ŠÍPOVÉ ŽÁBY
Michaela Havlíková
Šípové žáby
 Střední a Jižní Amerika
 čeleď Dendrobatidae
 Šípový jed KOKOI
 C. S. Cochrane (1823-1824), Choco a
Noama (Kolumbie)
 Bílá pěna, žlutavá látka
 Propíchnutí, opékání nad ohněm, +jed
z rostliny Buphane toxicaria
 Území kolem řeky Saija
 (Dendrobates tinctorius) Phyllobates
bicolor a Phyllobates aurotaenia
 1871 A. Posada Arango
 Phyllobates terribilis
Dendrobatidae
 Celkem 120 druhů z
rodu Atopophrynus,
Colostethus,
Dendrobates,
Phyllobates a
Epipedobates
 Phyllobates bicolor,
Phyllobates
aurotaenia,
Phyllobates terribilis
Toxiny
 Toxiny- produkty kůže a z potravy
 Dendrobates auratus:
 1. skupina octomilky (žádné alkaloidy)
 2. skupina obvyklá strava (21 účinných
látek, z toho 18 u žab v přírodě)
 Precoccinellin, pyrrolizidin
 Jedovatí jedinci v potravě, vlastní jedy
 Kombinovaná ochrana
 Žáby v teraristice toxicitu ztrácejí
Toxiny
 Nejsilnější známé živočišné jedy nebílkovinné
povahy
 220 různých toxinů
 Hlavní složky- steroidní alkaloidy
(homobatrachotoxin, batrachotoxin A,
pseudobatrachotoxin )
 BATRACHOTOXIN pralesniček Phyllobates- mezi
nejprudší jedy
 Zástava dechu a selhání srdce
 Jedy pralesniček Dendrobates méně účinné, ale
stejný princip
 Dendrobates histrionicus- histrionikotoxin,
Dendrobates pumilio, Dendrobates auratus-
pumiliotoxiny
Žáby čeledi Dendrobatidae
 Denní žáby, lesní biotopy
 Zbarvení a prudká jedovatost
 Velikost: 3-6 cm
 Typická silueta
 Teraristika (tropické lesy Selva),
octomilky, jejich larvy, cvrčci apod.
 ,,Barvířské žáby“ (?)
 Rozmnožování- amplexus, vajíčka
mimo vodu, po vylíhnutí pulců do
vodních nádržek (pytotelmy), pulci
kanibalové
Další žáby
 Leptodactylinae (deriváty
serotoninu, histamin,
leptodactlin, candicin,
spinaceamin)
 Atelopus zeteki
 Kožní sekret ropuch (látky
odvozené od
fenylthylaminu,
tryptaminu)
Použité zdroje a literatura
 BÁRTOVÁ, Lucie. Šípové jedy, jejich využití v toxikologii a medicíně. České
Budějovice, 2010. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých
Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Doc. Ing. Vladimír
Pitschmann, CSc.
 DIESENER, Günter. Obojživelníci a plazi. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2003,
160 s. Zoologická encyklopedie. ISBN 80-242-0672-2.
 GAISLER, Jiří a Jan ZIMA. Zoologie obratlovců. Vyd. 2., přeprac. Praha:
Academia, 2007, 692 s. ISBN 978-80-200-1484-9.
 MORAVEC, Jiří. Obojživelníci, plazi: želvy, krokodýli, haterie, ještěři,
dvouplazi, hadi, ocasatí, červoři, žáby. 1. vyd. Praha: Albatros, 1999, 183 s.
Svět zvířat (Albatros). ISBN 80-00-00719-3.