Divadelní tlumočení Umělecké tlumočení divadla má v České republice poměrně krátkou tradici. První divadelní představení tlumočené do znakového jazyka bylo u nás uvedeno v roce 1998. Šlo o představení Plukovník Pták Divadla Na zábradlí v Praze. Nejvíce tlumočených představení realizuje Česká komora tlumočníků znakového jazyka. Lze rozlišit tyto základní typy uměleckého divadelního tlumočení: balkónové tlumočení, statické tlumočení, zónové tlumočení, stínové tlumočení a tlumočení experimentální. Jednotlivé typy uměleckého divadelního tlumočení se liší především umístěním tlumočníka v prostoru, které ovlivňuje míru tzv. pingpongového efektu. Tento efekt se projevuje tak, že neslyšící diváci musí neustále přenášet svou pozornost mezi tlumočníkem a herci na jevišti, protože jsou umístěni v různých částech divadelního sálu. Balkónové tlumočení - jeden tlumočník tlumočí celé divadelní představení, je umístěn mimo jeviště, nejčastěji na balkóně - tam jsou také často umístěni i samotní neslyšící diváci, kteří jsou tak vytrženi z přirozeného prostředí divadelních diváků a přicházejí o možnost odcházet z divadla s uměleckým zážitkem - nejméně komfortní typ tlumočení Statické tlumočení - nejstarší, nejznámější a nejběžnější způsob tlumočení divadla pro neslyšící - tlumočník stojí nebo sedí na jednom jediném místě bez ohledu na to, co se děje na jevišti, většinou na straně jeviště nebo pod ním - oblečení tlumočníka bývá tmavé, jednobarevné, bez šperků či ozdob, je osvětlen pouze kuželem světla, které na něj svítí stále se stejnou intenzitou - nejlepší je umístit tlumočníka tak, aby přes něj bylo vidět na jeviště – neslyšící diváci budou informováni o tom, kdo z herců právě mluví, a zároveň budou rozumět tomu, co říká - tento typ tlumočení způsobuje u neslyšících největší pingpongový efekt Zónové tlumočení - na představení se podílí více tlumočníků, typické je, že tlumočí ve dvojici - tlumočníci jsou přítomni přímo na jevišti, jejich umístění se může měnit se změnou scény či dějství tak, aby vždy byli přítomni v té zóně (části jeviště), kde se odehrává děj představení - tlumočníci většinou stojí na vyvýšeném místě, jsou oblečeni do kostýmů tak, aby se i vizuálně stali součástí představení - pingpongový efekt je u tohoto typu tlumočení výrazně redukován Stínové tlumočení - počet tlumočníků by měl být shodný s počtem herců - tlumočníci jsou zapojeni do divadelního představení v maximální možné míře – pohybují se po jevišti spolu s herci a vytvářejí jakési jejich „stíny“ - tlumočníci znakového jazyka se stávají neoddělitelnou součástí divadelního představení - neslyšící diváci si nemusí při sledování představení vybírat, zda budou svou pozornost upírat na tlumočníka, nebo na herce - ideální způsob zprostředkování představení neslyšícím Experimentální tlumočení - nový typ divadelního tlumočení, kdy se tlumočník dostává velmi často do role interpreta - počet tlumočníků může převýšit počet herců - tlumočníci jsou pevnou součástí představení, jsou v kostýmech (z materiálů ČKTZJ)