Kapitoly z fonetiky a fonologie českého jazyka Marek Lollok Zvuková stavba souvislé řeči - rovina suprasegmenální Tzv. prozodické (modulační) prostředky: - síla hlasu - výška hlasu - tempo - pauzy - barva hlasu Síla hlasu proměna síly hlasu souvisí s hranicí slov, s rytmem jazyka, se slovním a větným přízvukem; mimo to může sdělovat postoj konkrétního mluvčího k dané skutečnosti Výška hlasu - významotvorné jsou zejména změny výšky hlasu Tempo rychlost artikulační práce; pro určitý jazyk je obvykle udáváno počtem slabik na určitou jednotku v různých jazycích se liší Pauzy přerušení řečové činnosti z logických důvodů a také z fyziologických příčin (doplnění dechu) je signálem terminálního předělu absolutní pauza signalizuje hranice promluvy rozlišujeme: a) komunikativní, odlišující větší řečové celky; b) fakultativní (nemusí být vždy realizována) Barva hlasu (tembre) je spíš složkou estetickou může sloužit k identifikaci mluvčího, z hlediska významu však není podstatná Slabika (sylaba) - základní seskupení fonémů v jazyce je (fonologická) slabika - tvoří ji slabičné jádro (nucleus) a svahy slabiky (praetura; coda) Slovní prízvuk - souvisí s rytmem jazyka - rytmus mluvené řeči je dán systematickým opakováním určitých zvukových prvků, jejich organizací, uspořádáním a využitím - základem rytmu v určitém jazyce je slovní přízvuk čeština má prízvuk stály, vždy na první slabice slova nebo slovního spojení (tj. včetně slabiční předložky 'na západ, 'pro sebe apod.) pravidla přizvukování jsou intuitivní, osvojují se společně s osvojováním mateřského jazyka český slovní přízvuk není významotvorný, ale má svou důležitost, protože odlišuje (jako tzv. hraniční signál) spojení dvou slov od slova jediného (např. je 'den x 'jeden; to 'pivo x 'topivo; ta 'jemná x 'tajemná) Některá slova, obvykle jednoslabičná, přízvuk nemají: - príklonky - přiklánějí se ke slovu předcházejícímu a tvoří s ním jeden rytmický celek (např. 'řekl mi; 'viděl ho; 'rád bych; může jich být i více: 'lépe jsem si to 'rozmyslel) - předklonky - neprízvučná slova, která předcházejí prízvučným (Jak 'ohnivý 'mrak se 'roztáhl.) Přizvukování slabičných předložek - prízvuk následujícího slova obvykle přejímá předložka ('do lesa, 'na pole) - spojení s jednoslabičnou předložkou tvoří jednu těsnou zvukovou jednotku, v tomto smyslu není rozdíl mezi předložkou a předponou ('do stanu; 'dostanu) Odchylky - následuje-li sousloví, sémanticky podstatné, slovo relativně delší ('Pojede na 'olympijské 'hry.; 'Stanul na 'nejnebezpečnějším 'místě.; 'Dostal se do 'příliš 'nebezpečné 'situace.) Vedlejší přízvuk - uvnitř slova ve víceslabičných slovech - ve slovech složených fčerno'bílý, 'česko'polský) Zvukové prostředky větné Intonace - zvuková podoba promluvy; realizuje se nejen pohybem výšky tónu, ale i silou hlasu, tempem i kombinací těchto prostředků - normována nejsou jen pravidla výslovnosti hlásek a hláskových spojení, přizvukování slov a slovních spojení, ale také členění celkového přednesu souvislé řeči Frázování- členění souvislé řeči na jednotlivé promluvové úseky souvisí jak s intonací, tak s místem větného prízvuku (důrazu) - členění řeči je těsně spjato se smyslem, významem, a obsahem promluvy, s fyziologickou stránkou řeči a současně rytmizuje projev Frázování významové členění promluvy na logické celky věta, coby základní jednotka souvislé řeči, obvykle není pronesena vcelku, mluvčí ji pomocí různých zvukových prostředků člení na kratší větné (promluvové) úseky; např. Policisté se zhostili nesnadného úkolu ve velmi krátké době.; Poslechněte si oblastní předpověď počasí pro českou republiku. častou chybou z hlediska logického i rytmického členění věty je rozpojování těsných spojení; např. Je to opravdu poutavá hračka pro děti japonské výroby. Větný přízvuk ve větě i větném úseku jsou určitá slova zdůrazněna, vytčena, popřípadě postavena do protikladu k jiným slovům ve větě různé prostředky zdůraznění: slovosled, využití zdůrazňujícího výrazu, zvukové prostředky -> větný přízvuk (intonační centrum; logický přízvuk; důraz) dochází zde k zesílení prízvučné slabiky, ke zvýšení (či snížení) tónu této slabiky i k jejímu prodloužení větný přízvuk je vždy spojen s významovým jádrem výpovědi - v klidné neutrální větě je větný přízvuk většinou na konci: Díval se na televizi. Odešla jsem nakoupit. Včera hlásili v rozhlase, že se zhorší počasí. - změna místa větného prízvuku může změnit smysl věty; často signalizuje i změnu emocionálního postoje mluvčíh Děti zasadily v parku lípu. Intonace - intonací v užším slova smyslu označujeme výškovou, tónovou modulaci v průběhu mluvené řeči; úzce souvisí s melodií řeči - směr vzhůru, dolů, nebo se výška udržuje na jedné rovině - intonace souvisí s větným členěním, resp. s větnými úseky - rozlišujeme: a) kadenci úseků koncových; b) kadenci úseků nekoncových je skupina slabik patřících k jednomu slovnímu prízvuku v češtině jsou nejčastější dvoj- a trojslabičné takty tzv. sestupné [Děti se vrátily po jídle domů.) je-li takt delší než 3 slabiky, uplatňuje se tzv. vedlejší slovník přízvuk (fakultativní; je důležitý zejména u složených slov): zeměkoule, samoobsluha rovněž více jednoslabičných slov vedle sebe tvoří dohromady takt (To se mi nelíbilo. To by byl nevděk. Má strach z prohry.) Výpovědní/taktový úsek, taktová skupina správné členění mluvené řeči na jednotlivé úseky se nazývá frázování výpověď je uzavřena významově, intonačně, je pro ni charakteristický větný prízvuk, tj. zvýraznění určité části věty, o níž mluvíme jako o jádru výpovědi obvyklý slovní pořádek (objektivní slovosled) je pořadí výpověd -jádro: Dívali jsme se na televizi. opačný pořádek: jádro-výpověď je u subjektivně zabarvených výpovědí: Pěkně jste to napsali.