ÒPedagogická psychologie - vědní disciplína, vznikla v 80. letech 19. století, zabývá se chováním, prožíváním člověka v procesu vzdělávání Ò ÒŠkolní psychologie - je součástí pedagogické psychologie, zabývá se psychologickými poznatky a jejich aplikací ve školní praxi Ò Ò Épsychologie žáka – zabývá se tím, čeho je dítě v procesu edukace schopno Épsychologie učitele – být dobrým učitelem Épsychologie procesu učení Épsychologie výchovy Évztahy rodiče x učitelé, učitelé x žáci, škola x rodiče, … É Ò Užší pojetí školní psychologie – uplatnění, rozsah, kompetence školního psychologa (působícího přímo v dané škole) ÒPRAKTICKÉ ÚKOLY Éaplikace poznatků ve výchovně vzdělávacím procesu na školách, v poradenské práci, v hromadné a individuální péči realizované především v PPP a jiných zařízeních. Éjde o prevenci i nápravu poruch chování, učení, pomoc při profesionální orientaci žáků, pomoc při problémech adaptačních Òje obecným označením podmínek, které determinují lidskou aktivitu Òmotivací rozumíme všechny pochody, které vysvětlují či dělají srozumitelným lidské chování Òpod pojem motivace zahrnujeme nejen všechny pochody nebo stavy – snažení, přání, pud, potřeba, zájem ale i emoce a vnější materiální a ideální objekty člověka jejichž dosažení usiluje Ò= hybné síly chování Ò= skutečnosti, jež aktivizují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal Ò= podněty, které vzbuzují chování, udržují chování, dávají mu směr a intenzitu Ò Òmotiv = podnět, pobídka, popud (který vychází z potřeby, jež má být uspokojena), stimul Òchování vzniká vlivem několika motivů ( některé převládají, jiné slabší ) Òkaždé chování je motivováno 1.aktivace - vzbuzuje a stimuluje chování 2.perzistence – udržuje chování, dokud není dosaženo cíle 3.direkce – usměrňuje, zaměřuje chování 4.dává chování smysl Ò1. motivy primární ( organické, biogenní, vrozené ) Ò2. motivy sekundární ( psychické, sociogenní, získané, naučené ), formují se během života jedince ÒTeorie motivace Ò1. vnitřní motivy (potřeby) – generují z nitra motivovaného, např. hlad Ò2. vnější motivy (pobídky neboli stimuly)- podněty z vnějšího prostředí, aktivují vnitřní motivy, nutí nás k určité činnosti Évše mimo dítěte např: knihy, peníze, pochvala ÒMotivovat znamená vyvolat v žácích soubor pohnutek, aby se ochotně, s pozorností a zájmem učily nebo účastnily vyučování ÒPři učební činnosti ve škole se většinou aktivizují tři okruhy potřeb 1.kognitivní potřeby - potřeby poznávání, vyhledávání a řešení problémů a)potřeby přijímat poznatky (dítě je pasivní) b)potřeby získávat poznatky (dítě je aktivní) Édítě má od narození potřebu být aktivní a to se rozvíjí ve škole ale i při rozvíjení poznatků Édůležitější je získávat poznatky a učitel se je snaží rozvíjet Édobré je dát dítěti problém a ono si samo získá poznatky 1.výkonové potřeby: dítě chce pořád něco dělat... a)úspěšného výkonu b)potřeba vyhnout se neúspěchu 2.sociální potřeby – být oceněn, uznán, porovnat se s ostatními, soutěžení... a)spolupráce b)soupeření É- soutěžení do školy patří, ale nepřehánět Ò ÒStimulace – přiměřenosti podnětu ÒUčení – dítě potřebuje poznávat svět, že má určitý smysl ÒPotřeba jistoty ÒPotřeba identity – vědomí vlastního já ÒŽivotní perspektiva, otevřené budoucnosti – vědět, že mě pořád něco čeká ÒÚroveň očekávaného výkonu či pozice, které chce jedinec dosáhnout. ÒMění se hlavně vlivem předchozího úspěchu či neúspěchu (u zdravých osob vede opakovaný úspěch zpravidla ke zvýšení aspirační úrovně, neúspěch ke snížení) ÒPraktické využití v některých aplikovaných disciplínách psychologie - např. psychologie sportu, řízení, pedagogická psychologie apod. Ò