Slovní zásoba dětí v předškolním věku Rozvíjet a zdokonalovat slovní zásobu je nutné po celý život. Slovní zásoba jazyka zahrnuje desítky tisíc výrazů (Příruční slovník českého jazyka jich zachycuje 250 000), pro běžnou komunikaci stačí asi 5 000 slov. Průměrná slovní zásoba jednotlivce je asi 50 000–60 000 (aktivní i pasivní), z toho aktivní zahrnuje asi 10 000. V předškolní výchově můžeme položit pouze základy tohoto dlouhodobého procesu. Malé dítě poznává svět nejprve pouze přímo – pohledem, dotykem, ale velmi brzy přibývá poznání doprovázené slovním výkladem. Zvládnutí systému mateřského jazyka a dostatečně rozvinutá schopnost jej užívat ještě před začátkem školní docházky je důležitým předpokladem dobrých výsledků ve výuce. Zároveň s poznáváním okolního světa a vytvářením pojmů se dítě učí i slovním označením pro pojmy a teprve při nalezení vhodného výrazu může dítě s pojmem pracovat a může náplň pojmu upřesňovat. Úroveň myšlení dítěte, především pokud jde o myšlení abstraktní, poznáváme především z úrovně promluv dítěte. Každé dítě žije v určité společnosti lidí a musí se této společnosti po jazykové stránce přizpůsobit. Jeho projev musí být zřetelný, jazykově přiměřený a správný. Správností rozumíme to, že se dítě naučí postupně a) pojmenovávat jednotlivé věci a skutečnosti; b) umí vyslovovat jednotlivé hlásky a jejich spojení; c) musí ovládnout tvarovou soustavu, tj. skloňování a časování, svého jazyka; d) postupně zvládá i výstavbu stále složitějších vět a souvětí. Zvládnutí základů výstavby mateřského jazyka se ukončuje kolem 7. roku života dítěte, slovní zásoba se však rozšiřuje celý život. Cílem jazykové výchovy v předškolním věku je osvojení základů hovorové podoby spisovného jazyka. Před vstupem do základní školy by dítě mělo být schopno vyjádřit se srozumitelně, souvisle a v podstatě správně, a to jak v rozhovoru s dítětem, tak v rozhovoru s dospělým. Mateřská škola v rámci jazykové výchovy rozvíjí komunikativní kompetenci a vyrovnává případné nesprávné jazykové vlivy okolí, v němž dítě roste. Základy řeči dítě poznává nápodobou mluvy dospělých, hlavně rodičů a kamarádů, jejichž projevy mají někdy ke kultivovanosti a spisovnosti jazyka hodně daleko. Odchylky od spisovného jazyka se objevují ve všech složkách jazykového vyjádření. Nejvíce nápadné jsou: a) Odchylky ve slovní zásobě Slovní zásoba běžně mluveného jazyka obsahuje mnohé výrazy, které nepokládáme za spisovné, i když jsou obecně srozumitelné. Jsou to výrazy jako furt, třídnice, osobák, zemák, takovej, zajímavej atd., módní slova jako super, fantasticky, bezva, fajn (ve významu velmi dobře, výborně); běžná jsou nespisovná slova z nářečí: šuple, almara, šufánek, šprudlák, štafle, stréc, hde … Postupně poznává dítě i jejich spisovné protějšky a začíná chápat základy stylových rozdílů ve vyjadřování. Zvlášť významná je role učitele mateřské školy, který dítě nenápadně vede. b) Odchylky v tvarové soustavě - koncovkách 7. p. množ. č. u podst. jmen, přídavných jmen a zájmen, kde se užívají nespisovné koncovky –ma: klukama, dětma; novýma botama, s nima apod.; - ve slovesných koncovkách ve 3. os. č. množ. u sloves 4. slovesné třídy: místo oni prosí, trpí, sázejí se užívá oni prosej, trpěj, sázej nebo oni prosejí, trpějí nebo oni proseji, trpěji, sazeji. - v množném čísle se nerozlišuje tvar pro střední rod: vedle koťata (děvčata) si hrála; světla se rozzářila se užívají tvary koťata (děvčata) si hrály; světla se rozzářily… - mnohdy jsou tvarové odlišnosti typické jen pro určité území, např. jen v Čechách se říká on nes, sednul si, chytrý kluci; na východě Čech záměna 1. a 4. pádu: viděl jsem Němci (místo Němce), kluci (kluky)… Na Moravě se užívají tvary ulicama, za dveřama, má čepicu, majú/ou, dajú/ou aj. c) Odchylky v užívání hlásek Zde se uplatňuje vliv místního nářečí a obecné češtiny (obecně české mlejn – Princezna ze mlejna; malej; středomoravské mókó, mlén, malé kluk; východomoravské u súsedú, namlúvání; severomoravské nerozlišování krátkých a dlouhých samohlásek atd. Velmi rozšířené je i užívání –í místo –é, např. polívka aj. Část výrazových prostředků získává dítě do své slovní zásoby z prostředí mimo rodinu a školu, např. od kamarádů apod. – patří sem především vulgarismy. Do této supiny patří i tzv. „nedětská slova“, např. slova cizího původu, odborné výrazy; dítě je zařazuje do slovní zásoby nápodobou (někdy je však dítěti nutí ctižádostiví rodiče, kteří se domnívají, že tak rozvinou myšlení dítěte. Aby mohla učitelka mateřské školy dobře naučit děti hovorovému spisovnému jazyku, musí si především sama funkci spisovného jazyka uvědomovat. Musí si být vědoma toho, které specifické nespisovné rysy si děti v jejím působišti přinášejí z rodného dialektu nebo z oblastní varianty národního jazyka a jak jim čelit. Ve své práci musí postupovat velmi citlivě: - nářeční výrazy nesmí nikdy zakazovat; - nesmí se dětem za nesprávnou výslovnost danou rodným nářečím vysmívat. Jde o dlouhodobou, náročnou a cílevědomou práci. Jde o tzv. činnost komplexní, tzn. že při rozvíjení jazykové kompetence usilujeme o zvyšování kvality všech složek vyjádření – při procvičování výslovnosti rozvíjíme a upevňujeme slovní zásobu, při rozšiřování slovní zásoby neopomíjíme výslovnost a umožňujeme dětem krátkými promluvami souvislé vyjadřování, cvičíme rozhovory, vypravování aj. Úkoly jazykové výchovy jsou dány RVP pro předškolní vzdělávání: a) rozvíjení slovní zásoby b) péče o spisovnou výslovnost a zřetelnost vyjadřování c) zdokonalování povědomí o gramatické stavbě jazyka d) rozvíjení souvislého jazykového projevu.