Didaktika VZ1 Organizační formy výuky Mgr. Radim Slaný •Pod pojmem organizační forma výuky se zpravidla chápe uspořádání vyučovacího procesu, tedy vytvoření prostředí a způsob organizace činnosti učitele i žáků při vyučování •Organizační uspořádání má na první pohled viditelnou vnější stránku •Dvě hlediska – s kým a jak pracujeme, kde výuka probíhá 1. Individuální výuka •Jde o nejstarší organizační formu výuky •Jedná se o trvalejší kontakt jednoho učitele a jednoho žáka (umělecká výchova, trénink vrcholových sportovců, výuka cizího jazyka – konverzace) •Produktivita učitele nízká, ale proces učení velmi intenzivní, učitel se může žákovi neustále věnovat •Žáci jsou zpravidla shromážděni v jedné místnosti, jsou různého věku, různé úrovně vědomostí, jejich počet je různý •Jeden učitel vyučuje, respektive řídí činnost vždy jednotlivých žáků. Každý pracuje individuálně, navzájem nijak nespolupracují •Učivo je stanoveno pro každého žáka zvlášť, nejsou žádné společné učebnice ani jiné prostředky sdělování učiva •Doba vyučování je volná, není přesně určena v časových jednotkách v průběhu dne ani během roku •Rozmístění žáků a věcných prostředků je libovolné a není nijak přesně určeno 2. Hromadná a frontální výuka •Všeobecně nejrozšířenější org. formou výuky •Předpokladem hromadného vyučování je vytvoření skupiny žáků přibližně stejné věkové a mentální úrovně. V praxi to vede k vytvoření školní třídy podle věku dětí •Žáci v průběhu výuky plní vždy ve stejném čase stejné učební úkoly, stejným způsobem •Úkolem učitele je řídit učební činnost všech žáků najednou •Pro takový společný postup všech žáků pod vedením učitele se používá označení frontální výuka •Žáci jsou vedeni a postupují krok za krokem v jakési pomyslné řadě jeden vedle druhého •Implicitně se předpokládá, že žáci mimo průměr se přizpůsobí. Pokud se tak nestane, jsou k přizpůsobení donuceni. Ve skutečnosti jsou často jaksi „na obtíž“, vyrušují nebo komplikují práci učitele •Uspořádání učebny -Řady stolků a židlí -Zasedací pořádek -V popředí většinou místo pro učitele •Organizační rozčlenění •- Systém vyučovacích jednotek – 45min, přestávky, rozvrh hodin Výhody hromadné výuky •Rychlý rozvoj vzdělanosti více lidí najednou •Práce učitele je velmi produktivní •Neveliké fin. náklady •Stačí základní vyučovací prostředky (tabule a křída J) •Nevýhody •Žák často pasivní příjemce informací a vykonavatel pokynů •Vyučující vynakládá značné úsilí na udržení pozornosti a na motivaci k učení •Přehlížení individuální odlišnosti žáků – učitel vidí třídu jako celek •Nerozvíjí tvořivost a činorodost žáků • • • •Učitelé často výuku doplňují různými dalšími organizačními formami, které přispívají k větší individualizaci – zadávají a vyhodnocují samostatnou práci žáků, doplňují frontální metody prací ve skupinách, využívají diferenciaci apod. V těchto případech se však vždy jedná o pouhé doplňky 3. Individualizovaná výuka •Individuální diference mezi žáky, a to i mezi žáky téhož věku •Požadavek žákovy aktivity •Nejcennější a nejtrvalejší jsou poznatky, které žák získal vlastním úsilím a vlastní prací •Daltonský plán (H. Parkhurstová), reformní pedagogika •Žáci značnou svobodu v tom, jakým způsobem budou na úkolu pracovat 4. Projektová výuka •Jedním z hlavních znaků je integrace tradičních předmětů •Žáci nemají tradiční povinnost vyslechnout výklad učitele, zapamatovat si látku, umět ji reprodukovat apod. Mají pomocí vyučujícího řešit určitý úkol komplexního charakteru (projekt), který buď přímo vychází z praktických potřeb, nebo je alespoň s praxí úzce spojený. Předložený úkol musí být pro žáky zajímavý a významný, aby se s jeho řešením identifikovali, aby jej přijali za svůj a jako takový jej se zájmem řešili. 4 základní kroky •Záměr projektu •Zpracování plánu •Provedení projektu •Vyhodnocení projektu • •Uspořádání projektu: individuální, skupinové, třídní, školní •Nevýhody projektové výuky – časová náročnost na výuku 5. Diferencovaná výuka •Možnost seskupování žáků do homogenních skupin podle určitých kritérií, učitel může svou práci lépe organizovat •Diferenciace podle úrovně intelektových schopností, nadání, zájmů, podle místa bydliště •Diferenciace vnější a vnitřní 6. Skupinová a kooperativní výuka •Rozdělení třídy do menších skupin – podle druhu činnosti, obtížnosti činnosti, zájmu žáků, pracovního tempa, dovednosti spolupracovat apod. •Skupinu může vytvořit učitel nebo může vzniknout spontánně •Zdůrazňován sociální aspekt skupinové výuky – komunikace a kooperace žáků •Učitel je zde spíše koordinátor a poradce Literatura •Kalhous, Obst a kol.: Školní didaktika. Portál. Praha. 2002. ISBN 80-7178-253-X