Organizace výuky a výukové strategie
Školní pedagogika
- Teorie vyučování (didaktika)
KPP 2015

Organizace výuky
= vyučovací formy
•Organizační forma výuky = způsob:
•
•uspořádání vyučovacího procesu
•jak je organizovaná činnost žáků
•jak škola a učitel pracují „navenek“
•
•
•
•Vyučovací metoda = činnost, postup, cesta k cíli (methos)

Platformy organizace výuky:
•1. „Makro“ úroveň (vnější): organizace školního roku, měsíce, týdne, dne.
• Princip „konkrétní události“ a křivka výkonu: roční plán školy a rozvrh hodin (ředitel, vedení
školy).
•
•2. Běžná forma: vyučovací jednotka. Princip „dobré formy“: vyučovací hodina, výukový blok,
projekt, exkurze, vycházka, výcvik, dílny, praktika, individuální výuka, domácí příprava žáků…
(učitel).
•
•3. „Mikro“ úroveň (vnitřní): organizace uvnitř vyučovací jednotky. Princip „způsobu organizace“
činností ve výuce: výuka frontální, skupinová, individualizovaná (učitel s dětmi).

1. Vnější organizace: jak funguje škola
(v jednotlivých ročnících a stupních)
•Koncepce (proklamovaný způsob práce)
•Organizace školního roku (roční plán školy)
•Vnitřní řád školy – režim (školní řád)
•Školní klima
•Pravidla pro všechny zúčastněné (oficiální i skryté kurikulum)
•Skutečný život školy – tradice, akce, události
•Rozvrh hodin (týdenní pracovní režim každé třídy)
•

2. Organizační formy výuky
•Vyučovací hodina:
•tradiční (kombinovaná; 45 minut)
• zahájení – motivace (cíl) – diagnostika (zvládnutí dosavadního učiva, prekoncepcí) – expozice
nového učiva – procvičení – aplikace – diagnostika výsledků učení – hodnocení -  shrnutí a závěr
•
•specificky zaměřená (homogenní)
• motivační, diagnostická, expoziční, „procvičovací“ atd.
•
•formálně  specifická (podle prostředí)
• laboratorní práce, práce na pozemcích, dílny, vycházka, exkurze, odborný výcvik, výukový blok v
ITV, projekt, individuální výuka (např. klavír, balet… 1 U + 1 Ž), domácí příprava na vyučování

3. Organizace činností uvnitř
     vyučovací jednotky
•Dělí se podle specifického typu pedagogické komunikace U-Ž, Ž-ŽŽ ve vyučovací hodině:
•
•Frontální (hromadná) výuka
•Skupinová výuka
•Individualizovaná výuka

Frontální (hromadná) výuka
•Tradiční forma:
•
• Výhoda:
• Rychlost a zacílenost – učitel může bezpečně a spolehlivě předat všem žákům najednou, co je třeba
(výklad, ukázka, procvičení, test a zkoušení).
•
• Nevýhoda:
• Pasivita žáků, různá míra  jejich (ne)pozornosti (podle místa ve třídě – komunikační zóny),
formálnost komunikace, nepřehlednost  apod.

Skupinová výuka
•Progresivní forma (rozvíjející kompetence žáků pro týmovou spolupráci):
•
• Výhoda:
• Zaměstnává žáky aktivizujícím způsobem, umožňuje diferenciaci výuky, rozvíjí komunikaci a
kooperaci.
•
▫Nevýhoda:
▫Nabízí možnost některým žákům se „schovat“, „vézt se“ (lze to mít pod kontrolou), někteří učitelé
nemají rádi ruch, který s ní souvisí.

Skupinová výuka
- kooperativní učení
•
•Principy:
•komunikace tváří v tvář (naslouchat ostatním a vyjadřovat své názory)
•dělba rolí (experti)
•převzetí odpovědnosti za společný úkol všemi členy (individuální zodpovědnost a společný zájem)
•nutnost prezentace výsledků  a vyhodnocení práce skupin
•
•Tvorba skupin:
•velikost (optimálně 5)
•složení (diferenciace)
•homogenní
•heterogenní
• (Kasíková, 2010)
•

Individualizovaná výuka
•Progresivní forma (směřující ke vzdělávací inkluzi)
•
•Výhoda
•Umožňuje rovnocenné začlenění všech žáků, všichni mohou mít úspěch (na své úrovni), opodstatňuje
konstruktivistické pojetí výuky a slovní hodnocení zaměřené na osobní pokrok.
•
•Nevýhoda
•Pro „tradiční“ učitele je obtížné přijmout fakt, že každý má jiné předpoklady, a proto všichni
nemusí umět všechno stejně dobře; vyšší nároky na diagnostickou práci učitele a přípravu úkolů;
vyžaduje  specifické formy hodnocení (optimální je slovní hodnocení), neboť nelze porovnávat žáky
navzájem.
•

Individualizovaná výuka
- Mastery learning
•Umožňuje přizpůsobit nároky výuky každému žákovi podle jeho možností a individuálních předpokladů
formou:
•
•různě náročných úkolů
•různě tematicky zaměřených úkolů (individuální zájmy)
•různě dlouhého času, který dáme dětem k dispozici (individuální potřeby)
•
•(Petty, 2004)
•

Výukové strategie
•Promyšlené způsoby vedení výuky, které jsou optimální v konkrétní třídě, pro konkrétního učitele a
konkrétní učivo (téma, předmět), a které učitel volí, aby se žáky dosáhl vytyčených cílů výuky.
•Integrují v sobě „správnou“ kombinaci metod, forem, prostředků a podmínek výuky.
•Existují tři základní strategie:
•
•Deduktivní
•Induktivní
•Sociálně zprostředkovaná výuka
•
•
•(Pasch, 1998)
•

1. Deduktivní výuka
•Typická pro transmisivní školu (ale také nepostradatelná) – „jasný cíl a účel“, učitel „má vše pod
kontrolou“.
•
•Pevné schéma:
1.Výklad – vysvětlení (nový pojem, definice, vzorec) nabízí hotový poznatek.
2.Předvedení, procvičení v příkladech („řízené procvičování“).
3.Aplikace v úkolech („znalost“, porozumění).
4.Zhodnocení výsledků, ověření znalostí (žák umí - neumí).

2. Induktivní výuka (problémová)
•Typická pro konstruktivistické pojetí výuky, umožňuje budování poznatků „zevnitř“ (od
prekoncepcí); rozvíjí metakognitivní schopnosti dětí (učit se).
•
•Volné schéma:
1.Problém – bádání, zkoumání, přemýšlení, hledání řešení.
2.Objevování významu pojmu nebo teorie.
3.Použití, ověření v autentických situacích.
4.Vyhodnocení výsledků a postupů (ty jsou důležitější, sdílení).
5.

Induktivní výuka
- Autentické učení
•Představuje „skutečné“ učení – učení NĚČEMU (nikoli O NĚČEM).
•
•
•
•Založené na bádání, zkoumání
•Používá autentických metod (z běžného života)
•Výsledkem je produkce (nikoli reprodukce poznatků)
•
•
•(Pasch, 1998)
•

3. Sociálně zprostředkovaná výuka
•Moderní koncept edukace pro 21. století: děti se učí společně a od sebe navzájem.
•
•
•Kooperativní učení
•Simulace
•Hraní rolí
•

Literatura
•KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 2010.
•MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno : Masarykova univerzita, 1996.
•PASCH, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha : Portál, 1998.
•PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2004.
•