míra konfliktnosti
není konflikt
jsou mými klienty. Nejsou to malé děti, abych je mohl napomínat a peskovat. Ale když nijak nezasáhnu, poškodí to vás všechny ostatní. Kdo je pro, abych nezasahoval a nechatje dále rušit vás, ať zvedne ruku."
Volte formulaci vždy tak, aby nesmělost a pasivita lidí byly vaším spojencem, nikoliv protivníkem.
Berte si problematické posluchače o přestávkách stranou a ptejte se, co jim vadí. Oni si už tím vypovídáním mezi čtyřma očima budou připadat důležití - a přestanou proti vám nasazovat. V krajním případě je použitelná i tato formulace: „Za těchto podmínek nemá pokračováni mé řeči smysl. Buďto odejde ten pán, nebo odejdu já." Bili Clinton, vynikající řečník, pacifikovával problémové posluchače často výzvou: „Pojďte si to se mnou vyměnit, pojďte řečnit vy."
Obsahová stránka projevu Úvod, prolomení ledu
Položte otázku. Nebo vyprávějte kratší zajímavý příběh. Nebo prozraďte dosud neznámou zákulisní skutečnost. Nebo to zkombinujte. To vše s přívětivou, nevtíravé usměvavou tváří, s pohledy do očí posluchačů, s úvodní delší pomlkou (dokud opravdu všichni nezačnou ; dávat pozor) as dalšími kratšími mezipomlkami, aby posluchači mohli vaše podněty řádně ( a klidně myšlenkově zpracovat. j Pamatujte: čtyřicet procent účinku má obsahová slovní perla vaší řeči - a šedesát procent j ta přiměřená rozvážná pomlka za ní. Vaši posluchači nejsou hloupí - pouze dosud iíevčdú j co dobře a pohotově už víte vy. Proto přece oni naslouchají a vy přednášíte] M
Vlastní argumenty, jejich řazení
Není špatné mít při projevu argumentů větší počet. Jeden či dva stačí pouze tehdy, jsou-li absolutně přesvědčivé. Pak ale nejde o projev, ale o krátký zdůvodněný pokyn. Na úvod volte druhý či třetí nejsilnější ze svých argumentů. Uprostřed mohou být ty slabší a nejslabší argumenty. Nakonec pak ten nejsilnější. U dvou, tří nejsilnějších argumentů není vůbec na Škodu jejich zopakování na závěr. Proč to je zrovna tak, o tom zde v oddíle 3.
Protiargumenty neboli protiklad
Váš projev je pokládán za poctivý a férový, když si sami sobě něco namítnete. Dělejte to tedy. Takových „samonámitek" by však nemělo být mnoho, neměly by být zásadního významu. A takticky je volte z té množiny, kterou umíte sami sobě opět přesvědčivě vyvrátit. Psychologická podstata je opět zde níže v oddíle 3.
Přirovnání a příklady
Jsou kořením, které odlišuje projev zajímavý od suchopárného, zkušený od začátečnického, srozumitelný od těžko pochopitelného...
Volte přirovnání a příklady co nejvíce! z oblasti svých posluchačů. Nezapomeňte sí tedy předem zjistit, kdo přesněji bude sedět ve vašem sále. Jaké profese, věk, postavení v zaměstnání, jaké zkušenosti domácí či zahraniční...
není konflikt
míra konfliktnosti
i? Závěr a výzva
Závěr signalizujete modulací. Změnou hlasu - změnou síly, tempa, barvy. Pomlkou s výrazným gestem. Neváhejte zopakovat klíčové body z celého projevu. Lidská paměť pracuje na principu nalej-vylej. Nalejte do ní znovu tedy to potřebné, co bylo jinou částí vašeho projevu před chvílí vylito. Jasně vyjádřete, co je třeba nyní učinit.
Uděláte-li výraznou tečku, většinou vás nemine závěrečný potlesk. A kde se tleská, tam jdou věci hladce a správně.
Oddíl 3.
Pozorný čtenář zde najde řadu velmi podobných, až stejných názvů kapitolek jako v oddíle 2. Mým úmyslem bylo v oddíle 2 nabídnout stručnější kuchařku, tedy jakési nutné minimum. V oddíle 3 - tedy zde mže T pak všechny potřebné aspekty rozvést podrobněji, nabídnout úvahy. Kdo chce tedy minimálně číst a hlavně už už prakticky činit, ten si vystačí s oddílem 2. Kdo chce o daných aspektech hlouběji uvažovat, ten si prostuduje i oddíl 3.
Jak přesvědčit druhé v projevu
Projevem rozumíme nejen politickou slavnostní řeč, ale i prezentaci vlastní firmy, jejích výrobků, služeb. Prezentací sebe sama třeba při zkoušce nebo konkurzu. Úvodní řeč k novinářům na tiskové konferenci. Ce lodenní školení, které vedete. . Společným znakem je to, žě hovoříte najednou k více lidem, že naše řeč není pouhou reak
cí na slova někoho jiného, že je to příspěvek na poradě
zkratka mnohem samostatnější ú^var než třebii diskusní
různá členění. Dostatečně univerzální a|přitom jednoduché je
Cíle projevu
Z různých příruček známe toto - cílem projevu je:
1. informovat,
2. přesvědčit,
3. přimět k činu.
Cíl s vyšším Číslem je vždy těžší než cíl s číslem nižším. Už jen proto, že cíl s vyšším číslem v sobě vždy všechny předchozí cíle obsahuje. Kdo chce přesvědčit, musí informovat. Kdo chce přimět k činu, musí informovat i přesvědčit.
Forma správného projevu Image řečníka
. Lakonicky řečeno: Přizpůsobte se situaci. Jdete-li do neznáma, vyhněte se extrému, buďte co nejblíže očekávanému univerzálnímu standardu. Jak by asi vypadal náčelník trampské osady, kdyby zahajoval potlach v černém obleku, naleštěných polobotkách, kravatě, bělostné košili? Jak by vypadal dirigent na slavnostním zahájení Pražského jara v jezdeckých holínkách, sepraných džínách a s dýkou za pasem? Autoopravář v bílém plášti lékaře í hovořící o kroutícím momentu nového turbo motoru? Lékař v montérkách automechanika «přednášející o gynekologických potížích při klimakteriu? Nikdo by jim jejich slova nevěřil!
míra konfliktnosti
není konflikt
Jistě by vše bylo teoreticky možné. Nikoho by přitom fyzicky nic nebolelo, nikdo by v nejmenším neporušil ničí ústavní lidská práva, nikdo by nemohl nikoho oprávněně žalovat. Ale lidé už jsou takoví, že chtějí to své očekávané. Že ti nejde o lidi, milý řečníku? Že ti jde jen a pouze o sebe samotného? V takovém případě to ihned zabal - to je to nejíepší, co můžeš učinit.
Oblečení nepřizpůsobené situaci je z psychologického hlediska znakem toho, že řečník trpí komplexem méněcennosti a chce na sebe upozornit jiným způsobem. Neboje prostě nadměrně a přitom nevhodně ctižádostivý. Výsledek jeho snažení však (k jeho nevoli) bývá přesně opačný, než on sám zamýšlel. Tedy kontraproduktivní.
Nepřizpůsobené oblečení může být výrazem humoru. O.K., pak to sedí. Pokud ovšem daná situace humor v této míře připustí.
Nepřizpůsobené oblečení může být výrazem osobnosti. Osobnosti, která je známá tím, že je stabilně extravagantní. Pak to také sedí. Ovšem pokud je dotyčný pojímán jako extravagantní osobnost okolím, ne pouze sám sebou. (Před časem jsem byl členem osmnáctičlen-né poroty mezinárodní soutěže Miss. Všichni jsme tam byli v oblecích, jen porotce Roman Šebrle ve sportovním. Nikdo se nepozastavil; desetibojařský šampión si to mohl dovolit.) Obdobim málo spoutané ctižádosti si prošla a projde (především v mládí) asi drtivá většina ctižádostivých lidí. Je lidské dělat tyto chyby, je problematické setrvávat v nich. Je-li vaše touha vyjádřit svou osobnost veliká, určitý prostor se vždy najde. U pánů není přece předepsaná barva či vzorek kravaty. U dam nejsou předepsány v maličkostech všechny doplňky.
A co v neznámém prostředí? Pro mladíka, který jde na životně důležitý konkurz, je někdy těžké sladit dvě protichůdné myšlenky:
a) Jde tam přece, aby byl ze všech „nej". Aby se v očích poroty nejvíce vymykal, nejvíce odlišoval, byl největší špičkou mezi ostatními. Nejvíce vybočoval.
b) Oblečením by měl zapadat do standardního průměru. Co nejméně vybočovat.
Ke sladění zdánlivé protichůdnosti pomůže analogie v technice. Aby měl spalovací motor největší kroutící moment, aby tedy nejlépe pracoval, neměl by mít nejvyšší možné otáčky. Ani nejnižší. Ale kdesi uprostřed. '•
Pomůže i analogie v biologii. Aby měl člověk tu nejskvělejší vitalitu, nejvíce zářící zdraví, nemůže mít maximální krevní tlak. Nebo maximum leukocytu v krvi. Nebo minimum cholesterolu. Všeho tak akorát, zlatý střed. Maxima účinku nebývají na okrajích, ale někde uprostřed.
Váš hlas
má několik důležitých parametrů:
- výšku,
- sílu, zvučnost,
- barvu, odstín,
- tempo,
- modulaci.
není konflikt
míra konfliktuosti
Výška hlasu
Může to být u některých řečníků problém. Výška se dá měnit jen částečně (do značné míry je vrozená), a přitom hraje ve vytváření dojmu velkou roli.
Hluboký hlas uklidňuje. Poradenský tým proto každému politikovi poradí v rámci jeho možností pár hertzů ubrat. Margareta Thatcherová měla na prohloubení svého hlasu údajně desítky poradců. Miloš Zeman svůj hlas také zklidnil a prohloubil. Když v šedesátých letech zavibroval na plátnech nabitých kin z úst Old Shatterhanda hluboký hlas Vladimíra Ráže, mrazilo z toho příjemně diváky v zádech. To Vinnetou už musel vyniknout něčím jiným - jeho dabér Stanislav Fišer měl hlas vyšší, avšak s neopakovatelnou melodií. Kdo patřil dlouhá léta k nejžádanějším spikrům reklamních sloganů? Hádejte jen jednou - Miroslav Moravec! Bručoun přímo extrémní. Kdo chce mít špičkově uklidňující relaxační kazety, ten se snaží angažovat právě jej. Hlubší melodický hlas je to, co dívky při rande na lavičkách v parku poslouchají nejraději. Máte-li, pánové, podobný hlas jako Jarek Nohavica, úspěch je prakticky zajištěn.
Každopádně - bručouni, buďte vděčni za to, co vám příroda nadělila. A vy s výše posazeným hlasem nezoufejte. Myslete na to, že i Karel Gott nebo Václav Klaus to někam dotáhli. U žen při projevu neplatí pravidlo „ čím hlubší - tím lepši" tak jednoznačně. Nelze s určitostí říci, že kdyby hlásila večerní zprávy Ljuba Hermanová, bude to příjemnější než v podání Jolany Voldánové. Více záleží na odstínu hlasu. A vnímání odstínů je více individuální než vnímání výšky. Co do výšky jde u žen spíše o požadavek omezení frekvencí shora. Lidově řečeno „pokudmožno npječet"
Síla hlasu, zvučnost
„Basisté" to zde mají poněkud těžší než lidé se střední a vyšší hlasovou frekvencí. Basové tóny rozeznívají ve vnitřním uchu menjší část bazálni membrány hlemýždě. Aby byly basové tóny (kolem 100 hertzů) subjektivně vnímány jako dost hlasité, musí být jejich intenzita (tj. amplituda vzduchového vlnění) objektivně větší než u tónů vyšších. Subjektivně nejostřeji vnímáme zvuky kolem 1000 hertzů - tj. asi dvouapůlnásobek komorního a. Jak si neničit sílu svého hlasu? Hlasivky přiměřeně trénovat, ale nepřepínat. Nemluvit křečovitě, ale uvolněně. Dbát na dostatečnou zásobu vzduchu v plicích, na dostatečně silnou vydechovací rezervu. Posluchači vás nesežerou, když se na dvě, tři sekundy odmlčíte a v klidu zhluboka nadechnete.
Hlasivky se dají uvolňovat jednoduchým cvičením, které pochází z východních nauk: Za-zvučte si, napůl zazpívejte táhlé kontinuální „ áááéééiííýýýóóóúúů". Raději hlubším tónem. Co nejvíce přitom otevírejte ústa a, jakoby" otevírejte i hrdlo. Najděte si takovou polohu hlasu, která je při vaší minimální námaze zároveň pro vaše posluchače nejzvučnější. Pomůže magnetofon. Občas si s chutí zazpívejte. Když se ostýcháte před ostatními, tak aspoň sami v autě.
Zdravá strava, sportování, čerstvý vzduch, pozitivní myšlení - nejen, že je to dobré na všecko, ale také na hlas. Ve zdravém těle zdravý hlas.
Barva hlasu, odstín
Kdo z nás laiků ví, jak to asi dělají profesionální imitátori? Napodobení cizího hlasu k nerozeznání není jen záležitost výšky, modulace, typických obsahových frází a pohybových gest, ale hlavně zabarvení. Zabarvení je to, co činí imitátora mistrem.
míra konfliktnosti
není konflikt
není konflikt
míra konfliktnost
Nikdo z nás není takový, že by neuměl imitovat vůbec. Umíme to v průměru pouze do menší míry než mistři imitátori.
Zde vám neumím dát jednoznačný teoretický recept. Nejiepší bude vaše praxe se zpětnou vazbou. Zkoušejte si v rámci svých fyzických dispozic různé zabarvení svého hlasu. Ptejte se svého-okolí, jakým dojmem to na ně působí. Ověřujte u jiných. Korigujte. Že svůj hlas v magnetofonu nepoznáváte? Nejste sami, tyto pocity má každý. Svůj vlastní hlas přímo z hlasivek vnímáme totiž jednak vzduchem, vnějškem, jednak přes kosti a svaly vnitřkem hlavy. Vnitřní cesta více pohlcuje vyšší tóny. Subjektivně tedy vnímáme svůj vlastní hlas jako níže položený (a jinak zabarvený) než naše okolí. Na své okolí ječíme více, než si myslíme.
Většina reakcí lidí na poslech vlastního hlasu z magnetofonu je proto špatně skrývaným zklamáním. „ To je opravdu můj hlas? "
Ano, je. A čím kvalitnější magnetofon a mikrofon, tím více je to pravda. Tempo řeči
Tempo rychlejší než průměr nelze interpretovat jednoznačně. Může svědčit o negativech i o pozitivech.
Negativa: Rychlý řečník je zbrklý, má trému, niožná lže, je nejistý. M j
Pozitiva: Rychlý řečník o tématu hodně ví. Chce toho v daném čase co nejvíce sdělit. Ne-j plýtvá časem a penězi svých posluchačů. Obdobně je to s tempem pomalejším než průměr. Negativa: Řečník je unylý, pohodlný, lenivý, při placení od hodiny chce „vykázat" co nejvíce odpracované doby, nemá toho moc co říci.
Pozitiva: Řečník je zkušený, klidný, sebejistý, má vše v hlavě dobře srovnáno, není zbrklý, dá si čas na správné promyšlení toho, co říká.
Sledujte další okolnosti vystoupení různých řečníků, zapojte do hry své vlastní zkušenosti a zkušenosti jiných, konzultujte v duchů širší souvislosti - a vyjde vám, zda se máte přiklonit spíše k pozitivům, či k negativům. A tam, kde se přikloníte k pozitivum, kopírujte, napodobujte. Naopak - od negativ se ve své vlastní praxi řečníka vzdalujte co nejdále.
Modulace hlasu
Modulací zde budeme rozumět změny všech výše uvedených veličin v čase. Že je třeba zvýšit frekvenci tónu na konci otázky a poté chvilku pomlčet, to ví (a automaticky Činí) každý. Poněkud to hendikěpuje našince při výuce těch cizích jazyků, kde je třeba k vyslovení otázky nejen zvýšit na konci hlas, ale i změnit pořadí slov. I kdybyste v angličtině na konci větičky,,// is correct?" sebevíce stoupli hlasem, sebevíce nasadili tázavou grimasu, Angličan bude přinejmenším stále zmatený. Protože potřebuje slyšet „ Is it correct? ". To první pro něj prostě není otázka. Taková nicotnost, že? Přehodit pořadí slov pro Angličana je stejně matoucí jako pro Čecha přehodit zakončení slov. Kdyby britský student češtiny řval na vás „Pejelpřitr? ", nepochopíte a nepochopíte. Až když se Brit opraví: „Pardon... chtéf jsem říci Petr přijel? " A dodal by: „Vždyťjsem jenom zaměnil koncovky slov. Jak to múze vám Čechům tak vadit - taková nicotnost, jako jsou koncovky..." j
i
Zvýšení hlasu přitahuje pozornost. Použijte je proto v pravou chvíli. Coby přilákání pozornosti v pravý okamžik i coby střídání výšky jako obecného udržovače pozornosti. Pozornost přitahuje paradoxně i náhlé citelné snížení intenzity hlasu. V lidech je tentc reflex: Co je šeptané, to je nejspíše důvěrné, to bych asi neměl slyšet. Co bych neměl slyšet, to mě tím více zajímá. Viz psýchovzorec opozice podvědomí.
Na obsahově důležitých místech proto někdy pro změnu přiměřeně spiklenecky ztište hlas.
i
Barvu modulujete automaticky sami, pokud v řeči uvádíte příklady z různých prostředí, pokud v řeči citujete někoho živého nebo všeobecně známého z filmů atp. Modulujte houšť a většími kapkami - budete v očích posluchačů lepšími řečníky, udržíte lépe jejich pozornost.
Stejné pozitivní účinek má i siří dání tempa. Lidem do třiceti až pětatřiceti let lze většinou doporučit častější zpomalení. jPadesátníkům a starším většinou už věk a zkušenost přiměřeně zpomalily tempo samy. Tam je občasné zrychlení v očích posluchačů naopak příjemně omladí.
Každý člověk si může výpěstjvat krásný zvučný zřetelný hlas j Dobře to umějí herci, ale krátké kurzy s výukou toho nepodstatnějšího z této problematiky jsou přístupné i široké íveřejnosti.
i Řečnické zlozvyký j Puntičkársky hnidopich jich jí
• mnutí brady,
• mnutí částí oděvů, i
• mnutí lalůčku ucha,
• mnutí papírů,
• mnutí tužky, průpisky,
• mnutí kořene nosu a očních víček,
• mnutí spánků.
• žvýkání žvýkačky, ;
• cvakání propiskou, \
• nutkavé prohlížení si nehtů,
Stačí na ukázku?
schopen najít tolik, až se nám z toho může udělat nevolno:
• olizování se, j .  • parazitní pazvuky,
• drbání za uchem,
• přihlazování vlasů, vousů, i   • pópotahování kravaty, i
• dloubání se v nose, pópotahování nosem, i
• kývání celým tělem, I
• skrývání spodního rtu za horní zuby, :  • okusování rtů, nehtů, kůže kolem nehtů...
Kde je psychologická podstata? Když naše já není spokojeno s obsahem řeči, s její precizností a dokonalostí, když zkrátka mnohé; víme a tušíme a jaksi nám nejde vše přesně slovně vyjádřit, zapojuje mozek (jakoby na pomoc) do vyjadřování i jiné části těla, které však s obsahem řeči nemají nic společného. Pópotahování šosů jako by chtělo popotáhnout myšlenku z hlubin mozku na jazyk. Mnutí čehokoliv navenek reprezentuje ten váš vnitřní neklid, to vaše vnitřní úsilí po có nejiepší formulaci. Vaše kroky sem tam nebo poťukávání tužkou chtějí v těle navodit rytmus, v němž splývá ze rtů výčet všech potřebných položek do taktu - jedna za druhou.
míra konfliktnosti
není konflikt
Zlozvyk může plnit funkci jakési berličky. Jakéhosi můstku, který napojí jednu myšlenku na druhou. Který vyplní trapnou mezeru mezi myšlenkami, nedobře na sebe napojenými. Je lhostejné, zda zlozvyk má vizuální podobu nebo podobu parazitního slova:
- „Já jsem mu prostě řekl, že jako prostě to tak dále nejde, že mi to jako vadí, že prostě se tak nedomluvíme, že jako to musíme řešit, že jako prostě se někdy sejdeme a prostě..."
O drsňácích se říká, že používají parazitně vulgární slovo místo interpunkce. O podvědomém zautomatizování svědčí to, že přes bohatou škálu nadávek v rejstříku primitiva se jako parazitní ujme slovo jediné. Nebo dvě, tři „vedoucí" slova. V následujícím příkladu se budu raději mírnit:
- „ V kolik si do pytle myslíš, že se chodí na šichtu? Kdo to má do pytle tady za tebe do pytle dělat. Do pytle! Ty si do pytle přijdeš jako do hospody, s rukama do pytle v kapsách, velký' šéf, ředitel zeměkoule, do pytle, a místo abys naskládal ty cihly tady do pytle, do pytle, tak ty pytle teprve, do pytle, začínáš hledat! Kde to do pytle jsme? "
Místo „ do pytle " si dosaďte podle gusta to, co vám nejvíce sedí.
Pozor - vážná věc uprostřed zdánlivého žertování: Každý vedoucí, každý parťák čet takovýchto dělníků dobře tuší, jak kouzelnou moc pro smysluplnou komunikaci má, když začne používat ono parazitní slovo taky! Začne mluvit jazykem svých podřízených, ocitne se v jejich světě, je jejich. Akdo je náš, s tím se přece dá mluvit. Kdo není náš, tomu nerozumíme, toho se buď bojíme, anebo jsme na něj agresivní. Anebo všechno dohromady. :
Jak se zlozvyků zbavovat
Z psychologické podstaty vyplývá, že většinu zlozvyků odbourá naše větší sebejistota Sebejistotu dodá cvik, návyk. Kdy máte zlozvyků nejméně? Když máte v;dané komunikaci silné vědomí převahy. Rodič hovořící se svým malým dítětem nemá při řeči skoro žádné zlozvyky. Odstraňování zlozvyků rovná se budování sebejistoty. Jak? Dobrou přípravou na projev. Naučením se několika prvních vět nazpaměť - včetně formy. Neustálým sebevzděláváním se v oboru. Vědomým tréninkem T podstupováním situací, kde tréma hrozí, ale kde zároveň nejde o život a kde se případné selhání dá snadno napravit. A co se zlozvyky, které zůstanou i po nabytí sebejistoty? Pak radím osvědčenou cestu sebe-pozorování, zpětné vazby. Nechejte dobré přátele, kteří nemají zapotřebí lakovat vám věcí na růžovo, sledovat váš projev. Ať vám sdělí své postřehy. Ověřujte jeden názor názory jiných lidí. Nebojte se videokamery - stejně sejí v dnešním světě nevyhnete. Ptejte se zkušených řečníků, svých vzorů, jak oni to dělají. A nechtějte být maximalisty. Řečník zcela bez zlozvyků není člověk, ale stroj.
Jak proti trémě
Toto téma se zlozvyky úzce souvisíi Poradím jednu moudrost letitou - Démosthénovu z antického Řecka, jednu radu moderní - od bývalého herce, režiséra, propagátora bontonu a též pedagoga Karla Pecha. A sami riakonec uvidíte, že je to v principu jedno a totéž. Démosthénes, už coby zavedený a slavný rétoř, byl tázán svým žákem: „ Démosthéne, poraď mi, co mám dělat? Když vystoupím na vyvýšené místo a chystám se pronést řeč, když se na mne najednou sto párů očí upře, krve by se ve mně nedořezal, hlásku ze sebe vydati nemohu..."
není konflikt
míra konffiktuost
„ Milý hochu, " odpověděl mistr, „ když takhle navštívíš pekaře a kupuješ si u něj chléb
— máš trému? "
„Samozřejmě, že nemám."
„A když si jdeš podobně k obuvníkovi nechat spravit boty..."
„ Také nemám trému. Proč se, Démosthéne, tak zbytečně ptáš? "
„A když kráčíš, hochu, po mořském pobřeží a spatříš rybáře, jak spravují své sítě
- dáš se s nimi do hovoru o jejich úlovcích. Máš trému? "
„ Už jsem několikrát řekl, Démosthéne, že nemám! V žádné z takových a podobných situací! Proč mi kladeš takové podivné otázky? "
„Má to dobrý důvod: Když se, hochu, chystáš přednést řeč před stovkou lidí-kdo si myslíš, že v té stovce je? Pekaři, obuvníci, rybáři a podobní. Nikdo jiný."
Karel Pech radil proti trémě studentům žurnalistické fakulty. Studovali tam nejen budoucí novináři, ale i budoucí televizní hlasatelé, moderátoři. Když je přenos na živo, světélko zapnuté kamery na vás zasvítí a vy víte, že každé vaše vzdechnutí, každá vyslovená hláska se nese stovky kilometrů široko daleko... Ze žádné vyslovené slůvko „ani stem volů" nevtáhnete do úst zpět...
„Kolik lidí se v průměru dijá na jednu televizní bednu v průměrném obýváku průměrného bytu? "ptal se Karel Pech úzkostlivého studenta. A odpověděl si podle pravdy sám: „ Čtyři -průměrná rc dina se dvěma dětmi. Vlastně spíše méně. Co zajímá rodi-
i, če, to často nezajímá jejich děti, a naopak. Co zajímá taťku, nemusí zajímat mamku. Takže - v průměru kouká n< j obrazovku jeden člověk nebo dva. Svou řeč neříkáte, milí studenti, dvěma miliónům 'idí, dle prostě dvěma. Tečka. Představujte si, \že to říkáte
i    dvěma." . '. \
| Nejjístější metodou na zvládr utí trémy je návyk. Má snad někido trému chbdit? Má snad někdo starší deseti let trému podepsat se? Má zasloužilý autobusový řidič po najetí půl milionu kilometru trému sednout za volant a jet do kteréhokoliv místa na světě, kam vede silnice? Návyk je fenomén spolehlivě jistým avšak hrozně pomalý, pomalu se tvořící, vznikající, upevňující. Veškeré radý mají za cíl překonat kritické období, kdy návyk ještě nebyl vytvořen.
V těchto fázích vašeho vývoje; coby řečníka se řiďte těmito radami: • Zhluboka dýchejte. Zadýchejte si několi-   • Snižte ve své mysli pocit vnitřní důle-krát před začátkem projevu. Ještě než se na   žitosti dané řeči. Úsloví typu „svět se ne-
važ upřou zraky mnoha lidí
• Napijte se pár doušků nealkoholického nápoje. To je jeden z nejlepších antistresů a antišoků vůbec.
• Rozšafně se vysmrkejte. Udělejte pár; kroků. Zabroukejte si v duchu melodii oblíbené písničky, která vám dodá pocit bezpečí, pohody, vnitřní síly a vnitřního klidu.
• Představujte si, že jste někde jinde, v důvěrně známém, domácím prostředí. Tam, kde trémou netrpíváte
zboří", „ vždyť nejde o život" jsou pro tento účel nejpříhodnější. Viz psychovzorec opozice podvědomí.
• Myslete na ty, kteří měli ještě větší trému než vy. A také je nikdo nesnědl. Také to přežili. Viz psychovzorec psychická teorie
relativity. ;
• Mějte své vzory mezi zkušenými řečníky, mediálními baviči apod. Není hanba zpočátku je napodobovat zcela, i s jejich případnými nedostatky a neřestmi. Napo-
míra konfilktnosti
dobovat je dvacetkrát lehčí než sám tvořit zcela nové. A až získáte jistotu v nápodobě, můžete se od ní postupně odpoutávat a jít si svou cestou.
• Za jistých okolností je vhodná metoda upřímnosti. Postěžujte si v prvních větách posluchačům, že máte trému. Přidejte pár slůvek o tom, že příčinou trémy je vysoká odborná kvalita, erudice a zkušenost poslucháčstva. Oni se díky pochvale příznivě naladí, vy se otevřeným výrokem o své trémě
není konflikt
minimálně poloviny tísně zbavíte. • A co když je prostředí bouřlivé a nepřátelské? Inu - tam je to mnohem těžší. I mistři se zapotí. Nechtějte tam být úspěšní hned, nežeňte se do takových situací po hlavě. Ale když už není zbytí, řekněte si: „Každá výtka konkurenta, každé osočení, invekliva, drzost, zlehčení, posměšek je vlastně rajská hudba pro mé uši. Je znakem mého úspěchu, že se konkurence cítí být mnou ohrožena."
Parametry místa a času projevu
V přípravě si navykněte položit si základní čtyřotázku: Kdy, kde, komu, o čem? Kdy?
Je vhodná denní doba? Podle vědecky prokázané průměrné denní křivky výkonnosti Člověka jsou posluchači nejvnímavějšť a nejčerstvější zhruba mezi devátou a jedenáctou hodinou dopolední. S hladovým žaludkem mohou být nervóznější, podrážděnější. Po obědě se odkrvuje hlava a dostavuje ospalost. Neděste sé proto padajících hlav v auditoriu - nemusí to znamenat, že své posluchače tak strašně nudíte. A po sedmnácté hodině podvečerní budou mít špičkově nastražené uši jen ti, kteří jsou k poslouchání vysoce motivováni (účastníci večerních kurzů, na nichž jim velmi záleží; apod.). ; M Je vhodná týdenní doba? Týdenní křivka psychické výkonnosti už není tak jednoznačná jako ta denní. Nicméně: Většina lidí je nejlépe připravena vnímat v úterky a ve čtvrtky. Pondělí je přechodový den z lepšího (víkend) na horší (práce) - a to je často stresující. Středa zase znamená stres typu „v tomto týdnu užjsem se dost napracovai, ale do víkendu jeještě daleko ".V pátek odpoledne bývá přirozená pozornost a svěžest posluchačů asi nej-nižší z celého týdne. Ošemetný může být i přednes náročných intenzivních témat v sobotu. Tělo je přece jen psychofyzicky naladěno na něco jiného. Obsah musí být velmi zajímavý, aby byl „poslouchatelný".
Je vhodná roční doba? Je-li nějaký veřejný projev potřebný a aktuální, jistě nebudeme čekat několik měsíců, až nastane doba o chlup vhodnější. Nicméně je dobré vědět, že lidé jsou nejvnímavější zhruba od září do konce listopadu. Nejvíce problémů a konfliktů hrozívá v březnu, dubnu, ještě začátkem května. Důvody jsou zřejmé - od poslední dovolené či od Vánoc je daleko a letní příjemno a volno ještě není v dohledu. Pro zaneprázdněné manažery se doporučuje nepřerušený odpočinek aspoň čtrnáct dnů v létě a aspoň čtrnáct dnů v zimním období. Utěk z lezavé sychravé zimy na dva týdny na horké pláže exotických moří byl dlouho nesplnitelným snem, pak těžko dostupným lákadlem, dnes a zítra pořád ještě velkou atrakcí, navíc pro mnoho manažerů finančně splnitelnou. (V komfortním prostředí s velkým stupněm pohody je navíc nej větší šance, že se manažer rychle a jistě doučí angličtinu - a to je už dnes profesně otázka života a smrti.) Kdo ví - křivka roční svěžesti a výkonnosti třeba potom bude vypadat zase jinak.
není konflikt
míra konflíktuosti
Kde?
VběžnéjiremnízasedaČce (nebo ve větším sále-podle počtu posluchačů) budou asi slovní projevy nejčastější. Výhodou je, že posluchači jsou v důvěrně známém prostředí, pracovně naladěni, „neutrženi z řetězu", jak tomu může být třeba někde v horském hotelu. Nevýhodou je, že leckdo bude z přednáškové místnosti častěji odvoláván. Kanceláře poslouchajících bývají nedaleko a tendence odvolávat je kvůli nějakým operativním průšvihům větší, než kdyby byli přes sto kilometrů vzdáleni,
V rekreačním středisku na horách či u přehrady je situace opačná. Je zde méně vyrušení, pokud nezapomenete dát pokyn k vypnutí mobilů. Méně odvolávání z místnosti, více mimopracovních svodů. Řečník 2de jistě nebere na lehkou váhu, co jeho projevu předcházelo. Pokud to byla pracovní porada, mohly se na ní otevřít staré spory, konflikty, střety - a to může v posluchačích nějakou dobu doznívat. V krajních případech mohou mít někteří „vytížení" pracovníci před sebou na stole lejstra, která s daným projevem nesouvisí, která ale dostali předtím na poradě k nějakému řešení něčeho. Tam získá přednášející pozornost jedině značnou atraktivitou svého tématu.
Sám se snažím téměř vždy na začátku svého delšího projevu posluchačům taktně, ale zřetelně naznačit, že mohou místnost kdykoliv opustit, pokud budou mít pocit, že z jiné činnosti než z naslouchání budou mí: větší užitek. A že nijak nezatrpknu, pokud dají přede mnou přednost něčemu jinému. Naopak, zůstanu vůči nim naladěn naprosto stejně přátel-sky. O to spokojeněji, oč spokojenější jsou oni, že si bez mé zatrpklosti či uraženéjješitnosti monli vyřídit nějakou vedlejší záležitost.
Jen] sebevražedně naivní řečník si y souvislosti s místem přednášky nepoloží otázky typu:
• tyíaj í posluchači dost čerstvého i zduchu? Je přiměřený pohyb vzdubhu v nístnosti (ani nehybné vydýchané dusno, mi silný průvan)?
• Je teplota přiměřená? Bude mít tendenci se během přednášky měnit? Jak;? Odkud svítí slunce? Pod jakým úhlem bude svítit po celou dobu přednášky? Dají se jpřípadně stáhnout žaluzie? Dá se přejít do jiné místnosti, pokud se prostředí v původní místnosti stane těžko snesitelným? j
• Mají posluchači co pít? Velké pravdy někdy bývají velmi prosté. Člověk dehydrovaný je člověk podrážděný a vzteklý, člověk napitý je klidný a má tendenci být přátelský a spokojený.
• Já osobně nemám žádný vztah k pití kávy. Piju ji jen zřídka, a to spíše ze zdvořilosti. Dělá mi radost, že jinému udělám radost tím, že šiji s ním dám. Takže jsem až hodně pozdě zjistil, že je poměrně dost lidí, jimž na kávě záleží. Že je poměrně dost lidí,
kteří rozlišují dokonce i různé druhy káv; pojmy jako turek, vídeň, překapávaná jsou mi dodnes španělskou vesnicí. Ale snažím se vcítit.a pochopit, Že leckterý pjosluchač, který si hned po ránu dá ten svůj;oblíbený druh, který si na přednášce spokojeně míchá a usrkává, může být daleko pozitivněji naladěn než ten, který musí na své „kafčo" čekat do první přestávky dvě hodiny. Ba že ti čekající mohou být až do svého prvního kafe pěkně nervózní a nespokojení. Kdo by to byl řekl, že je to takový rozdíl y pohodě?
• Možný závěr je jen jeden - voltairov-ský: Dychtění po kafi není můj styl, ale vehementně budu bránit a prosazovat nárok svých posluchačů na něj.
• Obdobné je to s kuřáky a jejich potřebou cigarety.
• Respektujte, milí čtenáři, odlišnosti svých posluchačů, i když se vám třeba těžko chápou. Rozhodně se vám to vyplatí.
• Jaký bude vývoj počasí? Nejen zájezdy
míra konfliktnosti
není konflikt
není konflikt
míra konfliktnosti
k moři, ale i několikadenní přednáškové a Školicí akce na horách nejednou stojí a padají s tím, jak přálo či nepřálo počasí. Lektor a posluchači se stanou většími spojenci, když společně pochválí sluníčko i když si společně ponadávaj í na nečas a nepohodu venku. I to může do značné míry rozhodnout, jak dobrý či špatný byl lektor (v subjektivním hodnocení posluchačů). A dobrý lektor ví, že světu mnohdy příliš nezáleží na tom, jak je on objektivně a pravdivě dobrý. Svět se často řídí podle toho, za jak dobrého mají lektora posluchači.
• Vědí posluchači přesně, kdy bude přestávka? Nezná-li posluchač přesně (plus mínus pět minut) konec přednáškového bloku, tíží jej plynoucí čas několikanásobně více.
• Je v místnosti dost světla? Mohou si posluchači bez problémů zapisovat?
• Stalo se mi několikrát, že na přednáškách a kurzech, kde museli účastníci hodně zapisovat a občas i číst z pomocných materiálů,; bylo osvětlení ve stylu barového přítmí. Snížená pohoda poslucháčstva, moje vyčerpanost a znechucenost byly dostatečným poučením. V každé smlouvě o mých přednáškách a kurzech je nyní věta o tom, že požaduji dostatečné osvětlení. Dnes už vím, že kdyby se někdo znovu pokusil umístit mou přednášku do ztemnělého podzemního baru, bude menším zlem otočit se na patě a jít pryč.
• Jak je to s hlukem? Býval to velký problém. Měl jsem před časem v přednáškové místnosti dvacítku špičkových manažerů, cena času každého se mohla počítat spíše na desetitisíce než na tisíce korun za den - ale ve vedlejší místnosti prostě potřebovali při rekonstrukci vrtat sbíječkou skoro přesně v tu dobu, kdy probíhaly přednášky. Z morálního hlediska měli moji posluchači plné právo naúčtovat stavební firmě nějaký ten statisíc za každý den za způsobenou škodu
Komu, o čem?
Věk, vzdělání, profese posluchačů - mějte Ameriku. Čím vzdělanější jsou posluchači j
- ale doba tehdy ještě nebyla taková, že by si naše společnost vážila duševní práce.
• Trvejte proto, milí čtenáři, důsledně na klidu v místnosti, kde chcete přednést projev. Je blízko doba, kdy by mohl po vás (nebo po pořadateli přednášky) exponovaný posluchač chtít závratné sumy za ztrátu svého času v hlučném prostředí a kdy by je s pomocí dobrého advokáta mohl i vysoudit.
• Jsou v pořádku aspoň základní pomůcky pro slovní projev, pro přednášku? Mám zkušenosti, že s nejmenšími maličkostmi bývají leckde největší problémy. Tým deseti lidí připravoval mou přednášku šest týdnů - ale až pět minut po zahájení mé řeči zjistí, že k tabuli jaksi není křída. Nebo není hadr na setření tabule. V dnešní době flip-chartů zase příliš často vysychají popisovače. Posluchače to pěkně štve, když z tabule nemohou přečíst nezřetelné písmo. A koho posluchači obviní? Na koho se obrátí jejich hněv? Že by na pořadatele? Omyl! Lidská psychika není tak logická a tak spravedlivá. Pro svůj hněv si vždy hledá nějaký hromosvod - a ve: většině případů to není skutečný viník, nýbrž ten, kdo je nejvíce po ruce.
• Je kolem tabule dost místa? Máte si kam položit poznámky a přípravy? Nemusíte se k nim nějak groteskně shýbat, natahovat, otáčet? (Lektor často dřepící nebo lektor sehnutý a se zadkem vystrčeným na posluchače - to není ta nejlepší autorita.)
• Nepodceňujete maličkosti? Na tabuli musí vidět všichni! Svým tělem nesmíte stínit nikomu! Krátkozrací si sami od sebe nepřesednou dopředu. Budou zezadu namáhavě mhouřit oči, unaví se - a schytáte to vy. Já motivuji zadáky k přesednutí raději ještě těsně před začátkem přednášky nebo na samém začátku starým kantorským pořekadlem: „Nejčastěji se vyvolává ze zadních lavic."
to vše na paměti. Jasně, neobjevuji vám zde tím více dokážou vaše vývody ocenit, když
s nimi hrajete poctivou hru. Nemusíte být vševědi - často stačí své nejistoty a neznalosti upřímně přiznat a dát najevo, že víte, kde najít poučení.
Vůči solidnímu, vzdělanému a poctivě připravenému řečníkovi jsou hlasité podrážděné invektívy typu „co nám to tu vykládáte, když tomu vůbec nerozumíte" příznakem zakom-plexovaných hlupáků, kteří si takto snaží své komplexy kompenzovat. (Má-li z vás takovýto pocit znalý a zralý Člověk, dá jej najevo úplně jinak - taktně, mlčením, odchodem z místnosti, rozhovorem s vámi o přestávce mezi čtyřma očima.)
Co asi posluchači o tématu vaší řeči už vědí? Neslyšeli nedávno něco podobného?
Mezi přednášejícími panuje větší konkurence než dříve. Přibývá lektorů, kteří posluchačům sugerují nenávist ke všem jiným metodám a přístupům, než je ten jejich. Takto zpracovaní posluchači mohou mít silné předsudky. A iracionální předsudky mohou mít i jiný pramen („Kdo nebyl na stáži v USA, ten je pouze druhořadý odborník!" Kdo ví, kdy a kde to vzniklo a jak se to šíří.) Přiznejte v takovém případě posluchačům svaté právo na jakýkoliv názor - i na přesně opačný, než je ten váš. Otupíte ostří. A skvěle využij ete-psycho-
vzorce opozice podvědomí,
Hlídejte si, aby mezi posluchači nebyly příliš velké rozdíly ve znalosti vaší problematiky. Co jim řekl pořadatel přednášky? Co| od vás čekají? (Někteří pořadatelé mají tendenci vychválit vás do nebes, udělat z vás boha, který vyřeší přednáškou všechny problémy posluchačů- chtějí je nalákat, chtějí inkasovat co nejvíce na vstupném. Nechte si vždy předložit propagační leták, který koloval nebo byl rozeslán mezi zájemce o vaši řeč. Jsou posluchači, kteří sjudivující důsledností hledají v celostránkovém letáku i. to nej detailnější slůvko a vý-hružnějse ptají, kdy to konečně z vašich úst uslyší.) j
Pokud už k velkým rozdílům ve znalosti přednášené problematiky došlo, snažím se přímo na místě spíše omluvit těm z nalejším a povídat „ od Adama "pro ty méně znalé. Opakování známého je menším z'em (ba často i užitečným dobrem), než kdyby se neznalí vůbec nechytali. A znalí n ne mohou vhodně doplňovat, a tím si své znalosti utvrzovat a tříbit.
Problematičtí posluchači
S hlupáky to vždy bylo, je a bude téžké. Ne žé by se nedalo s nimi jakž takž vyjít. Ale změnit.hlupákův názor, udělat z nějjphytrého, poučeného, chápajícího, to bývá většinou nad lidské síly, i když záležitost je podle vás „přece tak jasná". Zbavení se falešných iluzí v tomto směru vám ušetří nejednu trpkost. Hlupáka prostě nepředěláš. Ve chvílích nej většího stresu až zoufalství: nad lidskou tupostí si přeříkejte následující čtyřverší:
Blbec nikdy nepochopí, že je blbcem skutečně, říkat blbci že je blbec, namáháš se zbytečně!
V době psaní těchto řádků frčel v televizi Nova bouřlivý diskusní pořad Kotel. Posluchači do něj byli přímo úmyslně vybíráni tak, aby byli óo nejvíce problematičtí - hádaví, drzí, sprostí, prolhaní, ukřičení, arogantní, pobouření. Střetávali se například s šéfy nejsilnějších