Pedagogická fakulta Masarykovy university v Brně Katedra pedagogiky Pedagogická diagnostika Žáci s problémovým chováním Žáci s problémovým chováním. Příčiny a konkrétní projevy „ poruchového„ chování nDítě jednotlivě i ve skupinách může působit problémy, které nezvládne ani nejzkušenější učitel. Hrozba trestem není účinná pokud se učitel pohybuje v profesionální rovině. nVymezení problémového chování nProblémové chování - chování, které je pro učitele nepřijatelné. Dle výzkumů se na ZŠ i SŠ více vyskytuje u chlapců. Tato definice ukazuje na to, že problémové chování je problémovým chováním pouze proto, že se jako takové jeví učiteli, tzn. každý U jedinečný, co jednomu jako problém druhému se tak jevit nemusí. nJeden vyžaduje při hodině naprosté ticho, někdo toleruje tiché mluvení mezi dětmi. Dalšímu nevadí, jestliže na něho žáci odpovědi vykřikují. n > nProblémové chování je do jisté míry závislé na pozorovateli. Podoby problémového chování: nmluvení bez dovolení nvyhýbání se práci nzbytečný hluk nodbíhání z lavic nslovní uražení učitele nničení věcí nfyzické násilí nS problémovým chováním žáků si učitel klade otázky, kterými zkoumá své vlastní chování. Po přezkoumání vlastního chování může učitel dojít k závěru, že základní příčinou obtíží je on sám. Např. tím, že vnímal urážku, kde nebyla, zbytečně na dětech hledal chyby, atd... n > nTechniky modifikace chování nMůže se objevit případ, kde na vině není učitel. Ve třídě může být dítě, které působí problémy ve všech hodinách. Mohou zde být děti, které soustavně narušují naprosto rozumné normy chování, děti, které dávají najevo neoblíbenost učitele, předmětu, organizaci hodiny, ještě dřív, než začala první vyučovací hodina. U takových dětí se používá technika = modifikace chování. Tyto techniky jsou uplatňovány ve speciálních školách a v klinické psychologii a můžou se úspěšně uplatnit i v normální škole. Modifikace není lékem, ale umožní učiteli chování dítěte pečlivě analyzovat a stanovit různé činitele, formulovat strategii k žádoucím změnám tohoto chování a sledovat tyto změny v jejich průběhu. nTyto techniky jsou v podstatě založeny na OPERANTNĚ PODMIŇOVACÍM modelu, tzn. působí za předp., že chování, které je zpevňováno či odměňováno, bude pravděpodobně častěji opakováno, zatímco bude ubývat chování, jež zpevňováno není. Ve škole se neustále objevující druhy problémového chování zpevňují prostředím, toto zpevňování je vyjádřeno jejich přetrváváním. > nPři práci s některou z technik musí učitel sestavit soupis způsobů chování, které u daného dítěte působí problémy. Ke každé z těchto položek, které nazýváme terčové chování, zapíše učitel, jak on sám na to obvykle reaguje. n nTerčové chování: Dítě na počátku do třídy vstupuje s hlukem. n n n n n n n n nReakce učitele: S úlevou si oddechne a obrací se ke svým poznámkám. n n n Odezva učitele Učitel říká. „ Už jsem ti řekl, abys nedělal takový rámus“. Chování Dítě na začátku hodiny vstupuje do třídy tiše. > Vznik nežádoucích způsobů chování nMožná některé děti pocházejí z domova, kde se operantním podmiňováním naučily, že jediným způsobem získání pozornosti dospělého je zlobení. Dítě to nemusí dělat vědomě. Chování dítěte proto není nutně úmyslnou snahou působit problémy učitelům, rodičům a jiným dětem, nýbrž podmíněnou odezvou, spjatou s potřebou získat pozornost. Proto dostalo chování název chování směřující k získání pozornosti. Bylo pokládáno za jednu z hlavních příčin problémů ve třídě. nUčitel může samozřejmě zjistit, že chování směřující k získání pozornosti má u některých dětí podobu sice nerušivou, avšak přesto působí obtíže. Např. dítě ve třídě chodí za učitelem, stále ho žádá o pomoc, i když ve skutečnosti nepotřebuje, nosí učiteli dárky,...takové chování je známkou, že potřebuje pomoc. uspokojuje-li učitel jeho nároky zvláštním přídělem pozornosti, je dítě čím dál tím víc neodbytné, že začne U překážet v práci s ostatními Ž. nNěkteré děti naopak hledají pozornost u ostatních spolužáků. Zjistí, že jsou ve třídě neoblíbené, a zjistí, že opět operantním podmiňováním mohou získat určitou míru přijetí tím, když ukážou jak jsou tvrdé. A tak se snaží učitele zesměšňovat, neposlouchají ho nebo se k němu chovají drze. > nPrvním krokem je sestavit soupis nežádoucího chování Ž a U reakcí. Druhým krokem je sestavit druhý soupis, tentokrát se všemi způsoby chování, které by měly být u daného dítěte či dětí podporovány, a opět ke každému z nich připsat svou vlatní odezvu. nUčitelovo jednání resp. reakce přináší trest v podobě ignorování. Dítě začne v příští hodině zase zlobit. Pozornost se odepře, jestliže dítě produkuje problémové terčové chování, a poskytne se, produkuje-li jeho žádoucí protějšek. nPostupně v průběhu času se může chování dítěte obrátit tak, že nežádoucí způsoby jsou nahrazeny žádoucími. Budou však nastávat recidivy. nNověji někteří autoři prosazují ekobehaviorální (ekosystematický) přístup, který zdůrazňuje potřebu zkoumat celé prostředí, v němž chování probíhá ( kontext chování ). Pomůže se tak formalizaci směrnic pro analýzu a modifikaci všech stránek interakce mezi vnitřními motivy a vnějšími činiteli u dítěte. n > nTento systém je založen na čtyřech hlavních výrocích: n·chování je určeno způsobem, jakým si jedinec každou danou situaci interpretuje n·často je více způsobů, jak lze jednu situaci smysluplně interpretovat n·změní-li se interpretace, změní se chování n·tato změna v chování pak ovlivní vnímání a chování ostatních nEkobehaviorismus kombinuje kognitivní prvky s behaviorálními. n > nAč stanovíme všechny nežádoucí způsoby chování a budeme pracovat na jejich odstranění, dítě nemusí vykazovat žádný ze žádoucích způsobů chování. Klíč spočívá v tzv. tvarování - zvolíme chování, které je nejpodobější chování skutečně žádanému, a to zpevňujeme místo něj. nExistují způsoby chování, které nelze ignorovat. doporučuje se postup tzv. dočasné vysazení kladného zpevnění. Jde např. o poslání dítěte za dveře. Všechny námitky vznesené proti tomuto opatření lze odstranit vytvořením tzv. izolační místnosti. Učitel ignoruje tam, kde je jasné, že se dítě snaží upoutat pozornost, a reaguje tam, kde je dítě k nežádoucímu chování vedeno jinými důvody. nUčitelé ve skutečnosti dávají přednost užívání rozumu a přesvědčování a k modifikaci chování přistupují až tehdy, když předchozí způsoby selžou. n > nVe speciálních školách, uzavřených společenstvích, kde má personál možnost ovládat život svých svěřenců ve značném rozsahu, je používána technika modifikace chování tzv. poukázkový systém - dětem se dávají poukázky ( kolečka, symboly do sešitku ) pokaždé, když vykážou nějaké vyžadované chování, a přicházejí o ně ve chvíli, kdy vykážou chování nežádoucí. Koncem stanoveného období mohou získat výměnou za své poukázky nějaké zvýhodnění, odměnu ( koukání na televizi, vycházky,..). Tento systém je v podstatě „úmluvou o chování“. nProblémové děti se chovají problémově, protože se naučily, že to je pro ně jediný způsob, jak získat to, co chtějí. Našim cílem je jim pomoci se tyto způsoby odnaučit a aby místo toho zjistily, že společensky přijatelné chování může být mnohem lepším způsobem, jak získat žádoucí odměny. nTechniky modifikace chování lze používat jen u rušivě projevujících se dětí. Děti s duševními problémy mohou být definovány jako ty, které se vyvíjí tak, že to má nežádoucí vliv na ně nebo na druhé v jejich okolí. Do této skupiny patří také dítě společensky izolované nebo stranící se druhým, nejen jeho nápadněji projevující se spolužáky. n > Techniky modifikace chování: n·vedou k tomu, aby si učitelé pozorně všímali vlastního chování a jeho účinků na děti n·ukazují, že pozorovatelé chování lze objektivně popsat, což zaměřuje pozornost učitele přesně na ty stránky počínání dítěte, jež je třeba změnit n·připomínají nám, že chování je naučené, což v podstatě znamená, že děti, které se ve třídě chovají nežádoucím způsobem, se tomuto chování naučily v důsledků nevhodných zkušeností z domova i odjinud n·upozorňují nás na tzv. zákon účinku, tedy na skutečnost,že mnohé chování je naučeno ( vědomě i nevědomě ) prostě proto, že přináší nějaký žádoucí účinek n·ukazují, že chování lze změnit, pokud změníme zpevňující výsledky, které jím byly dříve dosahovány n·zdůrazňují důležitost kontextu - děti se mohou chovat nežádoucím způsobem v důsledku své nesprávné interpretace prostředí, v němž se pohybují ( ekobehaviorální přístup ) n > nNěkdy problémy s řízením a zvládáním třídy nebývají vyvolány jen jednotlivci, ale celou třídou. Obecná pravidla pro Učitele: n·zaujměte třídu n·vyvarujte se podivností n·buďte spravedlivý n·zábavní n·vyvarujte se zbytečného vyhrožování n·buďte dochvilní n·nepodléhejte hněvu n·vystříhejte se přílišné důvěrnosti n·poskytujte příležitosti pro odpovědnost n·usměrňujte pozornost n·vystříhejte se pokoření dětí n·buďte ve střehu n·užívejte pozitivní smlouvy n·buďte si jisti n·mějte ve věcech pořádek n·ukažte, že máte děti rádi n > Užívání trestu n nKaždé trestání nese svá rizika: n·může narušit vztah Žáka k Učiteli, někdy i trvale, to platí zvláště je-li trest nespravedlivý nebo pokořující n·dítě si může vytvořit strategie, aby se trestu vyhnulo, např. lhaní. Tato situace je potenciálně zlá pro dlouhodobý vývoj osobnosti dítěte, ale ohrožuje to i existenci důvěry mezi U a Ž n·trest přináší nežádoucí poučení, že silní smějí trestat slabší n n n > Pedagogická fakulta Masarykovy university v Brně Katedra pedagogiky Pedagogická diagnostika Děkuji za pozornost a přeji krásný zbytek dne …