4 SVAZY JAKO ALGEBRAICKÉ STRUKTURY V této kapitole rozvineme základy teorie svazů. Přitom se na svazy budeme dívat jako na algebraické struktury se dvěma operacemi. Zavedeme relaci ..být podsvazem" a budeme věnovat pozornost především podsvazům, které se nazývají ideály a filtry. Ukážeme, jak je možné z daných svazů konstruovat nové svazy pomocí direktního součinu. Zavedeme pojem svazový homomorfismus a dokážeme, že je speciálním případem posetového homomorfismu. V závěru kapitoly ukážeme, že všechny svazové kongruence daného svazu S dávají přehled o všech homomorfních obrazech svazu S. V kapitole je řada poznámek upozorňujících na analogie teorie svazů s teorií grup. 4.1 Svazy jako algebraické struktury V kapitole 2 jsme definovali svaz jako speciální poset. Protože tato definice vlastně patří do teorie množin, budeme ji v dalším textu často nazývat množinovou definicí. Nyní ukážeme, že svaz je možné zavést též jako určitou algebraickou strukturu se dvěma binárními operacemi. Této druhé definici budeme proto říkat algebraická definice. Zvolíme zde obdobný postup jako v kapitole 2, tzn. nejprve vyslovíme algebraické definice polosvazů a potom pomocí nich vytvoříme algebraickou definici svazu. Z prováděných úvah vyplyne, že obě definice svazů jsou ekvivalentní. Po vyslovení množinové definice průsekového polosvazů (viz def. 2.1) jsme dokázali, že operace n je idempotentní, komutativní a asociativní. Nyní ukážeme, že tyto tři vlastnosti průsekový polosvaz jednoznačně charakterizují. Věta 4.1. Nechť (P, n) je algebraická struktura s jednou binární operací, pro kterou platí: (Vx, y e P) x n y = y n x komutativnost (4.1) (Vx, y, z e P) (x n y) n z = x n (y n z) asociativnost (4.2) (Mx e P) x n x = x idempotence (4.3) 83 Pak množina P tvoří průsekový polosvaz vzhledem k uspořádání definovanému takto: (Vjc, y e P) x s y «* x n y = x, (4.4) přičemž x n y je infimum množiny {x, y). Poznámka. Definici relace a v množině P jsme si pripravili ve větě 2.6, která je dokazatelná v libovolném průsekovém polosvazu. Důkaz (věty 4.1). Důkaz rozdělíme na dvě části. V první části dokážeme, že relace =3 v P je uspořádání, tzn. že dvojice IP. < I je poset. V druhé části ukážeme, že vztah mezi zadanou operací - a definovanou relací ^ je vyjádřen formulí (V.v.y 6 P) x - y = iní „v. v]. (4.5) I. Dokážeme, že relace ^ v množině P je a) reflexívní, b) antisymetrická, c) tranzitivní. Nechť x, y, z jsou libovolné prvky z P, pak: a) z formule (4.3) vyplývá formule (Vjc e P) x ^ x b) 1. x ^ y a y ^ x Předpoklad 2. xny = XAynx = y Podle (4.4) na ř. 1. x = y Podle (4.1) na ř. 2. c) l.isjíAjsz Předpoklad 2. xny = XAynz = y Podle (4.4) na ř. 1. 3. x n z = (x n y) n z = Pomocí ř. 2 a formule (4.2). = X n (y n z) = X n y = X x s Podle (4.4) na ř. 3. II. Dokážeme, že pro průsek libovolných prvků x, y e P platí a) formule (2.5) a b) formule (2.6). a) 1. (x n y) n x = {x n x) n y = x n y Podle (4.1), (4.2), (4.3). .rnv,), max (a2, b2)] Přenecháme čtenáři, aby ověřil, že algebraická struktura (S, u, n) je svaz. Uvažujme dále množinu A bodů znázorněných na obr. 25a. Je zřejmé, že množina A je uzavřená vzhledem k oběma svazovým operacím, a proto tvoří svaz, který je navíc podsvazem svazu S. Pokud bychom ve svazu S potřebovali definovat uspořádání, můžeme to v souladu s formulí (4.4) udělat takto: Příslušný poset (A, ^) je znázorněn na obr. 25b a je podposetem posetu (S, Příklady 4.3. Nechť je dána grupa G, pak svaz N(G) všech normálních podgrup grupy G je podsvazem svazu L(G) všech podgrup grupy G. [a{, a2] =3 [bt, b2] <=>dl a, š b{ a a2 ž b2 0 c Obr. 25 87 Nechť je dán okruh M, pak svaz všech ideálů okruhu M je podsvazem svazu všech podokruhů okruhu M. Velmi důležité jsou podsvazy svazu P(M), kde P(M) je potence množiny M. Tyto podsvazy jsou uzavřené vzhledem k množinovým operacím ~ a ~ a nazvali jsme je okruhy množin (viz def. 2.3). Především závěry příkladů 4.1 a 4.2 nás mohou motivovat k vyslovení následující věty. Věta 4.2. Jestliže je svaz (A, n, u) podsvazem svazu (S, n, u), pafc ye / posetová část (A, ^) podposetem posetové části (S, ^). Důkaz. Nechť x, y jsou libovolné prvky z A, pro něž platí: 1. x ss y Předpoklad 2. xuy^y v5 Podle (4.4') na ř. 1. 3. x li v = y v A Podle def. 4.3 na ř. 2. * 23„ y Podle (4.4') na ř. 3. Obdobně lze dokázat, že z x sA y plyne x ^s y. Důsledkem věty 4.2 je to, že obě definice podsvazu, tj. definice 2.4 i definice 4.3, jsou skutečně ekvivalentní. Upozorněme ještě, že obrácení věty 4.2 neplatí. Již jsme čtenáři ukázali, že svaz L(G) z příkladu 2.11 je podposetem svazu P(G) z příkladu 2.7, nem však jeho podsvazem (operace u vL(G) není zúžením operace u v P{G)). Ještě názorněji tuto skutečnost ukáže následující jednoduchý příklad. Příklad 4.4. Na obr. 26a,b jsou znázorněny dva svazy Sj a S2. Je vidět, že posetová část svazu S2 je podposetem posetové části svazu 5:. Svaz S2 však není podsvazem svazu Sl, protože operace u v 52 není zúžením operace u v Sj. V S{ platí b u / = e, zatímco v S2 platí b u / = d. d d Na závěr předchozích úvah můžeme říci toto: Jestliže požadujeme, aby operace n a i_i ve svazu A byly zúžením operací ve svazu S, pak je tento požadavek silnější než požadavek, aby uspořádání v A bylo zúžením uspořádání v S. Některé podsvazy daného svazu S můžeme sestrojit pomocí tohoto lemmatu. 88 Lemma 4.1. Nechť S je svaz, a,b jsou libovolné prvky z S, pak množina A všech prvků x e S takových, že a ^ x ^ b, tvořípodsvaz svazu S. Lemma 4.1 zahrnuje několik případů: a) Pokud a X b nebo b o a, pak A = 0. b) Pokud a = b, pak A = {a}. c) Pokud a ^ b, pak A je uzavřený interval [a, b\ Důležitými podsvazy daného svazu S jsou také počáteční a koncové intervaly příslušné k jeho libovolnému prvku. Jestliže je tedy a e S, pak a] a [a, jsou podsvazy S. Naproti tomu otevřený interval (a, b) nebo polouzavřené intervaly (a, b], [a, b), kde a, b e S, nemusí tvořit podsvazy svazu S, protože ani samy o sobě nemusí tvořit svazy. Množinovým průnikem libovolných dvou podsvazů Au A2 svazu 5 je opět podsvaz svazu S. Jestliže totiž x, y e A^ n A2, pak i í n y a x u y leží v A, n A2, neboť tyto prvky patří do dvou podsvazů AUA2 svazu S. Vyslovené tvrzení lze rozšířit na libovolný systém podsvazů svazu S. Lemma 4.2. Jestliže S je svaz a {^4,}, e, je libovolný neprázdný systém jeho podsvazů, pak průnik (~);, ,A, je také podsvaz svazu S. Když si dále uvědomíme, že každý svaz S je podsvazem sebe sama, pak dojdeme k závěru, že vlastnost „být podsvazem svazu S" je uzáverovou vlastností v množině S (viz def. 3.4). Proto platí: Lemma 4.3. Množina všech podsvazů daného svazu S tvoří úplný svaz, jehož nulou je 0 a jednotkou je S. Nechť S je svaz a množina M s S, pak také průnik systému všech podsvazů svazu S obsahujících množinu M (tento systém je neprázdný, neboť určitě obsahuje svaz S) je podsvaz svazu S obsahující množinu M. Na základě tohoto důsledku lemmatu 4.2, popř. 4.3 můžeme vyslovit následující definici. Definice 4.4. Nechť M je podmnožina svazu S, pak svaz, který je průnikem všech podsvazů svazu S obsahujících množinu M, se nazývá podsvaz generovaný množinou M a značí se [M\. Množina M se nazývá množina generátorů svazu [M]. Nechť S je svaz, pak na základě lemmatu 4.2, popř. 4.3 můžeme říci, že pro libovolnou množinu MqS svaz [M] existuje a navíc můžeme říci, že je to nejmenší podsvaz svazu S obsahující množinu M. Svaz [M] získáme tak, že na prvky množiny M budeme aplikovat operace n a Příklad 4.5. Uvažujme svaz A všech dělitelů čísla 24 . 33, jehož Hasseův diagram je znázorněn na obr. 27. Pak podsvaz svazu A generovaný množinou {2, 3] je v uvedeném diagramu znázorněn prázdnými kroužky. Podsvaz svazu 89 A generovaný množinou {a, b, c}, kde a = 23 . 32, b = 22 . 3\ c = 2. je znázorněn plnými kroužky. Množinou generátorů samotného svazu A je napr. množina {2\ 2\ 22 . 3, 2 . 32, 33}. Obr. 27 V obecném případě lze říci, že dvouprvková množina {a, b] s S generuje ve svazu S maximálně čtyřprvkový podsvaz {a, b, a n b, a i_i b], zatímco tříprvková množina {a, b,c} c S může v nekonečném svazu S generovat i nekonečný podsvaz. Následující článek budeme věnovat dvěma důležitým navzájem duálním druhům podsvazů. 4.3 Ideály a filtry Již při probírání podposetů daného posetu v čl. 1.7 jsme se zmínili o dvou důležitých druzích podposetů. Jsou to ideály a filtry. V tomto článku ukážeme nejdůležitější vlastnosti těchto objektů, pokud se omezíme na svazy. Zopakujme, že ideálem / v posetu P rozumíme každou neprázdnou množinu, která je nahoru usměrněná a je dolní. Protože ve svazech máme k dispozici nejen relaci ^, ale také operaci u, je obvyklé, že se speciálně v nich vyslovuje definice ideálu takto: Definice 4.5. Nechť S je svaz, pak neprázdná množina I £ S se nazývá svazový ideál v S, právě když platí: (V*, yeS)(xeI Ayel)^>XLjy€l (4.7) (Mx,ýeS)(x€l a y^x)^yel (4.8) Jestliže I <= S, pak se I nazývá vlastní ideál. Z formule (4.7) nou množinu {x, y} Formule (4.8) říká, posetovým ideálen ideálem, budeme r. Příklad 4.6. K_r interval I a] idea Definice 4.6 Id lakový, že I = (—. a Duálním pojna každou neprázdna ně pro svazy vyslov Definice 4.5 . "., fihr v S, pravé když (Vx.V€S Jestliže F c S, pak Každý svazový f _svazový~ budeme S je koncový interv Definice 4 o Fi. takorv. (fx. je S) '. --^ - ; : (TtT€5) Důkazy těchto la Z definic 4.5 a 4 90 Z formule (4.7) vyplývá, že množina / je nahoru usměrněná, neboť pro libovolnou množinu {x, y} c 5 existuje její horní závora v S — tou je např. prvek x lj y. Formule (4.8) říká, že množina / je dolní. Každý svazový ideál ve svazu S je proto posetovým ideálem. Protože také každý posetový ideál ve svazu je svazovým ideálem, budeme přívlastek „svazový" vynechávat. Příklad 4.6. Každý svaz S je v S ideál. Pro libovolný prvek a svazu 5 je počáteční interval («-, a] ideál. Pokud má svaz S nulu, pak množina {0} je ideál. Definice 4.6. Ideál / ve svazu S se nazývá hlavní, právě když existuje prvek a e S takový, že I = (<-, a]. Jestliže 0 e S, pak ideál {()} se nazývá nulový. Duálním pojmem k pojmu ideál je pojem filtr. Filtrem F v posetu P rozumíme každou neprázdnou množinu, která je dolů usměrněná a je horní. Definici speciálně pro svazy vyslovíme duálně k definici 4.5. Definice 4.5'. Nechť S je svaz, pak neprázdná množina F c S se nazývá svazový filtr v S, právě když platí: (Vjc, y e S) (x e F a y e F) => x m y e F (4.7') {Vx, y e S) (x e F a x a y) y e F (4.8') Jestliže F a S, pak se F nazývá vlastní filtr. Každý svazový filtr ve svazu S je posetovým filtrem a také obráceně. Přívlastek „svazový" budeme proto v dalším textu vynechávat. Pro libovolný prvek a svazu 5 je koncový interval [a, -*) filtr. Definice 4.6'. Filtr F ve svazu S se nazývá hlavní, právě když existuje prvek a e S takový, že F = [a, ->). Jestliže 1 e S, pak filtr {l} se nazývá jednotkový. Následující lemmata budou udávat podmínky ekvivalentní s podmínkami (4.7) a (4.8). Tato lemmata proto umožňují vyslovit ještě dvě jiné definice ideálu, které jsou však s definicí 4.5 ekvivalentní. Lemma 4.4. Nechť S je svaz, pak neprázdná množina J <=, S je ideál, právě když platí: (Vx, ye5)(xe/A>'6/)=>JCLjye/ (4.7) {Vx,yeS)xeJ^xnyeI (4.9) Lemma 4.5. Nechť S je svaz. pak neprázdná množina I Q S je ideál, právě když platí: {Vx,yeS)(x£l Ayel)** XLjyel (4.10) Důkazy těchto lemmat zařadíme do cvičení stejně jako formulaci lemmat duálních k lemmatům 4.4 a 4.5. Z definic 4.5 a 4.5' bezprostředně vyplývá: 91 Lemma 4.6 (a 4.6'). Nechť S je svaz s nulou {jednotkou), pak každý ideál (filtr) ve svazu S tuto nulu [jednotku) obsahuje. V definici ideálu / svazu S se říká, že I je neprázdná podmnožina svazu S. Věnujme se proto otázce, zda množina / tvoří podsvaz svazu 5, tzn. zda je množina / uzavřená vzhledem k operacím n a u. Uzavřenost množiny / vzhledem k operaci u popisuje formule (4.7). Ve formuli (4.9) se říká, že x n y e / pro libovolný prvek x e I a libovolný pivek y e S. Tím je však zaručeno, že i pro libovolnou dvojici prvků x, y e / je x n y e /. Proto platí: Lemma 4.7. Jestliže I je ideál ve svazu S, pak I je neprázdný podsvaz svazu S. Lemma 4.7'. Jestliže F je filtr ve svazu S, pak F je neprázdný podsvaz svazu S. Množinovým průnikem libovolných ideálů , /: ve svazu S je opět ideál ve svazu S nebo množina 0. Odůvodnění podejme přímo podle def. 4.5. Jestliže x, y jsou libovolné prvky z / , n I2, pak prvek x u y patří do /, i I2, a patří proto i do Ilr\I1. Jestliže prvek x e lí n 72, pak všechna y ^ x, kde y e 5, patří do /] i 12, a proto patří i do II n I2 ■ Uvedené tvrzení lze rozšířit na libovolný neprázdný systém ideálů v S. Lemma 4.8. Jestliže S je svaz a {/,},,} je libovolný neprázdný systém jeho ideálů, pak průnik pj,Ey/,ye ideál ve svazu S nebo množina 0. Když si dále uvědomíme, že každý svaz S je ideálem v 5, pak dojdeme k závěru, že vlastnost „být ideál svazu S nebo množina 0" je uzáverová vlastnost v množině S (viz def. 3.4). Proto platí: Lemma 4.9. Množina všech ideálů daného svazu S doplněna o množinu 0 tvoří vzhledem k e úplný svaz, v němž je nulou množina 0 a jednotkou množina S. Lemma 4.9'. Množina všech filtrů daného svazu S doplněná o množinu 0 tvoří vzhledem k S úplný svaz, v němž je nulou množina 0 a jednotkou množina S. Poznamenejme, že pokud má svaz S nulu, pak už samotná množina všech ideálů svazu S tvoří úplný svaz, jehož nulou je nulový ideál {O}. V tomto případě by proto ani nebylo potřeba přidávat k množině ideálů množinu 0. Obdobně je tomu pro filtry. Nechť S je svaz a neprázdná množina M e S, pak také průnik systému všech ideálů svazu S obsahujících množinu M (tento systém je neprázdný, neboť určitě obsahuje svaz S) je ideál svazu 5 obsahující množinu M. Na základě tohoto důsledku lemmatu 4.9 můžeme vyslovit následující definici. Definice 4.7. Nechť S je svaz a neprázdná množina M je podmnožinou S, pak průnik všech ideálů v S obsahujících množinu M se nazývá ideál generovaný množinou M a značí se IM. 92 tk každý ideál (filtr) nožina svazu S. Vě-bzd 5. tzn. zda je ■nožřny I \ zhledem ká, že j n y e / pro ; jaročeno. že i pro brv podsvaz svazu S. iný podsvaz svazu S. ■ 5 je opět ideál ve b defc 4.5. Jestliže x, /,, a patří proto i do e 5. patří do /, i I2, Hxjvolný neprázdný systém jeho ideálů. tk dojdeme k závěru, rá vlastnost v množi- ma o množinu 0 tvoří množina S. . . - ieálú by proto ■: mu pro Definice 4.7'. Nechť S je svaz a neprázdná množina M je podmnožinou S, pak průnik všech futrů v S obsahujících množinu M se nazývá filtr generovaný množinou M a značí se FM. Pokud je množina M v definici 4.7 (4.7') jednoprvková, tzn. platí M = {a}, kde a e S, pak obdržíme hlavní ideál (hlavní filtr) svazu 5 generovaný prvkem a. Značíme ho buď /„, nebo (<-, a] (F„, nebo [a, —)). Nechť S je svaz, pak na základě lemmatu 4.8, popř. 4.9 můžeme říci, že pro libovolnou neprázdnou množinu M e S ideál IM existuje a navíc lze říci, že je to vzhledem k inkluzi nejmenší ideál svazu S obsahující množinu M. Jestliže má svaz 5 nulu, pak nemusíme předpokládat, že množina M # 0. Jestliže M = 0, pak Ie ={0}. Duálně, jestliže má svaz 5 jednotku, pak opět nemusíme předpokládat neprázdnost množiny M. Jestliže M - 0, pak F0 Následující věty budou popisovat, jak pomocí množiny M získáme IM, popř. FM. Věta 4.3. Ideál I ve svazu S generovaný neprázdnou množinou M E S je množina všech takových prvků x e 5, pro něž platí x ^ a, u a2 u ... u ak, kde at jsou prvky z množiny M, tzn. IM = {x e S; {iaí, a2,..., ak e M) x ^ a} u a2 u ... i_i a^. Důkaz. Vyslovíme pouze hlavní myšlenku důkazu. Množina všech takových prvků x splňujících podmínku uvedenou ve větě 4.3 musí být obsažena v každém ideálu obsahujícím množinu M, Tato podmínka však vznikla spojením podmínek (4.7) a (4.8) z definice ideálu rozšířených na k prvků. Proto je tato množina již ideálem v S, který navíc obsahuje množinu M. Důsledky věty 4.3. Jestliže množina M Q S obsahuje pouze prvek a, pak ideál generovaný množinou M je skutečně hlavní ideál a platí Ia = {xe S; x ^ «} = (*-, a]. Jestliže množina M s S obsahuje konečný počet prvků ax, a2,...,a„, pak ideál / generovaný množinou M je opět hlavní a lze ho generovat prvkem a = at u i_i a2 u ... i_i a„, tzn. IM = Ia. Z toho vyplývá, že také libovolný ideál konečného svazu je hlavní. Vyslovení duální věty k větě 4.3 i jejích důsledků přenecháme opět čtenáři. Příklad 4.7. Uvažujme svaz A všech celočíselných kladných dělitelů čísla 24 . 3?, jehož Hasseův diagram je znázorněn na obr. 28, pak ideál / generovaný množinou (a, b, c}, kde a = 23, b = 22 . 3 a c = 2 . 3, je hlavní ideál generovaný prvkem d — a u b u c = 23 . 3. Tento ideál je znázorněn na obr. 28 plnými kroužky. S. pak -nno- 93 1 Obr. 28 Příklady 4.8. Uvažujme svaz (R, á) reálných čísel. Tento svaz je sám v sobě ideál, ale nem hlavní, protože nemá žádnou jednoprvkovou množinu generátorů. Obecně zřejmě platí, že každý nekonečný svaz S nemající jednotku je ideál v S, který není hlavní. Uvažujme opět svaz (R, á), pak intervaly [5, 7) a [5, 9] generují po řadě ideály («-, 7) a (—, 9], z nichž druhý je hlavní. Uvažujme řetězec {iT3, 5, 7, 6, 4, 2, 0}, pak ideál generovaný množinou {i e N; x > 5 a i je liché} je množina všech lichých čísel. Tento ideál opět není hlavní. Uvažujme svaz P(M), kde M je nekonečná množina. Množina A všech konečných podmnožin množiny M je ideál ve svazu P(M). Tento ideál není hlavní. V příkladu 1.28 jsme uvažovali poset f(R), který je dokonce svazem. Množina K všech otevřených intervalů obsahujících určité reálné číslo z generuje filtr všech okolí bodu z ve svazu P(R). Nyní uvedeme dvě lemmata dávající do souvislosti pojmy hlavní ideál a hlavní filtr s podmínkami rostoucích a klesajících řetězců. Lemma 4.10 (a 4.10'). Nechť svaz S splňuje podmínku rostoucích (klesajících) řetězců, pak každý ideál I (filtr F) ve svazu S je hlavní. Důkaz. Nechť / je libovolný ideál ve svazu S splňujícím podmínku rostoucích řetězců. Pak podle věty 1.8 musí v množině / existovat maximální prvek a. Podle formule (4.7) je množina / uzavřená vzhledem k operaci u, a proto je prvek a zároveň nej větším prvkem v /, tzn. I = Ia. Pro filtry je důkaz duální. Zaveďme ještě určité speciální druhy ideálů a filtrů. 94 ■i >am v sobě i generátorů, ideál v S, po řadě ideály ■aný množinou ideál opět není A všech konečném' hlavní. - izem. Množi-: generuje filtr ideál a hlavní ích {klesajících) ínku rostoucích rrvek a. Podle proto je prvek i_i'.ní. Definice 4.8. Vlastní ideál / svazu S se nazývá maximální, právě když ve svazu S neexistuje žádný vlastní ideál obsahující l jako vlastní podmnožinu. Vlastní ideál I svazu S se nazývá prvoideál, právě když pro něj platí Definice 4.8'. Vlastní filtr F svazu S se nazývá maximální, právě když ve svazu S neexistuje žádný vlastní filtr obsahující F jako vlastní podmnožinu. Vlastní filtr F svazu S se nazývá ultrafiltr, právě když (Vx, ysS)xLjyeF^(xeF\/yeF). Jestliže sestrojíme úplný svaz všech ideálů svazu S (viz lemma 4.9), pak maximální ideály v S tvoří koatomy (dolní sousedy jednotky, tj. ideálu S). Analogicky je tomu pro maximální filtry. Dále poznamenejme, že podmínka vyslovená v definici prvoideálu zakazuje situaci znázorněnou na obr. 29. / značí ideál ve svazu S a x, y jsou prvky svazu S. Příklad 4.9. Na obr. 30a je znázorněn svaz S mající ideály {O}, {0, a], {0. b) a S. Vlastními ideály jsou pouze tři (Oj, {0, a} a {0, b}. Ideály {0, a} a (O, b) jsou maximálními ideály a navíc jsou i prvoideály. Ideál {O} není maximální ani není prvoideálem, neboť a n b e {0} a přitom a, b i {O}. Na obr. 30b je znázorněn diamant M5 a v něm je vyznačen ideál / = {0, cj. Tento ideál je maximální, není však prvoideálem. Příklad 4.10. Uvažujme svaz reálných čísel ([0, l], á). Pak všechny polouzavře-né intervaly [0, «), kde 0 < a S 1, a všechny uzavřené intervaly [0, a], kde (Vjc, yeS)xr-iyeI^>(xeIvyel), 95 O á a < 1, jsou prvoideály v [0, l]. Polouzavřený interval [0, 1) je maximální ideál v [0, l]. Žádné další prvoideály nebo maximální ideály ve svazu [0, l] neexistují. Lemma 4.11. Nechť S je svaz a nechť I a F jsou dvě disjunktní podmnožiny množiny S, pro něž platí I u F — S. Pak I je prvoideál v S, právě když je F ultra-filtr v S. Důkaz. Nechť / je prvoideál v S, pak dokažme, že F = S - I je ultrafiltr v 5. Nejprve dokážeme, že F je filtr. Postupovat budeme přímo podle definice 4.5'. Nechť x, y jsou libovolné prvky z F, pak x i Iay $ F Protože / je prvoideál, nepatří ani průsek x n y do I, tzn. x n y e F. Nechť x e F a nechť x s y, kde y e S, pak x i I a podle (4.8) ani y í /, tzn. y e F. Množina F je proto filtr. Nyní dokážeme podle definice 4.8', že F je ultrafiltr. Množina F je vlastní podmnožinou 5, protože 7^0. Nechť spojení x u y e F, pak x u y i I a podle obměněné formule k (4.7) alespoň jeden z prvků x, y nepatří do I, tzn. xe F nebo y e F. Proto F je ultrafiltr. Duálně obdržíme důkaz obrácené implikace. Lemma 4.11 ukazuje, že v libovolném svazu S existuje vzájemně jednoznačné zobrazení množiny jeho prvoideálů na množinu jeho ultrafiltrů. Toto zobrazení přiřazuje každému prvoideálů Iv S ultrafiltr F — S — I. Je zřejmé, že nulový ideál {0} ve svazu S s nulou je maximální, právě když má svaz S právě dva prvky. Nulový ideál {O} ve svazu 5 s nulou majícím alespoň dva prvky je prvoideál, právě když ve svazu S platí: (Vx,yeS)xny = 0*(x = 0 vy-0) (4.11) Každý dvouprvkový svaz S má samozřejmě vlastnost popsanou formulí (4.11). Existují však i víceprvkové svazy mající vlastnost (4.11). Takovým je např. svaz z př. 4.10. Duální tvrzení můžeme vyslovit také pro filtry. Na základě představy, kterou jsme si vytvořili o provoideálech (viz obr. 29) nebo duálně o ultrafiltrech, není těžké vyslovit následující lemmata. Lemma 4.12 (a 4.12'). Svaz S je řetězec, právě když všechny jeho vlastní ideály (filtry) jsou prvoideály (ultrafiltry). Místo důkazu řekněme pouze toto: Pokud je S řetězec, pak je zřejmě každý jeho ideál prvoideálem. Pokud svaz S není řetězec, pak v něm musí existovat alespoň jedna situace znázorněná na obr. 31. Sestrojíme-li hlavní ideál /=(<-, a], pak tento ideál je vlastní a není prvoideálem, neboť a£l,a = xnya přitom x i I a současně y i I. Obr. 31 4.4 Direkrr svazů, které ja dňektniho i d svazů. Han Věta AA. Xedk smxačemA x Ä.> 96 I) je maximální ideál razu [O, l] neexistují. fjunktní pod množiny wátě když je F ultra- = 5-7 je ultrafiltr o podle definice 4.5'. . r" xdeál. nepatří /.kde v e S. pak x i I fíyní dokážeme podle inou 5, protože 7^0. . . 4.7) alespoň F je ultrafiltr. Duálně rajemně jednoznačné fOtrú. Toto zobrazení frimální právě když nlou majícím alespoň (4.11) nou formulí (4.11). akovým je např. svaz (viz obr. 29) jeho vlastní ideály je zřejmě každý jeho existovat alespoň § — |__ a\ pak tento i pí»um x 11 a sou- 4.4 Direktní součin svazů V tomto článku se budeme zabývat konstrukcí nových svazů pomocí svazů, které již máme k dispozici. Tak jako lze v teorii grup vytvářet pomocí direktního součinu z daných grup grupy nové, můžeme analogicky postupovat i u svazů. Platí věta: Věta 4.4. Nechť (A, n\ u1), (B, n, □) jsou svazy, pak algebraická struktura s nosičem A x B, jejíž operace n a u jsou definovány takto: [*i. *z] n [yi, >'2] =df k ny,, x2 n y2] (4.12) [x,, -t2] u [v,, y2] =df [x, u>,, x2 □ y2], (4.12') /e swz. Podstata důkazu věty 4.4 spočívá v tom, že při provádění operací s dvojicemi [x,, x2] e A x B se s prvními složkami dělají svazové operace z/la nezávisle na tom se s druhými složkami dělají svazové operace z B. Na základě věty 4.4 lze vyslovit následující definici. Definice 4.9. Nechť (A, n\ i_/) a (/?, n, □) /som srazy, pa/t sooz A x B, jehož operace n a u definovány formulemi (4.12) a (4.12'), se nazývá direktní součin svazů ^4,5. Jestliže bude potřeba zavést ve svazu A x B svazové uspořádání, pak to uděláme známým způsobem což jinak formulováno znamená [x1,x2]ži\y1,y2]** Xj^y, a x2sBy,. (4.13) Protože operace direktní součin je asociativní*), lze ji rozšířit na libovolný konečný, popř. i nekonečný soubor svazů. Tuto operaci můžeme samozřejmě zavést i pro polosvazy (v definici použijeme formuli (4.12) nebo (4.12')), popř. pomocí uspořádání už i pro posety (v definici použijeme formuli (4.13)). Nechť A, B jsou svazy, pak na základě formule (4.13) zavádějící uspořádání ^ v direktním součinu A x B můžeme říci, že zobrazení F: [x, y] e A x B «• x e A (4.14) zachovává uspořádání, tzn. že F je posetový homomorfismus posetu A x B na poset A. V článku 4.5 uvidíme, že toto zobrazení zachovává i operace, a že se *) Tato asociativnost vyplývá z úmluvy, že uspořádané trojice [[x,, x2], xs] a [xs, [x2, x,]] pokládáme za sobě rovné. 97 proto jedná o svazový homomorfismus svazu A x B na svaz A (viz def. 4,13). Obdobnou vlastnost má zobrazení Gk[x,y]eAxB**yeB. (4.15) Na závěr tohoto stručného pojednání o direktních součinech svazů uveďme několik příkladu. Příklady 4.11. V příkladě 2.5 jsme uvažovali svaz všech dělitelů čísla 24 = 23 . 3 v N. Tento svaz lze zkonstruovat jako direktní součin řetězců {2°, 2\ 22, 23} a {3°, 31}. Obdobně lze např. svaz všech dělitelů čísla 24. 33 v (viz obr. 32a) považovat za direktní součin řetězců {2°, 2', 22, 23, 24} a {3°, 31, 32, 33}. Také např. svaz všech dělitelů čísla 22_^32. 5 v N (viz obr. 32b) lze považovat za direktní součin tří řetězců {2°, 21, 22}, {3°, 31, 32} a {5°, 51}. Obecně: svaz všech dělitelů čísla p\[ . p1?.....p*" v N, kdept jsou různá prvočísla a /c; jsou přirozená čísla, lze považovat za direktní součin řetězců všech dělitelů čísel p\\Pz,... ,pť v N (viz poznámka na str. 101). Také např. svaz P({a, b, c}) (viz obr. 5c) můžeme považovat za direktní součin řetězců {07{fl}}, {07{ď}} a {07{c}}. Obdobně můžeme libovolný svaz P({a, b,..., n}) považovat za direktní součin dvouprvkových svazů {07{a}}, {0t{^}} až {07{«}}. Obr. 32 4.5 Homomorfismy svazů V tomto článku budeme studovat především dvě binární relace mezi svazy. Jsou to relace „být izomorfní" a její zobecnění relace „být homomorfní". Tyto relace jsme zavedli již pro posety. Protože se však v této kapitole díváme na svazy jako na algebraické struktury se dvěma operacemi, budou i definice těchto relací obdobné definicím u jiných algebraických struktur, jako jsou např. grupy 98 A (wdef. 4,13). (4.15) svazů uveďme tax všech dělitelů čísla ■ učin řetězců ech dětitelú čísla 24. 33 s^rň f2*, 21, 22, 23, 24} F. 5 vN (vizobr. 32b)lze I\ 3:] a {5°, 51}. Obecně: nižná prvočísla a k, jsou izců všech dělitelů čísel ižovat za direktní součin voinv svaz F\{a, b,..., n}) fif-Sr{6}}až{ér{n}}. relace mezi Jm homomorfní". kapitole díváme na i definice těchto i např. grupy nebo okruhy. V článku porovnáme původní posetové definice s novými definicemi pro svazy a ukážeme i nejdůležitější vlastnosti obou těchto relací. Nejprve se budeme zabývat relací „být izomorfní". Východiskem se stane definice této relace pro polosvazy. Definice 4.10. Nechť (S, n) a (A, n) jsou průsekové polosvazy, pak říkáme, že polosvaz A je izomorfní s polosvazem S, právě když existuje prosté zobrazení F: S ™ A, které zachovává operaci, tzn. pro něž platí (V*, y e S) F(x n y) = F{x) n F(y). (4.16) Zobrazení F se nazývá izomorfní průsekové zobrazení nebo průsekový izomorfis-mus polosvazu S na polosvaz A a polosvazuAse říká izomorfní obraz polosvazu S. Definice 4.10'. Nechť (S, u) a [A, □) jsou spojové polosvazy, pak říkáme, že polosvaz A je izomorfní s polosvazem S, právě když existuje prosté zobrazení F: S S A, které zachovává operaci, tzn. pro něž platí (Vx, y e S) F{x u v) = F{x) a F(y). (4.16') Zobrazení F se nazývá izomorfní spojové zobrazení nebo spojový izomorfismus polosvazu S na polosvaz A a polosvazu A se říká izomorfní obraz polosvazu S. Víme, že polosvazy jsou z algebraického hlediska určité speciální komutativní pologrupy. Definice 4.10 a 4.10' proto představují definice izomorfismu pologrup. Definice 4.11. Nechť (S, n, i_i) a (A, n, □) jsou svazy, pak říkáme, že svaz A je izomorfní se svazem S, právě když existuje prosté zobrazeníF: S ™ A, které je průsekovým i spojovým izomorjismem, tzn. pro nějž platí formule (4.16) a (4.16'). Zobrazení F se nazývá izomorfní svazové zobrazení nebo svazový izomorfismus svazu S na svaz A a svazu A se říká izomorfní obraz svazu 5. Podle definice 4.11 víme, že zobrazení F je svazový izomorfismus svazu S na svaz A, právě když F je zobrazení S na A, tzn. F: S ™ A, F je prosté zobrazení, F zachovává operace n a u. Úmluvy. Vzhledem k zjednodušení zápisů nebudeme v dalším textu rozlišovat mezi značením operací nauve svazu S a ve svazu A, který je jeho izomorfním obrazem. Je zřejmé, že pokud je svaz A izomorfním obrazem svazu 5 ve svazovém izomorfismu F, pak je také svaz S izomorfním obrazem svazu A ve svazovém izomorfismu F~\ Proto budeme často užívat rčení „svazy S, A jsou navzájem izomorfní". Příklad 4.12. Uvažujme okruh množin P(M), kde M je množina mající n prvků, v němž jsou, jak je nám známo, svazovými operacemi množinové operace 99 n a u. Dále uvažujme svaz S všech dělitelů čísla 2.3.5.....p„ (součin prvních n prvočísel v N), v němž svazovými operacemi n a u jsou po řadě: určení největší-ho společného dělitele a určení nejmenšího společného násobku. Ukažme, že svazy P(M) a S jsou navzájem izomorfní. Abychom mohli izomorfismus F těchto svazů lépe popsat, dohodneme se, že prvky množiny M označíme 1, 2.....n. Zobrazení F, pro nějž platí F(@) = 1 a dále F: {/,4} e M <- /?,■ . ph.....pit e 5. kde í"i, i2,.... ik jsou navzájem různé prvky z množiny {l, 2, n}, je izomorfní zobrazení svazu P(M) na svaz S. Bezprostředně z definice zobrazení F plyne, že F je prosté zobrazení množiny FIM) na množinu S. Zobrazení F však zachovává i operace. K tomu si stačí uvědomit, jak se pomocí rozkladu v součin prvočísel tvoří nej větší společný dělitel a nejmenší společný násobek pro dvojici přirozených čísel. Největší společný dělitel D(F(x), F(y)) dvou dělitelů F(x) a F(y) čísla 2.3.5.....p„ určíme tak, že sestrojíme průnik množin prvočíselných činitelů obou čísel F(x) a F(y) a prvky tohoto průniku vynásobíme. Obdobně: nejmenší společný násobek n(F(x), F(y)) dvou čísel F(x) a F\y) určíme tak, že sjednotíme množiny všech prvočíselných činitelů obou čísel F(x) a F(y) a prvky tohoto sjednocení vynásobíme. Pokud zvolíme množinu M = {l, 2, 3j, pak svaz S obsahuje právě všechny dělitele čísla 2.3.5. Část izomorfního zobrazení F svazu P(M) na svaz 5 je znázorněna na obr. 33. 2.3.5 Obr. 33 Příklad 4.13. V příkladu 1.38 jsme ukázali dvojici izomorfních posetu. Šlo o posety všech dělitelů čísel 12 a 45 v N. Izomorfismem bylo zobrazení F definované takto: F: 2k. 3h ~ 3". 5*, kde k = 0,1,2 a h = 0,1 Oba tyto posety jsou však svazy a zobrazení F je dokonce jejich svazovým izomor-fismem (viz cv. 4.14). Pozorovanou skutečnost lze zobecnit podobně jako v uvažovaném příkladě 1.38. Přiklad 4.14. V r o poset Ei \/i všech e« dů v množině M. ba F: E e E\M] Oba ty:c r . -' - '■ izomorfismem (viz cv Přiklad 4.15 7 : -. posetovým izomorfis F:/ieM~ Uvedené poset>" jsoo Každý řetězec je ! Každý n-prvkový ře*í je totožné s posetovýi lemmaru- Yen 45. V«*rJ ffxjcSI. List Z. x — i"j rU)2fll< 100 . p. (součin prvních db po řadě: určení největší-aásobku. Ukažme, že - rf.smus F těchto M označíme 1, 2, n. {L. 2—, n}, je izomorfní "razení množiny operace. K tomu si stačí největa společný dělitel : . Nevětší společný — .pn určíme tak, že ■ OHd F[x) a F(y) a prvky Ibčxtý násobek n(F(x), F(y)) nžim visech prvočíselných em vynásobíme. S obsahuje právě všechny r svazu P\M) na svaz 5 je d rzomorfhích posetu. Šlo n byio zobrazení F defino- * = 0,1 ce jejich svazovým izomor-ircnit podobně jako v uva- Příklad 4.14. V příkladu 1.37 jsme ukázali dvojici izomorfních posetu. Šlo o poset LIM) všech evivalencí v neprázdné množině M a poset S(M) všech rozkladů v množině M. Izomorfismem bylo zobrazení F definované takto: F: E e E{M) - {uEx]XíM e Siní) Oba tyto posety jsou svazy (viz př. 2.19) a zobrazení F je dokonce jejich svazovým izomorfismem (viz cv. 4.14). Příklad 4.15. Posety (N, |) a (Z/£, j ) z příkladu 1.36 jsou izomorfní a jejich posetovým izomorfismem je zobrazení f:«ĚN»r„e Z/E. Uvedené posety jsou dokonce svazy a zobrazení F je jejich svazovým izomorfismem. Každý řetězec je svaz, a proto se lemma 1.5 týká izomorfismu svazů. Říká: Každý w-prvkový řetězec je izomorfní s řetězcem n. Svazové izomorfní zobrazení je totožné s posetovým izomorfním zobrazením definovaným v důkazu uvedeného lemmatu. Poznámka k příkladům 4.11. Když jsme popisovali, jak lze pomoci direktního součinu z určitých řetězců vytvořit svaz všech dělitelů daného čísla, tak jsme vlastně ztotožňovali různé navzájem izomorfní svazy (což je v algebře běžné). Říkali isme např., že svaz všech dělitelů čísla 24 = 23. 3 lze zkonstruovat jako direktní součin řetězců [2", 2\ 2% 23} a [3", 31}. ..Správně" bychom však měli říkat, že tento svaz je izomorfní s direktním součinem příslušných řetězců. V původním vyjádření jsme totiž ztotožnili prvky 2''. 3' s prvky [2*, 3*], které si v daném izomorfismu odpovídají, tzn. zavedli jsme ..izomorfickou" rovnost 2*. 3' =d, [2*, 3*]. Nyní porovnáme nad třídou svazů definici posetového izomorfismu a definici svazového izomorfismu. K následujícím úvahám nás mohou motivovat příklady 4.13, 4.14 a 4.15, v nichž každý posetový izomorfismus byl současně svazovým izomorfismem. Část odpovědi na předloženou otázku nám pomůže nalézt následující věta. Věta 4.5. Nechť F je svazový izomorfismus svazu S na svaz A, pak F je také posetový izomorfismus posetu S na poset A, tzn. (Vx, ye5)jc<}'«. F(x) ±> F(y). (4.17) Důkaz. Dokážeme pouze přímou implikaci. Důkaz obrácené implikace přenecháme do cvičení (viz cv. 4.15). Nechť x, y jsou libovolné prvky svazu S, pro něž platí: 1. x ^ y Předpoklad 2. x = x n y Podle (4.4) na ř. 1. 3. F(x) = F{x n y) = F(x) n F(y) Podle def. zobrazení a (4.16). F{x) ±? F(y) Podle (4.4) na ř. 3. 101 Na základě věty 4.5 tedy víme, že jsou-li dva svazy svazově izomorfní, pak jsou i posetově izomorfní. Pro posetový izomorfismus jsme dokázali některé vlastnosti v čl. 1.8. Všechny tyto vlastnosti proto zůstanou v platnosti i pro svazový izomorfismus. Zbytek odpovědi na výše položenou otázku nám pomůže nalézt následující věta. Věta 4.6. Necht (S, 21) a (A, ^) jsou posetové části svazů a nechť F je jejich posetovým izomorfismem, pak F je také svazovým izomorfismem svazů S a A. Důkaz. Nechť F je posetový izomorfismus svazu S na svaz A, tzn. pro F platí formule (4.17). Dále nechť x, y jsou libovolné prvky z 5, pak 1. xny^x Podle (2.13). 2. x n y y Podle (2.13). 3. F(x ny)< F(x) Podle (4.17) na ř. 1. 4. F(x n^)< F(y) Podle (4.17) na ř. 2. 5. F{x n y) s F(x) m F(y) Podle (2.14) na ř. 3, 4. Protože F je prosté zobrazení na A, existuje z e S takové, že 6. F(z) = F{x) n Fiy) ä F(x) 7. z & x Podle (4.17) na ř. 6. 8. z s. y Obdobně jako ř. 7. 9. z> :.z\. popř. mezi :•- : - - bdobně, jako je lýthomomorfní'. Vyslovme Tf.pak říkáme, že svaz A je hrazení F: S S A, které za-6) a (4.16). Zobrazení F se n^momorfismus svazu S na morfismem F zobrazeny na jro s-azo%eho homomorfis-wiomorfismem F zobrazeny >rni jádro homomorfismuF. na obr. 36. Definujeme-li F*c) = 0. F\d) = F{e) = l, rri homomorfismus S na A. Prvky dolního jádra a horního jádra jsou vyznačeny plnými kroužky. Je vidět, že zobrazení F je také posetovým homomorfismem S na A. Příklad 4.17. V článku 4.4 o direktních součinech svazů jsme formulí F: [x, y] e A x B >-* x e A zavedli zobrazení svazu A x B na svaz A. Dokažme, že toto zobrazení je svazový homomorfismus A x B na A. Přímo z definice zobrazení F vyplývá, že F je zobrazení A x B na A. Ukažme, že zobrazení F splňuje formuli 4.16. Nechť [x, y] a [u, v] jsou libovolné prvky z A x B, pak F([x, y] n [u, v]) = F([x n u, y n v]) = x n u = F([x, y]) n F([u, v]). Duálně lze dokázat formuli 4.16'. Proto je F svazový homomorfismus A x B na A. Zobrazení F také zachovává uspořádání, neboť když [x, y] ^ [u, v], pak x sa u, což znamená F([x, y]) ^ F([u, v]). Zobrazení F je proto i posetovým homomorfismem A x B na A. Obdobně je i zobrazení G (viz formule (4.15)) jak svazovým, tak i posetovým homomorfismem A x B na B. Příklad 4.18. Uvažujme řetězec racionálních čísel a dále dvouprvkový řetězec 2 =* {ÔTl}- Nechť r je určité reálné číslo, pak svazový homomorfismus F svazu Q na svaz 2 určíme takto: (Vjc e Q) (x á r => F(x) = 0) a (x > r => F(x) = l) Je zřejmé, že zobrazení F splňuje všechny podmínky vyslovené v definici 4.13. Zobrazení F také zachovává uspořádání, tzn. je posetovým homomorfismem Q na 2. Poznámka. Pro každé reálné číslo můžeme definovat homomorfní zobrazení zavedené v příkladě 4.18. Můžeme však také obráceně pomocí takovýchto homomorfních zobrazení svazu (Q, s) na svaz 2 definovat reálná čísla. Tímto způsobem obdržíme známou konstrukci reálných čísel pomocí Dedekindových řezů. O Dedekindových řezech jsme hovořili už na konci či. 3.4. Nyní porovnáme nad třídou svazů definici posetového homomorfismu a definici svazového homomorfismu. Motivovat nás mohou příklady 4.16 až 4.18, v nichž jsme ukázali, že každý svazový homomorfismus byl i posetovým homomorfismem. Část odpovědi dává následující věta. Věta 4.7. Nechť F je svazový homomorfismus svazu S na svaz A, pak F je také posetový homomorfismus S na A, tzn. (Vx, y e S) x :s y =s- F(x) á F(y). (4.18) Důkaz věty 4.7 je zcela stejný jako předložená část důkazu věty 4.5, neboť jsme se při jeho konstrukci nikde neodvolávali na to, že zobrazení F je prosté. 105 Obrácení věty 4.7 však neplatí, jak ukazuje následující příklad. Příklad 4.19. Uvažujme svaz P(M), kde M = {a, b, c] a svaz 4 (viz obr. 37), pak zobrazení F, které každé množině z P(M) přiřazuje počet jejích prvků, tzn. F:X eP(M)~cardX e4, je posetový, nikoli však svazový homomorfismus P(M) na 4. Platí např.: ve svazu P(M)......{a} u {b} = {a, b} zobrazení F | | ve svazu 4........1 u 1 -la nikoli 2 Obr. 37 Věta 4.7 a příklad 4.19 ukazují, že definice svazového homomorfismu obsahuje zesílení podmínek z definice posetového homomorfismu. Vyslovme proto úmluvu, že pod pojmem homomorfismus mezi svazy budeme zásadně rozumět svazový homomorfismus. Věta 4.7 ukázala, že homomorfní zobrazení F svazu 5 na svaz A zachovává uspořádám. Na základě této věty však víme, že homomorfismus F zachovává i nulu a jednotku. Zopakujme, že tím myslíme toto: Jestliže má svaz 5 nulu (jednotku) a svaz A je jeho homomorfním obrazem v homomorfismu F, pak má nulu (jednotku) i svaz A a platí F(ú) = 0', kde 0 e S a 0' e A (F(\) = ľ, kde 1 e S a ľ e A). Pozor! Pokud má nulu (jednotku) svaz A a je homomorfním obrazem svazu S, pak nemusí mít nulu (jednotku) svaz S — viz př. 4.22. Poznamenejme, že pokud M c 5 a existují sup M a sup F(M), pak nemusí platit F(sup M) = = sup F(M). Příklad: S = [0, l], M = [0, l) a A = 2. Definujme homomorfismus F: S 25 A takto: F(x) = 0 pro x e M a F(í) = 1. Pak sup M = 1 a f(sup M) = 1. zatímco sup F(M) = 0. Důkaz následujících lemmat přenecháme do cvičení. Lemma 4.13 (a 4.13'). Nechť svaz A je homomorfním obrazem svazu S, pak splňuje-li svaz S podmínku klesajících (rostoucích) řetězců, splňuje tuto podmínku i svaz A. 106 poklad. i sraz 4 (viz obr. 37), pak t jcýícfa prvků, tzn. i4. Platí napi.: Příklady 4.16 až 4.18 ukázaly, že homomorfní zobrazení F svazu 5 na svaz A nezachovává relaci ostrého uspořádání ani relaci pokrývání, ani relaci neporovnatelnosti. Je však možné pro něj dokázat např. následující slabší formuli: (Vx, y e S) x F zachovává ~- az S nulu (jednot-Kxfismu F, pak má nulu A {F\l)= V, kde 1 e5 - ~ — (x n z K y n z a x u z K y u z). (4.19) Kongruenci obvykle značíme symbolem = a místo formule xKy píšeme x = y (mod K) (čteme: x je kongruentní s y modulo K) nebo pouze stručně x = y. 108 Příklad 4.20. Uvažujme svaz S, jehož Hasseův diagram je znázorněn na obr. 38. Na obr. 38a je vyznačen rozklad množiny S odpovídající kongruenci v S (ověřte formuli (4.19)), zatímco na obr. 38b je vyznačen rozklad odpovídající ekvivalenci E, která není kongruenci v S. Platí např. a E b, ale neplatí a u c E b u c, neboť prvky auc = f, buc = c leží v různých blocích rozkladu S/E. Obr. 3X Protože v celém následujícím textu budeme hovořit zásadně o svazových kon-gruencích, budeme přívlastek „svazová" vynechávat. Věta 4.9. Nechť (S, n, u) je svaz a K je kongruence v S, pak definujeme-li na faktorové množině S/K operace n a u následujícím způsobem (Txa TJsou libovolné bloky z S/K obsahující prvky x a y) Tx n Ty = Tx n y a Tx u Ty = Tx u y, je trojice {S/K, n, u) 5ťflz. Důkaz. Dokážeme a) nezávislost definice průseku na volbě reprezentantů, b) formuli (4. l), c) formuli (4.2), d) formuli (4.3), e) formuli (4.6). Důkazy pro operaci u jsou duální. Nechť Tx, Ty, T:, Tn jsou libovolné bloky z S/K, pak: d)Tx= T. aty=Tu=>x = ZAy=u^xny=zr-\yAynz=unz^>xny = = Zn U^ Txr,y= T:r,u b) Tx n Ty = Txny = TynX= Ty n Tx c) (tx n rv) n tz = r(rn>.)riz = rín^nz) = tx n (rvn T.) d) T^n T^= rínJ. = Tx e) r,n (txu rr) = r,...ív,,, = tx Na základě věty 4.9 můžeme vyslovit následující definici. Definice 4.15. NechťS je svaz a K je kongruence v S, pak svaz sestrojený podle věty 4.9 se nazývá faktorový svaz svazu S podle kongruence K. 109 Věta 4.10. Nechť (S, n, u) je svaz a K je kongruence v S, pak faktorový svaz {S/K, n, lj) je jeho homomorfním obrazem. Důkaz. Omezíme se pouze na konstatování, že homomorfismem je zobrazení F: x e S - Tx e S/K. Tento homomorfismus se nazývá přirozený homomorfismus svazu S na svaz S/K. Věta 4.10 říká, že každý faktorový svaz svazu S podle kongruence K je homomorfním obrazem svazu S. Následující věta ukáže, že až na izomorfismus žádné jiné homomorfní obrazy svazu S neexistují. Této větě se ve spojem s větou 4.10 říká základní věta o homomorfismu svazů. Věta 4.11. Nechť svaz A je homomorfním obrazem svazu S v homomorfismu F, pak existuje takový faktorový svaz S/K, že svaz A je izomorfní se svazem S/K. Důkaz. Ve větě 4.11 se vlastně tvrdí, že v S existuje kongruence K taková, že svaz S/K je izomorfní s A. Omezíme se zde pouze na uvedení formule popisující kongruenci K: (Vx, y e S) x = y(mod K) <=> F(x) = F{y) Izomorfismem svazu S/K na svaz A je následující zobrazení G: G: Tx e S/K ~ F(x) e A Uvědomme si, že dvěma různým kongruencím v S mohou odpovídat homo-morfní obrazy svazu S, které jsou navzájem izomorfní. Proto můžeme na základě vět 4.10 a 4.11 říci, že svaz S má nejvýše tolik homomorfních obrazů (až na izomorfismus), kolik má kongruenci. Situace je zde zcela analogická jako v teorii grup. Příklad 4.21. V příkladě 4.20 jsme uvedli svaz S, jehož jedna kongruence K (přesněji rozklad indukovaný touto kongruenci) je vyznačena na obr. 38a. Faktorový svaz S/K je dvouprvkový. Označíme-li jeho prvky 0, 1, pak přirozený homomorfismus F svazu S na svaz S/K je vyznačen na obr. 39. S/K Obr. 39 110 Příklad 4.22. Uvažujme svaz (M, n, u), kde M = [O,4) x [O, 3), který je podsva-zem svazu 5 z příkladu 4.2. Ve svazu M definujme kongruenci K takto ([x, y], [u, v] jsou libovolné uspořádané dvojice z A/): [x, y] = [h, d] (mod K) <** [x] = [u] a [v] = [»], kde [x] značí celou část reálného čísla x, tj. největší celé číslo n takové, že n S x. Ověření, že /v je kongruence přenecháme do cvičení. Sestrojíme faktorový svaz M/K. Prvky tohoto svazu jsou polouzavřené čtverce (např. G) na obr. 40a. Označí-me-li tyto čtverce písmeny A, B, C atd., jak je vyznačeno na obrázku, pak Hasseův diagram svazu MjK je znázorněn na obr. 40b. Nulou tohoto svazu je prvek (polou-zavřený čtverec) A a jednotkou je prvek L. Faktorový svaz M/K je homomorfním obrazem svazu M v přirozeném homomorfismu F:[x,y]eM~T[x!y]eM/K. V grafickém podání to znamená, že zobrazení F přiřazuje každému bodu polouza-vřeného obdélníku XYZU (kde X = [0, 0], Y = [4, 0], Z - [4, 3] a U - [0, 3]) polouzavřený čtverec, v němž tento bod leží. Dodejme ještě, že dolním jádrem homomorfismu F je množina dFA, tj. na obr. 40a množina všech bodů polouzavřeného čtverce A. Tato množina tvoří ideál ve svazu M, který není hlavní. Horním jádrem homomorfismu F je množina dFL, tj. množina všech bodů polouzavřeného čtverce L. Tato množina tvoří hlavní filtr ve svazu S. Obr. 40 Uvažovaný příklad ukazuje ještě tuto zajímavou skutečnost: Svaz M/K je homomorfním obrazem svazu M a přitom svaz M/K má jednotku. Touto jednotkou je polouzavřený čtverec L. Svaz M však jednotku nemá. V závěru článku 4.5 jsme upozorňovali na to, že mezi homomorfními obrazy svazu S a ideály ve svazu S neexistuje vzájemně jednoznačné zobrazení. Nyní 111 ukážeme příklad ideálu v S, kterému neodpovídá žádný homomorfismus, tzn. který není dolním jádrem žádného homomorfismu s definičním oborem v S. Příklad 4.23. Uvažujme svaz 5 znázorněný na obr. 41. Množina / = {0, c, d, e) tvoří ideál tohoto svazu. Ukažme, že / nemůže být dolním jádrem žádného homomorfismu. Pokud by tento ideál byl jádrem nějakého homomorfismu, pak by podle věty 4.11 musela ve svazu S existovat kongruence K taková, že prvky 0, c, d, e tvoří právě jeden blok navzájem kongruentmch prvků. Do tohoto bloku by však musely patřit i prvky a, b, 1, neboť: d = Q/\a = a^ 1 = ái_jfl = 0i_jfl = a (4.20) d = 0Ab = b^l=d^b = 0Ljb = b (4.2l) a=lAĎsô=»fe = Ŕnls6na = 0 (4.22) Formule (4.22) říká, že b = 0. Na základě tranzitivnosti relace K obdržíme z formulí (4.20) a (4.21), že i 1 = 0 a a = 0. Blok navzájem kongruentních prvků obsahující prvky 0, c, d, e musí proto obsahovat i prvky a, bal. Množina 5 je proto zřejmě minimální ideál tvořící jádro nějakého homomorfismu a obsahující množinu /. 1 0 Obr. 41 Poznámka. Analogiemi mezi teorií grup a teorií svazů, o nichž jsme hovořili v této kapitole, jakož i analogiemi s ostatními algebraickými strukturami se zabývá teorie abstraktních (univerzálních) algeber. Více se o ní čtenář doví např. v knize [22]. CVIČENÍ 4 1 Dokažte, že požadavky idempotence v definici 4.2 jsou nadbytečné. 2 Dokažte, že algebraická struktura (S, n, u) z příkladu 4.2 je svaz. 3 Definujte relaci „být podpolosvazem" a) v průsekových, b) ve spojových polo-svazech. Demonstrujte definice na příkladech. 4 Dokažte, že v př. 4.3 jsou skutečně uváděny podsvazy daných svazů. 112 5 Udejte svaz S a v tomto svazu takové otevřené, popř. polouzavřené intervaly, které a) tvoří, b) netvoří podsvazy svazu S. 6 Dokažte lemma 4.1. 7 Definujte ideál ve spojovém polosvazu a filtr v průsekovém polosvazu. Demonstrujte definice na příkladech. 8 Dokažte lemmata 4.4 a 4.5 a vyslovte k nim lemmata duální. 9 Uvažujte následující svazy: (N, ž),(N, á),(R, á),(N, |) a P({a, b, c}). V každém z těchto svazů určete alespoň tři ideály a uveďte, zda se jedná o hlavní ideály, prvoideály či maximální ideály. Obdobně pro filtry. 10 Nechť a je určitý prvek svazu S a / je ideál v S, pak množina všech prvků x 21 a u c, kde c je libovolný prvek z /, je nejmenší ideál obsahující prvek a a ideál /, tj. ideál generovaný množinou {a} u I. Dokažte. Formulujte duální větu pro filtry. 11 Formulujte příklad 4.10 pro filtry. 12 Definujte direktní součin posetu (A, 21) a (B, 21) tak, aby ve speciálním případě zahrnoval direktní součin polosvazu a svazů. Uveďte příklady pomocí Hasseových diagramů. 13 Načrtněte Hasseovy diagramy všech navzájem neizomorfních svazů pro šesti-prvkovou množinu. 14 Dokažte, že zobrazení F z příkladu 4.13 i z příkladu 4.14 jsou svazové izo-morfismy uvažovaných svazů. 15 Sestrojte kompletní důkaz věty 4.5. 16 Dokažte lemmata 4.13 a 4.13'. 17 Sestrojte jiný svazový homomorfismus svazů S a A znázorněných na obr. 36. 18 Dokažte větu 4.10. 19 Dokažte, že relace K v příkladu 4.22 je kongruence. 20 Určete (až na izomorfismus) všechny homomorfní obrazy svazů P({a}), P({a, b}) a P({a, b, c}). Použijte Hasseovy diagramy. 21 Nechť K je libovolná kongruence ve svazu S, pak platí (V*, yeS)x = y^xny=XLj y(mod K). Dokažte. 113 5 MODULÁRNÍ SVAZY Některé důležité svazy splňují vedle identit obsažených v algebraické definici svazu a samozřejmě i všech formulí, které se z nich dají dokázat, ještě některé další. Mezi těmito speciálními druhy svazů jsou nejdůležitější modulární a distributivní svazy. V této kapitole se budeme zabývat modulárními svazy a v následující kapitole distributivními svazy, které jsou jejich zvláštním případem. Modulární svazy dostáváme např. při studiu některých systémů podstruktur dané algebraické struktury a hrají důležitou roli i při studiu projektivních prostorů. 5.1 Definice a vlastnosti V tomto článku ukážeme různé způsoby definování modulárních svazů. Nejprve podáme nejběžnější definici. Definice 5.1. Svaz S se nazývá modulární nebo Dedekindův, právě když platí: Poznamenejme, že formule (5.1) je autoduální. Podle věty 2.9 platí v každém svazu modulární nerovnost. Modulární rovnost (5.1) však platí pouze v některých svazech. Příkladem svazu, v němž neplatí modulární rovnost (5.1), je pentagon N5, o kterém jsme hovořili v příkladu 2.14 a který je znázorněn na obr. 22a. Později ukážeme (viz věta 5.2), že právě výskyt podsvazu typu pentagon je pro nemodulár-nost daného svazu charakteristická. Zdůvodnění důležitosti studia modulárních svazů se opírá především o následující tvrzení. Lemma 5.1. Množina všech normálních podgrup dané grupy G tvoří modulární svaz. Důkaz. Nechť Hl, H2 jsou normální podgrupy grupy G, pak zopakujme, že svazové operace průsek a spojení grup H}, H2 definujeme takto: H y n H2 =df H y n H2 Hi u H2 =df[Hl u H2] Grupa [Hy u H2] je nejmenšípodgrupa v G obsahující množinu í/, u /í2aobdrží- (Vx, y, z s S) x ^ z => x i_i (y n z) = (x u y) n z 114 me ji jako množinu součinů každého prvku z H{ s každým prvkem z H2 — proto ji obvykle označujeme H{ . H2, tzn. H1. H2 - {xe G; (3A, e //,) (3Ä2 eH2)x = hl. h2}. Protože modulární nerovnost (2.23) platí v libovolném svazu, stačí při dokazování modulární rovnosti (5.1) dokázat formuli (Vx, y, z e S) x ^ z (x u y) n z ^ x u (y n z), (5.2) což v našem případě znamená (Ht, H2, H3 jsou libovolné normální podgrupy v grupě G): H, c H3 => (//, . H2) n ií3 e //, . (H2 n ff3) A nyní již k vlastnímu důkazu: Nechť x je libovolný prvek z množiny {Hx . H2) n H3, pak x e H1 . H2, tzn. x = h] . h2, kde hx e Hl & h2 e H2 a současně ieí/j. Na základě pravidel o počítání v grupách víme, že h2 = . x, přičemž hi1 e H1 c, H3ax e H3 — proto také h2 e H3. Protože prvek h2 byl vybrán z množiny H2, musí pro něj platit h2eH2nH3. Protože x = h1.h2, platí x e Hl . (H2 n H3). Tím důkaz končí. Příklady 5.1. Jednoduchým příkladem demonstrujícím lemma 5.1 je svaz všech normálních podgrup symetrické grupy S3 (viz př. 2.1 1 a obr. 19b). Modulárním svazem je také svaz všech normálních podgrup Kleinovy grupy K (grupa všech symetrií obdélníku — viz poznámka str. 107). Uvažovaný modulární svaz má pět prvků a je jím diamant M5. Nekomutativní grupa G všech symetrií čtverce má osm prvků: identitu, čtyři osové souměrnosti, středovou souměrnost a dvě otáčení. Svaz S všech podgrup grupy G má deset prvků a není modulární (viz obr. 42). Podsvazem svazu S je šestiprvkový svaz všech normálních podgrup grupy G, který je modulární (viz černé uzly na obr. 42). Obr. 42 Je zřejmé, že platí-li formule (5.1) v nějakém svazu, pak musí platit i v jeho libovolném podsvazu — vlastnost „být modulární" je dědičná. 115 Lemma 5.2. Každý podsvaz modulárního svazu je modulární svaz. Také lze říci, že pokud je daný svaz M modulární, pak i jeho libovolný izomorfní obraz je modulární svaz. Vlastnost „být modulární" se dokonce zachovává i homomorfním zobrazením (viz cv. 5.5). Proto můžeme vyslovit: Lemma 5.3. Nechť F je svazový homomorfismus modulárního svazu S na svaz A, pak svaz A je také modulární. Prohloubení představy o modulárních svazech umožní následující věta. Věta 5.1. Svaz S je modulární, právě když platí: (Vjc, y, z^S)(x^yAXnz = ynZAXuiz = yuz)^X" y (5.3) Důkaz. V první části dokážeme, že pokud je svaz S modulární, pak pro něj platí formule (5.3), v druhé části dokážeme opačnou implikaci.*) I. Nechť S je modulární svaz a nechť x, y, z jsou libovolné tři prvky z S, pro něž platí: l.ISjíAJtnZ-JnZA JCuZ=yuZ 2. x = x u (x n z) = 3. = x u (y n z) = x u (z n y) = 4. = (x u z) n y = (y u z) n y = -y Předpoklady Podle (4.6'). Podle předpokladů a (4.1). Podle (5.1) a předpokladů. Podle (4.1) a (4.6). II. Nechť neplatí, že svaz S je modulární, tzn. existují alespoň tři prvky x,y, z s 5, pro něž platí: 1. x :2 Z A x i_i (y n z) o (x u y) n Z í. a = x i (y n z) 3. Z) = (x u y) n z 4. c = y 5. a < & 6. CuflSCu/) 7. c u a = y u [x u (y n z)] = 8. = (y i_i x) u (y n z) = = x u [y u (y n z)] = 9. = x u y 10. c u Ŕ = y u [(x u y) n z] s 11. ^ [y lj (x u y)] n (y u z) = 12. = (y lj x) n (y lj z) 13. c lj Ŕ :ä x lj y Předpoklady Konstrukce prvku a. Konstrukce prvku Konstrukce prvku c. Podle konstrukce a ř. 1. Podle def. 1.7, (2.21'), (4.1') na ř. 5. Podle konstrukce c, a. Podle (4.2'), (4.1'). Podle (4.6'). Podle konstrukce c, b. Podle (4.1'), (2.22'). Podle (4.1'), (4.2'), (4.3'). Podle (4.1'), (2.13) na ř. 10 a 12. 14. Ctjb: 15. c lj a ■■ 16. c n a a «= ŕ V části II. neplatí ani f o: posledním Ve větě 5. by bylo mežr.č důsledkem vět s formulí (5.1 & modulámih: Věta 5.2. Důkaz. L žádný podsva matu 5.2 je i a proto nem H. K důkaz pouze toto: N formule (53) Prvky m.b.c — víz ohr. 4 *) Místo formule qj =» ip však vezmeme její obměnu. IV => -i?>, která je s ní logicky ekvivalentní. 116 sraz. ■»Hwvolny izomorf-f dokonce zachovává srazu S na svaz A, ■sledu :ci veta. = =: (5.3) ir~ z ■: pro něj platí' L prvky z 5, pro něž Idadů a (4.1). ľ'-Prokladů. [4.6). m tři prvky x,y, z e 5, rvku a. rvku rvku c. kce a ř. 1. ,<2_211(4.1')nař.5. pa<4.3'). J3)nař. 10 a 12. taí losickv ekvivalentní. 14. C u 6 < ^ u )' 15. Cufl = Cuř) 16. c n a = C n b a o b a a n c f u fl Z ř. 13, 9, 7. Podle (2.2) na ř. 6, 14. Duálně jako ŕ. 15. b n c a a u c = ib u c Konjunkce ŕ. 5, 16, 15. V části II. jsme dokázali, že pokud neplatí formule (5.1) — viz řádek L, pak neplatí ani formule (5.3), neboť existují prvky a, b, c e S takové, že platí formule na posledním řádku důkazu. Ve větě 5.1 jsme dokázali, že formule (5.3) je ekvivalentní s formulí (5.1). Proto by bylo možné modulární svazy pomocí formule (5.3) definovat. Velmi zajímavým důsledkem věty 5.1 je následující věta, která udává další podmínku ekvivalentní s formulí (5.1). O této podmínce jsme se zmiňovali hned po vyslovení definice 5.1 modulárního svazu. Věta 5.2. Svaz S je modulární, právě když neobsahuje podsvaz typu pentagon. Důkaz. I. Dokažme, že pokud je svaz M modulární, pak nemůže obsahovat žádný podsvaz typu pentagon. Jestliže je tedy svaz M modulární, pak podle lemmatu 5.2 je i každý jeho podsvaz modulární. Pentagon však modulární není, a proto nem podsvazem M. II. K důkazu obrácené implikace (viz poznámka pod čárou na str. 116) řekněme pouze toto: Nechť svaz M není modulární, pak to znamená, že ve svazu M podle formule (5.3) existují prvky a, b, c takové, že a -a b a a n c nCAfluC = í)uC. Prvky a, b, c spolu s prvky a n c a a u c určují pětiprvkový svaz typu pentagon — viz obr. 43. Na základě věty 5.2 bychom mohli vyslovit už třetí definici modulárního svazu, která by byla s předchozími dvěma ekvivalentní. Příklady 5.2. Na obr. 44a, b, c jsou znázorněny Hasseovy diagramy tří různých nemodulárních svazů. V každém z nich lze totiž nalézt alespoň jeden podsvaz typu pentagon. Jeden z možných pentagonů je vždy vyznačen plnými kroužky. Svaz 117 znázorněný na obr. 44d je modulární, protože v něm žádný podsvaz typu pentagon neexistuje. q) b) c) d) Obr. 44 V příkladě 7.4 je uveden nemodulární svaz 5. Zdůvodnění, že tento svaz obsahuje pentagon, je podáno v poznámce na str. 137. Na závěr tohoto článku znovu zdůrazněme, že řadu zajímavých modulárních svazů z oblasti algebry obdržíme studiem některých systémů podstruktur dané struktury — např. svazu všech normálních podgrup grupy G (viz lemma 5.1) nebo analogicky svazu všech okruhových ideálů v okruhu M. Také pro libovolný okruh M tvoří všechny M-podmoduly libovolného M-modulu G modulární svaz. 5.2 Další vlastnosti modulárních svazů Článek je sestaven tak, aby se v jeho závěru ukázala platnost tzv. Jordánovy—Holderovy věty pro modulární svazy. Uvedená věta vlastně zobecňuje zakázanou situaci vyznačenou na obr. 43. Tato část teorie modulárních svazů je zcela analogická určité části teorie grup. Na zmíněnou analogii budeme čtenáře upozorňovat ve formě poznámek. Tyto poznámky však nejsou nutné pro studium předkládané teorie. Začněme následující zajímavou vlastností modulárních svazů: Věta 5.3. Nechť a, b jsou libovolné prvky modulárního svazu S, pak intervaly [a, a u b] a [a n b, b] jsou navzájem izomorfní. Důkaz. Nechť x e [a, a u b], tzn. í)-» x n b € [a n b, b] G: y e [a n b, b] <— y u a e [a, a u b] Ukažme, že tato zobrazení jsou navzájem inverzní, takže každé z nich představuje 118 prosté zobrazení jednoho intervalu na druhý, které navíc zachovává uspořádání, a tedy i operace. Nechť x s [a, au b], pak FoG(x) = (x n b) u a = x n (a u ŕ). Protože x :s a u fe, platí podle formule (2.19), že FoG(x) = x, a tedy foG je identické zobrazení intervalu [a, a u b] na sebe. Duálně: GoF(x) = x je identické zobrazení intervalu [a n 6, 6] na sebe. A protože F i G zachovávají uspořádání (viz formule (2.21) a (2.2 ľ)), je každé z nich svazovým izomorfismem uvažovaných intervalů. Věta 5.3 nás povede k zavedení zvláštní ekvivalence mezi intervaly, přičemž tato ekvivalence bude „silnější" než izomorfismus. Definice 5.2. Nechť S je modulární svaz, pak intervaly [a, a u b] a [a n b, b] se nazývají transponované nebo podobné. Intervaly [a, b], [c, d] se nazývají projektivní, právě když existuje konečná posloupnost intervalů taková, že každé dva za sebou jdoucí intervaly jsou transponované. Protože každé dva transponované intervaly jsou navzájem izomorfní (viz věta 5.3), a protože relace „být izomorfní" je tranzitivní, jsou i každé dva projektivní intervaly navzájem izomorfní. Přiklad 5.3. Uvažujme svaz S znázorněný na obr. 45, pak interval vyznačený plnými kroužky je s intervalem vyznačeným prázdnými kroužky navzájem transponovaný. Uvažujme diamant znázorněný na obr. 46a. Je zřejmé, že intervaly [0, a] a [b, l] jsou transponované, neboť [0, a] = [a n b, a] a [b, l] = [b, a u b]. Obdobně jsou transponované i intervaly [b, l] a [0, cj. Intervaly [0, a] a [0, c] jsou proto projektivní, nejsou však transponované. anb Obr. 45 [a, b] = [u,, [u2,v2],..., [u„,v„] = [c, d] 119 Čtyřprvkové intervaly [a, b], [c, d] ve svazu S znázorněném na obr. 46b jsou izomorfní, nejsou však projektivní. Již od první kapitoly pracujeme s řetězci. Na dalších stránkách budeme v modulárních svazech uvažovat následující druhy řetězců a = al ^ a2 23 ... s an + , = b, o nichž říkáme, že jsou neklesající a spojují prvky a, b. Mezi těmito řetězci se stejnými koncovými body zavedeme dvě binární relace. Definice 5.3. Nechť S je modulární svaz a nechť a = fl, 33 a2 =9 ... =3 fls+ | = 6 (5.4) a = fej aa £>2 s ... a bl + | = 6 (5.5) /som í/ľa /e/io neklesající řetězce spojující prvky a, b,pak říkáme, že řetězec (5.5) je zjemněním řetězce (5.4), právě když každý člen řetězce (5.4) je členem řetězce (5.5). Dále říkáme, že řetězec (5.5) je ekvivalentní s řetězcem (5.4), právě když existuje prosté zobrazení množiny intervalů [at, ai+ J na množinu intervalů [bj, bj+ J řafco-ué, že odpovídající si intervaly jsou projektivní. Poznámka o grupách. V teorii grup hrají roli neklesajících řetězců tzv. normální řady dané grupy, tj. řady typu [lj - G, s G2s ... s G, + 1 - G, kde G je daná grupa a G, jsou její podgrupy, přičemž každá grupa G, je normální podgrupou grupy G,+1. Roli intervalů zde přebírají faktorové grupy nebo stručně faktory G,+ ,/G, dané normální řady. Říkáme, že jedna normální řada je zjemněním druhé normální řady, právě když první řada obsahuje všechny grupy, které se vyskytují v druhé řadě. Dvě normální řady se nazývají ekvivalentní, právě když existuje prosté zobrazení množiny faktorů jedné řady na množinu faktorů druhé řady takové, že odpovídající si faktory jsou izomorfní. V teorii grup platí následující tzv. Schreierova věta o zjemnění normálních řad: Jakékoli dvě normální řady grupy C mají ekvivalentní zjemnění. Vraťme se k modulárním svazům a vyslovme Schreierovu větu o zjemnění řetězců. Věta 5.4. Nechť S je modulární svaz a a, b jsou dva jeho prvky, pro něž platí a :s b, pak jakékoli dva neklesající řetězce spojující a, b mají ekvivalentní zjemnění. 120 Místo kompletního důkazu pouze ukážeme, jak se z řetězců (5.4) a (5.5) spojujících prvky a, b modulárního svazu S získá jejich zjemnění. Sestrojme prvky aík a.bki podle těchto formulí: aik - (a, u bk) n i = 1, 2,... ,5, fc-1,2, ...,r + 1 (5.6) bki = (a, u bk) n 6* + i, £=1,2,... ,/, /=1,2, ...,s + 1 (5.7) Pak následující řetězce a = au :2 al2 =s ...rsfl!., _ , = a21 :s a. 2=3... rg«5,+ l = 6 (5.8) a = bu ^ ft12 ^ - - hh 22 «3... rn()'uz)=)'uZ=(ín}')u(fnz) Příklad 6.2. Podle věty 6.3 jsou distributivní např. svazy (N, š), (Z, á), (Q, á), (R, á) a svazy k nim duální. Distributivním svazem je také např. řetězec {0^2, 4, 6, 1,3,5,7,...}. Větu 6.3 využijeme také v následujícím příkladě. 126 Příklad 6.3. Nechť M je množina všech reálných funkcí definovaných na intervalu (0, l) — viz př. 1.14. Spojem a průsek definujeme v množině M takto [F, G jsou libovolné funkce z M, x je libovolný prvek z (0, l)): (FnG)(r)=,f(x)nG(x) (6.3) {FLjG)(x)=dfF{x)uG(x) (6.3') Průseky a spojení funkčních hodnot znamenají v našem případě toto: F{x) n G{x) = min {F{x), G{x)) a F(x) u G{x) = max {F{x\ G{x)). Pak trojice (M, u, n) je svaz. Ukažme, že M je dokonce distributivní svaz, tzn. že v něm platí formule (6.1). Nechť F, G, H jsou libovolné funkce z M. Položme U = Fu(Gnf7)aF = (fuG)n(Fu H). Nechť x je libovolné číslo z intervalu <0, 1>, pak: 1. U{x) = [F u (G n //)] (x) = Podle def. funkce U. 2. = F{x) lj [G(x) n //(*)] = Podle (6.3) a (6.3'). 3. = (F(x) u G(x)) n {F(x) lj //(.r)) = Podle (6.1) — (R, á) je distribu- tivní svaz. 4. = [(F lj G) n (F lj H)] {x) = Podle (6.3) a (6.3'). = V{x) Podle def. funkce V. Právě uvedený příklad lze zobecnit takto: Lemma 6.1. Necht M je množina všech zobrazení F: A — D, kde A je libovolná množina a D je distributivní svaz. Pak definujeme-li v M operace nau formulemi (6.3) a (6.3'), obdržíme distributivní svaz. Důkaz je formálně zcela stejný jako důkaz v příkladu 6.3. Nechť D je libovolný distributivní svaz, pak formule (6.1) a (6.1') lze rozšířit na libovolný konečný počet prvků. V případě úplných distributivních svazů lze tyto formule v některých případech rozšířit i na nekonečný počet prvků. K tomuto rozšíření se znovu vrátíme v kap. 8. Již na začátku předchozí kapitoly a znovu na začátku této kapitoly jsme čtenáře upozorňovali na následující větu. Věta 6.4. Každý distributivní svaz je modulární. Důkaz. Nechť x, y, z jsou libovolné prvky distributivního svazu S a nechť platí: 1. x ^ z Předpoklad 2. x u (y n z) = (x u y) n (x u z) = Podle (6.1). = (iuy)nz Podle (2.19) a ř. 1. Poznamenejme, že obrácení věty 6.4 neplatí, neboť existují svazy, které jsou modulární a nejsou distributivní. Nejjednodušší takový případ představuje diamant (viz obr. 35d). 127 Je zřejmé, že platř-li formule (6.1) v nějakém svazu, pak musí platit i v jeho libovolném podsvazu — vlastnost „být distributivní" je dědičná. Lemma 6.2. Každý podsvaz distributivního svazu je distributivní svaz. Také lze říci, že pokud je daný svaz S distributivní, pak i jeho libovolný izomorfní obraz je distributivní svaz. Vlastnost „být distributivní" se dokonce zachovává i homomorfním zobrazením. Proto můžeme vyslovit: Lemma 6.3. Nechť F je svazový homomorfismus distributivního svazu S na svaz A, pak svaz A je také distributivní. Prohloubení představy o distributivních svazech umožní následující lemma. Lemma 6.4. Nechť S je distributivní svaz. pak platí: (V.v. y. z s S) (x - : = y - z ■ x _ z = y _, z) => x = y (6.4) Podle věty 6.4 je vlastnost ..byt distributivní" silnější než vlastnost „být modulární", a proto předpoklady v implikaci ,6.-1 mohou být slabší než předpoklady ve formuli (5.3i tykající se modulárních svazu. Důkaz. Nechť .v. v. r jsou libovolné prvky distributivního svazu S, pro které platí: 1. x n z = y n z a x u z = y u z Předpoklady 2. x = x n (x lj z) = x n (v u :) = Podle 14.6) a předp. 3. =(jcnv)u(xnz)= ' Podle (6.1'). 4. = (x n y) u (y n z) = Podle předpokladu. 5. = (y n x) u (y n z) = Podle (4.1). 6. = vn(jtuz)= Podle (6.ľ). = y m (y □:) = y Podle předp. a (4.6). Vyslovíme-li lemma 6.4 v obměněném tvaru, obdržíme: Jestliže ve svazu S neplatí formule (6.4), pak svaz 5 není distributivní. Vraťme se opět ke svazům typ^u pentagon a diamant, o nichž jsme hovořili už na začátku tohoto článku. Opět je dobře vidět, že ani jeden z nich není distributivní, neboť v pentagonu platí (viz obr. 22a): ÍInC = í)nCAÍIuC-/)uCAa<í) V diamantu platí (viz obr. 22b): flnC = ĎnCAfluC = 6uCAa X b Také obrácení lemmatu 6.4 je dokazatelné. Důkaz však nebudeme uvádět, neboť je poněkud zdlouhavý. Lemma 6.5. Jestliže ve svazu S platí formule (6.4), pak S je distributivní svaz. Na základě lemmat 6.4 a 6.5 můžeme vyslovit následující větu. 128 Věta 6.5. Svaz S je distributivní, právě když platí: (Vx, y, ZE5)(xr-iz = ynZAXuz = yuz)=>x = y (6.4) Formule (6.4) je autoduální a podle věty 6.5 je ekvivalentní s každou z formulí (6.1) a (6.1'). Proto bychom ji mohli použít k definici distributivního svazu. Důsledkem věty 6.5 je věta udávající další podmínku ekvivalentní s každou z formulí (6.1), (6.ľ) a (6.4). Věta 6.6. Svaz S je distributivní, právě když neobsahuje podsvaz typu pentagon nebo diamant. Vyslovme pouze hlavní myšlenky důkazu: Jestliže je svaz 5 distributivní, pak každý jeho podsvaz je distributivní a nemůže tedy obsahovat podsvaz JV5 ani M5, které nejsou distributivní. Jestliže svaz S není distributivní, tzn. nesplňuje formuli (6.4), pak by měl obsahovat podsvaz Ns nebo M5. Pokud svaz S není ani modulární, pak podle věty 5.2 obsahuje podsvaz Ns. Pokud je modulární, pak musí obsahovat tři prvky a, b, c, z nichž každé dva jsou neporovnatelné. SestrojímeTi prvek d = [(a n b) u c] n n (a u b), pak lze ukázat, že množina {a n b, a, b, d, a u b} tvoří diamant. Následující tři věty jsou bezprostřední důsledky vět 5.2 a 6.6. Svaz S je distributivní, právě když neobsahuje žádný podsvaz typu pentagon nebo diamant. Svaz S je modulární a není distributivní, právě když neobsahuje žádný podsvaz typu pentagon a obsahuje aspoň jeden podsvaz typu diamant. Svaz S není modulární, právě když obsahuje aspoň jeden podsvaz typu pentagon. Příklad 6.4. Svaz P(M) znázorněný na obr. 5c nebo svaz A znázorněný na obr. 28 jsou příklady distributivních svazů, neboť neobsahují žádný podsvaz typu pentagon nebo diamant. Svaz znázorněný na obr. 44d obsahuje podsvaz typu diamant, neobsahuje však podsvaz typu pentagon. Jedná se proto o modulární svaz, který není distributivní. Svaz na obr. 44a obsahuje jak podsvaz typu diamant, tak i podsvaz typu pentagon. Existence podsvazu typu pentagon zaručuje, že tento svaz není modulární. Také svazy na obr. 44b, c nejsou modulární, a tedy ani distributivní. V definici 4.8 jsme zavedli pojmy maximální ideál a prvoideál. Definice 4.8' zaváděla duální pojmy. Zajímavý vztah mezi maximálními ideály (filtry) a prvo-ideály (ultrafiltry) v distributivních svazech udávají následující navzájem duální věty. Věta 6.7. Jestliže S je distributivní svaz, pak každý maximální ideál I v S je prvoideál. 129 Důkaz (nepřímo). Nechť I je maximální ideál v distributivním svazu 5, přičemž I není prvoideál, tzn. že v 5 existují prvky a. b takové, že anbelAaílAbil. Poznamenejme (viz cv. 4.10), že množina všech takových prvků x e S, že jtáflu y pro nějaké y e /, je nejmenší ideál obsahující ideál / a současně prvek a. Označme ho /,. Ideál /, je vlastní, neboť b i Ix. Kdyby totiž platilo, zeb e lx, pak b n a u c pro nějaké cel. Protože anbelacnbel, obdržíme b = (a u c) n b = (a n b) u (c n b) e /, což je spor s předpokladem. Protože / c /, (a i I a a e 1',), není ideál / maximální, což je spor s předpokladem. Obrácení věty 6.7 neplatí, jak ukazuje následující příklad. Ve čtyřprvkovém řetězci {ÔT«, b, c) je množina {0, a] prvoideálem, ale není maximálním ideálem. Věta 6.7'. Jestliže S je distributivní svaz, pak každý maximální filtr F v S je ultrafiltrem. 6.2 Množinová reprezentace V tomto článku se budeme zabývat otázkou reprezentace konečných distributivních svazů. K tomuto problému se znovu vrátíme u speciálních distributivních svazů zvaných Booleovy algebry (viz kap. 10). Nyní je naším cílem ukázat, že k libovolnému konečnému distributivmmu svazu 5 existuje určitý okruh množin, který je se svazem S izomorfní. Při tomto pojednám se nám bude hodit pojem dolní množina (viz def. 1.22) a následující nový pojem. Definice 6.2. Prvek p svazu S se nazývá zdola ireducibilní, právě když platí: (Vjc, yeS)p = x\-jy=*(x = pvy = p) (6.5) Příklad 6.5. Na obr. 49 jsou znázorněny svazy C, D, E. Svazy C, D jsou distributivní, svaz E není distributivní. Na každém z těchto diagramů jsou plnými kroužky Obr. 49 a) b) c) 130 Vlastnost „být zdola ireducibilním prvkem svazu 5" se na Hasseově diagramu svazu 5 projeví takto: Do uzlu odpovídajícímu zdola ireducibilnímu prvku smí zdola vstupovat nejvýše jedna hrana. Nyní můžeme přistoupit k vlastnímu pojednání o množinové reprezentaci konečných distributivních svazů. Lze dokázat, že v každém konečném svazu S pro libovolný prvek x € S existuje aspoň jeden zdola ireducibilní prvek p e S, který předchází před x. Značí-li / množinu zdola ireducibilních prvků svazu S, pak uvedené tvrzení můžeme zapsat následující formulí: (Vjc e S) (3p e l)p s x Platí dokonce silnější tvrzení, že každý prvek x konečného svazu S lze zapsat jako spojem určitých zdola ireducibilních prvků p, přičemž je zřejmé, že každý z těchto prvků p musí předcházet před prvkem x. Uvedené tvrzení bude pro nás základem, a proto ho dokážeme. Lemma 6.6. Nechť S je konečný svaz, pak každý jeho prvek lze zapsat jako spojení určitých zdola ireducibilních prvků svazu S. Důkaz (indukcí). Nechť V(n) představuje výrokovou formu: Pro každé x e S, jestliže počet n(x) prvků y s x v 5 je n, pak prvekx je spojením zdola ireducibilních prvků svazu S. 1. V(n) zřejmě platí pro každý zdola ireducibilní prvek. 2. Jestliže x e S není zdola ireducibilní prvek, pak ho lze zapsat ve tvaru x = a u b, kde a ■< x a 6::Aa 0. Nechť 1. Sestrojí poseto 2. V Uspoř 132 Príklad 6.6. Uvažujme diamant znázorněný na obr. 22b, jehož množina zdola ireducibilních prvků / = {O, a, b, c}, pak l(a ub) = 7(1) = {0, a, b, c} l{a) u I{b) = {0, a) u {0, b) = {0, a, b}, tedy I(a Ljb)ŕ I{a) u I(b). Vyslovme lemma 6.8 ještě jednou ve zjednodušené formě. Obdržíme větu, které se říká věta o množinové reprezentaci konečného distributivního svazu. Věta 6.8. Ke každému konečnému distributivnímu svazu S existuje okruh množin, který je se svazem S izomorfní. Uvažujme třídu všech konečných distributivních svazů, pak můžeme větu 6.8 o reprezentaci konečných distributivních svazů vyslovit také takto: V každém bloku navzájem izomorfních konečných distributivních svazů existuje alespoň jeden okruh množin. Poznamenejme, že věta 6.8 zůstává v platnosti, i když vypustíme požadavek konečnosti uvažovaného svazu. Důkaz bychom však v tomto případě museli konstruovat jinak. Na základě výše prováděných úvah můžeme nyní vypsat postup pro sestrojení okruhu množin izomorfního se zadaným konečným distributivním svazem S. Konstrukce: 0. Nechť .S' je konečný distributivní svaz. 1. Sestrojíme množinu / všech zdola ireducibilních prvků svazu S. Uspořádání posetu / obdržíme zúžením uspořádání svazu S. 2. V posetu / sestrojíme množinu D{I) všech neprázdných dolních množin. Uspořádáme-li množinu D(í) relací obdržíme okruh množin, který je izomorfní s původním distributivním svazem S (izomorfismem je zobrazení F zadané formulí (6.6)). Příklad 6.7. Konstrukci množinového okruhu D(l) izomorfního s konečným distributivním svazem S popíšeme pomocí obr. 50. Znáčem je zde stejné jako ve výše popsané konstrukci. Na obr. 50a je zadaný svaz S, na obr. 50b je poset /zdola ireducibilních prvků v S a na obr. 50c je množinový okruh D(í) (všech neprázdných dolních množin v /), který je izomorfní se svazem S. 133 {0,a,feh/ \{0,b,d} {0,a}c- r r Príklad " 1 znázornér.e r. obr. 51 d. i -: ke každe—_ : mantu a r;r.: c pra\"e dva k obr. 51d ne Tuto síra.-.;: obr. 51d. e < prvky 1 a 0. < prvek 1 a ko dúkaz je z:e- 134 7 KOMPLEMENTÁRNÍ SVAZY V první části kapitoly zavedeme „obyčejný" komplement daného prvku, pomocí něhož vymezíme další důležitý druh svazů, kterým budeme říkat komplementární svazy. Vlastnosti těchto svazů budeme využívat především při studiu Booleových algeber v dalších kapitolách. V druhé části této kapitoly zavedeme tři další druhy komplementů, které se také často studují v teorii svazů, a ukážeme opět jejich nejzákladnější vlastnosti. 7.1 Definice a vlastnosti Definice 7.1. Nechf S je svaz s nulou a jednotkou. Komplementem prvku x € S se nazývá každý prvek y e S, pro nějž platí xny=OAJCi_iy=l. (7-1) Svaz S s nulou a jednotkou se nazývá komplementární, právě když každý jeho prvek má alespoň jeden komplement, tzn. když (V* e S) (3y e S) x n y = 0 a x u y = 1. (7.2) Poznamenejme, že požadováním platnosti formule (7.2) v komplementárních svazech se princip duality neporuší, protože tato formule je autoduální. Příklad 7.1. Na obr. 51 jsou vyznačeny Hasseovy diagramy pěti svazů. Svazy znázorněné na obr. 51a, b, c jsou komplementární, zatímco svazy znázorněné na obr. 51d, e nejsou komplementární. Svaz na obr. 51a se přitom vyznačuje tím, že ke každému prvku existuje právě jeden komplement. To však není splněno u diamantu a pentagonu na obr. 51b, c. U diamantu existují ke každému z prvků a, b, c právě dva komplementy. Stejná situace je i u prvku c v pentagonu. Řetězec na obr. 5ld není komplementární, protože neexistuje komplement k prvku a. Tuto situaci lze zobecnit — viz lemma 7.1. U nekomplementárních svazů na obr. 51d, e existují komplementy pouze k prvkům 0 a 1 a jsou jimi po řadě prvky 1 a 0. Obdobně i v prvních třech příkladech platilo, že komplementem 0 je prvek 1 a komplementem 1 je prvek 0. Toto zjištění vyslovíme jako větu, jejíž důkaz je zřejmý. 135 a) b) Off Věta 7.1 a 7.1'. Necht S je svaz s nulou a jednotkou, pak komplementem nuly je právě jen jednotka a komplementem jednotky je právě jen nula. Lemma 7.1. Řetězec mající alespoň tři prvky není komplementární svaz. Příklad 7.2. Uvažujme okruhy množin P(M), kde M je libovolná množina, které jsme zavedli v příkladě 2.7. Víme o nich, že jsou to distributivní svazy s nulou a jednotkou. Nulou je množina 0 a jednotkou je množina M. Tyto svazy jsou komplementární, neboť ke každé množině A e P(M) existuje dokonce právě jeden komplement a je jím množinový komplement množiny A vzhledem k množině M. Označíme-li množinový komplement množiny A vzhledem k M symbolem A', tzn. , r . A ={xeM;xí A), pak z této formule bezprostředně vyplývá, že pro libovolnou množinu A e P(M) platí A n A' = 0 a A u A' = M, což jsou právě požadavky (7.1). Zopakujme, že okruhem množin jsme nazvali každou množinu K, jejíž prvky jsou podmnožiny (ne nutně všechny) určité množiny M. Množina K však musí být uzavřená vzhledem k množinovým operacím o a u. Nyní zavedeme další důležitý množinový pojem. Dříve však ještě zdůrazníme, že přiřazování komplementů podmnožinám množiny M (viz př. 7.2) lze chápat jako unární operaci. Definice 7.2. Nechť P(M) je potence množiny M a nechť K je podmnožinou množiny P(M). Množina K se nazývá množinové těleso neho těleso množin, právě když je uzavřená vzhledem k binárním množinovým operacím průnik a sjednocení a dále vzhledem k unární operaci komplement. Těleso množin i e tedy takový okruh množin, který je uzavřený vzhledem k tvorem komplementů. Z předchozího víme, že každý okruh množin je distributivní svaz, a proto i každé těleso množin je distributivní svaz. který má samozřejmě nulu £ jednotku. Tělesa se vrátíme v druhe mimořádně důležit Příklad 7.3. U sem T. Ukažme. : dimenzi n a nechť každý vektor x - x = .. v Nechť Vl je libovol Pak k vektorům te tak, že vzniklá mn V. Podproster - _ storu Vl, neboť pfc K, n V- kde 0 je nulový w takto sestro;:: ;eh podprostorů {0} a Příklad ".4. U- 2.10. Ten:/' >\ _e: -je komplementáři] nekonečně mnoho va diagramu): a) komplement b) kompkmenti rovina q rovnobä e ?: ~r přímka p rovnotu s q a různá od p. Poznámka. Svaz J Nechť p je libovolná p q <= q, pak pětiprvko*; Upozorněme, ž ním svazem. Nar: podsvaz znázorní Lze říci. že p : obraz je kompler-komplementárn: - 136 ;1 a: mk komplementem nuly je fen nula. mwqtiementární svaz. efibovolná rntnožina, které ■ttnbutjvni svazy s nulou mna M. Tyto svazy jsou ttuje dokonce právě jeden f A vzhledem k množině ledem k Af symbolem A', dnou vir.u A e P(M) u množinu K, jejíž prvky Množina K však musí být : . . další důležitý (Bázování komplementů : peraci. medu K je podmnožinou z" tělevo množin, právě mam průnik a sjednocení -^-•rřny vzhledem k tvoři množin je distributivní tav má samozřejmě nulu a jednotku. Tělesa množin jsou proto již velmi speciálmmi příklady svazů, k nimž se vrátíme v druhé části knihy při probírání Booleových algeber, neboť tam mají mimořádně důležité postavem. Příklad 7.3. Uvažujme svaz 5 podprostorů vektorového prostoru V nad tělesem T. Ukažme, že svaz S je komplementární. Nechť vektorový prostor V má dimenzi n a nechť lineárně nezávislé vektory v1, v2 až v„ tvoří jeho bázi, tzn. že každý vektor x e F lze zapsat právě jedním způsobem ve tvaru x =.a]V, + a2v2 + kde a, e T. Nechť Vl je libovolný podprostor prostoru V mající dimenzi h a bázi ul Pak k vektorům této báze lze přidat lineárně nezávislé vektory uh + l, i u2az uh. tak, že vzniklá množina vektorů uu u2, . V. Podprostor V2 generovaný vektory uh. storu P], neboť platí uh, uh + u„ tvoří bázi prostoru uh + 2,..., u„ je komplementem pro- K, rn V2 = Vy n V2 V,ljV2 = [V, u V2] - V, kde 0 je nulový vektor. Ke každému vektorovému podprostorů prostoru V lze takto sestrojit jeho komplement, který je jediný. Přitom vůně, že komplementy podprostorů {O} a V jsou po řadě podprostory V a {O}. Příklad 7.4. Uvažujme svaz z oblasti geometrie, který jsme zavedli v příkladě 2.10. Tento svaz s nulou a jednotkou, jimiž jsou po řadě množina 0 a množina E3, je komplementární. Každý prvek tohoto svazu s výjimkou nuly a jednotky má nekonečně mnoho komplementů (znázorněte následující situace pomocí Hasseo-va diagramu): a) komplementem množiny {x}, kde x e Ei, je libovolná rovina g, kde x i p, b) komplementem přímky p je libovolná přímka s ní mimoběžná nebo libo volná rovina g rovnoběžná s p, kde p n p — 0, c) komplementem roviny g je libovolná množina {x}, kde x i g, nebo libovolná přímka p rovnoběžná s p a neležící v p nebo libovolná rovina o rovnoběžná s p a různá od p. Poznámka. Svaz M uvažovaný v příkladě 7.4 není modulární, což můžeme zdůvodnit takto: Nechť p je libovolná přímka z M a nechť rovina q a přímka q jsou dva její komplementy, pro něž platí ?cp, pak pětiprvková množina {0,p, q, g, E3} tvoří pentagon (viz věta 5.2). Upozorněme, že podsvaz komplementárního svazu nemusí být komplementárním svazem. Např. svazy na obr. 51a, b, c, které jsou komplementární, obsahují podsvaz znázorněný na obr. 51 d, který komplementární není. Lze říci, že pokud je svaz S komplementární, pak i jeho libovolný izomorfní obraz je komplementární svaz a dokonce i jeho libovolný homomorfní obraz je komplementární svaz. Proto můžeme vyslovit: 137 Lemma 7.2. NechťF je svazový homomorfismus komplementárního svazu S na svaz A, pak svaz A je také komplementární. modulární. Lze ^ Modulárním k: - Důkaz. Nechť x je libovolný prvek svazu S a nechť y je některý z jeho komple-mentů, pak platí: l.In^OAIu)1 =1 2. f(in y) = F(x) n F{y) - F(0) 3. F(x „ y) = F(x) „ F{y) = F(l) Předpoklady F je zobrazení a podle (4.16). F je zobrazení a podle (4.16') Z definice homomorfního zobrazení vyplývá, že pokud prvek x „proběhne" celou množinu S, pak prvek F(x) „proběhne" celou množinu A a jedním z komplementů k prvku F(x) je vždy prvek F(y). Ke každému prvku z A proto existuje jeho komplement. V důkazu lemmatu 7.2 jsme zjistili, že pokud jsou prvky x,y e S ve vztahu „být komplementem", pak jsou i jejich homomorfní obrazy F(x), F(y) e A ve vztahu „být komplementem". Lze proto říci, že svazový homomorfismus zachovává relaci „být komplementem". V článku 6.2 jsme ukázali, že ke každému prvku x konečného svazu S existuje alespoň jeden zdola ireducibilní prvek p e 5, který předchází před x. Protože atomy jsou speciálním případem zdola ireducibilních prvků, je následující tvrzení zesílením předchozího: Pro každý nenulový prvek x e S existuje alespoň jeden atom p e S, který předchází před x. Toto tvrzení použijeme v důkaze věty 7.2, kterou budeme formulovat rovněž pouze pro konečné svazy. Věta 7.2. V každém konečném alespoň dvouprvkovém komplementárním svazu S je jednotka spojením množiny atomů. Důkaz. Označme a spojení množiny atomů svazu S a nechť b je jeden z komplementů prvku a. Pak pro prvek b platí jedna z následujících možností: a) Jestliže b = 0, pak podle věty 7.1 je a = 1 a důkaz končí. b) Jestliže je b atom, pak b s a, a tedy a n b — b, což je spor s tím, že a n b = 0. c) Jestliže b i= 0 není atom, pak existuje alespoň jeden atom p takový, že p ~& b. Protože p ^ a, je p ^ a n b, což je opět spor s tím, že a n b = 0. Obrácení věty 7.2 neplatí, jak ukazuje svaz S znázorněný na obr. 52. Jednotka je spojením atomů a přitom k prvku p2 neexistuje komplement. Svaz S navíc není Obr. 52 138 Poznámka. V : zahrnují svazy, v nicb v rámci teorie m :c Projektivní r • ně P říkáme mr ř_-{P, L, i) musí splň •. 1. Pro každé dva i 2. Ke každým dví 3. Existují čtyři m jestliže dva z nicb int Sestrojme rr.r na S spolu s uspeři způsobem) tvoří moc a jednotky ale>po-. ; cvičení. Platí však i obři:, kromě nuly a jedr.: předkládáme po.ľr Naznačili jsnw zřejmé, že tato >. článku zaměříme Věta 7.3. Jest i nejvýše jeden kon Důkaz (nepřít prvku a existují 1. a - b = 2. a n c = 0 3. fc?íf 4. a n b = - 5. b = c Spor na ř. 3 a Důsledek věn dému jeho prvku Tvoření kom r i hodněme se. že pak ho budeme (V.ví5 lamou 'ámího svazu S na t některv z jeho komple-ttadv ■azení a podle (4.16). hrazení a podle (4.16'). raek x „proběhne" celou k jedním z komplementú fA proto existuje jeho Lx,y e 5 ve vztahu „být \,F{y) e A ve vztahu „být ns zachovává relaci „být :.." - h svazu S existuje dchází před x. Protože ku. je následující tvrzení F existuje alespoň jeden v důkaze věty 7.2, pón komplementárním xht b je jeden z komple- ch možností: končí. -r : s tím. že a n b = 0. ■tom p takový, žep ■< b. kb = 0. nv na obr. 52. Jednotka ~ -. r.: Svaz S navíc není modulární. Lze dokázat, že v každém modulárním svazu již obrácení věty 7.2 platí. Modulárním komplementárním svazům budeme věnovat i následující poznámku. Poznámka. Modulární komplementární svazy jsou důležité především jako ten druh svazů, které zahrnují svazy, v nichž se průsek a spojem provádí na bodech, přímkách atd. Načrtněme, jak je možné v rámci teorie modulárních komplementárních svazů axiomaticky založit projektivní geometrii roviny. Projektivní rovina je trojice (P, L, /), kde P a L jsou dvě disjunktní množiny a / £ P x Ĺ. Množině P říkáme množina bodů, množině L množina přímek a binární relaci / relace incidence. Trojice (P, L, I) musí splňovat následující axiómy: 1. Pro každé dva různé body a, b e P existuje právě jedna přímka p e L tak, že oba body s ní incidují. 2. Ke každým dvěma přímkám p.q e L existuje bod a e P, který inciduje s oběma přímkami. 3. Existují čtyři navzájem různé body a,, a2, a}, a4 e P takové, že pro libovolnou trojici z nich platí: jestliže dva z nich incidují s přímkou p a L, pak třetí z nich s přímkou p neinciduje. Sestrojme množinu 5 obsahující nulu, všechny body z P, všechny přímky z L a jednotku. Množina S spolu s uspořádáním „být incidentní" (na nulu a jednotku je uspořádám rozšířeno zřejmým způsobem) tvoří modulární a komplementární svaz délky 3, ve kterém má každý prvek kromě nuly a jednotky alespoň dva komplementy. Důkaz vysloveného tvrzení přenecháme čtenáři jako vhodné cvičení. Platí však i obráceně: Jestliže svaz S je modulární a komplementární, má délku 3 a každý prvek kromě nuly a jednotky má alespoň dva komplementy, pak se jedná o projektivní rovinu. Toto tvrzení předkládáme pouze pro informaci, protože jeho důkaz by byl obtížný. Naznačili jsme, jak teorie modulárních svazů souvisí s geometrií roviny. Je zřejmé, že tato souvislost existuje i pro prostory vyšších dimenzí. Ve zbývající části článku zaměříme svoji pozornost výhradně na distributivní svazy. Věta 7.3. Jestliže je svaz S distributivní, pak ke každému jeho prvku existuje nejvýše jeden komplement. Důkaz (nepřímý). Nechť existuje distributivní svaz S, v němž k určitému prvku a existují alespoň dva komplementy. Označme dva z nich bac. Pak platí: 1. flr-i6 = 0AflLJ& = l 2. flnC = 0Afli_iC=l 3. b é c 4. anŕJ = a[-iCAfli_i/? = flLjc 5. b = c Spor na ř. 3 a 5. Předpoklady Tranzit, rovnosti na ř. 1, 2. Podle (6.4) na ř. 4. Důsledek věty 7.3. Jestliže distributivní svaz S je komplementární, pak ke každému jeho prvku existuje právě jeden komplement. Tvorem komplementú v těchto svazech proto představuje unární operaci. Dohodněme se, že pokud k danému prvku x s S existuje právě jeden komplement, pak ho budeme značit x'. V komplementárních a distributivních svazech platí (Vjc e5)xnjr' = 0AXux'= 1. (7.3) 139 Příklady 7.1 až 7.4 (pokračování). Svazy na obr. 51a, c, d jsou distributivní, přičemž pouze svaz na obr. 51a je také komplementární. Je proto „jednoznačně komplementární". Každé těleso množin je distributivní a komplementární svaz, a je proto „jednoznačně komplementární". Geometrický svaz z př. 7.4 má ke každému prvku s výjimkou nuly a jednotky nekonečně mnoho komplementů, a není proto distributivní. Podle poznámky na str. 137 není tento svaz ani modulární. Věta 7.4. Nechť S je distributivní svaz s nulou a jednotkou, pak ty prvky svazu S, které mají komplement, tvoří distributivní podsvaz svazu S-. Důkaz. Nechť x, v jsou libovolné prvky svazu S, které mají komplement. Dokážeme, že potom i prvky x n y a x u y mají komplement a jsou jimi po řadě prvky x' u ý a x' n y. 1. (x n y) n (x? i_i y') = 2. = (x n y n x1) u [x n y n ý) = Podle (6.ľ) a (4.2) na ř. 1. 3. = (y n 0) u [x n 0) = 0 u 0 - Podle (4.1), (4.2), (7.3), L 3.2. 4. = 0 Podle L 3.2 na ŕ. 3. 5. (x n y) u (x' u y) = 6. = (x u x' u y') nfj-ui'u y') = Podle (6.1) a (4.2') na ŕ. 5. 7. = (1 u y') n (1 lj x') = 1 m 1 = Podle (4.1'), (4.2'), (7.3), L 3.2. 8. = 1 Podle L 3.2 na ŕ. 7. Duálně lze dokázat, že komplementem k x u y je prvek x' n y'. Z důkazu věty 7.4 vyplývá platnost tzv. de Morganových pravidel. Věta 7.5 a 7.5'. Nechť S je distributivní svaz a nechť k prvkům x, y e S existují komplementy x', y', pak platí (x n y)' = x1 u y' a (x u y)' = x' n y'. (7.4) Příklad 7.2 (pokračování). V libovolném tělese množin K běžně používáme de Morganova pravidla (7.4) pro libovolnou dvojici množin A, B e K, neboť těleso K je distributivní a k libovolné množině existuje komplement. Vzorce (7.4) pak formulujeme takto: {A n B)' - A' u B' [Au B)' = A' n B' (7.5) Čtenář si může formule (7.5) znázornit pomocí Vennových diagramů. Poznámka. Především v kapitole o distributivních svazech a v této kapitole jsme poznali, že operace n a u ve svazu S jsou abstraktními analogiemi operací n a u v okruhu množin P(M). Jestliže má svaz S nulu a jednotku, pak jsou to opět abstrakce množiny 0 a množiny M. Také svazový komplement lze brát jako abstraktní analogii množinového komplementů. 140 Pozastavme se u definice komplementu A' množiny A. Bylo by možné definovat ho takto: Komplement A' množiny A v množině M je a) největší podmnožina množiny M, pro niž platí A n A' = @, b) nejmenší podmnožina množiny M. pro niž platí A y* =3 x* Důkaz. Podejme na ukázku pouze důkaz formule a) a ostatní necháme do cvičení. Nechť jc je libovolný prvek z S, pro který existuje jc*, pak x n x* = 0. Prvek jc** je největší prvek z S, pro který platí x** n x* = 0, a proto x s x**. Poznamenejme, že v pseudokomplementárních svazech je porušen princip duality. Požaduje se zde existence pseudokomplementu ke každému prvku a nikoli u-komplementu (viz def. b, v poznámce na str. 141), který je duálním pojmem k pseudokomplementu. Dodejme ještě pro zajímavost, že v libovolném distributivním pseudokomplementárním svazu 5 platí následující formule (x, y jsou libovolné prvky svazu S) (x u y)* = Jc* n y* a x* u y* rs (jc n y)*, (7.8) které nápadně připomínají de Morganova pravidla (7.4). Důkazy obou formulí (7.8) necháme do cvičení. Zde pouze uvedeme příklad demonstrující, že v distributivním svazu skutečně může být ve druhé z formulí (7.8) ostrá nerovnost. Bude-me-li uvažovat svaz znázorněný na obr. 51e a položíme-li x = a& y = b, pak a* u b* = b u a = c a (a n b)* - 0* = 1 a c -< 1. Dodejme, že speciálním druhem pseudokomplementárních svazů jsou tzv. Sto-neovy svazy. Jsou to pseudokomplementární distributivní svazy 5, pro které platí (Vjc e S) x* u jc** - 1. (7.9) Příkladem Stoneova svazu je svaz všech dělitelů čísla 23. 3 v N znázorněný na obr. 18a. Tento svaz je distributivní a platí: pseudokomplementem čísel 2, 22, 23 je číslo 3, pseudokomplementem čísla 3 je číslo 2\ pseudokomplementem čísel 2 . 3, 22 . 3, 23 . 3 je číslo 1, pseudokomplementem čísla 1 je 23 . 3. Ověřte, že i formule (7.9) platí. Jiným příkladem Stoneova svazu je svaz duální ke svazu znázorněnému na obr. 51e. Samotný svaz na obr. 51e Stoneův není, protože a = a**, b = a* a přitom a* u a** = c # 1. Studium Stoneových svazů úzce souvisí s problematikou reprezentace Booleových algeber*). Posledním druhem komplementu, který zde zavedeme, je tzv. relativní pseudo-komplement. Definice komplemen: : - • prvek lakoty, ie m Svaz S se nazýrm r prvků a, b e S exb Z definice 7.5 dem k b existuje, chází před prvken proto, že relativní je) označíme a * b je stejně jako u ps Příklad -.7. Ve platí: 22 * 2: = 2* 2 . 3 * 2' . 3 = ľ" klady těchto svazu Lemma ".5. A'.: svaz. Důkaz. Nechť x, a) necht x ■. b) nech: . ■. Poznamenejme, chozího je videc ž x * x = 1. Nyní vy Lemma ".6. '•:. pak y s x * y. ■ : ! O této problematice se může čtenář dozvědět víc např. v [13] nebo v [3]. 144 ta y re svazu S. pak racháme do x n r* = 0. Prvek porušen princip prvku a niko-;_ilr.ím pojmem yvomém distributiv- í(jr, _>• jsou libovolné (7.8) ikazv obou formulí istrující. že v distri-rá nerovnost. Bude-• a a y = b, pak -. aru i?ou tzv. Sto-^ 5. pro které platí (7.9) ■ N znázorněný na ntem čísel 2, 22, 23 omplementem čísel e I .3. Ověřte, že az duální ke svazu r.í-' není. protože h svazů úzce souvisí relativní pseudo- Definice 7.5. Nechť a, b jsou dva prvky svazu S, pak se prvek p nazývá pseudo-kompiement prvku a vzhledem k prvku b (nebo modulu b), právě když je p největší prvek takový, že a n p a b, tzn. (Vx EÍ)«nJf x * y = 1 (Vx e S) 1 * x = x Lemma 7.8. Nechť S je svaz s nulou, pak platí: (VxeS)x* = x*0 (7.11) 145 Např. lemmatu 7.8 je třeba rozumět takto: Jestliže existuje prvek na jedné straně rovnosti (7.11), pak existuje i prvek na druhé straně této rovnosti a oba prvky jsou si rovny. Formule (7.11) navíc ukazuje, že relativní pseudokomplement lze považovat za zobecnění pojmu pseudokomplement. Následující lemma ukáže, že z existence relativního pseudokomplementu vyplývají důsledky distributivního charakteru. Lemma 7.9. Nechť S je svaz ax,y,z jsou tři jeho libovolné prvky, pro něž existuje prvek x * [(x n y) u (x n z)], pak platí: x n (y u z) = (x n y) i_i (x n z) (7-12) Důkaz. Nechť x, y, z jsou libovolné prvky z S, splňující předpoklady věty. Označme u = (x n y) u (x n z). Protože injsuaxnzsu, obdržíme podle (7.10) y 23 x * u a z s x* u. Z toho vyplývá (podle (2.14')), že y u z ^ x * a a z toho opět podle (7.10) x n (y i_i z) ^ u. (7.13) Obráceně: Podle (2.13'), (2.21) a (2.15) obdržíme x n y ^ x n (y u z) axr-iz^xn(yuz)a odtud podle (2.14') a konstrukce m získáme: u =3 x n (y u z) (7.14) Z formulí (7.13) a (7.14) vyplývá podle (1.6) formule (7.12). Poznámka. Parciální operace *, která dvojicím prvků x, y nějakého svazu S přiřazuje prvek x * y, velmi úzce souvisí s logickou operací implikace, a proto bývá někdy dokonce značena =*. Platí pro ni např. tato věta: Jestliže S je distributivní svaz a a: je libovolný prvek, pro nějž existuje komplcment x', pak pro libovolné y e S existuje prvek x * y a platí: x*y = x1 lj y (7-15) Ve svazech zvaných Booleovy algebry jsou předpoklady právě uvedené věty splněny (viz kap. 8), a proto v nich formule (7.15) platí pro libovolnou dvojici prvků x,y. Jestliže ve formuli (7.15) nahradíme symboly *, =,', i_i po řadě symboly =>,<=>, ~l a v , pak obdržíme známou tautologii výrokové logiky: [x => y) <* (~\x v y) CVIČENÍ 7 1 Dokažte větu 7.1. 2 Dokažte, že v libovolném tělese množin platí de Morganova pravidla (7.5). 3 Dokažte, že pro distributivní svazy S je definice 7.1 ekvivalentní s definicí ct v poznámce na str. 141. 146 tuje prvek na jedné této rovnosti a oba - . _ -complement : mplementu vy- .pro něž existuje 4 Dokažte, že pro každý nenulový prvek x z konečného svazu S existuje alespoň jeden atom. který předchází' před x. 5 Dokažte formule b) a c) z lemmatu 7.4. 6 Dokažte lemmata 7.7 a 7.8. 7 Určete, zda svaz z příkladu 7.7 je a) komplementární, b) relativně komplementární, c) pseudokomplementární, d) relativně pseudokomplementární. Určete totéž pro svazy P{M), kde M je libovolná množina, a (N, j). (7.12) Klady věty. * u. obdržíme podle 4")t že y ^ z ^ x * u (7.13) In)'íín(yuZ) získáme: (7.14) — : . ■;• prvek .v * y. BK značena =». Platí pro ni i -' . pak pro (7.15) y splněny (viz kap. 8), i(7.15)nahradí-výrokové logiky: ■on pravidla (7.5). malenmí s definicí Cj 147