●     Psychopatologie je psychologická disciplína, zabývající se chorobnými projevy duševního
života člověka a duševními onemocněními (pozn.: pathos řec. = bolest, v medicíně patologie = nauka
o chorobách).


●     Psychopatologie obecná se zabývá charakteristikou poruch jednotlivých psychických funkcí,
zkoumá a třídí příčiny duševních chorob a zabývá se obecnou psychopatologickou teorií (vycházející
z různých úhlů pohledu, tedy např. biologická, behaviorální, psychodynamická atp.).


n  Psychopatologie speciální se zabývá jednotlivými duševními onemocněními (nosologickými
jednotkami).

n  Psychiatrie (pozn.: iatrein řec. = léčit, tedy „léčit mysl“) je lékařský obor; do psychiatrie
navíc patří i problematika rozpoznávání duševních chorob (diagnostika), i terapie (léčba) vč.
farmakoterapie, psychoterapie, rehabilitace event. resocializace.

●     Výchozím pojmem je - psychická porucha. Jde o velice široký pojem, do něhož lze zahrnout
všechny etapy duševních nemocí, stavů, anomálií, odchylek a reakcí, a to: patologické i
nepatologické, anomálie dočasné i trvalé.

Psychickou poruchou může být „jen“ krátký neurotický stav jako rekce na stěhování, stejně tak ovšem
např. anorexie, což je závažná porucha příjmu potravy.

●     Symptom je určitý projev (znak, známka) nemoci. Každá choroba má určité symptomy. Lze
rozeznávat symptomy:

n  Nespecifické: vyskytují se u řady nemocí

Typickým nespecifickým symptomem je únava či bolest hlavy, ty mohou být příznakem spousty různých
nemocí.

n  Specifické:  jsou charakteristické pro určitou chorobu

Bludy a pravé halucinace jsou specifickým symptomem psychotického onemocnění, porucha vnímání
vlastního těla je specifickým symptomem mentální anorexie atp.


Podle jiného kritéria:

n  Subjektivní:  to, co o sobě člověk vypovídá (tyto symptomy lze zjistit např. rozhovorem)

n  Objektivní:  ty, které lze získat pozorováním (popř. vyšetřením).


Subjektivní („viděno zevnitř“) a objektivní příznaky(„viděno zvenku“) mohou nebo nemusejí být
v souladu.

Představme si např. ženu velmi pečlivě a dokonale upraveného vzhledu (účes, oblečení, nehty…),
která naléhavě, hlasitě a zrychleným tempem mluvy popisuje svůj stav: „…poslední dobou mě nic
nebaví, asi mám depresi, už dlouho se nemůžu k ničemu přinutit, málem už ani ráno nevstanu
z postele, vůbec mi to nemyslí a když, tak strašně pomalu…“ atd. Zde by šlo pravděpodobně o vědomé,
účelové předstírání symptomů, tzv. simulaci; rozpor mezi subjektivními a objektivními symptomy je
evidentní.

Naopak člověk, který o sobě říká: „…nic mi není, jsem úplně v pohodě…“, a přitom pozorujeme, že se
mu třesou ruce, má zpocený obličej a velmi špatně se soustředí na rozhovor, může buď zakrývat
symptomy záměrně (z nějakých důvodů chce svůj neutěšený stav skrýt), v tom případě by se jednalo o
tzv. disimulaci; může jít ovšem i o neuvědomovaný stav popř. ne dostatečně uvědomovaný[1].

V určitých situacích (např. diagnostické, terapeutické, pedagogické… ale i „obyčejné“ např. mezi
partnery, rodičem a dítětem atp.) je velice užitečné porozumět „řeči“ objektivních symptomů a
jejich souvislosti se symptomy subjektivními , i když na první pohled mohou být tyto symptomy
nesrozumitelné a souvislost nejasná.

●     V klinických obrazech chorob bývají symptomy typickým způsobem seskupeny; tvoří důležitou
charakteristiku konkrétního onemocnění; toto seskupení příznaků se nazývá syndrom (syn- = současně,
dromos = cesta; tedy: „současně jdoucí“, „soucestný“).

Např. depresivní syndrom je typické seskupení tří příznaků: abnormální, těžko odklonitelný smutek,
snížené tempo myšlení, zpomalené psychomotorické tempo (někdy se mluví o tzv. depresivní triádě).

●     Nosologická jednotka (nosos = nemoc) je z těchto pojmů nejobecnější, rozumí se jím duševní
choroba se svými syndromy, charakteristickým klinickým obrazem, etiologií (aiteia řec. = příčina,
tedy: příčinné souvislosti), patogenezí (určitou charakteristikou původu a průběhu) a s prognózou.
Ne každý chorobný psychický projev u konkrétního člověka je nosologická jednotka.

Např. tzv. toxická psychóza po požití halucinogenu má sice symptomy stejné jako jsou u některých
konkrétních psychotických onemocnění (např. paranoidní schizofrenie), ale nejde o nosologickou
jednotku.

________________________________

[1] Pro některé lidi je obzvláště těžké porozumět vlastním pocitům (i tělovým), prožitkům, jakoby
je „neuměli přečíst“; v této souvislosti se mluví o tzv. alexithymii  (a-lex-thymos).