SOCIOKULTURNÍ DIMENZE UČENÍ A VYUČOVÁNÍ CJ/NJ, INTERKULTURNÍ UČENÍ
Přednáška 2
Věra Janíková
1

¢
¢Jazyk a kultura
¢
¢Jaké disciplíny se zabývají jazykem a kulturou?
¢
¢I(K)K – cíl výuky cizích jazyků, vymezení pojmů
¢
¢Rozvoj IKK – reálie (principy, obsahy, témata)
¢
¢Interkulturní učení/ výchova
¢
¢
2

JAZYK
¢
¢„Jazyk je systém sloužící jako základní prostředek lidské komunikace“ (Čermák, 1994, s. 11).
¢
¢„Komunikace je přenos informací mezi minimálně dvěma účastníky, […] a to prostřednictvím určitého
signálního systému znaků, zvl. pak systému jazykového.“ (Čermák, 1994, s. 11).
¢
3

KULTURA
¢souhrn typických životních forem národa, jeho hodnoty a pravidla soužití
¢
¢Kultura jako software lidské mysli – rozmanité způsoby myšlení, vnímání, cítění
¢
¢Kolektivní programování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny od druhé (Hofstede a
Hofstede 2006)
¢
¢
¢
¢
4

¢Kultura je naučená, protože je příliš složitá na to, aby bylo možno ji z generace na generaci
předat pouhým pozorováním a napodobováním, a naučit se ji lze pouze za účasti jazyka.
¢Proto je možné dané (lokální) kultuře porozumět pouze prostřednictvím porozumění jejímu jazyku.
¢
5

JAZYK A KULTURA
¢Jazyk jakožto základní prostředek lidské komunikace lze považovat za jeden z určujících znaků
daného etnika, národa, společenství vůbec.
¢Je i hlavním nástrojem socializace jedince – vědění, zákony, zvyky, kulturní tradici … si lidé
předávají primárně jazykem.
¢Jazyk je součástí kultury a podmínkou jejího fungování.
¢
6

INDIKÁTORY SETKÁNÍ JAZYKA A KULTURY
¢„Rich points“ (Agar 1994)
-místa, která nabízejí diferencovanější a hlubší vhled do jiné kultury
-během komunikace iniciují proces přehodnocování vlastních představ a očekávání
-slova, slovní spojení či fráze, jejich významy  jsou obtížně vysvětlitelné pomocí slovníkových
hesel
-pro jejich objasnění je znalost širšího kulturního kontextu zásadní (např. vlast).
¢
7

VYBRANÉ VĚDY ZKOUMAJÍCÍ VZTAH JAZYKA A KULTURY
¢Lingvistická antropologie/ etnolingvistika  (interdisciplinární studium jazyka jako kulturního
zdroje a mluvy jako kulturní praxe).
¢
¢Sociolingvistika
8

1. ETNOLINGVISTIKA
¢Zakladatel: Franz Boas (1856-1942)
¢Jazyk užívaný v  daném společenství není pouhým prostředkem komunikace, ale také bohatým zdrojem
informací o tom, na co klade daná kultura důraz a jak její nositelé strukturují svůj pohled na
svět.
¢Jazyk, kultura a myšlení jsou ve vzájemném  úzkém vztahu.
¢
9

¢
¢Etnolingvistika se zaměřuje na studium určitých částí kultury a toho, jakými lexikálními
jednotkami jsou zachyceny v jazyce rodilých mluvčích.
¢
¢Např. oblast příbuzenských vztahů a jejich jazyková klasifikace, názvosloví barev a barevných
odstínů, systémy oslovování a pozdravu, nebo např. slovní zásoba týkající se různých oblastí.
10

OTÁZKY, KTERÉ SI KLADE ETNOLINGVISTIKA
-Co činí jistá slova v jistém kulturním kontextu za nepřijatelná či dokonce vulgární a jak je při
překladu nebo použití v komunikaci vnímá kultura jiná?
-Jak se vyjadřuje zdvořilost?
-Jak se realizují kulturně specifické komunikační záměry jako jsou pozdravy, poděkování, odmítnutí,
vyjádření nesouhlasu.
-Jaké hodnotové systémy má daná kultura? apod.
¢
11

SYNOVEC
¢Z našeho termínu synovec jednoznačně nevyplývá, zda se jedná o syna sestry či bratra či syna
sourozenců partnera či partnerky určité osoby, kterou označíme jako ego.
¢Tento termín zařazuje osobu označenou jako synovec do určité kategorie v rámci příbuzenského
systému bez ohledu na konkrétní biologickou vazbu k egu, nerozlišuje tedy ani pokrevní a nepokrevní
příbuzenství.
12

¢Existují ovšem terminologické systémy (například súdánská nebo irokézská), v nichž jsou
příbuzenské vztahy rozlišeny daleko  přesnějším názvoslovím, z něhož lze jednoznačněji určit
vzájemný vztah označovaných osob, například zda jsou spřízněny v mateřské či otcovské linii.
¢Analýzou příbuzenské terminologie lze tedy dospět k významným zjištěním vypovídajícím o tom, jakým
vztahům v rodině a rodu byl připisován větší či menší význam.
¢
¢v rodových společenstvích sdružujících více generací a nukleárních rodin se antropologové
setkávají s daleko detailněji propracovanou terminologií týkající se příbuzenských vztahů, než v
industriální společnosti. (MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. 1999)
¢
13

TABU SLOVA
¢
¢výrazy neslušné, obscénní, nebo slova, jejichž užití je běžně zapovězeno a vyhrazeno pro určitou
posvátnou situaci.
¢
14

¢Příklad: užití slova "vůl", které v  našich kulturních podmínkách označuje vykastrovaného býka,
daleko častěji však ve spojení s osobou  vyjadřuje urážku znevažující inteligenci zmíněného
jedince, často také vzájemné oslovení členů určitých  sociálních skupin, toto oslovení hraje často
roli slovní výplně vkládané do řečových projevů příslušníků těchto skupin.
¢
¢V jiném jazykovém prostředí toto slovo vůbec nenese urážlivý význam a například v muslimském
kulturním okruhu nemá toto slovo ekvivalent, neboť islám zakazuje odebírání částí těl zvířat
zaživa, tedy i jejich kastraci.
15

2. SOCIOLINGVISTIKA
¢zabývá se "jazykem a společností, tj. souvislostmi a strukturami, které spojují nebo rozdělují
jednotlivce nebo skupiny  uvnitř společného sociálního rámce." (Salzmann 1997)
¢zkoumá jazyk v jeho sociálním kontextu
¢ani jazyk příslušníků určitého etnika nebo regionálně ohraničené kulturní skupiny není stejnorodý,
nýbrž se v něm vyskytují specifické variety způsobené např. odlišným náboženstvím, socioekonomickým
zázemím, profesí, vzděláním nebo věkem mluvčího…
¢
16

CÍL VÝUKY CIZÍCH JAZYKŮ
¢
¢
¢
¢Interkulturní komunikační kompetence
17

1. INTERKULTURNÍ KOMPETENCE
¢
¢…“interkulturně kompetentní jedinec je schopen komunikovat s jedinci z jiných zemí a kultur ve
svém mateřském jazyce; během této komunikace čerpá ze znalostí o interkulturní komunikaci,
postojích, dovednostech, předešlé zkušenosti atd.“ (Kostková 2012, s. 65).
¢
¢
18

INTERKULTURNĚ KOMUNIKAČNÍ KOMPETENCE
¢…. „umožňuje lidem komunikovat s lidmi z jiných zemí a kultur v jazyce cizím; znalosti o cizí
kultuře, jejích hodnotách, zvyklostech atd. jsou propojeny s jejich cizojazyčnou  komunikační
kompetencí, a to prostřednictvím schopnosti užívat cizí jazyk vhodně (sociolingvistická a
diskurzivní kompetence […] i na základě povědomí o specifických významech, funkcích a konotacích
cizího jazyka, tj. jazyka užívaného k interkulturní komunikaci.“ (Kostková 2012, s. 65)
19

INTERKULTURNÍ ROZDÍLY: NAPŘ. POZDRAVY
¢ V Turecku se zdraví při příchodu do obchodu „hayirli isler“ (zdravé obchody) nebo u kadeřníka
„sağlık“ (dobré zdraví)
¢V Paraguay se často při prvním setkání použije slovo pozdravné „mucho gusto“ (buď šťastný)
¢V Číně je ochotna k rozhovoru zjišťována pomocí odpovědi na otázku „chi-guo-le ma?“ (Už jste
jedl?)
¢Angl. „How do you do?“, nevyžaduje přímou odpověď, představuje pouze tzv. Echo-feedback.
¢
¢
¢
20

¢V našem i rakouském kulturním kontextu se setkáváme s obecným vyjádřením přání dobrého dne: „Guten
Tag“ (dobrý den), přičemž ale v Rakousku velmi často slýcháme výraz „Grüss Gott“ (Pozdrav pán
Bůh!), což je dnes sice již výrazem univerzálním, nicméně v sobě skrývá silnější náboženské
smýšlení Rakušanů, než je tomu například u Čechů, kde tento pozdrav z běžné komunikace vymizel.
21

„RUCE“ A KOMUNIKACE
¢Ruce hrají velkou roli. Obzvláště sensitivní je to u stisku ruky. Ptáme se: podat ruku? Stisknout?
Jak pevně apod.
¢V Rakousku a Německu je stisk ruky při podání povinný
¢Češi tisknou ruku s respektem
¢V jiných zemích se to nedělá
¢V Íránu se například netřese rukou ženě
¢Na Filipínách se muži zdraví silným poklepáním na záda
¢
22

ROZVOJ INTERKULTURNÍ (KOMUNIKAČNÍ) KOMPETENCE VE VÝUCE
¢
¢Obsahy výuky + témata
-mimojazykové (tzv. „reálie“ – „Landeskunde“)
-jazykové (lingvoreálie)
-
¢
23

REÁLIE
¢Původně: faktické znalosti o kultuře, vnímány odděleně  od jazykových obsahů
¢
¢Dnes: přirozená součást jazykové výuky:  jazyk + kultura jsou neoddělitelně spjaty, učím-li se
cizí/ jiný jazyk, učím se automaticky o cizí/ jiné kultuře
¢
¢
¢
¢
24

PRINCIPY
—Informace znalosti jsou sekundární (pomocné) – hlavní rozvoj I(K)K = jak se chovat v jiné kultuře,
při setkání s ní
—Vnímání a reflexe
—Srovnávání kultur a reflexe
—Eliminace hodnocení rozdílů
—
¢Obsahy + témata: viz ledovcový model kultur
¢
25

 LEDOVCOVÝ MODEL KULTUR (EISBERGMODELL DER KULTUREN)
¢Slouží v kulturologii ke zdůraznění toho, že jisté oblasti kultury jsou snadno „viditelné a
slyšitelné“ (např. jazyk, zvyky, odívání, jídlo), jiné/ většina na první pohled obtížně
identifikovatelné pro příslušníka jiné kultury – nacházejí se „pod vodní hladinou – skrytá část
ledovce): normy, hodnoty, postoje …. Jsou pro pochopení jiné kultury zásadní
¢
26

¢
¢
27

HODNOTY
¢Jádrem kultury
¢Jsou to pocity, které dávají směr a týkají se rozlišení:
¢ - zlého vůči dobrému
¢ - nebezpečného vůči bezpečnému
¢ - zakázaného vůči povolenému
¢ - morálního vůči nemorálnímu
¢ - slušného vůči neslušnému
¢ - ošklivého vůči krásnému
¢ - iracionálního vůči racionálnímu atd. (Hofstede/ Hoofstede 2006, s. 18)
28

KATEGORIZACE TÉMAT
¢sociokulturní rámcová témata
—rodina (formy spolužití, vztahy v rodině, role pohlaví),
—vztahy mezi generacemi,
—práce – volný čas (role v životě, hierarchie, záliby, témata rozhovoru atd.)
—vzdělávací instituce, vzdělávací cíle,
—sociální systémy,
—veřejný sektor/ osobní sféra
—
¢
¢
29

¢
¢transkulturní struktury:
—gender
—moc (vzdálenost moci)
—jedinec/kolektiv
—tradice/ pokrok
—štěstí a spokojenost
—život a smrt atd.
—
30

¢Témata každodenního života
—ritualizované formy komunikace v běžném životě – verbální a neverbální komunikace (např. způsob
zdravení se, gratulace, přípitky, pozvání, chování se na návštěvě, chování se při stolování apod.).
¢
¢
31

REÁLIE A VÝUKA NJ
¢Jsou vnímány ve výuce cizích jazyků jako princip, který je konkretizován v kombinaci
zprostředkování jazyka a kulturních informací pomocí různých aktivit/ výukových metod/ činností.
¢Ve výuce NJ: DACH(L)-Konzept
¢   - rovnoprávné zastoupení různorodosti „německé“ kultury (Německo, Rakousko, Švýcarsko aj.)
32

INTERKULTURNÍ UČENÍ/ VZDĚLÁVÁNÍ
¢rozvíjí:
¢lepší pochopení kultur v moderních společnostech;
¢větší schopnost komunikace mezi lidmi z odlišných kultur;
¢flexibilnější postoj ke kontextu kulturní odlišnosti ve společnosti;
¢lepší schopnost participace v sociální interakci a uznání společného dědictví lidstva.
¢
¢Interkulturní učení v rámci všech předmětů, i výuky CJ
¢
33

LITERATURA
¢SALZMANN, Z. (1997). Jazyk, kultura a společnost. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV
ČR.
¢BARKOWSKI, H./ KRUMM, H.-J. (Hrsg.) (2010). Fachlexikon Deutsch als Fremd- und Zweitsprache.
Tübingen/ Basel: Francke Verlag.
¢ČERMÁK, F. (2001). Jazyk a jazykověda. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum.
¢ČERNÝ, J. Dějiny lingvistiky. (1996). Olomouc: Votobia, 1996.
¢HERINGER, H.-J. (2010). Interkulturelle Kommunikation. Tübingen: Narr Francke Verlag.
¢POKORNÝ, J. (2010):  Lingvistická antropologie. Praha: Grada.
¢PRRŮCHA, J. (2010): Interkulturní komunikace. Praha: Grada.
¢KOSTKOVÁ, K. (2012). Rozvoj interkulturní komunikační kompetence. Brno: MU.
¢HOFSTEDE, G./ HOFSTEDE, G.J. (2006). Kultury a organizace. Software lidské mysli. Spolupráce mezi
kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde.
¢
¢
¢
34

¢
35