Dyslálie, dysartrie, vyvozování hlásek, oromotorická cvičení Dyslalie x Dysartrie nDyslálie nporucha článkování řeči nneschopnost používat jednotlivé hlásky anebo skupiny hlásek v komunikačním procesu podle příslušných jazykových norem. nV nejširším slova smyslu je to neschopnost nebo porucha používání zvukových vzorů řeči v procesu komunikace podle zvyklostí a jazykových norem daného jazyka. nDysartrie nporucha motorické realizace řeči vznikající na základě organického poškození CNS njedná se o poruchu článkování řeči, tedy motorickou realizaci nnarušeno je dýchání, fonace, artikulace a rezonance toto narušení je způsobeno následkem ochrnutí, ochabnutí nebo nekoordinování řečového svalstva, strádá tempo řeči, síla hlasu, problémy jsou s hláskováním, protože dochází k narušení svalstva respiračního a hrtanového, obtíže s polykáním n Přípravné cvičení - oromotorika nProvádíme názorně před zrcadlem, společně formou hry nLogopedické cv. by mělo probíhat krátkodobě ale často a efektivně nDostatečně rozvinutá představivost n Cviky tváří a čelisti nProtahování tváří a rtů nMasáže – různé techniky (Rehabilitace orofaciální oblasti, D.C. Gangale) nPrsty tahem směrem nahoru proti hřbetu lícní kosti (radost ve tváři, široký úsmev) n„vyštípávání“ – jednotlivé strany zvlášť, úchop palcem a ukazováčkem (stimulace svalstva tváří nProtahování zevnitř tváře – úchop palcem a ukazováčkem (podpora ochablé svaloviny) nDlaňová masáž tváří - tahem od koutku až ke spánku nStabilizace čelisti nZískání volnosti, správný pohyb jazyka, oddělení jednotlivých pohybů (brada + jazyk při lateralizaci) nKousací trubičky, špátle, korek obalený v gáze, rukojeť karčtáku nKroužení čelisti, lateralizace, otevírání na jablíčko, jahůdku, …, otevírání proti odporu nUvolnění čelisti – mandibulární kloub Pomůcky pro stabilitu čelisti n Červená žvýkací trubička Čokoládový Grabber Stabilizátor čelisti Trojúhelník Debry Beckman zelený Masážní kartáček Mini Cviky rtů nPřetahování rtů nNapínání bradového svalstva n„O“ – jako kapřík, poslat mamince pusinku nÚsměv – ukázat zoubky x schovat zoubky nObrácený úsměv – do stran, dolů… nOhrnutí rtů nDiadochokineze, zavírání a otevírání úst nProtruze a retrakce nNafukování tváří, přefukování, vtahování nSání nFrkání, držení špátle, obličejové pružinky, nFrkačky, píšťalky, pískání Cviky jazyka npočítání zoubků špičkou, čištění zoubků jazykem n„opička“, „ping-pong“ n„čertík“, plazení, ohýbání jazyka nahoru, dolů nlateralizace, „houbačka“ nodpor do špátle, z boku, zepředu, nahoru, dolů n„kočička se olizuje“ n„koník“, mlaskání, „houpačka“, n„malíř“ – jedlý papír, nutela nRulička nmaňásci n n Pomůcka pro lateralizaci a elevaci jazyka Logo_hroch http://www.logopedie-vendy.cz/cviceni-pro-jazycek/c-1327/ Diagnostický test dysartrie n3 F dysartrický profil – dostupný na stránkach FN Brno v sekci klinická logopedie nVysetřuje: nFaciokinezi – rty, jazyk, čelist nFonorespiraci – respirace, respirace při fonaci, fonace nFonetiku – artikulace, prozodie, srozumitelnost n Průběh terapie dyslalie npřípravná cvičení - K přípravným cvičením patří cvičení pro rozvoj motoriky mluvních orgánů, fonematického sluchu. nvyvozování hlásky n– cvičení napodobující nejrůznější zvuky, přírodní nebo technické (zvířata, dopravní prostředky apod.) n– navozujeme konkrétní hlásku buď s mechanickou pomocí, nebo bez. Mechanickou pomoc využíváme hlavně u starších dětí a dospělých. nfixace hlásky Při fixaci provádíme nácvik spojování vyvozené hlásky s jinými hláskami v nejrůznějších spojeních. Obvykle se nacvičuje hláska ve slabikách a slovech na začátku, uprostřed a na konci slova. nautomatizace hlásky - nacvičované hlásky ve spontánní řeči. nZačíná se jednoduchým opakováním slov ještě za pomoci zraku (před zrcadlem) a sluchu (napodobování logopedova vzoru), následuje pojmenovávání obrázku, předmětů, reprodukování říkanek, básniček, u školáků čtení. Nácvik je ukončen používáním správné výslovnosti v dialogu a monologu. n Zásady průběhu terapie dyslalie nZásada krátkodobého cvičení: aby se i doma cvičilo co nejčastěji, třeba jen 2-3 minuty, ale 20x denně nZásada využití sluchové kontroly – cvičit fonematickou diferenciaci) nZásad používání pomocných hlásek – využíváme hlásky, které již dítě umí k vyvození artikulačně podobné hlásky (D – R). nZásada minimální akce: cvičíme za naprostého uvolnění bez přehnaného úsilí a napětí artikulačních orgánů. nzásada individuálnosti: přihlížíme k celé osobnosti dítěte (anatomickým, fyziologickým a psychologickým zvláštnostem a k jeho prostředí) nzásada systematičnosti – od snadnějšího k složitějšímu a vždy jen jednu hlásku (po utvrzení jedné hlásky ve slovech a větách vyvozujeme teprve další) nPosilujeme sebedůvěru dítěte – potlačujeme komplex méněcennosti (z neúspěchu tvoření hlásky může začít např. koktat) nMechanických pomůcek používáme jen v případě nezbytnosti n Samohlásky nčisté tóny – při jejich artikulaci není žádná překážka npři tvoření se od sebe liší velikostí čelistního úhlu, polohou jazyka a délkou tvoření zvuku núprava samohlásek patří k velmi obtížným nnesprávné tvoření vyplývá z velikosti čelistního úhlu – moc nebo málo otevírá pusu nzáměna A za E, nebo O za A n Vyvozování jednotlivých hlásek nVyvozování hlásek je vždy v kompetenci logopeda! n nA nstřední, nízká nneutrální poloha jazyka nvelký čelistní úhel, rty se neúčastní nširoké otevření úst se zvučným výdeche nE npřední středová njazyk posunutý dopředu, vzhůru nopírá se o dolní řezáky nčelistní úhel je menší, rty sblíženy núplný patrový závěr – vzduch vůbec neuniká nosem nI npřední, vysoká njazyk se opírá o plochu dolních řezáků núzký čelistní úhel, zuby téměř u sebe, zostřené rty núplný patrový závěr nO nzadní, středová njazyk posunut dozadu a stoupá nhrot jazyka se oddálí od řezáků naktivní rty, menší čelistní úhel npevnější patrohltanový závěr nU nzadní vysoká njazyk zdvižen k měkkému patru noddálen od řezáků, zvětšený objem pusy, rty dopředu, kratší, úzké Souhlásky bilabiální (obouretné) nM nnepárová, znělá a nosovka nzávěr rtů je rozražen výdechovým proudem, který je slabší než u b a p nměkké patro je uvolněno a část výdechového proudu uniká nosem nje možné odhmatat na chřípí – cítíme lehké chvění núprava M n– vyvozujeme z A při sevřených rtech, kdy se místo A ozve M ndítě sleduje artikulaci – prsty si ohmatává chvění nosu a tváří nBP npárové – b znělá, p neznělá nzávěr rtů je proražen výdechovým proudem nnácvik je z m – stisknutím nosního chřípí – vzduch z pusy rozrazí rty np - tvořena z b opakování šeptem nP nSevři rty, ať nejsou zoubky vidět, pak náhle pusu otevři a šeptem vyslov p. Polož si ruku před pusu, ať cítíš, jak se vzduch z pusinky pěkně odrazí o dlaň. nB nStiskni rty pěkně k sobě, zadrž dech, pak náhle pusinku otevři a pěkně hlasitě vyslov b. Ruku si polož před pusu, ať cítíš, jak se b pěkně odráží o dlaň. Souhlásky labiodentální (retozubné) nV F npárové – v znělá, f neznělá nspodní ret se přibližuje k ostří horních řezáků, kde vzniká úžina pro výdechový proud nv - nácvik artikulačního postavení – nápodoba u zrcadla nf – nápodoba – foukání na prst nebo hřbet ruky – cítí studený výdechový proud nF nPolož si dlaň před pusu a zkus ji pofoukat. Nejprve si však svoje horní zoubky opři o spodní ret. nV nNašpul pusinku do malého kroužku (jako na u), opři horní zoubky o spodní ret a vyslov v. Musí se ti rozezvučet v krčku. Souhlásky alveolární (dásňové) nDTN nd – znělá, t – neznělá, nn - nepárová, nosová, znělá nhrot jazyka je opřen o horní alveoly za horními řezáky, je větší čelistní úhel a jazyk padá na spodinu ústní nt – klíčová hláska při úpravě artikulace substituční metodou núprava D je tvořena z N ucpáním chřípí – nana – dada núprava N je prováděna nápodobou artikulačního postavení – hrot jazyka se opírá za alveoly za horními zuby – prstem kontrolujeme na chřípí nosu chvění - výdechový proud n T nUsměj se, ukaž hezky zoubky. Špička jazýčku se opře za horní zoubky, a pak rychle odskočí. T zkus nejprve pouze šeptat. n D nUsměj se, špičku jazýčku pevně přitlač za horní zoubky. Pak jazýček prudce odskočí a hlasitě vyslov d. polož si ruku na krček, ať cítíš, jak se ti tam d rozezvučí. n N nUsměj se a opři si špičku jazýčku za horní dáseň. Pak jazýček odskočí a n se ti ozve pěkně v nose. Prsty si sáhni na nos, ať cítíš, jak se ti v nose rozezvučí. (Nesmíš si však nos příliš stisknout). nCSZ nC,S jsou neznělé, Z znělá nkoutky rtů jsou silně zostřené, zuby v klešťovitém skusu, hrot jazyka se volně dotýká dolních řezáků npři nácviku kontrolují artikulační postavení - kroužková sonda za dolní řezáky nnápodoba, substituce csss ssss nhláska z ozvučením s – hlubším hlasem nchvění zzzz lze také dobře odhmatat na hrdle – využít u dospělých n C nŠiroce se usměj, dej zoubky k sobě a potichu vyslovuj ttt nS nKdyž už dítě umí C, prodloužený výdech na C n Z nZnělá, zkus si dát ručičku na krk, vyslovuj dlouhé C a přidej hlásek n nČ nhrot jazyka se lehce dotýká alveol, rty jsou mírně povytaženy npatří mezi nejčastěji chybně tvořené u dětí i dospělých, může také jít o lehkou poruchu sluchu nlze použít kroužkovou sondu, která se umístí za dolní zuby n Č nOpět stiskni zoubky, jazyk je schovaný, ale pusinku našpul tak, jako když chceš dát pusinku nebo foukat njazýček se posune mírně dozadu a vzhůru – voláme šeptem na kočku čičiči, zkus potichu vyslovovat ťťť njazyk můžeme pozvednout mírně tlakem palce pod bradou nŠŽ nhrot jazyka je za dolními řezáky, klešťovitý skus, rty jsou mírně povytaženy núprava š nápodobou – přesné artikulační postavení a prodloužení –šššo nlze vyvodit také prodloužením čččččč nž se tvoří ozvučením hlásky š n Š nSchovej si jazyk za zoubky.Zoubky stiskni a v úměvu říkej ssss. A teď zkus pozvolna špulit pusinku. Až budeš mít pusinku našpulenou do malého kroužku, ozve se ti pěkné š. n Ž nLehce si stiskni zoubky a mírně našpul rty. Sáhni si na krček a zkus bzučet jako čmelák – bžžž. Cítíš jak ti čmelák v krku mává křidélky – lze odhmatat. nL nhrot je přiložen na alveoly za horní řezáky, výdechový proud uniká oboustranně, v závěrečné fázi padá jazyk na spodinu ústní npři nácviku – dolní čelist se nepohybuje npohyb jazyka sledujeme v zrcadle n L nOtevři hodně pusinku a jazýček opři o patro. (pusinka je jako brána do města a jazýček je jako padací most, který bránu uzavírá. A teď bránu otevři nJazýček postupně olizuje patro, horní dáseň a zuby směrem dolů a přitom vyslovuj:lalala. nMožná se ti to hned nepodaří. Zkus jazýček trochu rozhýbat – hodně ho vyplázni, snaž se jeho špičkou dosáhnout až na nos, nebo si z něho udělej trubičku. nR nlem jazyka se dotýká alveol, jazyk kmitá tlakem výdechového proudu směrem k alveolám, čelistní úhel je středně velký nsubstituční metoda: používáme d – vyslovována přesně, v kombinacích td, kd – lepší nrotavibrátor n R nnapodobíme zvuk malého traktoru tttttt a velkého traktoru dddddd – ústa jsou otevřená, hrot jazyka se lehce dotýká za alveolami horních řezáků – spojíme tdtdtdtdtd nŘ n2. artikulační okrsek – alveolární, úžinová, kmitná, nepárová nsubstituční hláska r n Ř nZoubky k sobě přibliž, našpul pusinku do malého kroužku a vysuň trochu dopředu spodní čelist. Když budeš šeptat r, bude se ti ozývat ř. Pak stačí trochu přidat na hlase a ř je na světě. Souhlásky palatální (tvrdopatrové) nĎŤŇ nď-znělá, ť-neznělá n Ň nnepárová nosovka, měkké patro je volné a část výdechového proudu prochází nosem nčelistní úhel je velmi malý, hrot jazyka se opírá o dolní řezáky, jazyk se vyklene a vytvoří závěr na tvrdém patře nnejčastěji se zaměňuje ďťň za dtn – ticho – tycho nnastavení artikulačního postavení jazyka za dolní zuby, můžeme hrot jazyka prstem fixovat – dodržet co nejmenší čelistní úhel – dojde k závěru na měkkém patře nfixace ďťň je základem nácviku tupých sykavek č š ž n nĎ nSilně přitlač jazýček k hornímu patru – vyslovujeme dydydy – ozve se dididi, zkus jakoby zamlaskat n Ť, Ň nutvoří se podobně jako hláska Ď nŤ – tytyty – tititi nŇ – nynyny - ninini nJ nnepárová a znělá nhrot jazyka se opírá za dolními zuby, zvednutím hřbetu jazyka se vytvoří úžina s tvrdým patrem nkoutky rtů jsou částečně zostřeny nporucha této hlásky je velice vzácná n J nMírně pootevři ústa, rty se usmívají a jazýček udělal v puse žlábek. Špičku jazýčku opři o spodní zoubky a teď se pokus říci j. npomocná hláska í – íá, íé.. Souhlásky velární (měkkopatrové) nCH nnepárová a neznělá njazyk je na spodině ústní, mezi měkkým patrem a hřbetem jazyka se vytváří dyšný zvuk ndýchání na ruce – cha cho chu nsmích – chichi, chacha nvzdychání – ach, achich n Ch nsmích – chichi, chacha, vzdychání – ach, achich nDej si ruce před pusu a dýchej si na ně. Představuj si, že je ti na ně zima a musíš si je zahřát:chchchchchch… nMůžeme využít hlásku Š, kterou dítě vyslovuje při větším čelistním úhlu, přičemž mu hrot jazyka zatlačujeme hlouběji do úst. Tím se hřbet jazyka dotkne patra a Š se změní v CH. nKG npárové, k -neznělá, g - znělá nhrot jazyka leží volně v ústech a hřbet tvoří závěr na měkkém patře, rty jsou v neutrální poloze – malý čelistní úhel núprava – prstem nebo špátlí posuneme hrot jazyka dolů a vzad – předříkáváme tytyty – kykyky, dadada – gagaga, můžeme vyvozovat vleže, posilování dávivého reflexu n K nPusinku mírně pootevři, Jazýček vzadu přitlač nahoru. Špička jazýčku však musí zůstat volná, aby se po ní k pěkně svezlo, jako po skluzavce. Nejprve si k zkus zašeptat. Když se ti to daří, můžeš ho vyslovit pěkně nahlas. n G nPusinku pootevři a z jazýčku udělej stejnou skluzavku jako u k . Teď však špičku jazýčku dej dozadu, stlač ji dolů a vyslov g. nZatlačit jazyk dozadu a zacpat no a vyslovovat nanana – vznikne gagaga, pokud tise vyslovujeme gaga vznikne ka Souhlásky laryngeální (hrtanové) nH nNepárová njazyk je v klidové poloze, znělost a úžina se tvoří v hrtanu třením výdechového proudu o stěny hlasivek nnácvik je prováděn prudkým vydechnutím s velkým čelistním úhlem a odhmatávání chvění na hrudi nebo hrdle – haha, hohoho n H nDýchej si na ruce podobně jako u ch, ale přidej na hlase. Jednu ruku si polož na krk, ať lépe cítíš, jak ti h v krku hučí.