2013
KURIKULUM I
Předškolní
vzdělávání v ČR a EU
Proměny a trendy v kurikulární
realitě
Obsah:
1. Kurikulární politika státu
(Koncepce výchovy a vzdělávání)
2. Související strategické dokumenty
3. Vzdělávací politika v rámci EU
4. Profesní asociace
Proměny a trendy v kurikulární
realitě
1. 5. 2004 - vstup ČR do EU
Základní pojmy a principy:
 Čtyři svobody - pohyb osob, zboží,
služeb a kapitálu.
 Evropská dimenze v kurikulu a
vzdělávání učitelů – výchova
evropského občana; chápaní rozdílů,
shodností; odpovědnost za budoucnost
Evropy; sdílení společných hodnot;
vzájemná tolerance, vstřícnost; kultivace
vztahu k Evropě; flexibilita a mobilita
pracovníků, uplatnění na mezinárodním
trhu práce (Maastrichtská smlouva,
čl.126)
Proměny a trendy v kurikulární
realitě
Principy vzdělávací politiky:
1. Subsidiarita (rozhodování probíhá
na nejnižší možné úrovni).
2. Participativnost (spoluúčast co
nejširších partnerů).
3. Spravedlivost.
Proměny a trendy v kurikulární
realitě
Příležitosti:
 Využití vnitřního
trhu EU
 Zahraniční
investice
 Strukturální fondy
 Sociální a kulturní
spolupráce
 Osobní mobilita
Rizika:
 Harmonizace
legislativy
 Imigrace
 Byrokracie
 Omezení státní
suverenity
Proměny a trendy v kurikulární
realitě
Související strategické dokumenty:
1. Zelená kniha, 1993
2. Bílá kniha EU, 1996;
3. České vzdělávání a Evropa, 1999
Definuje 4 pilíře vzdělávání:
- Učit se poznávat
- Učit se jednat
- Učit se žít společně
- Učit se být
Proměny a trendy v kurikulární
realitě
Související strategické dokumenty:
Bílá kniha ČR, 2000
Definuje 5 strategických cílů:
1. Kvalita vzdělávání (důraz na evaluační
prostředí)
2. Spojení se sférou práce (vzdělávací obory)
3. Druhá šance – celoživotní vzdělávání
4. Jazyky
5. Investice (do vzdělávání -% HDP)
Proměny a trendy v kurikulární
realitě
Související strategické dokumenty:
Lisabonská smlouva, 2000
Cílem vzdělávání je zvýšení
konkurenceschopnosti:
1. ICT ve vzdělávání
2. Klíčové kompetence
3. Profesionalizace vzdělávání učitelů
4. Otevřené učení (zvýšení přitažlivosti)
5. Jazykové vzdělávání (3 jazyky)
6. Podpora mobilit a evropské
spolupráce
Proměny a trendy v kurikulární
realitě
Související strategické dokumenty:
Strategie 2020 schválená 9. 7. 2014:
 Snižovat nerovnosti ve vzdělávání.
 Podporovat kvalitní výuku a učitele jako její základní
předpoklad.
 Odpovědně a efektivně řídit vzdělávací systém.
Akční plán inkluzivního vzdělávání na období
2016 – 2018 – strategické cesty:
 Čím dříve, tím lépe
 Inkluze je přínosem pro všechny
 Vysoce kvalifikovaní odborníci
 Podpůrné systémy a financování
 Spolehlivá data
Karierní systém učitelů, jehož podkladem je standard učitele.
MŠMT a EU
Zahraniční aktivity ministerstva zahrnují
zejména spolupráci a koordinaci záležitostí
souvisejících s členstvím v EU v oblastech:
 vzdělávání
 odborné přípravy
 výzkumu, vývoje
 vysokého školství
 mládeže a sportu
 profesních kvalifikací.
Vzdělávací politika v rámci EU
 Společná pro státy EU jsou pouze určitá
doporučení, deklarace a společné
úpravy(např. vzájemné uznávání kvalifikací).
Vzdělávací politika v rámci EU
Dochází ke sjednocování základních
mantinelů – prosazují se sdílené priority a
principy ve vzdělávání jako např.
 princip akontability (zodpovědnost vzdělávací instituce
za důsledky i kvantitu a kvalitu svých služeb)
 rovnosti šancí, multikulturality, evropské dimenze,
demokratičnosti, subsidiarity,
 zaměstnatelnosti, evropského plurilingvismu;
informační a komunikační technologie (ICT),
enviromentální výchova, výchova k aktivnímu
evropskému občanství, atd.
Zintenzivňuje se snaha o vetší transevrovskou
prostupnost jednotlivých druhu a stupňů škol.
OECD
OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci
 mezivládní organizace 34 ekonomicky nejrozvinutějších států
na světě, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky.
vznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14.
prosince 1960) transformací Organizace pro evropskou
hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena
roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu.
OECD
 Zabývá se také oblastí školství (Výbor pro vzdělávací
politiku OECD) - sbírá data podle stanovených
ukazatelů a vyhodnocuje je.
 Vydává zprávy pro členské státy (pro ČR leden 2012).
 Zpráva je kvalitní koncepční materiál, který se zabývá
klady a nedostatky systému školství v zemích a
navrhuje kroky k nápravě.
 Koordinuje a zabezpečuje různé projekty (např. PISA).
Předškolní vzdělávání a OECD
Projekt: Předškolní vzdělávání a péče o
děti
 funguje jako síť pro získávání informací, tvorbu
analýz a pro setkávání odborníků v této oblasti
 je řízen přímo Výborem pro vzdělávání OECD
Předškolní vzdělávání a raná péče se stává
politickou prioritou v mnoha zemích. Výzkumy
ukazují, že přináší řadu výhod, včetně sociálních
a hospodářských. Děti, které získaly dobré
základy pro učení v raném dětství, budou mít
lepší výsledky ve svém dalším životě.
Předškolní vzdělávání a OECD
Projekt "Podpora kvality vzdělávání a péče v
raném dětství (vydaná publikace)
 poskytuje stručné přehledy výzkumů,
mezinárodní srovnání a příklady osvědčené
praxe z různých zemí.
 může být využit pro sledování trendů v
předškolním vzdělávání a péči v zemích
OECD, ke srovnávacím analýzám a hodnocení
kvality tohoto stupně vzdělávání v ČR.
 Zároveň poskytuje náměty k diskusi o kladech
a záporech národní politiky a může napomoci
k řešení problémů preprimárního vzdělávání v
naší zemi.
Systémy předškolního
vzdělávání v rámci EU
 Velmi různorodé.
 Společné jsou jim však i přesto obecné trendy a také
již výše zmíněné společné principy, které se uplatňují
ve všem zemích, ovšem podoba a míra jejich
uplatňování a realizace je různá.
 Odlišnosti se týkají především vztahu preprimárního
vzdělávání k primárnímu, rozdílného pojetí a délky
tohoto vzdělávání, míry účasti dětí na různých
preprimárních programech, kvalifikace učitelek
(pecovatelek/u) a očekávání rodičů týkajících se úlohy
preprimárního vzdělávání.
Systémy předškolního
vzdělávání v rámci EU
.
• Jsou většinou samostatnými institucemi, jen
výjimečně jsou připojeny ke školám (např. Dánsko)
nebo integrovány do primárního vzdělávání (např.
Nizozemí, Irsko).
• Součástí formálního školského systému jsou např. v
ČR (jesle nikoli, jsou zdravotnickým zařízením), ve
Finsku, Francii, Německu aj.
Systémy předškolního
vzdělávání v rámci EU
.
Rozlišit lze tři základní typy institucí:
a) poskytující převážně péči, které převládají pro děti ve veku
do tří let, v některých zemích však až do školního veku.
b) Instituce neškolského typu jako centra denní péče, herní
skupiny apod. V některých zemích existuje pouze tento typ
pro celý předškolní věk.
c) Školy (podobně jako v ČR). V původní patnáctce EU jsou
méně časté než v nových postkomunistických zemích.
Často jsou určeny pouze pro poslední předškolní
rok a někdy bývají přímo ke školám přirazeny.
• Zařízení školského typu spadají zpravidla pod ministerstvo
školství a učitelé zpravidla musí mít pedagogickou
kvalifikaci.
• Neškolská zařízení jsou v kompetenci spíše jiných
ministerstev (např. sociálních věcí, zdravotnictví) a v
některých zemích není po jejich pracovnících pedagogická
kvalifikace požadována.
Systémy předškolního
vzdělávání v rámci EU
Obecné cíle vzdělávání jsou v podstatě shodné - vybavit
dítě dovednostmi a poznatky a připravit ho pro život ve
společnosti.
Rozdílné jsou způsoby realizace těchto cílů.
 Školský model – skupinky dětí podle věku, třídy.
Např. Francie, Španělsko, Řecko, SR, Velká Británie,
Maďarsko, Polsko. Převažuje v zemích EU v
předškolním roce.
 Rodinný model – skupinky dětí věkově smíšené jako
v rodině. Např. Finsko, Švédsko, Dánsko, Německo.
 Obě možnosti – podle volby rodičů či zřizovatelů.
Např Belgie, Itálie, Portugalsko, Nizozemí
Systémy předškolního
vzdělávání v rámci EU
Hlavní rozdílnosti:
 ve většině zemí vznikaly později než u nás, byl
výraznější podíl soukromé služby
 ve vztahu preprimárního vzdělávání k primárnímu,
 v pojetí a délce tohoto vzdělávání,
 v míře účasti dětí na různých preprimárních
programech,
 v kvalifikaci učitelek (pečovatelek/u),
 v očekávání rodičů týkajících se úlohy preprimárního
vzdělávání.
Systémy předškolního
vzdělávání v rámci EU
Základní faktory efektivity preprimárního vzdělávání
bývají uváděny
 délka (čím déle, tím lépe) a zároveň kvalita vzdělávacího
programu v kombinaci s podporou tohoto vzdělávání ze
strany rodičů
 celková vzdělávací kultura dané země
 jako klíčová se ukazuje rodinná výchova - nejprve vliv matky,
potom především vliv sociokulturního prostředí rodiny.
Preprimární institucializované vzdělávání pomáhá nejvíce
rozvoji dětí ze socioekonomicky a sociokulturně
znevýhodněného prostředí.
V současnosti jsou rodinná výchova a preprimární
institucionální výchova pojímány jako vzájemně se
doplňující formy.
Systémy předškolního
vzdělávání v rámci EU
 Určeny jsou většinou dětem od 3 - 6/7 let, výjimečně i
mladším (např. Belgie, Francie od 2 let) či starším
dětem (např. Finsko, Polsko do 7 let).
 Účast na vzdělávání je nepovinná s výjimkou
Lucemburska (od 4 let), v Severním Irsku je zavedena
povinná školní docházka do primární školy již od 4 let,
ve Francii v sociálně problémových oblastech je
prosazována účast dětí v preprimárních institucích již
od 2 let.
 Předškolní vzdělávání nemá vždy a ve všech zemích
podobu na jakou jsme zvyklí u nás. Rada institucí
funguje jen několik hodin denně (obvykle max. 5) a
zbývající čas se o dítě stará rodina nebo jiné zařízení
fungující jako opatrovna a dozor.
Systémy předškolního
vzdělávání v rámci EU
V délce vzdělávání jsou velké rozdíly.
 Nejkratší je např. v Řecku, Finsku, Portugalsku
 Nejdelší (dvojnásobné oproti předchozím zemím)
např. ve Francii, Belgii či Maďarsku.
Míra účasti na preprimárním vzdělávání je v EU podobně
jako v dalších vyspělých státech poměrne vysoká.
Systémy předškolního
vzdělávání v rámci EU
Podmínky pro předškolní vzdělávání
jaké máme v ČR (zahrady, hřiště,
herny, ložnice, školní jídelny, doba
péče atd.) jsou v zemích EU spíše
výjimečné.
Systémy předškolního
vzdělávání v rámci EU
Základní trendy:
 co nejvíce rozšířit předškolní vzdělávání (u
nás školským zákonem)
 zajistit dítěti právo na místo v MŠ (zákonem
je zavedeno např. ve Finsku některých
zemích Německa a Rakouska)
 zvyšovat vzdělání učitelek - dnes však jsou
vyspělé země, kde učitelky nemusí mít
odpovídající vzdělání (př. Itálie, Švýcarsko),
resp. to není povinně předepsané.
OMEP
 mezinárodní, nevládní organizace vytvořená za účelem
vzdělávání a péče o děti do 8 let (předškolního věku).
 založena v roce 1948 v Praze. Záměr byl vytvořit
organizaci pro zlepšování vzdělávání a celkové situace
dětí na celém světě, bez ohledu na jejich rasu, pohlaví,…
 aktivně se podílel na vzniku Ústavy práv dítěte, kterou
vytvořily Spojené národy 20. listopadu 1989
 spolupracuje se světovými organizacemi jako např.
UNESCO a UNICEF
 působí na všech kontinentech (členy je přes 60 zemí).
 v Evropě má 22 členských zemí (Bulharsko, Česká
republika, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko,
Island, Irsko, Izrael, Litva, Lotyšsko, Norsko, Polsko,
Portugalsko, Rusko, Slovensko, Španělsko, Švédsko,
Švýcarsko, Británie, Turecko) a 2 přípravné výbory (Kypr,
Ukrajina)
Asociace předškolní výchovy
APV
 je dobrovolným zájmovým sdružením občanů i
právnických osob, působícím na území ČR.
(vznikla roku1991)
 zabývá se především pedagogickopsychologickými,
zdravotními, sociálními,
etickými a etickovýchovnými aspekty výchovného
působení na dítě v předškolním období.
 usiluje o zlepšení informovanosti učitelské i
rodičovské veřejnosti a spolupracuje s dalšími
partnerskými organizacemi u nás i v zahraničí.
 prostřednictvím svých zástupců v poradních
orgánech a v komisích MŠMT se podílí na
přípravě legislativních materiálů pro předškolní
výchovu
Děkuji za pozornost