Jedná se o onemocnění, u nichž je dominantním rysem úzkost, která je zcela nespecifická, není vázaná na žádnou konkrétní situaci. Dvě nejzávažnější poruchy, které budou blíže specifikovány, jsou panická porucha a generalizovaná úzkostná porucha.

Panická porucha

Jedná se o záchvaty silné úzkosti, která člověka zcela překvapivě a nahodile přepadne. Pacient netuší, co se s ním děje, prožívá silné obavy, bývá přesvědčený, že umírá. Záchvat paniky je doprovázen tělesnými příznaky jako je bušení srdce, pocení, třes a chvění po celém těle, zástavy dýchání, arytmie, závratě, návaly horka nebo mrazení apod. Nemocný může upadnout do mdlob.

Původní označení této poruchy pocházelo od Freuda jako akutní úzkostná neuróza, dodnes se ve starších zdrojích s tímto pojmenováním můžeme setkat.

Pro diagnózu panické poruchy je třeba, aby se několik silných atak vyskytlo v průběhu jednoho měsíce. Jediná ataka neznamená panickou poruchu. Panická ataka trvá řádově několik minut, obvykle 5 až 20. V období mezi těmito atakami pacient netrpí žádnými jinými duševními problémy. Objevuje se ale anticipační úzkost, tedy silná obava z toho, že by mohl přijít další obdobný záchvat.

Prevalence panické poruchy je cca 3 %, ženy poskytuje toto onemocnění častěji než muže (zhruba dva až tři krát). První projevy panické poruchy se statisticky objevují nejčastěji kolem 25 roku věku. Sociální faktor, který má prokazatelně vliv na propuknutí panické poruchy, je nedávný rozchod s partnerem.

Generalizovaná úzkostná porucha

Pacienta s touto poruchu doprovází v jeho životě všudypřítomná nespecifická úzkost. Pacient se stále obává, že něco není v pořádku, že se přihodí něco zlého jemu nebo jeho blízkým, že všechno špatně dopadne, že není v jeho silách tomu zabránit apod. I běžné každodenní záležitosti v něm vyvolávají a posilují obavy, člověk žije v neustálém napětí a stresu.  Pro diagnózu této poruchy je nutné, aby nadměrná úzkost trvala alespoň šest měsíců. Intenzita úzkosti samozřejmě není zdaleka tak intenzivní jako u panické ataky, nicméně úzkost je vyčerpávající svou neustálou přítomností. Tělesné příznaky, které se mohou u pacientů objevit, jsou hlavně stažení hrdla, nemožnost se pořádně nadechnout, vnitřní neklid, bolesti na hrudi, zvracení, průjmy, časté močení. Dalšími příznaky bývá trvalá podrážděnost, problémy s usínáním, potíže se soustředěním, vynechávání paměti apod.

Prevalence generalizované úzkostné poruchy je zhruba 5 %, opět postihuje častěji ženy než muže. Objevit se může v jakémkoliv věku, nicméně typická je pro pozdní dospělost a sénium (nástup zhruba po 50 roce věku).