f-
Kde to jmelí roste? To vám povi les, to vám povi borovice, roste na nf, na větvičce skoro u nebes. (J. Čarek)
Sluníčko už vstalo, vlasy rozčesalo,
ptáčkové už vstali, v keři zazpívali,
maminka už vstala v kamnech rozdělala, (M. Florian)
4»
Dva kohouti jsou na pouti. Prochází se s nůší z proutí. Do všech krámků nakukují -za pět prstů nakupují: Tohle tomu, tamto tomu -a potom s tím honem domů. Tady koláč medový kohoutímu dědovi. Troibarevnou čepičku pro kohoutí babičku. (V. Provazníkova)
Ve smrčí je hřib, velikánský hřib. Nenajdeš jej, i kdyby ses koukal sebelfp! (M. Florian)
Stýskala si žabka, žába rosnička: „Kdyby byla kapka kapka deštička! (Z. Kriebel)
Prázdniny, prázdniny. Tonda trhá maliny.
Natrhá jich plné džbánky, sní j e ale u studánky (M. Florian)
1
4>
Žil nežil mudrc v Číně, spal nespal v pavučině.
Chodil nechodil s klecí po lese,
chytal nechytal mouchy do klece. (P. Šrůt)
Ten náš Martin zlobidlo rozzlobil se na mýdlo:
Ten náš vzteklý Martínek zuří v kádi bublinek.
„Já tě zmvdlim. já tě chytnu iá na tebe. mýdln1 vlítnu!"
(J. Sálaquardová)
A teď tě, bratříčku, posadíme, v daleké kraje se vypravíme.
Já sednu, bratříčku, podle tebe, budem se houpati až do nebe.
Za hory, za lesy, bystré vody, s větrem se rozletíš o závody.
A potom pozvolna, zlehka, tiše koník tě donese do snů říše. (J. V. Sládek)
A jedeš s námi v létě k moři, ža vlnou vlna jak se tvoři... Pryč jsou už loďky papírové, dům celý, zdá se, s námi plove. (j; Zatloukal)
Hele! Necky s ocásky! Nebo jsou to provázky? Vždyť jsou.to dvě prasátka.
růžovoučká selátka. (V. Provazníkova)
Myla máma mávala v řece mýdlo smývala. Mýval křičel: „Ne ne ne! Je to hrozně studené!
Teče mi to do očí, asi mě to rozmočí!" (L. Štíplová)
Pohleďte, děti, kdo tuje! Vzal bubeníček paličky a na bubínek bubnuje, až svět se třese celičký. (F. Branislav)
jo
Pane datle, pane datle, poklepejte naší bříze na obratle! Pane datle! (Z. Kriebel)
Domove, domove drahý a jediný, nejdražší, nejsladší nad světa končiny.
Nejdražší, nejsladší na světě ze všeho, daný mi v kolébce od Boha samého. (J. V. Sládek)
Usedlptáček Adélce do dlaní, nebo to bylo svítání?
Na louce
slunce už rozkvétá vysoko, vysoko do léta.
Začíná novv den. Prostě se rozední. (M. Černík)
Letí husa divoká, volá, volá zvysoka:
„Letím, letím po obzore, po letím přes věčné moře." (J, Čarek)
17-
Ó nechrne, nechrne vzpomínání, to všechno nebylo snad ani. ři hvlo to fc" okouzlení. jf-» v skutečn™* gp ^nes mi mění? (J. Zatloukal)
Každý věru nedovede namalovat vlak, co jede, aby se mu na obraze nerozmazal jako saze, a přece jel v celé kráse, aby kola točila se, aby hřmělo, to jak bouře, aby ona čárka kouře vlála za ním jako vlečka,
aby funěl do kopečka, aby pískal na rovině, aby jako hračka z plechu ze staré tátovy skříně byl všem dětem pro potěchu. (J. Brukner)
4f
Čí jsi, míči? Teď už ničí, teď jsem všech, jako motýl, jako vítr ve vlasech! (F. Hrubín)