Zora Syslová Lucie Grůzová 1.Rodina jako systém, její struktura . 2.Funkce rodiny 3.Přijetí dítěte v rodině, Výchovné styly 4.Členové rodiny jako vychovatelé 5.Komunikace v rodině 6.Význam rodinného prostředí pro rozvoj osobnosti dítěte, vnitřní a vnější podmínky rodinné výchovy 7.Nové jevy v současné rodině 8.Postavení dítěte v rodině dříve a v současnosti 9.Právní postavení rodiny 10.Mateřská škola jako doplněk výchovy v rodině ž ž žVypracování seminární práce na téma: ž(vyberte si jedno téma nebo navrhněte své téma) ž žTéma 1: Současné výchovné styly: Definice, Jaká je jejich funkčnost? žTéma 2: Komunikace v rodině: Co vše komunikace obsahuje? Jaké jsou důsledky efektivní a neefektivní komunikace v rodině pro další vývoj dítě? žTéma 3: Rodina: Proč je rodina stále důležitá? Jaké funkce dnes plní či neplní? ž žKritéria pro hodnocení: žrozsah práce do 5 stran, žcitace z doporučené literatury (nejméně ze 3 knih), žstylistická a gramatická správnost. ž žOdevzdání práce do 1.12.2016 na e-mail: luciegruzova@seznam.cz ž ž= nejdůležitější soc. skupina a instituce, která je základním článkem soc. struktury a zákl. ekonomickou jednotkou ž žRodina jako systém žPrvky systému – lidé ve VZÁJEMNÝCH INTERAKCÍCH (ne lidé sami) žChování každého jednotlivce ovlivňuje ostatní. žSystém má své subsystémy (děti, prarodiče...) = „porucha“ v jednom ovlivňuje celý systém žRODINA (mikrosystém) = žŠIRŠÍ SPOLEČENSTVÍ (mezosystém) = žSPOLEČNOST (makrosystém) ž ž ž ž ž ž žV rámci rodiny se vytváří podsystémy (rodiče, matka+dcera, otec+děti, manželé, sourozenci) žZměny systému: žKONTINUÁLNÍ DISKONTINUÁLNÍ ž(pozvolné – stárnutí) (události - rozvod) Společnost Širší rodina Rodina žSchopnost rodiny vychovávat děti a vyrovnávat se s těžkostmi je závislá na tom, jak je rodina napojena na své sociální okolí. ž žSociální síť rodiny = koalice rodin na sobě závislých, do níž se někdy počítají ještě nepříbuzní lidé (přátelé, známí) ž žObecně platí: duševní i tělesné zdraví je závislé na vazbách v rodině. Mnohé aspekty prosperity jsou závislé na vazbách v širší rodině. ž„Systém musí být vůči svému prostředí ohraničen, aby se v něm nerozpustil.“ ž(zvenči, ale také uvnitř – jasné hranice) žNejasné hranice vedou k prolnutí a znečitelnění kompetencí (nediferencovaná masa rodinných já - Bowen) ž„Zároveň musí s okolím komunikovat, aby nezanikl.“ ž(komunikace má obsahový a vztahový aspekt) ž„Systém se udržuje v ustáleném stavu pomocí zpětných vazeb.“ ž ž(Matoušek, 2003, s. 77) žUplatňuje se v ní působení: -Otcovské -Mateřské -Sourozenecké -Prarodičovské -Širší rodinné (tety, strýčkové) ž - ž žVytvoření na základě své koncepce sociální skutečnosti. Představa je propojena s místem, kde rodina žije. (bezpečí, co je žádoucí, možnosti) ž žVe své studii Reiss (in Matoušek) rozlišil 3 dimenze rodinného paradigmatu: ž1) konfigurace – ukazuje nakolik rodina pojímá své prostředí jako předvídatelné, nakolik je schopna objevovat ve společnosti pravidelnosti vysvětlující podstatné události ž2) koordinace – parametr vyjadřující, jak se rodina cítí být vnímaná svým sociálním prostředím. Jde o pojetí rodiny, její prestiž. ž ž3) uzavřenost – udává rovnováhu mezi otevřeností rodiny vůči novým zkušenostem a uchováváním rodinných tradic. ž žRodina jako první učitelka socializace ž= celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a začleňuje se tak do společnosti ž(Mareš, Walterová, 2003) ž žDítě si prostřednictvím rodiny osvojuje společenské normy, morální návyky, postoje a vytváří si rysy své osobnosti. ž(Mertin, Gillernová, 2010) ž ž ž žVýchovná (socializační) – poznávání mezilidských vztahů, formování „já“ dítěte; žEmocionální – uspokojování základních emocionálních potřeb (láska, bezpečí, …); žEkonomická – materiální zabezpečení žBiologická – biologická reprodukce společnosti prostřednictvím rodiny ž(Z hlediska vztahů ke společnosti je jednou z nejdůležitějších) ž žZkuste se nyní vymyslet konkrétní prvky, které by měla zabezpečovat rodina pro funkční socializaci? žvysoký stupeň soudržnosti a spolupráce v rodině, a to mezi všemi členy navzájem; žemočně pozitivní vztahy; žotevřenou, upřímnou a srozumitelnou komunikaci mezi všemi členy rodiny; žvzájemný respekt všech členů navzájem; žproměnlivou dělbu rolí, při které se respektuje zralost i zájmy jednotlivých členů rodiny; ždynamiku vztahů; žschopnost a dovednost rodiny překonávat zátěžové a konfliktní situace; žoporu rodiny v širším sociálním zázemí. ž Funkční rodina - nenarušené, schopné zabezpečit dítěti dobrý vývoj a prosperitu ž Problémová rodina - s výskytem poruch některých funkcí, které však vážněji neohrožují rodinný systém a vývoj dítěte v něm žDysfunkční rodina - s výskytem vážnějších poruch některých nebo všech rodinných funkcí, které bezprostředně ohrožují rodinu jako celek, a především vývoj dítěte ž Afunkční rodina - kdy poruchy jsou takového rozsahu a kvality, že rodina přestává plnit svůj základní účel. Dítěti závažným způsobem škodí, nebo dokonce ohrožuje jeho existenci. Řešením je umístění dítěte v náhradní rodinné výchově. ž(Podle Dunovského) žVztahy v rodině jsou definovány pravidly. ž(Kdo se má ke komu jak chovat.) žPravidla se projevují v komunikačních stereotypech rodiny. žVýzkumy rodinných interakcí se zaměřují na tyto kategorie: žJasnost žTéma (návaznost jednotlivých témat na sebe) žSvěřování (mluvčího i druhého, popř. odmítnutí) žSouhlas (jednoznačný, nejednoznačný) žVzájemné vztahy (negativní, pozitivní, neutrální) žOvlivňuje sebehodnocení dítěte a tím i psychický stav, činnosti a formování osobnosti v určitých aspektech. ž(Čáp) ž žRespektující komunikace v knihách: žRespektovat a být respektován žMluvit tak, aby nás děti poslouchaly žMateřská láska = OMYL? ž žVýzkumy: žškála postojů matky k dítěti (Dytrych, Matějček, Schuller, 1975) ž– od krajního odmítnutí, přes mírnější formy odmítání, k podmíněné akceptaci až po krajní přijetí – tzv. „vymodlené dítě“ ž ž„hospitalismus“ – děti vyrůstající mimo domov (6 – 15 měsíců je kritické období) ž ž ž žstudie 4 okruhů rodin – z nechtěného těhotenství, z rodin otců – alkoholiků, narozených dětí mimo manželství a dětí rozvedených rodičů. žDěti rozvedených rodičů dopadly nejlépe, protože v nejútlejším dětství vyrůstaly v harmonickém prostředí a ani deprese při rozvodu na dítě neměla tak velký vliv (70. a 80. léta) ž žC. Vallotton - intervenční studie programu raného začátku (Early Head Start – EHS) v Kalifornii určené pro sociálně slabší rodiny. Výsledky studie žMatky se dokázaly naladit více na emoce svých dětí. žZvýšil se počet pokusů dítěte o komunikaci s matkou. žSnížil se počet situací, kdy děti prokazovaly známky stresu. žPředpoklady pro harmonický socioemocionální psychický vývoj žPro malé dítě je vztah s matkou klíčovým vztahem žIntuitivní rodičovství ž žPrvotní komunikace: ž Neurohumorální spojení ž Smyslová komunikace ž Emocionální komunikace ž Protó-sociální chování dítěte ž Reflexivní úsměv dítěte ž Mateřská senzitivní perioda ž žRozvoj synchronní a asynchronní komunikace matka – dítě -Význam první poporodní hodiny -Do rozvoje synchronizace zasahuje případné odloučení -Pozitivní atmosféra pro vzájemnou komunikaci -Choreografie společných aktivit -Sání novorozence má tři komponenty: motorický ž chuťový ž zažívací ž ž ž Možné důsledky kvality prvotního kontaktu dítěte s matkou pro jeho další psychický vývoj žVnitřní modely (J.Bowlby došel k závěru, že na konci 1.roku má dítě základní znalosti o blízkém prostředí a další roky mu umožní tyto poznatky organizovat do „vnitřních modelů“, včetně obrazu sebe sama a matky. žBěhem prvních let se vytvoří určitý typ vazby dítěte s matkou: žVazba jistá žVazba úzkostná – nejistá, vzdorující žVazba vyhýbavá – úzkostná, nejistá žKomplementarita vztahu mezi JISTOU vazbou a samostatností dítěte (M.S. Ainsworthová aj.Bowlby -1950 Londýn) žJe několik typů dělení výchovných stylů. ž ž1) Tradiční - uspokojování potřeb dítěte ž2) Moderní - důraz na právo jedince realizovat vlastní očekávání ž3) Hledající - vrací se k přírodě, k přirozenému, akcentují psychický vývoj dítěte 3) žŠulová, 2005 ž1) Autokratický výchovný styl ž2) Demokratický výchovný styl ž3) Integračně-liberální styl ž tzv. „dítěcentrismus“ ž žrodiče věnují maximální zájem a péči dítěti ž žveškeré potřeby dítěte (materiální i vztahové) a jejich uspokojování je prvořadé ž žtento výchovný přístup se vyskytuje u materiálně labilnějších společenství, které se snaží zajistit především svoji budoucnost maximální péčí o děti a jejich rozvoj. ž ParentingStyle.gif ždůraz na právo jedince realizovat vlastní očekávání žrodiče vnímají dítě jako součást jejich života, jako znak jejich úspěchu genetického i výchovného žočekávají bezproblémový vývoj dítěte, úspěch v životě žpečlivě se připravují na rodičovství, občas ve svých plánech a každodenní realitě zapomínají na spontánnost, emoce, vzájemnost žněkteří z nich přetěžují děti různými zájmovými aktivitami, rané dětství vnímají jako velkou časovou investici na úkor své kariéry a vlastního volného času žsledují výsledky výzkumů zaměřených na raný vývoj, jednak proto, aby je maximálně integrovala do vlastního života, a též je velmi zajímá, jak lze nahradit vlastní absenci (fyzickou či psychickou): zda lze dítě umístit do předškolního zařízení bez jeho vývojové újmy, jak má vypadat čas trávený s dítětem, aby přinášel ovoce (speciální programy, PC programy), jaké kvality má mít „paní na hlídání“ a podobně. ž ž žrodiče akcentují pouto dítěte k matce a rodičům jako základní vztah pro vývoj psychiky dítěte žraná interakce rodiče s dítětem je zajímá z hlediska její přirozené podstaty žvrací se k přírodě, k přirozenému, inspirují se u přírodních národů žtento styl je zastoupen výraznou skupinou české populace v rodičovském věku žAutokratický styl – při tomto stylu vychovatel hlavně rozkazuje a zakazuje. Mnoho sám mluví, nepustí druhé ke slovu. Klade podmínky pro dosažení něčeho žádoucího, příjemného, např. pochvaly. Hojně vyhrožuje, varuje, trestá. Málo respektuje přání a potřeby dětí. Má zásadně jiná, širší a vyšší práva než děti. Dává dětem málo příležitosti k samostatnému jednání, způsobu řešení úloh apod. Při tomto stylu výchovy se ale zejména děti nevychovávají k samostatnému, iniciativnímu a tvořivému řešení problémů, rozhodování a jednání. Je to styl výchovy, který odpovídá přípravě pro podřízenou roli v nedemokratické společnosti, a ne k přípravě občana demokratického státu. žLiberální výchova – tato výchova je pro děti méně frustrující než autokratický styl, ale má i nepříznivé účinky. Vychovatel klade nízké požadavky, popřípadě nekontroluje jejich plnění. Nízká je výsledná úroveň vědomostí a dovedností dětí, zejména se nerozvíjí jejich svědomitost a vytrvalost. ž žSociálně – integrační styl – v tomto stylu přiznává vychovatel dětem lidská práva a důstojnost, respektuje v nich osobnost, bere je vážně, zejména je neponižuje. Podporuje jejich samostatnost a iniciativu. Působí spíše příkladem než množstvím příkazů a zákazů. Proto hojně užívá návrhů, otázek, podnětů pro děti, aby samy přemýšlely a účastnily se rozhodování. Nemluví stále sám a nechává mluvit děti. Pokud je nutno potrestat, volí formu, která dítě neponižuje. ž žDefinice pomocí čtyř základních aspektů: žrodinná atmosféra žSoudržnost žKomunikace žučení v rodině. ž(Cherri, 2008; Rabušicová a kol, 2011) žRodinou kulturu si každá rodina utváří na základě vnitřních zvyklostí a procesů. žChceme-li definovat rodinnou kulturu, která má pozitivní vliv na učení svých členů, můžeme říci, že v takové rodině je přátelská atmosféra, otevřená komunikace a velká míra rodinné soudržnosti. ž ž rodina s pozitivní kulturou je analogická konceptu učící se společnosti žJedná se o učící se rodinu, u které stejně jako u společnosti učení, je nezbytná silná kultura sdílení a učení mezi členy rodiny. žlze považovat rodinu za učící se společnost, pokud se její členové neustále učí a pokud mají velkou míru sdílení. Oba faktory pak mají vliv na pevnost a mocenské vztahy v rodině. ž žTakže pokud chápeme rodinu jako učící se společnost, stálost rodiny a silné vztahy jsou závislé na tom, jak intenzivní je sdílení (soudržnost), komunikace a rodinná atmosféra. ž ž žZkuste formulovat cíle, jaké by vaše dítě mělo být v jednom roce, ve dvou letech, ve třech letech? ž žS. Biddulph říká: „Se všemi batolaty je to těžké, ale není dobré chtít je „zlomit“ jen proto, že projevují sílu. Není správné ani jim ve všem vyhovět, protože tak je učíme, že když se budou hodně vztekat, dosáhnou toho, co chtějí. Proto je podstatné, abychom byli neústupní a uchovali si dobrou náladu.“ ž žMatka + otec = systém propojených nádob, změna v jedné nádobě způsobí změnu ve druhé ž žVýznam a nezastupitelnost obou rolí ž žKomplementární model chování svou pohlavních pólů ž(důležitost spontánního, přirozeného kontaktu s oběma rodiči) žMatka – snaha získat ničím nerušenou pozornost dítěte, udržovat blízkost, kontakt oční, tělesný, péče o komfort dítěte. ž žOtec – převažuje experimentování, explorace s dítětem; zjišťuje, co dítě umí, podněcuje jeho aktivitu, převažují živé interakce, někdy riskantní a pro dítě náročné. ž žPříklad v bazénu. žV čekárně. ž= určováno vzájemným dynamickým ovlivňováním následujících činitelů: ž žNadšení pro roli žPostavy vlastního otce jako modelu pro roli žPředstavy o otcovství získané z médií žOsobnost (temperament, charakter..) žKulturní, náboženská …. orientace žOtec je mostem , který vede do společnosti ž(viz Lamb, 1976, Le Camus, Zaouche-Gaudron, 1998) žOtcové: žDynamičtější chování se syny než s dcerami žPři hrách děti více pošťuchují, narušují jejich rovnováhu žVýznam pro otce: dítě zvyšuje jeho sebeúctu, sebepotvrzení. žV interakcích si vytváří reprezentaci svého otcovství. žCitliví a milující otcové – dvojníci (empatie, porozumění) žOtcové rovnostářského typu – kamarádi (rádi se dělí se svými problémy = zatěžují, nedávají dobrý model otcovství) žOtcové – machři (prodloužení vlastního já, osobní mužnost a identita je spjata s výkony syna, uspokojují své egocentrické potřeby) žOtec – psychopat (opak dvojníka, nevšímavost, necitlivost) žEgocentrický otec (dříve ve vztahu k ekonomice, dnes jako překážka k dosažení úspěchu, moci) ž ž= tzv. sourozenecká konstelace – pořadí sourozenců A.perfekcionista, spolehlivý, svědomitý, dělá si seznamy, systematický, kritický, vážný, studijní typ B.Vyjednavač, má nejméně fotografií v rodinném albu, vyhýbá se konfliktům, nezávislý, silné vazby ke skupině vrstevníků, mnoho přátel, individualista C.Intrikán, okouzlující, svádí vinu na druhé, předvádí se, společenský, dobrý obchodník, vychytralý, upoutává pozornost žHrají důležitou roli v určitých obdobích významnější, v jiných méně významnou žNabízejí situaci explorace žUčí reakce na individuální signály a vzorce chování ž žAlternativní rodičovská dyáda žPro děti významná alternativa v chápání dospělé autority žVnášejí: tvořivost, uvolněnost, cit nezatížený bezprostřední zodpovědností za vývoj dítěte ž žVýznam pro prarodiče: žSounáležitost, životní kontinuum, smysluplnost života žČÁP, J. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha: ISV, 1996. žBEAN, R. Jak rozvíjet tvořivost dítěte. Praha: Portál, 1995. žDE SINGLY, F. Sociologie současné rodiny. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-249-1 žDINKMEYER, D – McKAY, G. D. STEP: Efektivní výchova krok za krokem. Praha: Portál, 1996. žDOBSON, J. Výchova dětí. Brno: Nová naděje, 1995, s. 237. žHELUS, Z. Vyznat se v dětech. Praha: SPN, 1984. žHERZKA, H. S. Rozumíme svému dítěti? Praha: 1996. žKOMENSKÝ, J. A. Informatorium školy mateřské. Praha: SPN, 1958 žLEMAN, K. Sourozenecké konstelace. Praha: Portál, 1997. žMATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 1994. žMATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-325-3 žMATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN, 1992. žMATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. Praha: Avicenum, 1986. žMATĚJČEK, Z. Škola rodičů. Praha : MAXDORF, 2000. ISBN 80-85912-29-5 žMATĚJČEK, Z. – DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha: 1994. žMATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993. žMOŽNÝ, I. Rodina a společnost. Praha : Sociologické nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-86429-87-8 žROGGE, J-U. děti potřebují hranice. Praha: Portál, 1996. žSTŘELEC, S. a kol. Kapitoly z rodinné výchovy. Praha: Fortuna, 1992. žSOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2001. žŠULOVÁ, L. Raný psychický vývoj dítěte. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0877-4 žŠULOVÁ, L. Všechny příspěvky z Raabe. žYABLONSKY, L. Otcové a synové. Praha: Portál, 1995.