Stavba a rozvíjení slovní zásoby Mezi dětmi v kolektivu bývají značné rozdíly, svědčící o duševní úrovni dítěte, o úrovni výchovy v rodině nebo jeslích. V předškolním věku se rozšiřuje slovní zásoba souběžně s rozvojem poznání. a) Stavba slovní zásoby Slovník dítěte má zvláštnosti nejen v rozsahu, ale i v celkové stavbě. Slovní druhy jsou užívány jinak než v řeči dospělých, slova nemívají přesný význam. Pro nejmenší děti je typické používání podstatných jmen a sloves (proto také ve 2. ročníku žáci poznávají tyto slovní druhy nejdříve). Přídavná jména a příslovce užívají děti málo, omezený je také výběr spojek. Z číslovek se objevují nejdříve výrazy neurčité jako málo, moc. I velmi šikovné děti se vyjadřují spíše obecně, přesnější označení chybí. Dítě má ve svém slovníku i některá slova souznačná, např.: máma – maminka; kalhoty – gatě; ruka – tlapka – packa atd. Pasivní slovní zásoba je daleko bohatší než slovní zásoba aktivní. Rozsah pasivní slovní zásoby můžeme jen těžko poznat, můžeme jen usuzovat např. z reakcí na předčítaný text. V aktivní slovní zásobě si všímáme, do jaké míry dítě výrazy pochopilo – sledujeme vztah slova a pojmu. Dítě samo usiluje o vyjadřování o jevech, které jsou v dosahu jeho chápání, protože si teprve vytváří a rozvíjí druhou signální soustavu – tj. schopnost abstrakce a zobecnění za opory jazykového vyjádření. - Dětská slova Pro slovní zásobu dětí jsou charakteristické dětské výrazy. Jsou to slova, která se do dětské slovní zásoby dostala z citově zabarvených promluv dospělých a jsou společná pro všechny děti z určité oblasti, např.: hajat, bumbat, pápá, bábá aj. Tříleté dítě je užívá spontánně vedle slov citově neutrálních, předškolní dítě už se takovým slovům vyhýbá. - Zdrobněliny V tomto věku ubývá v řeči zdrobnělin. U malého dítěte jsou zcela běžnou součástí slovní zásoby, přestože jsou výslovnostně náročnější než slovo základové. - Neologismy Potřeba vyjádřit se konkrétně vede dítě k tomu, že vytváří nezvyklé výrazy, tzv. neologismy, např. slovo želva je ženského rodu, ale dítě si k tomu vytvoří rod mužský ten želv; podle vzoru ruka – ručička, voda – vodička chápe dítě např. slovo poklička jako zdrobnělinu a vytvoří si k ní slovo pokla. Děti v tomto věku nepoužívají obrazná pojmenování a ještě v nižších ročnících 1. st. je chápou doslova: darovanému koni na zuby nehleď. Oporou v pochopení obrazného pojmenování jsou dětem literární texty. b) Rozvíjení slovní zásoby Ve věku 3 let je slovník dítěte ještě poměrně malý a zahrnuje především výrazy označující předměty a jevy, které dítě chápe, se kterými je v kontaktu. Průměrně dokáže dítě v tomto věku užívat při rozhovorech s přijatelnou mírou přesnosti asi 800–1 000 slov. V dalších letech se aktivní slovní zásoba rozvíjí poměrně nápadně, a to v souvislosti s tím, jak se u dítěte rozšiřují znalosti a zkušenosti. V šesti letech už užívá dítě průměrně 2 500–3 500 slov (názory autorů se však v tomto čísle různí). Mění se také složení slovní zásoby: rozšiřuje se podíl přídavných jmen a příslovcí, narůstá repertoár předložek a spojek, přibývají také výrazy pro abstraktní pojmy, rozvíjí se synonymika a slovník se obohacuje o různá frazeologická spojení. Vlastní slovní zásobu rozšiřujeme v několika vrstvách přiměřeně rozumovému vývoji dítěte. 3–4 roky: Základem je reálný svět, který obklopuje dítě; zaměřujeme se na pojmenovávání osob, zvířat, věcí, činností; základní barvy, velikost; už od počátku dbáme na spisovnost ve vyjadřování. 4–5 let: Vedeme děti k tomu, aby uvedenou věc na obrázku nebo v okolí popsaly nebo jev vysvětlily; začínáme rozšiřovat slovní zásobu o slova souznačná (synonyma) a dáváme dětem možnost jich využít ve vhodných spojeních, např.: domek, stavení, chalupa, vilka, …; rozvíjíme zásobu přídavných jmen, příslovcí a sloves; prohlubujeme vyjadřování souvislostí v čase a prostoru. 5–6 let: Sledujeme vlastní správnost a srozumitelnost výrazů, schopnost přesného a emociálně vhodně odstíněného vyjadřování (pomáhají literární texty); Dítě ve věku 6 let má umět: - vyjádřit souvislosti časové a prostorové; - vyjadřovat vztahy příčinné; - vyjádřit vztah části a celku; - vztahy nadřazenosti a podřazenosti pojmů. Děti zvládají běžnou slovní zásobu, do které kromě slov domácích patří také slova přejatá z cizích jazyků. V některých případech pro ně nemáme českou paralelu, např. víkend = sobota a neděle x video, televize, CD přehrávač apod. Jindy náhrada je, ale téměř se nepoužívá: metro – podzemní dráha, tramvaj – pouliční dráha aj. Jak slovní zásobu upevňujeme? Necháme např. jedno dítě nebo menší skupinku zopakovat, co je na obrázku, co si zapamatovaly (opravujeme omyly vzniklé nedorozuměním, chybné znění slov apod. Opakujeme i po delší době (např. ukáží kamarádovi, který byl nemocný, co se naučily).