' SOUSLEDNOST ČASOVÁ - OZNAMOVACÍ ZPŮSOB • 271
J271 SOUSLEDNOST ČASOVÁ J
1. Souslednost časová v oznamovacím způsobu
Užívání časů ve vedlejších větách, zejména ve větách obsahových, v nepřímé a polopřímé řeči a v nepřímé otázce (viz 433, 435, 450n), se řídí ve francouzštině jinými pravidly, než tomu je v češtině.
Rozdíl se projevuje zvláště tehdy, když je sloveso řídící věty v některém minulém čase; časové vztahy obou vět se v tomto případě vyjadřují takto:
• a) současnost s dějem věty řídící vyjadřuje ve vedlejší větě imperfektum :
Paul m'a dit qu'il apprenait le fran- Pavel mi řekl, že se učí francouzsky. cais.
• b) předčasnost vzhledem k ději věty řídící vyjadřuje ve vedlejší větě předminulý čas:
Paul m'a dit qu'il avait appris le Pavel mi řekl, že se učil (naučil) francais. francouzsky.
• c) následnost vzhledem k ději věty řídící vyjadřuje podmiňovací způsob přítomný (jakožto „budoucí čas minulosti"):
Paul m'a dit qu'il apprendrait le Pavel mi řekl, že se bude učit fran-francais. couzsky.
Následný děj mající skončit před jiným následným dějem se vyjadřuje tvarem minulého podmiňovacího způsobu: Paul m'a dit qu'il apprendrait ľan-     Pavel mi řekl, že se bude učit glais quand il aurait appris le fran-      anglicky, až se naučí francouzsky. cais.
Je-li sloveso řídící věty v přítomném nebo budoucím čase, v přítomném podmiňovacím způsobu nebo v rozkazovacím způsobu, užívá se ve francouzštině ve vedlejší větě zhruba obdobných časů a způsobů jako v češtině. Paul dit (dira, dirait) qu'il apprend Pavel říká (řekne, by řekl), že se le francais. učí francouzsky.
Dites-lui que vous apprenez cette Řekněte mu, že se učíte tomuto langue. jazyku.
433
271 • SOUSLEDNOST ČASOVÁ - OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Přehled — srovnání s češtinou:
A			B
Elle dit Říká, Elle dira Řekne, Elle dirait         Řekla by, Dites-lui           Řekněte jí,		Elle a dit Řekla, Elle dit Řekla, Elle disait Říkala, Elle avait dit Řekla (předtím), Elle aurait dit    Byla by řekla,	
que Pierre	že se Petr		
(1) rentre. va rentrer. vient de rentrer.	vrací, vrátí. právě vrátil.		(1) rentrait. allait rentrer. venait de rentrer.
(2) est rentré. rentrait le soir.	vrátil. vracel večer.		(2) était rentré. était rentré le soir.
(3) rentrera. sera rentré avant le soir.	vrátí (bude vracet).     (3) rentrerait. serait rentré vrátí do večera.               avant le soir.		
Srovnáme-li sloupec A (v řídící větě je přítomný nebo budoucí čas) se sloupcem B (v řídící větě je některý čas minulý), vidíme, že ve vedlejších větách má sloveso určité tyto tvary:
A: (1) přítomný čas B: (1) imperfektum
(2) minulý čas (2) předminulý čas
(3) budoucí (předbudoucí) čas (3) přítomný (minulý) podmi-
ňovací způsob
Slovesné tvary ve vedlejších větách typu A (1) - mají určité sloveso v přítomném čase (rentre, va, vient).
Slovesné tvary ve vedlejších větách sloupce B mají vesměs koncovky imperfekta: il rentrait, il allait rentrer, il rentrerait, il serait rentré atd.
Pozn. Francouzština rozlišuje vlastní slovesné časy od časových vztahů mezi dějem věty hlavní a dějem věty vedlejší, kdežto čeština má pro současnost čas přítomný, pro předčasnost
SOUSLEDNOST ČASOVÁ V KONJUNKTIVU • 271
čas minulý a pro následnost čas budoucí, ať se tyto vztahy týkají kteréhokoli časového údobí.
Věděl jsem, že to je pravda.
Zeptali se ho, kam pojede (půjde)
(nebo: kam by jeli šel).
Řekla mi, co se stalo.
Pavel jim telefonoval, že si chce
odpočinout.
Další příklady: Je savais que c'était vrai. On lui a demandé oů U irait.
EHe m'a dit ce qui s'était passé. Paul leur a téléphoné qu'il voulait se reposer.
Pravidla o souslednosti časové platí přirozeně i pro vyjádření blízké budoucnosti (pomocí aller + infinitiv) a bezprostřední minulosti (pomocí venir de + infinitiv), tj. přítomný čas těchto sloves (např. elle va venir, elle vient de partir) se mění na imperfektum. Např.: Je lui ai demandé si elle allait venir Zeptal jsem se jí, zdali přijde s vámi. a vec vous.
Je ne savais pas qu'elle venait de Nevěděl jsem, že právě odešla (od-de partir. jela).
Pozn. 1. Vyjadřuje-li vedlejší věta stále platnou skutečnost nebo děj trvající v přítomnosti, lze pro zdůraznění užít přítomného času místo imperfekta: Les élěves ont appris que la Loiře est le plus long des fleuves francais. Žáci se učili, že Loira je nejdelší francouzská řeka. Personne ne savait encore que vous étes marié. Nikdo ještě nevěděl, že jste ženatý.
2. Vyjadřuje-li vedlejší věta budoucí děj, o němž je jisté, že nastane, je možno pro zdůraznění užít budoucího času místo podmiůovacího způsobu: Jean m'a annoncé qu'il viendra demain. Jan mi oznámil, že zítra přijde. Saviez-vous avant votre départ que vous rentrerez dans huit jours? Věděl jste před odjezdem, že se za týden budete vracet?
3. Užití časů ve větách vztažných se neřídí mechanickým pravidlem o souslednosti: J'ai rencontré Charles que je connais depuis longtemps. Potkal jsem Karla, kterého už dlouho znám. Avez-vous rencontré quelqu'un que vous ne connaissiez pas? Setkal jste se s někým, koho jste neznal?
2. Souslednost časová v konjunktivu
Pro vedlejší věty, v nichž se klade konjunktiv, platí pravidlo obdobné pravidlu o časové souslednosti v oznamovacím způsobu, tj. • a) je-li v řídící větě přítomný nebo budoucí čas:
(1) k vyjádření současnosti se užívá ve vedlejší větě přítomného času jak v oznamovacím způsobu, tak v konjunktivu: Je crois qu'il le sait. Myslím, že to ví.
Je doute qu'il le sache. Pochybuji, že to ví.
434
435
271 • SOUSLEDNOST ČASOVÁ V KONJUNKTIVU
(2) k vyjádření předčasnosti se užívá složeného perfekta nebo konjunktivu perfekta:
Je crois qu'il ľa su. Myslím, že se to dověděl.
Je doute qu'il ľait su. Pochybuji, že se to dověděl.
(3) k vyjádření následnosti slouží ve vedlejší větě budoucí čas nebo konjunktiv přítomný (protože konjunktiv budoucí neexistuje):
Je crois qu'il le saura. Myslím, že to bude vědět (že se to
doví).
Je doute qu'il le sache (demain). Pochybuji, že to bude vědět (zítra). • b) je-li v řídící větě některý minulý čas:
(1) současnost vyjadřuje imperfektum:
Je croyais qu'il le savait. Myslel jsem, že to ví.
*Je doutais qu'il le sut. Pochyboval jsem, že to ví.
(2) předčasnost vyjadřuje předminulý čas nebo jemu odpovídající konjunktiv plusquamperfekta:
Je croyais qu'il ľavait su. Myslel jsem, že se to dověděl.
*Je doutais qu'il 1'eůt su. Pochyboval jsem, že se to dověděl.
(3) následnost vyjadřuje buď podmiňovací způsob, nebo konjunktiv imperfekta (jako při vyjádření současnosti):
Je croyais qu'il le saurait. Myslel jsem, že to bude vědět (že
se to doví).
*Je doutais qu'il le sut (le lende-      Pochyboval jsem, že to bude vědět
main). (druhý den).
Konjunktivy imperfekta a plusquamperfekta jsou knižní tvary; místo nich se v mluvené řeči vždy a v písemném projevu velmi často užívá konjunktivu přítomného a konjunktivu perfekta. Zásadně se nahrazuje jednoduchý tvar imperfekta jednoduchým tvarem přítomným a složený tvar plusquamperfekta složeným tvarem perfekta. Ve větách označených hvězdičkou se tedy v praxi častěji vyskytne: Je doutais qu'il le sache. Je doutais qu'il ľait su. Je doutais qu'il le sache (le lendemain).
Pozn. 1. Pro následnost se ve vedl. větě vyžadující konjunktiv může někdy užít opisu se slovesem devoir: Je doute (je doutais) qu'il doive le savoir. * Je doutais qu'il dut le savoir.
Pochybuji (pochyboval jsem), že to bude vědět.
2. Praktické užití konjunktivu ve dvou tvarech (jednoduchém a složeném) můžeme srovnat s užitím infinitivu, např:
Je suis content I      .„, Jsem rád, I
. qu il le sache. „ , . ze to vi.
J etais content |   H Byl jsem rad, \
SLOVESNÉ VAZBY (1) • 272
Je suis content J'etais content Je suis content J'etais content Je suis content J'etais content
Jsem rád, Byl jsem rád, Jsem rád, Byl jsem rád, Jsem rád, Byl jsem rád,
Složené tvary (konjunktiv perfekta i minulý infinitiv) vyjadřují předčasnost.
qu'il ľait su. de le savoir. de 1'avoir su.
že se to dověděl.
že jsem se to dověděl.
436
Souslednost časů
(Ml. str. 160 Kl. str. 54)
a) Doplňujte místo infinitivu vhodný slovesný tvar, pokud možno pro současnost, předčasnost i následnost děje věty vedlejší:
1. Dans ce combat, elle avait montré qu'elle (savoir) lutter. 2. Ils afftr-maient qu'elle ne (capituler) pas, qu'elle ne (s'incliner) pas devant le verdict populaire. 3. Aprěs 1'Auťriche, nous pouvions prévoir que le prochain coup (étre) porte contre la Tchécoslovaquie. 4. Paul Langevin*) proclama qu'il (partager) 1'idéal des accuses et qu'il (croire) á la nécessité de transformer le monde. 5. Nous savions qu'apres chaque bouleveršement social la reaction se (regrouper) derriěre des enseignes nouvelles. 6. Au debut, ils pensaient que la guerre (se dérouler) loin de chez eux. 7. II fut decide que je les (accompagner).. 8. Nous leur avons expliqué qu'il (s'agir) ďorganiser la lutte commune. 9. Lucien fit signe qu'il (falloir) faire vite. 10. Gilbert a dit qu'il en (parler) au bureau federal. 11. Je lui ai dit que je ne (vouloir) pas le blesser. 12. Qui aurait pu penser que la guerre (venir) jusqu'ici. 13. Paul avait menti en disant qu'il (venir) de trěs loin. 14. On aurait dit que nous ne (savoir) pas le francais. 15. Decoin et les autres m'ont demandé ďoú je (venir). 16. lis sont accourus voir ce qui (se passer). 17. Je lui ai prouvé que santé (passer) richesse (přísloví).
*) Paul Langevin, francouzský fysik, 1872 — 1946.
77
b) Přeložte:
1. a) Jsem si jist    -j    r pracuješ dobře.
b) Budu si jist jsi pracoval dobře.
c) Buď si jist     ,žeJ budeš pracovat dobře.
d) Je třeba, aby bys pracoval dobře.
sis byl jist     J    { bys byl pracoval dobře.
2. Byl bych si jist, že pracuješ dobře, kdybych tě neznal.
3. Byl jsem si jist, že pracuješ dobře. Byl jsem si jist, že jsi pracoval dobře.
4. Byl jsem si jist, že budeš pracovat dobře. Byl jsem si jist, že bys byl pracoval dobře, kdybys byl měl čas.
5. a) Táži se ho, zda mě může navštívit.
b) Tázal jsem se ho, zda mě může navštívit.
c) Je třeba, aby ses ho otázal, zda mě může navštívit.
6. a) Zeptej se ho, zda tě bude moci navštívit.
b) Zeptal jsem se ho, zda tě bude moci navštívit.
c) Zeptal bych se ho, zda tě bude moci navštívit.
7. Zeptal jsem se ho, zda tě mohl navštívit.
8. Zeptám se ho, zda tě mohl navštívit.
9. Říkával, že zdání klame. (Přísloví — Les apparences sont trompeuses.)
10. Právě mi telefonoval, že zítra přijede. 11. Tvůj příjezd mi způsobil velké překvapení. Nevěděl jsem, že přijedeš. 12. Myslel jsem, že mě navštívíš. 13. Matka byla přesvědčena, že mě opět brzy uvidí. 14. Řekl, že je to užitečné. 15. Pochopila, co chce říci. 16. Věděl jsem dobře, že to uděláš lépe než já. 17. Uhodl, že je to výčitka.
Souslednost časů
a) 1, ... qíťelle savait lutter (že umí) ; . . . avait su (že uměla); ,.. sau-rait (že bude umět) ; 2. . . .ne capitulait (ne s'inclinait) pas (že nekapitulu-je); . . .n'avait pas capitulé (ne s'était pas inclinée) (že nekapitulovala); . . . ne capitulerait (ne s'inclinerait) pas (že nebude kapitulovat) ; 3. . . .serait porte (úder bude veden); 4. ... qiťil partageait (že sdílí), . . . qu'il croyait (že věří) ; . . . qu'il avait partagé (že sdílel), . . . qu'il avait cru (že věřil) ;
5. . . .se regroupe (přeskupuje se) (== stále platná pravda, proto prés.);
6. ... se déroulerait (že se bude odbývat);7. ... que je les accompagnerais
(že je budu doprovázet) ; 8. ... qiťil s'agissait (že jde o to); ... qu'il s'agirait (žepůjde o to) ; 9. . . .qu'il fallait (že je třeba) ; .. .qu'il faudrait (že bude třeba) ; 10. . . .qiťil en parlerait (že o tom promluví) ; . . .qu'il en avait parlé (že o tom mluvil); 11. . . .que je ne voulais pas (že ho nechci) ; . . .que je n'avais pas voulu (že jsem ho nechtěl) ; 12. .. . viendrait (že přijde) ; 13. . . .qu'il venait (že přichází) ; .. .qu'il était venu (že přišel); 14. ...que nous ne savions pas (že neumíme); 15. ...ďoú je venais (odkud přicházím); ...ďoú j'étais venu (odkud jsem přišel); 16. . . .ce qui se passait (co se děje) ; 17. . . .santé passe richesse.
b) 1. a) Je suis sůr
b) Je serai sůr
c) Sois sůr
d) II faut que tu sois sůr
tu travailles bien. tu as bien travaillé. que   \   tu travailleras bien.
tu travaillerais bien. tu aurais bien travaillé.
2. Je serais sůr que tu travailles bien si je ne te connaissais pas.
3. J'etais sůr que tu travaillais bien.
que tu avais bien travaillé.
4. J'etais sůr que tu travaillerais bien.
„     „  que tu aurais bien travaillé si tu avais eu le temps.
5. a) Je lui demande s'il peut venir me voir.
b) Je lui ai demandé s'il pouvait venir me voir.
c) II faut que tu lui demandes s'il peut venir me voir.
6. a) Demande lui s'il pourra venir te voir.
b) Je lui ai demandé s'il pourrait venir te voir (. . . pourra...)
c) Je lui demanderais s'il pourra venir te voir.
7. Je lui ai demandé s'il avait pu venir te voir.
8. Je lui demanderai s'il a pu venir te voir.
9. II disait que les apparences sont trompeuses. 10. II vient de me téléphoner qu'il viendra demain. 11. Ton arrivée m'a cause une vive surprise. Je ne savais pas que tu viendrais. 12. Je pensais que tu viendrais me voir. 13. Ma měre était persuadée qu'elle me reverrait bientot. 14. II a dit que c'etait utile. 15. Elle avait compris ce qu'il voulait dire. 16. Je savais bien que tu le ferais mieux que moi. 17. II a deviné que c'etait un reproche.