Bichiři a bahníci Bichiři (Cladistia) - fylogeneze • Žijící bichiři jsou obvykle považováni za součást monofyla Actinopterygii, někdy se ale také uvažuje o jejich vztahu ke svaloploutvým (Sarcopterygii) nebo jsou klasifikováni jako samostatná linie Brachiopterygii • Sdílí některé důležité znaky se svaloploutvými • Dosavadní molekulární studie – bazální linie paprskoploutvých Bichiři (Cladistia) - morfologie • Reliktní homogenní skupina, která představuje bazální linii paprskoploutvých s řadou pleziomorfních znaků • Protáhlé až úhořovité tělo • V dospělosti 40 – 70 cm • Velký počet drobných hřbetních ploutviček (5-18) • Tělo souvisle kryto zachovanými ganoidními šupinami Bichiři (Cladistia) - morfologie • Lebka platybazická (očnice daleko od sebe) • Dobře vyvinuty skřelové kosti, ale spirakulum zachováno • Obratle mají těla, amficélní (jako u kostnatých ryb), chorda zaškrcovaná • Dvojí žebra – hodní a dolní (jako některé kostnaté ryby) • Ploutve: svalnaté násadce („násadcoploutví“), brachiopterygia (liší se od běžných rybích ploutví, unikátní kostra – pravděpodobně autapomorfie, ocasní ploutev dificerkní (poněkud modifikovaná) Bichiři (Cladistia) - morfologie • Párové plicní vaky (ústí na ventrální straně jícnu, slouží jako přídatní dýchací orgán, vnitřní stavba méně dokonalá než u dvoujdyšných) • Spirální řasa ve střevě, na srdci srdeční, nikoli tepenný násadec • Stavba mozku podobná jako u jiných paprskoploutvých ryb Bichiři (Cladistia) - Ekologie • Žijí při březích a v záplavových oblastech řek tropické Afriky, v hustě zarostlých vodách chudých na kyslík • Prsními ploutvemi se mohou opírat o dno a dokáží překonat kratší vzdálenosti po souši • Tření v období dešťů, z jiker se líhnou málo vyvinutá embrya s velkým žloutkovým váčkem, později larvy s vnějšími žábrami a nápadnými prsními ploutvemi • Larvy se samostatně živí bezobratlými a ukrývají se mezi vegetací při dně • Vnější žábry přetrvávají delší dobu, po jejich ztrátě začnou fungovat vnitřní žábry a plicní vaky • Dospělci se živí hlavně jinými rybami Bichiři (Cladistia) - zástupci • Žijící druhy v jediném řádu Polypteriformes (jedna recentní čeleď s 11 druhy) Bichir nilský (Polypterus bichir) • Žije v řece Nilu a jezerech Rudolfově (Turkana) a Čadském • Délka 70 cm • Dále druhy žijící v bazénech Volty, Konga a jiných afrických řek Bichirnilský (Polypterusbichir) Bichirek úhořovitý(Erpetoichthyscalabaricus) • Úhořovitý tvar těla, chybějí mu břišní ploutve • Dorůstá 60 cm • Žije v deltě řeky Niger Dvojdyšní (Dipnoi) - fylogeneze Dvojdyšní (Dipnoi) - morfologie • Velké protáhlé ryby (i více než 1 m) • Bahník australský má souvislý kryt kosmoidních šupin (ale podobají se cykloidním), ostatní šupiny redukované a zanořené v kůži • Vnitřní nozdry, hlavním dýchacím orgánem jsou žábry, ale dochází k redukci – afričtí bahníci mají jen dvě párové žábry • Plicní vaky vznikají jako výchlipky ventrální strany trávící trubice, slouží k příjmání vzdušného kyslíku • Mají plicní tepnu a dutou žílu (rysy charakteristické pro obratlovce dýchající plícemi) • Ač patrně nejsou přímým evolučním předstupněm čtvernožců, dokládají možný konvergentní vznik shodných struktur i funkcí Dvojdyšní (Dipnoi) - morfologie • Vykazují mnohé odchylky od paprskoploutvých ryb a jiných svaloploutvých, obecně je označujeme za pleziomorfie • Jednoduše, ale zřetelně vyvinutá kůra hemisfér koncového mozku • Spirální řasa ve střevě • Vytvořena kloaka • Mají lymfatickou soustavu jako čtvernožci (apomorfie odlišující je od ostatních primárně vodních obratlovců) • Postnatální vývoj přes stádium larvy (kromě bahníka australského), larva má přichycovací orgán a čtyři páry keříčkovitých vnějších žaber • Žijící dvojdyšní mají jeden z největších genomů Dvojdyšní (Dipnoi) - ekologie • Obývají suché oblasti tropů, kde vody občas nebo pravidelně vysychají • Bahník australský a jeden z afrických bahníků přečkávají dobu sucha v malých kalužích, přičemž dýchají plicním vakem nebo vaky • Zbývající druhy vyhrabávají hluboké svislé šachty, na jejichž dně mají dutinu – v ní bahník upadne do strnulosti, životní pochody jsou omezeny na minimum a bahník takto přežije až čtyři roky • V následujícím období dešťů se bahníci rozmnožují • Mají mohutné zubní desky – durofágie, mláďata se živí řasami nebo drobnými korýši a červy, dospělí požírají větší korýše, měkkýše, červy, ryby a žáby Dvojdyšní (Dipnoi) - systém • Šest žijících druhů rozdělujeme do dvou řádů Jednoplicní (Ceratodiformes) • Nepárový plicní vak, plně vyvinuté párové ploutve Dvouplicní (Lepidosireniformes) • Dva plicní vaky, redukované párové ploutve, šupiny a částečně i žábry • Při kladení jiker vyhrabávají horizontální chodby Bahníkaustralský (Neoceratodusforsteri) • Žije ve východní Austrálii • Délka až 1,5 m • Dýchá téměř výlučně žábrami a plicní vaky požívá jen mimořádně • Složité epigamní chování, samci si vytvářejí teritoria • Samice klade přes 5000 jiker, přilepuje je na vodní rostliny Bahníkamerický(Lepidosirenparadoxa) • Žije ve stojatých vodách suchých oblastí Brazílie • Dorůstá délky 1 m Bahníkvýchodoafrický(Protopterusaethiopicus) • Žije v suchých oblastech východní Afriky, dosahuje délky téměř 2 m • Bez plicního dýchání není schopen přežít • Vaskularizované přívěsky na končetinách (okysličování vody) • V suchých obdobích přežívá ve strnulém stavu ve vyhrabaných dírách v bahně Společné znaky bichirů a bahníků • Párové plíce vychlípené z břišní strany střeva • Mláďata mají vnější žábry • Znaky mohou být konvergentní či zděděné od společného předka