Co je typologie MBTI? Typologie osobnosti MBTI je nástroj, který nám může posloužit v různých oblastech osobního či profesního života. Jeho zvládnutí může být užitečné zejména tehdy, pokud je využíván spíše k objevování než jako pomůcka pro pouhé škatulkování lidí nebo omluvu jejich chování. Velkou výhodou tohoto pojetí typologie je, že svá zjištění nijak nehodnotí, neříká, že jeden typ je horší a jiný lepší - pouze popisuje určité tendence v chování, jednání a prožívání. Neohrožuje tudíž sebedůvěru a sebeúctu. Nabízí vysvětlení různých vztahových problémů, např. toho, proč spolu někteří lidé nemohou „vyjít", proč jsou některé děti ve škole méně úspěšné nebo z jakých důvodů v ně- i případech seli íivé jevy popsat ii typů, z níž ME 'lo pomoci odbi . Na Jungova te ggs Myersová a. it jeho poznatky ich každodenní • Myers-Briggs 1 tupne v několika .í podoby. >tíme-li, k jakémi některé stránky í í bojovat. Odhaluj ypologie nám sou jvědomit si hodno .t, konstruktivněji ! respektu. Typologi ariéra: Jaké typy úl osti či v jakém post (zeni lidi: Jak mň; aměstnanců (spoluj mí? - t/Iezilidské vztahy. J nostní typ? Jak reagi vat, aby nám rozumě • Vzdělávání: Jak buc efektivně učili různé I • Poradenství: Jak po a zlepšila se jeho sel kam i? V naší knize se zaměřil na to, jak teorii typů vy osobnostní dispozice, z a výukový styl každého úvod ktorých případech selhávají naše výchovné snahy. Umožňuje tyto a další nepříznivé jevy popsat, vysvětlit, pochopit a napravit. Teorii typů, z níž MBTI vychází, vyvinul C. G. Jung. Jeho původním záměrem bylo pomoci odborníkům pomáhat léčit emocionální problémy jejich klientů. Na Jungova teoretická bádání navázaly v 50. letech 20. století Isabel Briggs Myersová a její matka Katharine Cook Briggsová, které se snažily přiblížit jeho poznatky praktickému využití a typologii zprostředkovat lidem pro jejich každodenní život. Vyvinuly k tomu účelu nástroj pro diagnostiku typů - Myers-líriggs Type Indicator (MBTI), tj. dotazník, který ověřovaly a postupně v několika verzích na tisících respondentů upravovaly až do dnešní podoby. /.Mstíme li. k jakému osobnostnímu typu patříme, pochopíme lépe, proč nám některé stránky života nečiní větší potíže, ale s jinými musíme víceméně bojovat. Odhalují se nám tím možnosti dalšího rozvoje a růstu. Znalost typologie nám současně pomáhá rozumět ostatním, kteří jsou jiní než my, uvědomit si hodnotu vzájemných rozdílů a na základě toho druhé oceňovat, konstruktivněji s nimi jednat a vytvářet vztahy založené na vzájemném respektu. Typologii MBTI můžeme využít v těchto oblastech: • Kariéra: Jaké typy úkolů nám nejvíce vyhovují? V jakém oboru lidské činnosti či v jakém postavení jsme opravdu nej šťastnější? • Řízení lidí: Jak můžeme nejlépe porozumět přirozeným schopnostem zaměstnanců (spolupracovníků) a tomu, kde naleznou největší uspokojení? • Mezilidské vztahy. Jak se do chování druhých lidí promítá jejich osobnostní typ? Jak reagují v určitých situacích? Jak s nimi máme komunikovat, aby nám rozuměli? • Vzdělávání: Jak budeme využívat rozmanité metody výuky, abychom efektivně učili různé typy lidí? • Poradenství: Jak pomůžeme jednotlivci, aby sám sobě lépe rozuměl a zlepšila se jeho schopnost zabývat se svými silnými i slabými stránkami? V naší knize se zaměříme především na oblast výchovy a vzdělávání, tedy na to, jak teorii typů využít ke zlepšení podmínek pro učení s ohledem na osobnostní dispozice, z nichž vychází přirozený učební styl každého žáka a výukový styl každého učitele. osobnostmi typologie u dětí Různé výzkumy zjišťující procentuální' zastoupení typů v populaci učitelů (např. Keirsey, Bates, 1999; Kise, 2006) docházejí k podobným závěrům -okolo 60% amerických učitelů je typu SJ (v rámci nich největší procento představují typy 1SFJ). Z našich osobních zkušeností (proškolily jsme téměř 2000 českých učitelů, kteří v průběhu semináře identifikovali svůj typ) vyplývá, že mezi českými učiteli na základních školách je procentuální zastoupení učitelů SJ ještě větší - v jednotlivých pedagogických sborech se pohybuje v rozmezí 60-80 %). Máme tedy přímou zkušenost s tím, jak většina učitelů v souladu se svým typem přijímá informace a jakým způsobem je potřeba jim jc předávat, aby tématu porozuměli a jejich porozumění bylo navíc trvalé. Proto jsme se rozhodly, že některé poznatky o typologii budeme v knize uvádět opakovaně, pochopitelně ovšem v novém kontextu. Čtenář tak může postupně rozšiřovat svou pojmovou mapu týkající se typologie MBTI a na základě toho stále lépe rozumět rozmanitým typologickým souvislostem. Teoretické poznatky proložíme vlastními zkušenostmi a mnoha příklady z naší pedagogicko-psychologické praxe a lektorské činnosti. V knize vycházíme z kazuistiky Romana, kterému jsme dokázaly pomoci především díky znalosti typologie MBTI. dimenze osobnosti 1.1 První vhled do typologické terminologie Na to, jací lidé jsou, usuzujeme zpravidla z jejich chování, v něm se však demonstrují určité duševní dispozice, které za ním stojí. Zatímco chování můžeme sami měnit a ovlivňovat, duševní dispozice jsou nám podle teorie typů vrozené, á tudíž je měnit nelze. Můžeme se však naučit lépe jich využívat. Podle Junga se veškerá naše vědomá mentální aktivita skládá ze dvou složek - procesu příjmu informací (na co zaměřujeme svou pozornost) a procesu rozhodování (co bereme v úvahu, když se rozhodujeme). Informace přitom přijímáme prostřednictvím smyslů (S - sensing) nebo intuice (N - iNtuition), rozhodujeme se na základě myšlení (T - thinking) nebo cítění (F -feeling). Používáme přitom všechny tyto čtyři mentální nástroje. Nemohli bychom prakticky fungovat, kdybychom si na určité úrovni neosvojili každý z nich. Lišíme se však v pořadí, v jakém je preferujeme - podle teorie typů je toto pořadí vrozené a v souladu s ním se v průběhu života jednotlivé procesy rozvíjejí. Každý z nás tak může používat smysly i intuici, ale jeden z těchto dvou způsobů příjmu informací nám bude bližší - jeho používání je pro nás jednodušší, protože k němu přirozeně tíhneme. Méně preferovaný způsob můžeme také používat a pravděpodobně to i každodenně děláme, vyžaduje to však od nás více energie a úsilí než používání preferovaného způsobu. Podobně je tomu i u myšlení a cítění. Kromě dvou základních psychických funkcí zavedl Jung ještě termíny extraverze (H - extraversion) a introvorze (I - introversion), tj. navenek ěi dovnitř obrácený, které se týkají orientace naší energie. Myersová a Briggsová obohatily na základě dlouholetého výzkumu a empirických pozorování Jungovo pojetí typů ještě o jednu dimenzi: o usuzování a vnímání jako naši orientaci k vnějšímu světu. Kozdíl mezi nimi je v tom, zda se snažíme věci organizovat a je pro nás příjemnější plánovité a strukturované prostředí, tj. zda dáváme přednost usuzování (J - judging), nebo nám více vyhovuje prostředí nabízející otevřené a nahodilé příležitosti, na které můžeme pružně reagovat, a preferujeme tudíž vnímání (ľ - perti-eving). Dnes je tedy teorie typů založena na tom, že každý jednotlivec preferuje jeden ze dvou pdlů následujících dimenzí: osobnostní typologie u dětí • kam je orientována naše energie (preference E - extraverze, nebo I - introverze); • jak přijímáme informace (preference S - smyslů, nebo N - intuice); • jakým způsobem se rozhodujeme (preference T - myšlení, nebo F - cítění); • jaká je naše orientace k vnějšímu světu, tj. jaký preferujeme životní styl (preference J -usuzování, nebo P - vnímání). Termín „dimenze" budeme v naší knize používat pro všechny čtyři uvedené polarizované preference. V jejich rámci však v souladu s autory typologie rozlišujeme tzv. „psychická funkce" (podle Junga) či „psychické procesy" (podle Myersové a Briggsové), tj. příjem informací (prostřednictvím S, nebo N) a rozhodování (prostřednictvím T, nebo F), a tzv. orientace psychických procesů (či jejich „zaměření"), tj. orientace naší energie (E, nebo I) a orientace k vnějšímu světu (J, nebo P). Nutno dodat, že český překlad slov judging a perceiving nevystihuje přesnou podstatu této dimenze; v anglicky psané literatuře je díky jednoznačnějšímu pojmosloví na první pohled zřetelnější, jak souvisejí funkce příjmu informací a rozhodování právě s dimenzí usuzování a vnímání (více ve 2. kapitole o dynamice typu). V angličtině jsou totiž tyto pojmy používány jak pro opačné póly čtvrté dimenze (J a P, o nich viz dále) v profilu osobnosti, tak pro konkretizaci toho, čeho se týkají psychické funkce - zda příjmu informací (S a N), nebo rozhodování (T a F) - viz tabulka. Zaměření (orientace) osobnosti Introverze [ - Introversion Extraverze £ - Extraversion Psychické funkce Příjem informací (tj. process of perceiving) Smysly S - Sensing Intuice N - Intuition Rozhodování (tj. process of judging) Myšlení T - Thinking Cítění F - Feeling Zaměření (orientace) osobnosti Usuzování j - Judging Vnímání P - Perceiving tečném vyznán a komunikativní popř. ostýchavc něčeho „hor.šíhc ného.* líxlraverzi a i címe se ven, ze nebo se obracír. mysleli. Musíme pohodlnější než pravou ruku ne: podobně jako p neurofyziologie^ dováná. A lak j (ovšem stoji' ho i introvert se i pomáhá fungov protože nejde o Chceme-li hlť otázku: Kam je energie vychází * Jung a Myerso s hláskou „a". \ tam směřuje s pro „oxtroverz „ extravert", se stejné tak můži jako extrovert, společnosti zná 16