3. Sluch a diagnostika sluchu (význam sluchu, stavba ucha, etiologie sluchového postižení, klasifikace sluchových poruch, metody vyšetření sluchu, důsledky sluchové vady) Kateřina Blatná (350578) Význam sluchu komunikace, sociální vztahy příjem informací z okolí základ pro vytvoření vnitřní řeči orientace v prostoru, pocit rovnováhy jistota v pohybu plastičnost vnímání Anatomie sluchového analyzátoru 1 složitý, citlivý orgán zachycuje, zpracovává a vede zvukové vlnění ucho skládá se: zevní ucho, střední ucho, vnitřní ucho Zevní ucho Střední ucho Anatomie sluchového analyzátoru 2 Vnitřní ucho kostěnný labyrint kostěnný hlemýžď předsíň (vestibulum) 3 polokruhovité kanálky blanitý labyrint Cortiho orgán = vlastní sluchové ústrojí, sluchové buňky Fyziologie sluchového analyzátoru akustické energie z okolí rozkmitá bubínek à mechanická energie putuje středoušními kůstkami na oválné okénko à hlemýžď à Cortiho orgán (bioelektrické signály) à vestibulokochleární nerv àmozkový kmen àpodkorové oblasti àkorové oblasti (oblast Heschlových závitů àWernickeho oblast) Poškození sluchu poškození kterékoli části sluchového orgánu může mít za následek vznik SV v závislosti na místě poškození se rozlišují určité typy SV Etiologie SP Endogenní příčiny = vnitřní, vrozené (50 – 75%) nesyndromové izolované sluchové vady syndromové sluchové vady Exogenní příčiny = vnější (25 – 50%), pre/peri/postnatální onemocnění matky, rozštěpy, hypoxie (asfyxie), novorozenecká žloutenka encefalitida, meningitida, úrazy hlavy, akustické trauma, záněty, ototoxické léky, nádory Senzitivní vývojová perioda = velká plasticita mozku Klasifikace sluchových vad vrozené (příčiny genetické, prenatální) časně získané (perinatální) získané (postnatální příčiny) prelingvální postlingváln Typy sluchových vad Periferní nedoslýchavost či hluchota (jednostranná či oboustranná) převodní vada = conductiva percepční vada = perceptiva, senzorineurální vada smíšená vada = mixta, kombinace Centrální nedoslýchavost či hluchota Progresivní vady (ubývání sluchové schopnosti v průběhu života) Periferní sluchové vady 1 PŘEVODNÍ VADY (conductiva, konduktivní) Periferní sluchové vady 2 PERCEPČNÍ VADY (perceptiva, senzorineurální) SMÍŠENÉ VADY (mixta) Centrální nedoslýchavost či hluchota defekty podkorového a korového systému způsobují abnormální zpracování zvukového signálu příznaky jsou velmi rozmanité a mohou být způsobeny jednak organickou změnou a jednak změnou funkční Stupně sluchových vad Nedoslýchavost lehká (20 – 40 dB) střední (41 – 55 dB) těžká (56 – 70 dB) Hluchota praktická (71 – 90 dB, zbytky sluchu) úplná, totální (ztráty více než 90 dB) Ohluchlost Presbyakusis (stařecká nedoslýchavost) Tinnitus (ušní šelesty) lehká až středně těžká nedoslýchavost způsobuje potíže slyšet v hlučnějším prostředí nebo pokud hovoří více osob najednou, střední nedoslýchavost umožňuje poslech mluvené řeči do vzdálenosti 1 až 3 metrů od mluvícího při těžké až velmi těžké sluchové vadě daná osoba jen těžko porozumí řeči bez kompenzace (KI, sluchadla); těžká nedoslýchavost umožňuje slyšet do 1 metru od ucha, u velmi těžké nedoslýchavosti osoba např. neslyší zvuk vysavače, hudby z reproduktoru (pouze vibrace), mluvené řeči neporozumí apod. praktická hluchota je vyšší ztráta než 90 dB, daná osoba nereaguje např. na zvuk motoru ve vyšších otáčkách či na zvuk sekačky Slyšení z fyzikálního hlediska a terminologie Sluchové pole Dynamika lidského sluchu Audiologie medicínský obor zabývající se diagnostikou sluchu odhalí poruchu sluchu a navrhne optimální technickou kompenzaci vychází ze systému objektivních a subjektivních vyšetřovacích metod odborné vyšetření sluchu provádí lékař na oddělení foniatrie a ORL (ušní, nosní, krční) screening preventivní prohlídky – orientační vyšetření sluchu Odborná diagnostická vyšetření klasická zkouška sluchová subjektivní audiometrie a) prahová tónová audiometrie b) slovní audiometrie objektivní audiometrie Audiogram 1 provedením audiometrického vyšetření získáme audiogram decibel (dB) = akustická jednotka pro hlasitost zvuku, čím vyšší je údaj v dB, tím vyšší je sluchová ztráta frekvence (Hz) = údaj o počtu kmitů za sekundu Literatura HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. 1.vyd. Praha: Portál, 2012. 159 s. ISBN 978-80-2620-084-0. LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. ŠLAPÁK, I., JANEČEK, D., LAVIČKA, L. Základy otorinolaryngologie a foniatrie pro studenty speciální pedagogiky. NOVÁK, A. Foniatrie a pedaudiologie I. Poruchy komunikačního procesu způsobené sluchovými vadami. Praha: 1994. www.widex.cz