PedF, katedra geografie 1
Ze0045 Regionální
geografie Asie
a Afriky
PedF, katedra geografie 2
Organizace předmětu
Četnost – 10 x, z toho:
1 zahajovací hodina
6 odborných přednášek
3 prezentace semestrálních prací
Typ hodiny: Seminář s výkladem.
Zakončení:
1. Odborné prezentace s didaktickou náplní.
2. Specifický test znalostí během hodiny.
PedF, katedra geografie 3
Literatura ke studiu - základní
ANDĚL, Jiří; BIČÍK, Ivan; HAVLÍČEK, Tomáš a kol. Makroregiony světa: regionální
geografie pro gymnázia. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2010.
148 s. ISBN 978-80-86034-78-2.
ADAMS, W., M. – GOUDIE, A., S. – ORME, A., R. eds. (1999): The physical Geography
of Africa. Oxford: Oxford University press.
BAAR, V., ŠINDLER, P. Regionální geografie světadílů a oceánů 1. Ostrava:
Pedagogická fakulta OU, 1988.
BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002.
COLE, R., DE BLIJ, H., J. (2007): Survey of subsaharan Africa. A regional geography.
Oxford: Oxford University press.
DANIEL, J., HERCIK, J., TLÁSKAL, M. Regionální geografie Asie. Olomouc:
Palackého univerzita, 2013.
KOVÁŘ, Jindřich. Asie, dynamický kontinent: hlavní faktory a ohniska růstu. Praha:
Karolinum, 1999. 343 s. ISBN 807184683X
SKOKAN, L. Asie : sociogeografický přehled. Ústí nad Labem: UJEP, 2006.
ŠERÝ, M. Regionální geografie Afriky. Olomouc: Palackého univerzita, 2013.
PedF, katedra geografie 4
Literatura ke studiu - doporučená
1. BRADSHAW, M. A World Regional Geography : The New Global Order.
Boston: McGraw-Hill, 1997.
2. WEIGHTMAN, B. Dragons and Tigers : A Geography of South, East and
Southeast Asia. New York: John Wiley & Sons, 2002. ISBN 0471253588.
3. HORÁK, S. Střední Asie mezi Východem a Západem. Praha: Karolinum,
2005. ISBN 80-246-0906-1.
4. HEINE, B., NURSE, D. (2008): A linguistic geography of Africa. Cambridge:
Cambridge University Press.
5. HULEC, O. Dějiny Jižní Afriky. Praha: NLN, 1997.
6. REID, R., J. Dějiny moderní Afriky od roku 1800 po současnost. Praha:
Grada Publishing, 2011.
7. ZÁHOŘÍK, J. Subsaharská Afrika a světové mocnosti v éře globalizace.
Praha: NLN, 2010.
PedF, katedra geografie 5
Další zdroje
Webové zdroje – viz samostatný materiál
Školní atlas světa
Školní atlas Afrika, Austrálie, Oceánie a Antarktida. Praha:
Kartografie, a.s., 2013.
Odborné přednášky
1. Regionalizace Asie a Afriky
• Vymezování regionů
2. Kolonizační/dekolonizační procesy
• Migrační vlny osídlování kontinentů
3. Urbanizace a urbanismus světových měst
• Vliv a faktory rozmístění obyvatel
4. Terorismus jako světová hrozba
• Příčiny a důvody vzniku
5. Geografie konfliktů
• Příčiny a důvody vzniku, současné aspekty migrační politiky států
6. Geopolitické postavení významných států
• Vliv ekonomiky, globalizace a politiky na rozvoj států
PedF, katedra geografie 6
Regionalizace
PedF, katedra geografie 7
Fyzickogeografická
X
Socioekonomická
X
Geopolitická
PedF, katedra geografie 8
Teorie panregionů
Karl Haushofer (1928) – Bausteine zur Geopolitik
Svět rozdělen na 4 panregiony:
Pan-Ameriku (ovládanou USA),
Euro-Afriku (ovládanou Německem),
Pan-Rusko (zahrnující Blízký východ a Indii),
Dálněvýchodní sféru pod vlivem Japonska.
V tomto pojetí leží centra panregionů vždy na severu, perifériemi jsou
jižní oblasti.
Panregiony jsou ekonomicky soběstačné, na ostatních panregionech
nezávislé a ideologicky ovládané pan-ideami.
Geopolitická regionalizace Asie
PedF, katedra geografie 9
Úkol č. 1:
Nakreslete do obrysové mapy hranici
mezi Evropou a Asií.
Hranice litosférických desek Asie/Afrika
PedF, katedra geografie 10
Geopolitická
regionalizace Asie
PedF, katedra geografie 11
A: průběh hranice podle IGU (Bajdaratský záliv, řeka
Bajdarata, východní úpatí Uralu, horní tok řeky Ural,
Mugodžarské vrchy, řeka Emba, pobřeží Kaspického
moře, řeka Kuma, Kumo-manyčská sníženina, řeka
Don) – uplatňuje se i v české geografii, např. ve Školním
atlase světa.
B: z Karského moře po rozvodnici na hlavním hřebeni
Uralu a po řece Ural až do Kaspického moře.
C: od Jugorské úžiny přes vrchy Paj-choj a dále jako B.
D: severní část pohořím Ural, jižní část po rusko-kazašské
hranici ke Kaspickému moři.
E: severní úpatí Velkého Kavkazu.
F: po hřebeni Velkého Kavkazu od Apšeronského
poloostrova po Kerčský průliv.
G: jižní úpatí Velkého Kavkazu.
H: tektonická sníženina mezi Velkým a Malým Kavkazem
(podél řek Rioni a Kura).
I: po hřebeni Malého Kavkazu a podél řek Araks a Kura.
J: po bývalé jižní hranici SSSR.
Geopolitická regionalizace Asie
PedF, katedra geografie 12
Opět různé přístupy k vymezení (fyzickogeografické
i socioekonomické).
Klasické:
Jihozápadní Asie
Jižní Asie
Jihovýchodní Asie
Východní Asie
Střední Asie
Rusko a státy SNS
Geopolitická regionalizace Asie
PedF, katedra geografie 13
Úkol č. 2:
Nakreslete do obrysové mapy
hlavní makroregiony Asie.
JZ Asie
PedF, katedra geografie 14
Z pohledu fyzickogeografického lze členit na čtyři částí:
1. Asijské středomoří
2. Arménská vysočina
3. Íránská vysočina
4. Arábie a Mezopotámie
Šindler, Baar, 1988
JZ Asie – politické vymezení
PedF, katedra geografie 15
J Asie
PedF, katedra geografie 16
Region lze na rozdíl např. od jihozápadní Asie vymezit
velmi jednoduše:
Z hlediska fyzicko-geografického se jedná o státy
nalézající se na Indickém subkontinentu – Indie, Srí
Lanka, Pákistán, Nepál, Bhútán, Bangladéš
a Maledivy
Z hlediska historicko-politického vývoje potom o státy,
z nichž většina byla součástí koloniální Britské Indie.
Někdy se do regionu ještě řadí Afghánistán či Tibet
a podle regionalizace OSN Írán.
J Asie
PedF, katedra geografie 17
Fyzickogeografické členění do 3 regionů:
1. Indostán
2. Indoganžská nížina
3. Himaláje (jen v jejich jižní části).
Šindler, Baar, 1988
JV Asie
PedF, katedra geografie 18
Makroregion zahrnuje oblasti, ležící východně od Indie,
jižně od Číny, západně od Nové Guineje a severně od
Austrálie.
Geograficky rozdělujeme tento region na dvě části:
1. Asijská pevnina, také nazývanou jako Indočína
(Kambodža, Laos, Barma (Myanmar), Thajsko,
Vietnam a část Malajsie ležící na malajském
poloostrově.
2. Malajské souostroví, mezi něž patří Velké a Malé
Sundy, Moluky, Filipíny a další menší ostrovy
a souostroví.
JV Asie
PedF, katedra geografie 19
Fyzickogeografické členění do 2 regionů:
1. Indočína
2. Malajsko-Filipínské souostroví.
Šindler, Baar, 1988
V Asie
PedF, katedra geografie 20
Makroregion tvoří dvě „relativně“ samostatné části –
pevninská a ostrovní.
1. Pevninskou část zaujímá z největší části Čína, dále
Mongolsko a státy Korejského poloostrova.
2. Ostrovní – Japonsko a Taiwan.
V Asie
PedF, katedra geografie 21
Fyzickogeografické členění do 6 regionů:
1. Tibetská plošina
2. Himálaje
3. Rovinatá centrální Asie
4. Východní Čína
5. Japonské ostrovy
6. Přiamuří a Korea.
Šindler, Baar, 1988
Střední Asie a bývalá SNS
PedF, katedra geografie 22
Střední Asie = Kazachstán + středoasijské republiky.
Zakavkazsko (Gruzie, Ázerbájdžán a Arménie).
Střední Asie a bývalá SNS
PedF, katedra geografie 23
Fyzickogeografické členění do 5 regionů:
1. Arménská vysočina
2. Kavkaz (pásmo Velkého Kavkazu)
3. Turkestán
4. Kazachstán
5. Horská centrální Asie.
Šindler, Baar, 1988
Fyzickogeografická regionalizace Afriky
PedF, katedra geografie 24
Vymezeno celkem 8 přírodních regionů:
1. Sahara: rozsáhlý, převážně pustý region severní Afriky, jehož
většinu vyplňuje největší Africká poušť, Sahara.
2. Maghreb: region severozápadní Afriky pokrývající pobřežní oblasti
Maroka, Tuniska a Alžírska a pohoří Atlas.
3. Sahel: 5 400 km dlouhý pás táhnoucí se od Senegalu po státy
Súdán a Jižní Súdán. Jedná se o jakousi přechodnou zónu, ze
severu na něj navazuje Sahara, z jihu pak Súdán.
4. Súdán: 5 000 km dlouhý a několik stovek km široký pás savan,
spojující západní a východní Afriku. Leží jižně od Sahelu. Ve
srovnání s ním je Súdán poněkud více vlhký, a proto vhodnější
pro zemědělství.
Fyzickogeografická regionalizace Afriky
PedF, katedra geografie 25
5. Roh Afriky: poloostrov ve východní Africe vyčnívající stovky
kilometrů do Arabského moře. Ze severu je omýván Adenským
zálivem. Zahrnuje Somálsko, Etiopii, Džibutsko a Eritreu.
6. Guinea: rozprostírá se podél pobřeží Atlantického oceánu
v rozsahu od Guineje po Nigérii. Od okolního Súdánu se liší
výskytem tropického deštného pralesa.
7. Kongo: region tropického deštného pralesa
8. Region východoafrického riftu: region charakteristický průběhem
liniové deprese zasahuje do Keni, Tanzanie a Ugandy.
Klimatické oblasti Afriky
PedF, katedra geografie 26
Vymezeno celkem 4 klimatické regiony (podle KöppenGeigerovy
klasifikace podnebí) – vlhká, nejrozšířenější suchá,
v podobě enkláv vyskytující se mírná a regiony
vysočin.
8 typů podnebí ovlivněné nadmořskou výškou případně orografickými
podmínkami:
1. Tropická dešťová klimatická oblast s tropickým pralesním
podnebím (Af).
2. Tropická dešťová klimatická oblast se savanovým podnebím (Aw).
3. Suchá klimatická oblast se stepním až polopouštním podnebím
(BSh).
4. Suchá klimatická oblast s pouštním podnebím horkým (BWh)
nebo studeným (BWk).
Klimatické oblasti Afriky
PedF, katedra geografie 27
5. Mírně teplá klimatická oblast maritimní (Cf).
6. Mírně teplá klimatická oblast se suchými léty (Cs).
7. Mírně teplá klimatická oblast se suchými zimami (Cw).
8. Horské klima (H).
Klimatické oblasti Afriky
Attoh, S., 2010
PedF, katedra geografie 28
Socioekonomická regionalizace Afriky
PedF, katedra geografie 29
Poměrně obtížně vymezitelné vzhledem k různé
ekonomické vyspělosti států.
Nejjednodušší vymezení
– 3 makroregiony:
Jižní a východní Afrika
Střední a západní Afrika
Severní Afrika (+ přesah do JZ Asie)
(podle:http://www.szs-pi.cz/downloads/Studenti/zem%C4%9Bpis%20-
%201.B/mapy/Afrika/slep%C3%A1%20mapa%20Afriky%20-%20regiony.JPG)
Makroregiony Afriky
PedF, katedra geografie 30
Jižní a východní Afrika
a) Vyspělé státy – JAR
b) Rozvojové země – včetně zemí SADCC (Konference pro koordinaci
rozvoje Jižní Afriky – zal. 1980)
Střední a západní Afrika
a) Státy CEEAC (Hospodářské společenství středoafrických států – zal.
1983)
b) Státy ECOWAS (Hospodářské společenství západoafrických států – zal.
1975)
Severní Afrika (+ přesah do JZ Asie)
a) Region arabských států, zaujímající S část Afriky
b) Španělská severoafrická území (2), státy Maghribu (4 + 1 závislé území),
nilské státy (2) Integrující faktory: historický vývoj, arabské
obyvatelstvo, islám
SADCC Southern African Development
Coordination Conference
PedF, katedra geografie 31
(podle: http://www.sahistory.org.za/pages/chronology/thisday/graphics/sadc-map.gif)
CEEAC /ECCAS Communauté Economique des Etats de´l Afrique Centrale
Economic Community of Central African States
PedF, katedra geografie 32
(podle: http://www.africabadminton.com/BCA/carteCEEAC.gif)
ECOWAS Economic Community of West African
States
PedF, katedra geografie 33
(podle: http://cdn0.wn.com/vp/i/9b/36e01e9bef47ab.gif)
Státy Maghribu
PedF, katedra geografie 34
(podle: http://www.crusadercostume.org/wp-content/uploads/2010/10/solve-
maghribneeds.jpg)
Španělská severní Afrika a Nilské státy
PedF, katedra geografie 35
(podle: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/33/Ceuta-melilla.png
http://www.mapsofworld.com/africa-country-groupings/north-africa-political-map.jpg)
Geopolitická regionalizace Afriky
podle OSN
PedF, katedra geografie 36
Arabská Afrika
Subsaharská Afrika
Geopolitická regionalizace Afriky
PedF, katedra geografie 37
Úkol č. 3:
Nakreslete do obrysové mapy geopolitickou
regionalizaci Afriky podle OSN.
Geopolitická regionalizace Afriky
podle OSN
PedF, katedra geografie 38
Arabská Afrika
a) Severní část kontinentu
b) 1/3 kontinentu, 1/5 obyvatel
c) Společný prvek – Islám
Subsaharská Afrika
a) Státy jižně od Sahary
b) Vzhledem k převažující negroidní rase se používá termín černá Afrika
c) V minulosti se také používal termín Tropická Afrika (bez JAR)