Přítoky: Aare (ledovcový režim) , Neckar, Mohan, Lahn, Sieg, Ruhr, Lippe, Mosel —Vyrovnaný odtok v průběhu roku —Ramena delty: Isel, Lecken, Rihn —Podél řeky řada průmyslových podniků – znečištění (stoka Evropy) — — Rhona —Délka 812 km, plocha 96 000 km2 —Pramen v Bernských Alpách —Po Lyon ledovcová řeka, protéká Ženevským jezerem – zpomaluje průtok —Povodně v zimních měsících (konec zimy a začátek jara) —Levé přítoky z Alp: Iser, Durance —Na počátku bažinaté a jezernaté delty se dělí na Malou a Velkou Deltu, delta pokračuje ve Středozemním moři —V celém povodí hodně nádrží s hydroelektrárnami —Splavná, ale nemá větší dopravní význam —Velké množství materiálu z Alp a Masiv Central — — — Pád —Italsky Po —Délka 652 km, plocha 75 000 km2 —Odvodňuje J část Alp + S část S Apenin —Horský úsek jen 35 km, poté protéká Pádskou nížinou —Levé přítoky ¡Alpské, ¡Protékají jezery, které vyrovnávají rozkolísané průtoky ¡Krátké, ale prudké řeky, hodně materiálu, ukládání v jezerech, neustálé zanášení Pádu —Pravé přítoky ¡Ze S Apenin, krátké přítoky ¡Řeky Tanaro, Parma, … ¡Vodnost hl. z dešťů, z ledu na podzim a v zimě (středomořský režim) —Průtok vyrovnaný – střídání vlivu P a L přítoků —Povodně v zimě po deštích, hl. v nižších a středních polohách —Zavlažovací kanály, velmi úrodná niva —Hydroelektrárny – v Itálii 90 % el. E — ¡ — — Jezera —Velký počet jezer, ale nerovnoměrné rozložení (S Evropa, Středoevropská nížina, alpská jezera), převládají jezera malá —Různý původ: ledovcová, tektonická, vulkanická, krasová, kombinovaná —S Evropy: ¡Ledovcový původ ¡Jezerní plošiny – Meklenburská, Pomořanská, Finská, Mazovská ¡Nejrozsáhlejší a nejhlubší na Baltském štítu ¡Vännern, Vättern – Švédsko ¡Saimaa – Finsko ¡Ladožské, Oněžské – Rusko —V část Skandinávského pohoří ¡Jezera v ledovcových údolích, na řekách, které jsou velmi krátké a rychlé ® hydroelektrárny —Středoevropská nížina ¡Vznik jezer po ústupu 4H ledovce ¡Menší, mělká jezera ¡Śniargvi, Miedwie (Polsko), Müritz (Německo) ¡ ¡ ¡ — — Jezera —Horské oblasti ¡Alpy + předpolí Alp ¡Pánve největších jezer na úpatí Alp, tvořena ledovcovými údolími, koncové morény a za nimi jezero (často kryptodeprese) ¡Ženevské j., Bodamské j., Neuchatelské j., Zürišské j. —J úpatí Alp ¡Jezera pronikají trogovými údolími hluboko do horských masívů ¡Lago Magiore, Comské jezero, Lago di Garda —Velká Británie a Irsko ¡Ledovcová j. v tektonických příkopech, přemodelovaná ¡Loch Ness, Loch Lomound, Longh Meagh —Další jezera v Karpatech, Pyrenejích, Dynárské ostrovy… - často karová jezera s různě hlubokými pánvemi, rychlé zamrzání, hromadění suti, studená —Nezaledněná oblast v pleistocénu, přesto jezera tektonická, např. Balaton, Ochrické j., Prespanské j. ¡ ¡ ¡ ¡ — — Jezera —Pobřežní jezera – vznik uzavřením zálivu – Franc. Pobřeží, Severní moře, J Baltského moře —Jezera v nivách a deltách řek – delta Dunaje a Rýnu —Jezera sopečného původu ¡v Evropě vzácná ¡Itálie – Trasimenské j., Bolsenské j. ¡Německo – pohoří Eifel —Krasová jezera ¡Nejčetnější v Dynárském pohoří ¡Plitvická jezera ¡ ¡ ¡ ¡ ¡ — — Ledovce —V Evropě plocha cca 119 000 km2 —Největší část připadá na Arktické ostrovy – 99 000 km2 —Na Islandu asi 11 % plochy, 11 800 km2 —Na pevnině největší ve Skandinávském pohoří (horský ledovec, 5 000 km2) —V Alpách 4 140 km2 —Zbytku ledovců v Špan. Kordileře a v Apeninách —Ledovců ubývá Půdy — D:\obrazky\obrazky\půdy1.JPG Fauna a flóra —Rozmístění ovlivněno podnebím a působením člověka —Některé druhy vyhubeny, jiné rozšiřovány —Migrace ovlivněna i postupem a ústupem ledovce —2 oblasti: V x Z —V – více vyvinutá pásmovistost, modifikace nadm. výškou — — D:\VV\VYUKA\PREDNASK\EVROPA\grafika\úvod\vegetac8.JPG Fauna a flóra —Arktické pouště ¡Arktické ostrov, S pevniny ¡Mechy, lišejníky, některé kvetoucí byliny – netvoří souvislý pokryv —Pásmo tundry ¡S pobřeží Skandinávie, poloostrov Kola, S Ruska ¡Zakrslé keře (hl. vrby a břízy) ¡Půdy málo mocné, močálovité, s typickým glejovým horizontem, mrazové klíny ¡J část přechází do lesního pásma, ale někdy se vyčleňuje mezipásmo lesotundra (bezlesá vegetace, postupné prolínání kleče s začínajícím lesem) ¡Zajíc bělák, liška polární, sob polární (na zimu do tajgy), mrož lední (Špicberky a Nová Země), medvěd lesní (na krách – pobřeží Islandu a Norska) ¡ — ¡ ¡ — — Fauna a flóra —Koeficient lesnatosti klesá od S k J – souvislost s vláhovou bilancí —Přírůstek lesů od Z na V —Pobřežní území – lesnatost snižuje zabahnění —Skandinávie ¡Velké lesní komplexy na Skandinávském pol. – boreální jehličnaté lesy pokrývají 60–80 % plochy ¡Bez lesů je krajní S, nejvyšší polohy Skand. pohoří, málo zalesněny Z svahy Skand. poh. – těžba dřeva pro stavbu lodí, prodej dřeva, papírenský prům., ale v současnosti obnova —Z + stř. Evropa ¡změna původních floristických poměrů díky osídlení – na místo původní vegetace monokultury, louky, pastviny, pole ¡Velké odlesnění, ale koef. lesnatosti se pomalu zvyšuje —Středomoří ¡Koef. lesnatosti < 20 %, místy i < 10 %, větší jen Z část Pyrenejí, SZ Balkánu ¡Kácení lesů už od středověku – zisk půdy, stavba lodí, ale obnova velmi těžká kvůli klimatu, degradaci půdy a častým požárům ¡Produktivnost lesů nízká, cenný pouze dub korkový ¡Původní lesy nahrazeny kulturními plodinami – vinná réva, obiloviny, olivy, zelenina… ¡ ¡ ¡ ¡ — — — — Fauna a flóra —Pásmo lesní ¡Plošně nejrozsáhlejší ¡Evropa má průměrný koeficient zalesnění 30 %, ale rozložení lesů nerovnoměrné ¡Subpásma: ¡Tajga ÷na S až po 60 ° s. š. – Skandinávie, S Ruska = nejsevernější část lesního pásu ÷Jehličnaté lesy (smrk, borovice, k V – jedle, modřín), podrost - brusnice, borůvka, mechy, kapradiny ÷Z listnatých – břízy, olše (spíše příměsi) ÷Ostřicové a rašelinové močály ÷Vyšší oblasti – horská tundra, zakrslé břízy, hranice lesa: J Skandinávie – 1200 m, S Skandinávie – 200–400 m ÷Los evropský, medvěd hnědý, tetřev hlušec, čáp černý, rosomák sibiřský ¡Smíšené lesy ÷S část anglických ostrovů, J Skandinávie, středoevropské nížiny, ruská rovina, cca do 52–53 °s. š. ÷V ruské rovině se toto pásmo zužuje k S Uralu ÷Hl. lesy listnaté – dub, lípa, javor, jasan, buk, habr ÷Srnec, jelen, divoké prase ÷Jehličnany méně ÷Půdy – podzoly, někdy šedé lesní půdy ¡Listnaté lesy ÷Hl. v Z Evropě, tam, kde převládá oceánické podnebí, v ruské rovině se opět zužuje ÷Převládají dubové a bukové lesy, na JZ kaštany (J Francie, S Španělsko) ÷Půdy – lesní hnědozemě, v ruské rovině – šedé lesní půdy ÷ ÷ ¡ ÷ ÷ ÷ ÷ ÷ ÷ ÷ ¡ — ¡ ¡ — — Fauna a flóra —Lesostepi ¡Degradované černozemě ¡Na J od ruské roviny přechází v pásmo stepí (bylinné a travnaté porosty na černozemích) ¡Na J Ukrajině a v dolním Povolží – kaštanové půdy ¡Velmi úrodné —Stepi ¡Produkt suchého kontinentálního klimatu mírných šířek, srážky pod 500 mm/rok (hl. v zimě a na jaře) ¡Černozemně (většina stepí v pole) ¡Pusty (Maďarsko), stepní vegetace mesety má převážně horský charakter – plošně malé a neudrží se velcí savci - nejhojnější obyvatelé bezobratlí, hlodavci, ještěrky, sup —Polopouště ¡V Přikaspické nížině ¡Málo souvislý porost xerofytů a polokeřů ¡ostrůvkovité rozšíření slaných půd —Stále zelená mediteránní vegetace ¡Oblast Středozemí ¡Některé druhy dubů (hl. korkový dub) a borovic ¡Na V macchie ¡Oblast Balkánu – xerofytní křoviny s opadavými listy / šibljak – neopadavý ¡Suchomilné byliny, keře ¡Půdy – hnědé, na vápencovém podkladě převládají červenice —Horské oblasti ¡Stupeň jehličnanů – stupeň kosodřevin (podobný lesotundře) – stupeň horských luk (podobný tundře) – stupeň kamenitých mrazových pustin (podobný arktickému pásu) ¡ — ÷ ÷ ¡ ÷ ÷ ÷ ÷ ÷ ÷ ÷ ¡ — ¡ ¡ — — D:\VV\VYUKA\PREDNASK\EVROPA\grafika\živprostředí.JPG