1: Co je to muzikoterapie? Muzikoterapie je léčebná metoda, která používá hudbu jako terapeutický prostředek. Spolu s arteterapií, dramaterapií a tanečně pohybovou terapií spadá do oblasti uměleckých terapií (Beníčková, 2011). 2.Historie muzikoterapie Muzikoterapie ma dlouhodobou tradici, ktera byla v průběhu našich dějin přerušována. Již v dávnověku byla hudbě přiznána schopnost ovlivňovat cítění, smyšlení a rozhodovaní . Hudba od davnověku měla moc lidi lečit a ovlivňovat jejich jednani. Pomahala lidem k tomu, aby se dokazali vyjadřit a spoluvytvařet hodnoty. Měla však take moc lidi kazit a ničit. • Terapii hudbou znaly všechny starověke civilizace. Vysokou hodnotu měla v Čině, Egyptě, Asyrii, Babylonu, Izraeli, Řecku a v Řimě. Čiňane vytvořili hudebně kosmologickou soustavu. Hudbu kontroloval statni system. Byl to tym odborniků, ktery určoval vhodnost nebo nevhodnost hudebnich postupů a utvarů pro určitou denni a ročni dobu, dodržovani předpisů bylo přisně střeženo. Přestoupeni těchto předpisů bylo tvrdě trestano – někdy i popravou (Šimanovsky 2001). • Terapeuticka hodnota hudby byla uznavana i ve starem Řecku. Bůh Apollon byl bohem hudby a zaroveň byl uctivan jako darce zdravi. Nejdůležitějšimi postavami řecke hudby jsou filozofove Platon a Aristoteles. Platon přiklada hudbě moralni vyznam ve vychově a vzdělavani. Poukazuje na to, že pro bojovniky nejsou vhodne některe stupnicove mody, protože některe melodie vytvořene pomoci těchto modů vedou bojovniky ke zbytečne změkčilosti, zženštilosti a jinym nežadoucim vlastnostem. Dokonale harmonickeho člověka nazyva Platon muzickym. • V 17. a 18. stoleti se objevila profese, ktera byla přimym předchůdcem muzikoterapeutů - iatrohudebnici. Zabyvali se lečenim psychickych změn, ktere chapali jako nasledek fyziologickych pochodů v těle, lečili je živou hudbou prostřednictvim specialnich lečivych skladeb. • V 19.stoleti muzikoterapie upadala, ale na přelomu 20.stoleti se opět objevuji snahy využiti muzikoterapie v medicině. Velky rozkvět muzikoterapie nastava po 2. světove valce. Objevuji se dvě koncepce – švedska a americka. Americka je orientovana socialněpsychologicky, psychoanalyticky a zaměřuje se na problematiku chovani. Švedska koncepce poklada muzikoterapii za centralni obor v psychologii. • V bývalém Sovětském svazu byl vytvořen systém lečebně logopedicke rytmiky pro děti trpící balbutismem a systém pro děti s poruchami sluchu a pro neslyšící. • Muzikoterapeutické školy 2. poloviny 20.století Moderní muzikoterapie se rozvíjí od konce druhé světové války a pojí se se třemi významnými školami – americkou (USA), švédskou a německou, jež zahrnuje poválečné německé státy, Rakousko a německou část Švýcarska. • Muzikoterapeutické školy 2. poloviny 20.století Moderní muzikoterapie se rozvíjí od konce druhé světové války a pojí se se třemi významnými školami – americkou (USA), švédskou a německou, jež zahrnuje poválečné německé státy, Rakousko a německou část Švýcarska. Počátky americké školy muzikoterapie spadají sice už do období předválečného (30. léta), kdy se v USA hovoří o tzv. „hudební farmakologii“, kterou se američtí muzikoterapeuté pokoušeli vytvořit na základě pozorování účinků různých druhů hudby na lidský organismus. Mnohem většího úspěchu se však dočkala až za druhé světové války, kdy se osvědčila jako prostředek proti sebevražedným epidemiím vojáků v americké armádě. V návaznosti na tyto úspěchy byla potom i v civilní sféře organizována muzikoterapeutická první pomoc potenciálním sebevrahům, kandidátům unáhlených manželských rozvodů a dalším potřebným klientům. Americká MT přispěla též k rozvoji skupinové muzikoterapie. (Linka, 1997) • Švédská škola muzikoterapie hudbě přisuzuje ústřední funkci v léčebném procesu. Od prvopočátku je orientována čistě psychoterapeuticky. Vychází z hlubinné psychologie (zejména Jungových archetypů) a matematického paradigmatu v hudbě, na jejichž základě si vybudovala uzavřený a ohraničený muzikoterapeutický systém. Dle jejího čelního představitele a zakladatele Stockholmského muzikoterapeutického institutu A. Pontvika dokáže hudba, která je otiskem harmonických vesmírných vztahů, proniknout do psychických vrstev osobnosti hlouběji než slovo a navrátit tak člověku jeho duševní rovnováhu. Pontvik o tomto procesu nabývání duševní rovnováhy ve své koncepci muzikoterapie hovoří jako o hudebním zobrazení určitých harmonických archetypů v duši člověka, psychoresonanci. (Mátejová, 1991, Linka, 1997) • Německou větev muzikoterapie reprezentuje zejména Lipská škola, která se pojí se jménem Christofera Schwabeho, jenž se zabýval muzikoterapií neuróz a funkčních poruch a též aktivní skupinovou muzikoterapií dospělých jedinců. V Rakousku se o rozvoj muzikoterapie zasloužila především Koffer-Ulrichová, která ve Vídni v roce 1959 založila první muzikoterapeutické a výzkumné centrum a podílela se na vzniku společnosti pro muzikoterapii Österreichische Gesellschaft Zur Förderung der Musiktherapie, díky níž se muzikoterapie začala přednášet jako předmět na hudební akademii ve Vídni. Rakouská větev německé školy muzikoterapie přišla také s myšlenkou zřizování tříčlenných terapeutických týmů tvořených psychiatrem, psychologem a muzikoterapeutem • Směry v muzikoterapii Současná muzikoterapie nadále rozvíjí koncept matematicko-medicínský a psychologický, nově přichází s konceptem pedagogickým. Ke každému z těchto konceptů se hlásí více muzikoterapeutických škol. • Medicínský koncept muzikoterapie vychází z poznatků předválečné americké školy muzikoterapie a hlásí se k tzv. hudební farmakologii, tj. zkoumá hlavně fyziologické reakce na hudbu (psychogalvanický kožní reflex, dechovou kapacitu, kapilární průtok, svalovou tuhost) a vytváří nabídky konkrétních hudebních skladeb pro jednotlivé funkční poruchy a emocionální rozladění. Hudba, převážně reprodukovaná, kterou klienti poslouchají, slouží jako audioanalgetikum nebo sedativum, nebo jiným způsobem pozitivně ovlivňuje tělesný či psychosociální stav. Toto pojetí muzikoterapie využívá hudbu spíše plošně, nebere v potaz individuální reakce ani estetický vkus jednotlivců. V prostředí nemocnic se tak hovoří spíše o „léčbě atmosféry“ (dle Linky, 1997, „léčba s hudbou“) než o přímé léčbě nemocných. • Paliativní muzikoterapie si klade za cíl zmírňovat psychickou či fyzickou bolest a bývá využívána při lokálních či epidurálních anestéziích, porodech či doprovázení umírajících nebo též muzikoterapie funkcionální, která využívá stimulačního účinku hudby a uplatňuje se tak hlavně při rehabilitaci a fyzioterapii. • Pedagogický a psychoterapeutický koncept mají mnoho společného. Oba tyto koncepty se zabývají psychosociálním fungováním klientů a využívají hudby jako média k navázání terapeutického vztahu a potažmo k rozvíjení klientovy osobnosti žádoucím směrem. Rozdíl ale spočívá v zaměření a cílech, které si tyto přístupy kladou. • 4. Osobnost a role terapeuta Osobnost terapeuta je důležitou součástí terapie. Výsledná podoba muzikoterapeutických setkání i jejich potencionální úspěch záleží z velké části právě na něm. Velmi důležitá je teoretická příprava terapeuta – která zahrnuje nejenom vhled do dané problematiky, ale též obeznámenost s jednotlivými případy klientů, jejich individuálními zvyklostmi a potřebami, prostředím, v němž žijí. Obojí hraje důležitou roli v rozhodování terapeuta ohledně přístupu k danému klientovi. Volba technik a formy muzikoterapie, motivace pro skupinovou či individuální práci, pro práci s homogenními či heterogenními skupinami, záleží však také na terapeutových hudebně-terapeutických preferencích, jeho osobnostních předpokladech, a v neposlední řadě na jeho profesních zkušenostech s určitými technikami Čeští terapeuti tak nejčastěji využívají ty přístupy a techniky, které se jim v praxi osvědčily nebo jsou jim osobně blízké. Specifikem českých terapeutů je eklektický přístup k muzikoterapeutickým metodám. Terapeuti nevyužívají jeden samotný směr, ale směry spíše kombinují, upravují či doplňují na základě zkušeností s cílovou skupinou jedinců s autismem a jinými (nehudebními) programy, které u těchto lidí fungují . • 7 Možnosti studia muzikoterapie Muzikoterapie Název studijního oboru: MUZIKOTERAPIE Místo konání výuky: OLOMOUC Délka trvání: tříleté víkendové studium Celkový počet hodin: 480 Studenti oboru muzikoterapie se seznámí s předměty zaměřenými konkrétně na muzikoterapeutickou praxi, ale součástí studia je i vhled do arteterapie, dramaterapie, eurytmie a některých disciplín alternativní medicíny. Během studia si osvojí hru na terapeutické hudební nástroje, mezi něž patří lyry, chtotty, kantely, různé druhy fléten, citery a další. Výuka probíhá formou skupinových setkání s důrazem na individuální přístup ke každému jednotlivci. Důraz je kladen na prožitek, sebezkušenostní techniky a praktické dovednosti, které jsou podepřeny teoretickými znalostmi a příklady z praxe. Součástí výuky muzikoterapie je letní intenzivní sebezkušenostní výcvik. Lektory jsou zkušení terapeuté z praxe, vysokoškolští učitelé i lékaři. Studentům oboru muzikoterapie přednášejí odborníci z tuzemska i zahraničí. Výuka : - 30 setkání za studium - sobota + neděle, 10 za rok - student absolvuje celkem 480 výukových hodin za celé studium, 160 za rok Podmínky přijetí: - řádně vyplněná přihláška ke studiu - úspěšné absolvování příjímacího řízení - motivační test a motivační pohovor - student nemusí mít předchozí hudební vzdělání Školné: Předpokládané školné činí 9 500 tis. Kč/ semestr. (V dalších ročnících navýšení školného max. o 10 % z částky školného předchozího roku studia) Na základě zaslané vyplněné přihlášky Vám bude doručena pozvánka k přijímacímu řízení. O přijetí na obor muzikoterapie rozhoduje splnění požadavků pro přijímací řízení a pořadí obdržených přihlášek. Kapacita ročníku je omezena. Hlavní lektorský tým tvoří: Mgr. Beníčková Marie, Ph. D. - ředitelka Akademie Alternativa s.r.o., předsedkyně Moravské asociace uměleckých terapií (MAUT) a vysokoškolská pedagožka s dlouholetou praxí v oblasti muzikoterapie (od roku 1996), hudební pedagogiky (od roku 1994), supervize a managementu v oblasti uměleckých terapií (od roku 1998). V roce 2006 získala doktorát Ph.D. na PedF MU Brno - dizertační práce na téma: Problémy sluchové percepce z pohledu muzikoterapie. Zkušenost v oblasti DÚSP, ZŠ, ZUŠ, VOŠ i VŠ. Praxe supervizora muzikoterapie v zařízeních s klienty s mentálním i tělesným postižením a žáky s SPU. Bohatá přednášková i publikační činnost (např. Muzikoterapie a specifické poruchy učení, Grada 2011) Jan Braunstein - pedagog a muzikoterapeut, zakladatel Ateliéru umělecké terapie Délos, dlouholetý znalec různých muzikoterapeutických nástrojů, autor nového systému hry na lyru. Působí v různých hudebních tělesech a má i zkušenosti s vedením amaterského orchestru a sboru. Absolvent oboru sociální terapie a léčebná pedagogika. Mgr. Petr Škranc - muzikoterapeut a speciální pedagog, od roku 2000 je muzikoterapeutem v denním stacionáři pro klienty s mentálním a tělesným postižením. Absolvent Akademie Alternativa s.r.o - oboru muzikoterapie. Aktivní hráč na velké množství hudebních i muzikoterapeutických nástrojů. Herec v bezbariérovém divadle Barka a člen flétnového souboru. René Král - muzikoterapeut, v denním stacionáři pro klienty s mentálním a tělesným postižením. Dlouhodobý hudební skladatel a absolvent Akademie Alternativa s.r.o. - oboru muzikoterapie. Aktivní hráč na velké množství hudebních i muzikoterapeutických nástrojů. • 8. Využití muzikoterapie •8. Využití muzikoterapie •Osoby s mentálním postižením •Osoby s tělesným postižením •Osoby s psychickým onemocněním •Muzikoterapie se může využít i jako relaxační metodaproběžnou populaci. •Muzikoterapeut najde uplatnění v ÚSP, denních stacionářích, krizových centrech, dětských domovech apod. •