Podklady pro výuku předmětu SPLBK_KSP1 Komunikační formy osob se sluchovým postižením · communicatio – spojení, sdělování · obecně lidská schopnost využívat výrazových prostředků pro vytváření, udržování a pěstování mezilidských vztahů · komunikační schopnost - užívat jazyk jako systém znaků a symbolů ve všech jeho formách · komunikační proces – sdělování a výměna informací Komunikace: * verbální - mluvená řeč, psaná forma řeči, znakový jazyk * neverbální - pohledy, mimika, gesta, fyzický postoj, haptika Komunikační formy osob se sluchovým postižením podle zákona č. 384/2008 o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (v úplném znění vyhlášen pod č. 423/2008 Sb.): - český znakový jazyk - znakovaná čeština - prstová abeceda - vizualizace mluvené češtiny - písemný záznam mluvené řeči Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu Znakový jazyk * nejmenší jednotkou ZJ je znak (znak = slovo –jednotka mluveného jazyka) * ZJ umožňuje SP bezprostřední poznávání světa * počátky lingvistického výzkumu – Wiliam Stokoe - Sign Language Structure , 60. léta, USA * ČR – prof. Alena Macurová – FF UK Praha (obor Čeština v komunikaci neslyšících), od 90. let Komponenty ZJ Tvar rukou (při artikulaci) DEZ Poloha rukou (místo, kde je znak artikulován) TAB Pohyb rukou SIG Orientace dlaně a prstů (ve vztahu k tělu) ORI Vztah ruky k ruce (u znaků artikul. oběma rukama) HA Manuální nosiče ZJ – významy jsou neseny tvary, pozicemi a pohyby rukou Nemanuální nosiče ZJ – mimika, pohyby a pozice hlavy, horní část těla Odlišnost ZJ od mluveného jazyka · mluvené jazyky jsou lineární - v jazykové výpovědi není možný jiný způsob než řadit postupně jeden znak (slovo) za druhým · znakové jazyky jsou simultánní - znaky lze provádět současně, protože lze využívat trojrozměrného artikulačního prostoru Inkorporace - včleňování- modulace- pozměňování: · inkorporace časových údajů (minulý týden, příští týden, pozítří) · inkorporace počtu (dva roky, tři měsíce, čtyři hodiny) · inkorporace způsobu (učí se pomalu, pracuje těžce) · inkorporace předmětu do slovesa (pije, nese) · inkorporace osobních zájmen (dát, ptát se) · simultánní artikulace záporu (nechci, nebavit, nemám hlad) · inkorporace směru (návštěva) Využívání prostoru při znakování: Při znakování volně v prostoru jsou tři základní oblasti: a) před obličejem- kůň, slunce, zelený b) u krku - hodina, nedoslýchavý, poslouchat c) před tělem - továrna, umělec, kultura, auto Některé znaky při artikulaci mění svůj základní prostor – př. bydlet, syn, nádraží. Způsob artikulace znaků: 1. Znaky artikulované jednou rukou · znaky s nulovým kontaktem (např. ANO, CO) · znaky s kontaktem; dominantní (u praváků pravá) ruka kontaktuje nějakou část těla (např. čelo, nos, ústa, hru|, rameno atd.), nikoli však druhou ruku (např. ZAPOMNĚL, ZVĚDAVÝ) 2. Znaky artikulované dvěma rukama znaky, v nichž jsou aktivní (v pohybu) obě ruce stejného tvaru (např. ZDRAVÍ, POČÍTAČ) · znaky "symetrické", v nichž je aktivní jedna (dominantní, u praváků pravá) ruka, která artikuluje nad (pod, za, před atd.) rukou pasivní; ruce jsou ve stejném tvaru ( např. ŘÍZEK, CHLÉB) · znaky "asymetrické", v nichž je aktivní jedna (dominantní) ruka, která artikuluje nad (pod, za, před atd.) rukou pasivní; ruce jsou v různém tvaru (např. PSÁT, LÉKAŘ). 3. Složené znaky - zahrnují kombinace výše uvedených typů: (např. NEMOCNICE, ČERVEN) Druhy znaků: · ikon – až 50% (vizuálně motivované znaky) a.) průhledné (př. kouřit, brýle, kniha) b.) průsvitné (př. mléko, týden) · index – signál, příznak (zájmena, příslovce) · symbol – vztah mezi nosičem a znakem je arbitrární (př. poctivý, žárlivý) Variety ve znakovém jazyce: · regionální odchylky · sociální odchylky, · odchylky podle pohlaví · odchylky generační · dětský jazyk (znakujeme-li na děti, automaticky používáme jednodušší, vizuálně výraznější jazyk) Notace znakových jazyků: Transkripce glosami - slova psaná velkými tiskacími písmeny, dále jsou pomocí zkratek zachyceny významy nemanuální složky ZJ Slovní popis * slovně popsána produkce znaku * často doplňuje fotografii znaku, na níž nelze přesně zachytit pohyb Notační (transkripční) systémy - pomocí různých symbolů se zapisují manuální a někdy i nemanuální složky znaku · Notační systém prof. Aleny Macurové · Hamburský notační systém (HamNoSys) - vychází se Stokoeho notačního systému · SignWriting - užívané symboly vycházejí se skutečné podoby znaku, zakreslovány jsou jednotlivé parametry Znakovaná čeština je umělý komunikační systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími. Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka. Prstová abeceda (daktyl) - vizuálně-motorická komunikační forma, využívá různých poloh a postavení prstů k vyjádření hlásek. Druhy daktylu: * jednoruční * dvouruční * smíšený * dlaňový daktyl hluchoslepých – taktilní forma Nevýhody užívání prstové abecedy: * nutná znalost jazyka v psané podobě * hláskování slova, věty * pomalejší než mluvení * ovlivněno úrovní motoriky * Přednosti užívání prstové abecedy: * podporuje zapamatování slov a jejich analýzu a syntézu (při počátečním čtení) * snadno reprodukovatelný, rychlejší než písmo * pomáhá při artikulaci * slouží k pojmenovávání tam, kde chybí znak (ZROJ: www.ruce.cz) Vizualizace mluvené češtiny – odezírání - je vnímání orální mluvy zrakem a její chápání podle pohybů úst, mimiky tváře, výrazu očí, gestikulace rukou i celého těla. Podpůrné složky odezírání: mimoslovní komunikace (přirozená gesta, doteky, pohledy, mimika). Odezírání * SP vnímá při odezírání kinémy, tzn. mluvně pohybové útvary, odlišitelné od jiných * kinémů je 11 - 4 pro samohlásky (A,E,I,O+U) a 7 pro souhlásky. (Krahulcová, 2002) (Někteří autoři rozlišují 8 kinému pro souhlásky.) Stupně odezírání * Ideovizuální (globální, pasivní, primární) odezírání - dítě si na základě častého opakování spojuje pojem s faciálním obrazem osoby * Vizuálně-fonetické (technické, lexikální) odezírání - dítě, které začíná mluvit nebo už mluví, spojuje faciální obraz s konkrétním jevem a při vlastním vyslovování také s vnímáním své artikulace * Ideativní (rozumové, integrální) odezírání - dítě vnímá zrakem komplexně projev mluvící osoby a dokáže si (po pochopení obsahu) doplňovat to, co se mu nepodařilo odezřít Vnější podmínky pro odezírání * osvětlení - intenzita a směr * konverzační vzdálenost, poloha obličeje mluvčího * zrakový kontakt * mluvní technika - anatomické zvláštnosti mluvních orgánů, přiměřená artikulace, * znalost konverzačního tématu Vnitřní podmínky pro odezírání · fyziologické – neporušené mentální funkce a zrak, schopnost využití zbytků sluchu a vibrační vnímání, celkový stav organismu · psychické – kvalita pozornosti, paměť, vrozené předpoklady, úroveň myšlenkových operací, schopnost převádět zrakové vjemy do pojmů, sociální zralost · verbální – slovní zásoba, znalost mluvnice užívaného jazyka, znalost větného kontextu, dosažený stupeň dorozumívacích schopností Písemný záznam mluvené řeči - určeno pro osoby se sluchovým postižením, které neovládají jiné komunikační systémy. Jedná se o simultánní přepis mluveného slova (např. u soudu, na přednáškách, apod.) U prelingválně neslyšících se mohou objevit potíže s chápáním textu – problémy se čtením s porozuměním. Doporučené zdroje k tématu: KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002 MACUROVÁ, A. Poznáváme český znakový jazyk. (Úvodní poznámky). Speciální pedagogika, 2001, roč.11, č.2 MACUROVÁ, A. Proč a jak zapisovat znaky českého znakového jazyka. In Speciální pedagogika. 1996, roč. 6, č. 1 SLÁNSKÁ BÍMOVÁ, P., OKROUHLÍKOVÁ, L. Rysy přirozených jazyků. Lexikografie. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008 OKROUHLÍKOVÁ, L. Notace znakových jazyků. In Speciální pedagogika. 2007, č. 3 Specifika komunikace s klientem se sluchovým postižením za přítomnosti tlumočníka znakového jazyka Tlumočení je dvojjazyčná zprostředkovaná komunikační činnost. Jedná se o operativní přenos informací mezi partnery komunikace z komunikačního systému výchozího do jazyka cílového (př. z mluveného jazyka do znakového a naopak). * komunikativní trojúhelník vysílatel tlumočník příjemce * fáze tlumočení recepce » translace » produkce Typy tlumočení: * konsekutivní * simultánní (nutná souběžnost řečových činností) Dělení tlumočnických služeb * tlumočení pro jednotlivce při vyřizování osobních záležitostí (např. návštěva u lékaře, na úřadě) – komunitní tlumočení * tlumočení při přednáškách a jiných vzdělávacích a kulturních akcích – tlumočení pro skupinu SP * tlumočení při řízení u státních orgánů (soud, policie) * asistenční tlumočení (např. pro studenty) Možnosti financování tlumočnických služeb * organizace pro sluchově postižené – tlumočník jako zaměstnanec * Centrum zprostředkování tlumočení pro neslyšící – Praha (zákon o sociálních službách č. 108/2006, § 56) Možnosti vzdělávání tlumočníků * v současné době v ČR nejednotné – kurzy ZJ v organizacích pro SP, studium na VŠ * Certifikační vzdělávací program pro tlumočníky (ČKTZJ): tlumočník ČZJ, transliterátor znakované češtiny, vizualizátor mluvené češtiny (orální tlumočení) Při tlumočení je proto nutno dodržet následující podmínky * znalost obou jazyků * znalost odborných termínů * znalost a vhodnost metafor * mluvní kultura * dostatečná zásoba znaků * stejný dorozumívací kód * minimalizace „informačního šumu“ (osobnost tlumočníka) * technické podmínky (vhodný oděv…) – tzv. nízký profil Nejčastější chyby při tlumočení * nerespektování specifik obou jazykových kódů * tlumočník mluví o neslyšícím jako o třetí osobě * tlumočník sám aktivně vstupuje do komunikačního procesu * ignoruje dotazy neslyšícího * tlumočník přichází pozdě * nepohybuje se s klientem * zatajuje/selektuje informace Tlumočení divadla · Zónové tlumočení – tlumočníci jsou přítomni na jevišti, jejich umístění se mění se změnou scény či dějství tak, aby byli vždy přítomni v té části jeviště, kde je soustředěn děj. Tlumočníci většinou stojí na vyvýšeném místě a tlumočí minimálně ve dvou. Tlumočníci mají oblečeny kostýmy, které jsou co nejméně výrazné. · Stínové tlumočení – tlumočníci jsou maximálně zapojeni do představení na divadle, pohybují se spolu s herci a jsou jakoby jejich stíny. Výhodou tlumočení je, že si neslyšící nemusí vybírat mezi tlumočníkem a hercem. · Statické tlumočení – jeden tlumočník tlumočí představení ze statické pozice. Tlumočení hudby · Úkolem tlumočníka není předat neslyšícímu divákovi jen obsah skladby, ale také rytmus, náladu skladby a také náladu a nasazení interpreta. (př. soubor - Tichá hudba) Neslyšící tlumočník · když klient používá nestandardní znaky či gesta, domácí znaky, specifické pro určitý region, profesi, používá cizí (mezinárodní) znakový jazyk · má minimální či omezené komunikační dovednosti · je klient hluchoslepý nebo má velmi omezené zrakové vnímání Organizace tlumočníků * ČKTZJ - Česká komora tlumočníků znakového jazyka * EFSLI (European Forum of Sign Language Interpreters) – Evropská organizace tlumočníků znakového jazyka Etický kodex tlumočníka znakového jazyka (http://www.cktzj.com/eticky-kodex) * Profesionální tlumočník je osoba, která za úplatu převádí jednoznačně smysl sdělení z výchozího jazyka do jazyka cílového. Je mostem mezi slyšícím a neslyšícím účastníkem komunikace a jejich dvěma odlišnými jazyky a kulturami. Sám nic nevysvětluje, nepřidává ani neubírá. Tlumočí věrně způsob vyjádření, nemění význam ani obsah sdělení. Tlumočník se nesnaží být aktivním účastníkem komunikace. * Tlumočník následuje způsob komunikace preferovaný neslyšícím klientem. * Tlumočník přijímá zásadně jen takové závazky, které odpovídají jeho schopnostem, kvalifikaci a přípravě. Nese plnou zodpovědnost za kvalitu své práce. Pokud tlumočník zjistí, že komunikace s daným neslyšícím klientem je nad jeho možnosti a schopnosti, tlumočení odmítne. * Tlumočník přizpůsobuje své chování a oděv přiměřeně situaci, v jejímž rámci tlumočí. * Tlumočník je vázán mlčenlivostí, která se týká všeho, co se dozví během tlumočení neveřejných jednání. * Tlumočník neodmítne klienta pro jeho národnost, rasu, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst. * Tlumočník má právo odmítnout výkon své profese z důvodu pro něj špatných pracovních podmínek, nebo v případě, že by nedokázal být neutrální vůči tlumočenému sdělení, a poškodil tak klienta, svou osobu nebo profesi. * Tlumočník sleduje vývoj své profese a její náplně u nás i ve světě, učí se znát kulturu Neslyšících, doplňuje své vědomosti týkající se problematiky sluchově postižených a cíleně zvyšuje svou profesionální úroveň. * Tlumočník ctí svou profesi, usiluje o spolupráci s ostatními tlumočníky při prosazování a obhajobě společných profesionálních zájmů. * Členové České komory tlumočníků znakového jazyka se vzájemně respektují. * Tlumočník zná etický kodex a dodržuje ho. Doporučené zdroje k tématu: www.ruce.cz, www.cktzj.com, www.asnep.cz Problematika komunikace osob s hluchoslepou „Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí.“ (Helen Kellerová, hluchoslepá žena) Návrh definice hluchoslepoty pracovní skupiny o.s. LORM pro české prostředí, který vznikl v roce 2006 a vychází především z funkčních definic: „Hluchoslepota je jedinečné postižení dané různým stupněm souběžného poškození zraku a sluchu. Způsobuje především potíže při komunikaci, prostorové orientaci a samostatném pohybu, sebeobsluze a přístupu k informacím. Zabraňuje hluchoslepému člověku plnohodnotně se zapojit do společnosti a vyžaduje zajištění odborných služeb, kompenzačních pomůcek a úpravy prostředí.“ Komunikační formy osob s hluchoslepotou podle zákona č. 384/2008 o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (v úplném znění vyhlášen pod č. 423/2008 Sb.): Znakový jazyk neslyšících v taktilní podobě – komunikační partneři se při znakování dotýkají, příp. stojí naproti sobě, přičemž vzdálenost mezi komunikujícími musí být limitována stupněm zrakového postižení. Lormova abeceda – je dotyková dlaňová abeceda, při které se jednotlivá písmena vyznačují pomocí ustálených pohybů a dotyků prováděných na dlani a prstech ruky příjemce sdělení. Ke komunikaci se využívá dlaňová strana nejlépe levé ruky, prsty této ruky se drží poněkud napjaté a mírně roztažené. Podle potřeby je možno používat i dlaně pravé ruky. (ZDROJ: www.lorm.cz) Daktylografika - je vpisování obrysů velkých písmen do dlaně. Umožňuje hluchoslepému vnímat grafickou formu mluveného jazyka prostřednictvím hmatu. Braillovo písmo s využitím taktilní formy - s využitím taktilní formy umožňuje zobrazovat písmena abecedy ustálenými dotyky na dvou prstech jedné ruky nebo více prstech obou rukou příjemce sdělení s využitím kódového systému Braillova písma. Taktilní odezírání a vibrační metoda Tadoma – je založeno na vnímání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek, pohybů dolní čelisti, rtů a tváří mluvčího. Doporučené zdroje k tématu: SOURALOVÁ, E., HORÁKOVÁ, R. Problematika osob s hluchoslepotou a kontaktní tlumočení u hluchoslepých preferujících český znakový jazyk. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. www.lorm.cz