Státověda – obsah

1. Stát, vznik, funkce.

2. Státní moc, dělba, státní orgány.

3. Ústava, struktura a její funkce.

4. Parlament, struktura a působnost.

5. Vláda a její výkonné orgány.

6. Státní správa.

7. Samospráva a její orgány.

8. Volby, typy, charakteristika.

9. Politika, charakteristika.

10. Politické subjekty ( strany, hnutí, koalice ).


                                             Státověda
                                   přehled doporučené literatury

Ø  Filip, j., Svatoň, J.: Státověda. Wolters Kluwer, 2011, 400 s.

Ø  Klíma, K. a kol. Státověda. Plzeň, 2006.

Ø  Balík, Z.: Komunální politika. Grada, 2009, 250 s.

Ø  Ústava České republiky - č. 1/1993 Sb.

Ø  Vymezení  pojmu

Ø  Státověda - vědní obor, který se obecně věnuje studiu veřejné moci a mechanismům jejího
uplatňování.

Ø  Předmětem studia státovědy jsou zákonitosti tvorby a uplatňování veřejné moci.

Ø  Subjekty uplatňování veřejné moci jsou především stát, instituce pro výkon samosprávy a jejich
orgány.

Ø  Státověda ze tedy zabývá zejména státem, orgány veřejné moci a mechanismy uplatňování veřejné
moci.




                                               Stát

Ø  Vymezení  pojmu

Ø  Obecně politická forma organizace společnosti

Ø  Machiavelli - zavádí pojem "stát„. Stát je neutrální, neboť nezahrnuje myšlenku dobra ani zla.
Jeho hlavním a jediným zájmem je rozšíření a udržení moci, kterou neudržuje řád, ale vojenská síla.

Ø  Hobbes definuje stát jako tzv. společenskou smlouvu mezi jednotlivcem a panovníkem. Dle jeho
názoru král přejímá veškerou výkonnou, zákonodárnou a soudní moc, proti které není žádné odvolání.

Ø  Hegel stát chápe jako politickou jednotku určenou územím, obyvatelstvem a autonomní vládou.
Příslušnost k tomuto státu je dána občanstvím.

Ø  Podstatu státu tvoří

Ø  Státní území

Ø  Obyvatelstvo státu

Ø  Aparát státní moci

Ø  Povaha státu je podmíněna

Ø  Charakterem společnosti (obyvatelstvo, národ,

      občané, cizinci)

Ø  Charakterem státní moci (monarchistická, aristokratická, mocensky vyvážená a kontrolovatelná)

Ø  Charakterem uplatňování práva (samostatnost soudů, rovnost občanů před zákonem)

Ø  Charakterem péče o obecné blaho

                                           Funkce státu

Ø  Vnitřní
Jsou zajištěny právním systémem státního útvaru a vykonávány byrokratickým aparátem.

Ø  Bezpečnostní – zajištění bezpečnosti občanů a jejich majetku a vnitřní zabezpečení fungování
státu, jeho institucí a orgánů na území státu.

Ø  Třídně - potlačovatelská – chrání legitimní společenské vztahy.

Ø  Právní – zajištění respektování právního řádu ve všech oblastech činnosti společnosti a také
práv a svobod občanů.

Ø  Ekonomická – stanovení podmínek pro fungování ekonomiky a jejich garance.

Ø  Sociální – zajištění nemocných a starých občanů a těch, kteří ztratili prostředky obživy.

   Kulturní – péče o kulturní dědictví, rozvoj vzdělanosti ( školství a vědy), hmotné a duchovní
                                        kultury a výchovy.

Ø  Vnější

Ø  V mezistátních vztazích řeší:

Ø  Zajištění vztahů s dalšími státy ( diplomacie),

Ø  Regulaci zahraničního obchodu ( stanovení podmínek a okolností pro zahraniční obchodní vztahy),

Ø  Obranu území před případným napadením, zapojení státu do boje o světový mír a mezinárodní
bezpečnost.

Funkce státu se v návaznosti na vývoj společnosti mění.

Ø  Příkladem je dříve uznávaný nástroj politiky státu vést útočnou válku v zájmu rozšiřování svého
vlivu a území.

Ø  V současnosti je výše uvedené pojetí vyloučeno.

Ø  Nově se naopak objevují úkoly státu v oblasti ochrany životního prostředí.

Ø  Proměňují se vlivy mezinárodního charakteru. Nadnárodní organizace  jako Evropská unie uplatňuje
veřejnou moc bez souhlasu členských států.

Ø  Postupná koncentrace původní roztříštěné moci feudálů do rukou panovníka (centralizace moci),

Ø  Transformace moci mezi státní orgány – legislativa, exekutiva …,

Ø  Stát přestává být panovníkovým majetkem a soustřeďuje moc,

Ø  Odstraňuje výsady šlechty, univerzit, církve …,

Ø  Stát se odděluje od církve, není založen na náboženství ale na výkonu státní moci podle práva,

Ø  Utváří se princip státní suverenity (J. Bodin) a základy mezinárodního práva.





Státní aparát, území a obyvatelstvo

Ø  Státní aparát je utvářen hierarchicky uspořádanými správními orgány jejichž chod zajišťuje nový
stav – úřednictvo. Vzniká profesionální armáda, policie, soudy a pro chod státu se pravidelně
vybírají daně.

Ø  Státní území je vymezeno pevnou státní hranicí. Toto by dříve ani nebylo možné vzhledem k
předchozí absenci přesných měřických a kartografických metod.

Ø  Utváří se vztah mezi jedincem a státem – občanství. Při vzrůstajícím počtu a mobilitě obyvatel
od 18. století (rušení nevolnictví) zaručuje stát svým občanům základní práva a svobody.

Státní moc

Vyznačuje se politicko-právními charakteristikami.

Ø  Politický charakter vypovídá o míře demokracie.

Ø  Organizace státu – státní mechanismus – institucionálně zajišťuje výkon státní moci a zajišťuje
státní suverenitu.

Ø  Výrazná změna orientace státní moci v uplynulých 100 letech. Počátkem 20. st. panoval názor, že
státní moc nemusí respektovat práva jedince jestliže se jedná o státní účel. Současné pojetí naopak
akcentuje postavení a práva jedince.

Podle nezávislosti a převažující činnosti se státní orgány člení na:

Ø  Parlamentní (zákonodárné).

Ø  Exekutivní (výkonné) – hlava státu, vláda a orgány státní správy.

Ø  Ochrany práva (soudní) – soudy a ombudsmani (státní zastupitelství bývá někdy řazeno mezi orgány
výkonné).

Státní orgány

Ø  Parlamenty – zastupitelský charakter

Ø  Hlavy státu – jejich postavení a činnost závisí na formě vlády (patří mezi nejvyšší státní
orgány)

Ø  Vlády – řídí státní politiku a zodpovídají za výkon státní správy, mají normotvornou pravomoc.

Ø  Ministerstva a ústřední orgány státní správy - Národní bezpečnostní úřad, Český statistický úřad
Český telekomunikační úřad, Energetický regulační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,
Správa státních hmotných rezerv

Ø  Územní orgány státní správy

Ø  Soudy, místní zastupitelství, ombudsman

Charakteristické rysy moderního státu:

Ø  Právní stát – zákon stanovuje pravidla chování státních orgánů jako ochranu před libovůlí
státních orgánů. Vymezuje působnost a pravomoci státních orgánů. Soudnictví je nezávislé.

Ø  Demokratický stát – zajišťuje vliv lidu na státní moc a vládu ve státě.

Ø  Sociální stát – usiluje o zmírňování rozdílů vyplývajících z napětí mezi svobodou ve společnosti
a sociálními potřebami obyvatel – minimální příjem, sociální politika …

Ústava

Ø  Ústava jako projev  moderního státu

Ø   Psané dokumenty „základního práva“ se objevují od 17. st.: 1634 - Švédsko, 1653 - Anglie.

Ø  Vznikají i jako analogie k přírodovědnému pokroku – racionální přístup se uplatňuje i ve
společenských vědách a ústava vyjadřuje uplatnění společenských zákonitostí.

Ø  Funkce ústavy jako společenské smlouvy samotných občanů, kteří si ji sami schvalují.

Ø  Dělba moci pro institucionální záruku svobody jednotlivce

Ø  Funkce ústavy

Ø  Ústava reguluje základní vztahy ve společnosti.

Ø  Právní – základní zákon zajišťující fungování státní moci a ochranu práv a svobod jedince.

Ø  Politická – stanovuje základní pravidla politického boje o moc ve státě.

Ø  Ideologická – vyjadřuje charakter a zaměření dané společnosti.

Ø  Kulturní – odráží obecnou kulturu a povahu národa, projevuje se v právní a politické kultuře.

Ø  Ústavy Československé a České republiky

Ø  Prozatímní ústava (1918 -1920) přijata Národním výborem československým

Ø  Ústavní listina Československé republiky (1920 -1948) přijata Národním shromážděním
československým.

Ø  Ústava Československé republiky (1948 - 1960) přijata Ústavodárným národním shromážděním.

Ø  Ústava Československé socialistické republiky (1960 - 1993) přijata Národním shromážděním,
významně změněna 1968 ústavním zákonem o československé federaci.

Ø  Ústava České republiky (1993 - ) přijata Českou národní radou

Ø  Ústava České republiky

Ø  Preambule

Ø  Hl.1. Základní ustanovení (včetně odkazu na Listinu základních práv a svobod)

Ø  Hl.2. Moc zákonodárná

Ø  Hl.3. Moc výkonná

Ø  Hl.4. Moc soudní

Ø  Hl.5. Nejvyšší kontrolní úřad

Ø  Hl.6. Česká národní banka

Ø  Hl.7. Územní samospráva

Ø  Hl.8. Přechodná a závěrečná ustanovení


Ø  Ústava České republiky - Preambule

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,
kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské
společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky





Ø  Ústava České republiky – Hlava první, základní ustanovení

Ø  ČR je svrchovaný a demokratický právní stát, který dodržuje mezinárodní závazky.

Ø  Lid je zdrojem státní moci, která slouží všem občanům prostřednictvím orgánů moci. Občan může
činit, co není zákonem zakázáno.

Ø  Politický systém je volnou soutěží politických stran na demokratických principech. Politická
rozhodnutí vycházejí z vůle většiny a dbají na ochranu menšin.

Ø  Součástí ústavního pořádku je Listina základních práv a svobod.

Ø  Je zaručena samospráva územních samosprávných celků.

Ø  Stanoví-li ratifikovaná mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se smlouva.
Mezinárodní smlouva může přenést některé pravomoci na mezinárodní instituci. Vláda informuje
Parlament o závazcích vyplývajících z těchto smluv.

Ø  Hranice může změnit jen ústavní zákon. Hlavním městem je Praha. Vyjmenovává státní symboly.

Ø  Ústava České republiky – Hlava druhá, moc zákonodárná

Ø  Zákonodárná moc náleží dvojkomorovému Parlamentu – Poslanecké sněmovně (200 na 4 roky) a Senátu
(81 na 6 let).

Ø  Volby do PS podle poměrného zastoupení, do S podle většinového systému.

Ø  Mandát zaniká, nesložením platného slibu, uplynutím voleb. období,

Ø  vzdáním se mandátu, ztrátou volitelnosti, rozpuštěním PS (jen u poslanců) a neslučitelností s
funkcí prezidenta, soudce či jiné dle zákona.

Ø  Poslance ani senátory nelze trestně stíhat za jejich projevy a hlasování v Parlamentu.

Ø  PS může zřizovat vyšetřovací komise a jako své orgány výbory a komise.

Ø  Při rozpuštění PS může Senát přijímat zákonná opatření. Jsou dočasná, pokud je nová PS neschválí
na své první schůzi.

Ø  Komory Parlamentu jsou usnášeníschopné při třetinové účasti. Pro schválení bezpečnostních
opatření (např. válečný stav nebo vojenské mise) je zapotřebí třípětinové většiny.

Ø  Návrhy zákonů PS může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda a zastupitelstvo vyššího
územního samosprávného celku.

Ø  Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu a vybraných obraných a záchranných aktivitách.

Ø  Vláda rozhoduje o průjezdu nebo přeletu cizích vojenských sil přes ČR a jejich účasti na
vojenských cvičeních v ČR.

Ø  Návrh zákon schváleného PS je postoupen Senátu, který jej schválí, zamítne nebo pozměněné vrátí.

Ø  O Senátem nepřijatém zákonu hlasuje PS a schválen je nadpoloviční většinou všech poslanců.
Pozměněný návrh je buď schválen, nebo je hlasováno o původním návrhu – nadpoloviční většina všech
poslanců.

Ø  Prezident má právo vrátit přijatý zákon (ne zákon ústavní). PS může nadpoloviční většinou
vrácený zákon schválit.

Ø  Přijatý zákon podepisuje prezident, předseda PS a předseda vlády a v platnost vstupuje jeho
vyhlášením.

Ø  Ústava České republiky – Hlava třetí, moc výkonná - prezident

Ø  Je hlavou státu, je volen v přímých volbách na 5 let a není z výkonu funkce odpovědný.

Ø  Pokud není zvolen v prvním kole nadpoloviční většinou, pak do druhého kola postupují dva
nejúspěšnější kandidáti – zvolen je kandidát s nejvyšším počtem hlasů.

Ø  Návrh na prezidenta podává nejméně 10 senátorů, 20 poslanců nebo peticí 50 tis. občanů ČR

Ø  Prezidentem může být občan volitelný do Senátu a to max. dvakrát za sebou.

Ø  Prezident jmenuje a odvolává předsedu a členy vlády a odvolává vládu. Jmenuje soudce, členy
Bankovní rady ČNB, prezidenta NKÚ, generály.

Ø  Je vrchním velitelem ozbrojených sil. Má právo vracet zákony a odpouštět či zmírňovat soudní
tresty. Uděluje státní vyznamenání.

Ø  Zastupuje stát navenek, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí.

Ø  Má právo účastnit se a vystupovat na schůzích PS a Senátu.

Ø  Nelze jej trestně stíhat. Senát může dát ústavní žalobu pro velezradu a hrubé porušení ústavy.
Ústavní soud ho může zbavit vykonávat prezidentský úřad.

Ø  Ústava České republiky – Hlava třetí, moc výkonná - vláda

Ø  Je vrcholným orgánem výkonné moci – předseda, místopředsedové, ministři.

Ø  Prezident jmenuje předsedu a na jeho návrh členy vlády. Do 30 dnů od jmenování žádá PS o důvěru.
Jestliže důvěru nezíská, proces se opakuje.

Ø  Vláda může požádat PS o vyslovení důvěry.

Ø  PS může vládě vyslovit nedůvěru – návrh podává min. 50 poslanců.

Ø  Po nevyslovení důvěry nebo vyslovení nedůvěry podá vláda demisi.

Ø  K přijetí usnesení vlády je zapotřebí nadpoloviční většiny všech členů.

Ø  Předseda organizuje činnost vlády, řídí schůze, vystupuje jejím jménem.

Ø  Vláda je oprávněna k provedení zákona vydávat nařízení.

Ø  Ministerstva a správní úřady lze zřídit pouze zákonem. Společně s orgány územní samosprávy mohou
v mezích zákona vydávat právní předpisy.

Ø  Ústava České republiky – Hlava čtvrtá, moc soudní

Ø  Je vykonávána nezávislými soudy a nezávislými soudci.

Ø  Ústavní soud – 15 soudců jmenovaných prezidentem na 10 let. Bez souhlasu Senátu nesmí být
trestně stíháni.

Ø  Ústavní soud rozhoduje:

Ø   o zrušení  zákonů a právních předpisů, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,

Ø  stížnosti samosprávných orgánů proti nezákonnému zásahu státu,

Ø  o ústavní stížnosti proti zásahu veřejné moci do základních práv a svobod,

Ø  o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu,

Ø  o některých opatřeních k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu,

Ø  ve sporech o kompetencích státních orgánů a orgánů územní samosprávy,

Ø  o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem před ratifikací, do rozhodnutí nemůže být
smlouva ratifikována.

Ø  Soudci ÚS jsou vázáni pouze ústavním pořádkem.

Ø  Soudy

Ø  Poskytují ochranu právům a jenom soudy rozhodují o vině a trestu.

Ø  Jsou tvořeny: okresními, krajskými a vrchními soudy, Nejvyšším správním soudem a Nejvyšším
soudem.

Ø  Vrcholným soudním orgánem je Nejvyšší soud, kromě případů v kompetenci Ústavního soudu nebo
Nejvyššího správního soudu.

Ø  Soudce má právnické vzdělání a jmenuje ho prezident.

Ø  Soudci rozhodují v senátu nebo jako samosoudci.

Ø  Zákon stanoví kdy se rozhodování účastní i další občané.

Ø  Účastníci řízení mají před soudem stejná práva.

Ø  Jednání před soudem je ústní a veřejné. Vyhlášení rozsudku je veřejné.

Ø  Ústava České republiky – Hlava pátá, Nejvyšší kontrolní úřad

Ø  Je nejvyšší a nezávislý kontrolní orgán dohlížející na hospodaření se státním majetkem a plnění
státního rozpočtu.

Ø  Prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident.

Ø  Působnost, struktura a další je stanoveno zákonem.

Ø  Ústava České republiky – Hlava šestá, Česká národní banka

Ø  Je ústřední bankou státu.

Ø  Hlavním jejím cílem je cenová stabilita. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.

Ø  Působnost, postavení a další je stanoveno zákonem.

Ø  Ústava České republiky – Hlava sedmá, Územní samospráva

Ø  Česká republika je členěna na obce – základní územní samosprávné celky, a na kraje – vyšší
územní samosprávné celky

Ø  Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávné celky lze jen ústavním zákonem.

Ø  Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona,
a jen způsobem stanoveným zákonem.

Ø  Obce a kraje jsou veřejné korporace s vlastním majetkem a hospodařením, spravují je
zastupitelstva.

Ø  Členové zastupitelstva jsou voleni v tajných volbách a funkční období je čtyřleté.

Ø  Zastupitelstva mohou vydávat obecně závazné vyhlášky.

Ø  Listina základních práv a svobod

Právní zakotvení má zvláštní status – je součástí ústavního pořádku, ale není přímo součástí textu
ústavy.

Ø  Hl.1. Obecná ustanovení

Ø  Hl.2. Lidská práva a základní svobody

Ø  Hl.3. Práva národnostních a etnických menšin

Ø  Hl.4. Hospodářská, sociální a kulturní práva

Ø  Hl.5. Právo na soudní a jinou právní ochranu

Ø  Hl.6. Ustanovení společná

Ø  Listina základních práv a svobod, Hl. první, Obecná ustanovení

Ø  Základní lidská práva a svobody jsou zaručeny.

Ø  Demokratický stát se nesmí vázat na ideologie ani náboženství.

Ø  Co není zákonem zakázáno, je povoleno.

Ø  Základní práva a svobody jsou zaručeny bez ohledu na rasu, náboženství, pohlaví, politické
smýšlení, původ, majetek aj.

Ø  Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

Ø  Listina základních práv a svobod - Hlava druhá, Lidská práva a základní svobody

Ø  Právo na život a jeho ochranu před narozením.

Ø  Trest smrti je nepřípustný.

Ø  Nedotknutelnost osoby, její svobody a soukromí.

Ø  Pouze zákonné důvody umožňují osobu stíhat nebo zbavit svobody.

Ø  Zadržená osoba musí být do 48 hodin propuštěna nebo předána soudu.

Ø  Soud musí do 24 hodin rozhodnout o propuštění nebo vazbě.

Ø  Právo na lidskou důstojnost a ochranu jména a osobních údajů.

Ø  Právo na ochranu soukromého a rodinného života.

Ø  Právo na majetek a dědění.

Ø  Vlastnictví nesmí být zneužito.

Ø  Daně a poplatky stanoví jen zákon.

Ø  Obydlí je nedotknutelné. Prohlídka jen na příkaz soudce, zásahy pouze na ochranu života, zdraví
a ohrožení veřejné bezpečnosti.

Ø  Zaručeno je listovní tajemství a tajemství zpráv telefonických, telegrafických aj.

Ø  Je zaručena svoboda pohybu a pobytu. Nikdo nemůže být nucen opustit území republiky.

Ø  Zaručena je svoboda myšlení a náboženského vyznání, vědecké a umělecké tvorby.

Ø  Nikdo nemůže být nucen k výkonu vojenské služby, pokud je to v rozporu se svědomím nebo
náboženstvím.

Ø  Právo svobodně projevovat své náboženství.

Ø  Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.

Ø  Zákon může tato práva omezit z důvodu ochrany veřejné bezpečnosti, zdraví a práv a svobod
druhých.

Ø  Je zaručeno právo svobody projevu a na informace.

Ø  Každý může své názory vyjadřovat svobodně.

Ø  Cenzura je nepřípustná.

Ø  Je zaručeno petiční právo – žádosti, stížnosti  a návrhy orgánům státu a samosprávy.

Ø  Shromažďovací právo.

Ø  Právo na svobodné sdružování včetně politických stran a hnutí.

Ø  Právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo prostřednictvím volených zástupců.

Ø  Právo na rovný přístup k voleným a  jiným veřejným funkcím.

Ø  Listina základních práv a svobod – Hlava třetí, Práva národnostních a etnických menšin

Ø  Příslušnost k národnostní či etnické skupině nesmí být na újmu.

Ø  Je zaručen všestranný rozvoj – kulturní, jazykový, národnostní.

Ø  Dle zákona je umožněno vzdělávání ve vlastním jazyku.

Ø  Právo spolupodílet se na řešení věcí týkajících se těchto menšin.

Ø  Listina základních práv a svobod – Hlava čtvrtá, Hospodářská, sociální a kulturní práva

Ø  Svoboda volby povolání a podnikání.

Ø  Právo na přiměřené hmotné zabezpečení pro občany, kteří ne vlastní vinou nemohou získávat
prostředky na své životní potřeby.

Ø  Odborové organizace vznikají nezávisle na státu, nesmí se omezovat nebo zvýhodňovat některé.

Ø  Právo na stávku nemají soudci a příslušníci ozbrojených složek.

Ø  Právo na spravedlivou mzdu a uspokojivé pracovní podmínky.

Ø  Zvýšená ochrana pro ženy, mladistvé a zdravotně postižené.

Ø  Právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a v nemoci.

Ø  Právo na ochranu zdraví – zejména pro těhotné ženy a mladistvé.

Ø  Děti mají právo na rodičovskou péči.

Ø  Právo na vzdělání, povinná školní docházka.

Ø  Bezplatné vzdělání na základních, středních školách a vysokých školách.

Ø  Právo na příznivé životní prostředí a na informace o stavu ŽP.

Ø  Listina základních práv a svobod – Hlava pátá, Právo na soudní a jinou právní ochranu.

Ø  Každý se může domáhat svého práva u soudu.

Ø  Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu či státního orgánu.

Ø  Právo odepřít výpověď hrozí-li trestní stíhání sobě nebo osobě blízké.

Ø  Právo na právní pomoc a na tlumočníka.

Ø  Právo na veřejné projednání a možnost vyjádřit se k důkazům.

Ø  Jen zákon stanoví co je trestným činem a jaký trest lze uložit.

Ø  Jen soud rozhoduje o vině a trestu.

Ø  Každý je považován za nevinného, pokud nebyl pravomocně odsouzen.

Ø  Každý má právo na přípravu obhajoby a obhájce.

Ø  Právo obžalovaného odepřít výpověď.

Formy vlády

Ø  Formy vlády podle hlavy státu - monarchie

Ø  Stále čtyři desítky států uplatňují monarchii.

Ø  Absolutistická – dnes již minimálně. Veškerá moc zákonodárná, výkonná  i soudní je soustředěna v
osobě panovníka. Ten stojí „nad“ zákonem (Saudská Arábie, Omán, Brunei). Zvláštní pozici má
Vatikán, kde monarcha je volen.

Ø  Konstituční – dnes nejrozšířenější. Panovník je formálním představitelem státu. Výkonnou moc má
vláda zodpovědná parlamentu. Hlavní roli mají politické strany.

Ø  Formy vlády  - republika

Ø  V současnosti nejčastější forma vlády

Ø  Parlamentní a prezidentská forma – vyjadřuje zejména závislost, resp. nezávislost moci vládní a
výkonné.

Ø  V parlamentní formě závisí vláda na důvěře parlamentu a odpovídá mu za výkon funkce. Odpovědnost
selektivní (jednotliví ministři) Slovensko, Chorvatsko, nebo kolektivní, kde vláda padá po
vyslovení nedůvěry jako celek – ČR.

Ø  V některých zemích je nedůvěra vyslovena kancléři (SRN, Maďarsko), pak Spolkový sněm většinou
hlasů volí nového kancléře.

Ø  Prezidentská forma vlády – výkonná složka, jejíž hlavou je prezident, je volena. Stanovisko
prezidenta je rozhodující.  Nezávisí tedy na rozložení politických sil v parlamentu. Prezident a
legislativa jsou na sobě nezávislí. V parlamentním systému je funkce prezidenta spíše formální.

Ø  Přechodné systémy prezidentsko-parlamentní (Rumunsko, Srbsko, Ukrajina, Rusko). Prezident
předsedá vládě, určuje politiku státu. Není odpovědný parlamentu.

Ø  Formy vlády podle původu moci

Ø  Autokracie

Ø  Absolutismus – výsadní postavení panovníka, centralizace politické a hospodářské moci, armáda,
správní aparát.

Ø  Diktatura – autoritativní uchopení moci jednotlivcem či úzkou skupinou.

Ø  Totalitarismus – na bázi prosazování politické ideologie.

Ø  Demokracie

Ø  Zastupitelská

Ø  Přímá

Parlament

Ø  Hodnoty a principy

Ø  Uplatnění principu většiny.

Ø  Všeobecné a rovné svobodné právo a svobodné volby.

Ø  Parlament jako reprezentace lidu (reprezentativní a  politicky vázaný mandát)

Ø  Pluralita politických, ekonomických a sociálních zájmů

Ø  Pluralita názorů je vyjadřována politickými stranami.

Ø  Složení

                               Počet poslanců – pevný nebo pohyblivý (např. jeden
poslanec na 50 tis. voličů).

Ø  Faktory ovlivňující složení:

Ø  Federativní

Ø  Národnostní

Ø  Pohlaví

Ø  Rotace

Ø  Věk

Ø  Vzdělání

Ø  Struktura

Ø  Jednokomorové parlamenty převládají

Ø  Dvoukomorové zejména ve federativních státech

Ø  Působnost

Ø  Ústavodárná

Ø  Zákonodárná

Ø  Iniciativně politická – jednání o vnitřní a zahraniční politice

Ø  Kontrolní – ústavnost a zákonnost, rozpočet, dotazy, interpelace.

Ø  Vnitřní – jednací řád, vydávání poslanců k trestnímu stíhání, finance.

Ø  Pravidla činnosti

Ø  Svolávání schůzí, zahájení, kvorum.

Ø  Jednání, hlasování a zápisy.

Ø  Postup přijednání o důvěře vládě.

                Práva poslance

Ø  Být volen do orgánů parlamentu

Ø  Vystupovat v parlamentu

Ø  Aktivní účast na jednání orgánů, kde není členem

Ø  Požadovat informace od orgánů státní správy a vlády

Ø  Klást otázky vládě

Ø  Vytvářet poslanecké kluby či frakce

Ø  Na poslaneckou imunitu

Ø  Na materiální zabezpečení

                Povinnosti poslance

Ø  účastnit se jednání sněmovny a sněmovních orgánů

Ø  Mluvit k věci a dodržovat pořádek

Tvorba zákona


Způsob stanovení obsahu zákona

Ø  Vládnoucí třída bez omezení určuje, co je právem, tedy co je v jejím zájmu – marxistické pojetí
práva.

Ø  Nejedná se o tvorbu, ale o nalézání práva podle přirozených (rozumových, božích) zákonů,
zjistitelných rozumem nadanými lidmi – Hobbes.

Ø  Prakticky se postupuje mezi dvěma výše uvedenými krajnostmi

                Příprava zákona – 2 etapy

Ø  Legislativní záměr – potřeba právní úpravy – záměr zpracovat návrh zákona.

Ø  Většina návrhů zákonů vzniká v rezortech, následuje mezirezortní připomínkování a výsledek
projedná vláda.

Ø  Vláda má zákonodárnou iniciativu a předkládá parlamentu zákon ke schválení.

Ø  Návrh zákona může být podán poslanci, obvykle vytvořen v orgánech parlamentu.

Ø  Zákonodárný proces má 4 stádia.

Ø  Zákonodárná iniciativa –  obvykle v prezidentské formě vlády nemůže předkládat návrh zákona
exekutiva, v parlamentní nemůže parlament jako celek.

Ø  Projednání návrhu zákona – systém několika čtení. Složitější ve dvoukomorových parlamentech –
souhlas obou komor.

Ø  Konečné hlasování o návrhu zákona podle zásady většiny.

Ø  Vyhlášení zákona

Ø  Časové údaje  významné pro existenci zákona

Ø  Den schválení – den úspěšného ukončení hlasování o návrhu.

Ø  Den platnosti – den zveřejnění zákona v úřední sbírce.

Ø  Den účinnosti – od kdy lze zákon aplikovat. Např. platí-li zákon pro právní vztahy před dnem
platnosti se označuje jako retroaktivní.

Hlava státu

Nejvyšší představitel státu a jeden z nejvyšších státních orgánů

V monarchii:

Ø  V řadě moderních států se zachovala monarchistická hlava státu – VB, Dánsko, Švédsko, Norsko,
Benelux, Španělsko, Japonsko.

Ø  Postavení panovníka blížící se absolutistické monarchii – Saudská Arábie a další.

V republice:

Ø  Nejvyšší představitel státu s některými exekutivními funkcemi

Ø  Nejčastěji má označení prezident – státní, federální, spolkový.

Ø  Je volen buď přímo (Francie, Rusko, ČR) či prostřednictvím volitelů (USA). Dále parlamentem
(Švýcarsko) nebo shromážděním zástupců parlamentu a delegátů z jednotlivých zemí či regionů (SRN,
Itálie).

Ø  Délka mandátu nejčastěji 4 nebo 5 let. Výjimky – Itálie 7 let, Švýcarsko 1 rok.

Ø  Omezení věková – např. 35 let v USA, ČR 40, Itálie 50.

Nejčastější pravomoci:

Ø  Zastupování státu navenek

Ø  Sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv

Ø  Vrchní velitel ozbrojených sil

Ø  Jmenování diplomatických zástupců

Ø  Právo vrátit návrhy zákonů

Ø  Jmenování a odvolávání předsedy vlády, ministrů, soudců apod.

Ø  Aktivní účast na jednání vlády

Ø  Udělování amnestie

Postavení v různých formách vlády:

Ø  Prezidentská forma vlády – prezident vládne, předsedá vládě (kabinetu). Členové vlády disponují
jen takovou pravomocí, kterou jim prezident v přenesené působnosti umožní.

    Řídí zahraniční politiku, v USA  předkládá zprávu o stavu Unie.

Ø  V parlamentní formě vlády je postavení spíše formální – může ale rozpouštět parlament, vetovat
zákony, parlamentní souhlas – důvěru s jmenovanou vládou.

Ø  V přechodné formě – neoprezidentský systém, řídí výkonnou moc např. prostřednictvím ministerské
rady, navrhuje případné nov=é projednání zákona, ve stavu ohrožení disponuje mimořádnými
pravomocemi.

Vláda

Vláda (rada ministrů, kabinet ministrů) patří mezi kolegiální nejvyšší státní orgány.

Způsoby ustavení vlády:

Ø  Monarchie –  v absolutistické  je panovník neomezen ve výběru členů vlády, v konstituční
respektuje politické síly.

Ø  Prezidentská republika – členové kabinetu jsou jmenování prezidentem.

Ø  Parlamentní republika – prezident jmenuje předsedu vlády, na jeho návrh jmenuje ministry.

                Typy vlády:

Ø  Vláda s rezortním systémem –  v čele je ministerský předseda. Vláda má řídící a koordinační
funkce. Předseda zprostředkovává v případě nutnosti dohodu mezi ministry – ČR, Rakousko.

Ø  Vláda s prvním ministrem (premiérem) – premiér má silné postavení (VB) je předsedou nejsilnější
politické strany v Dolní sněmovně. Obdobné postavení má kancléř v SRN. Určuje základní směry
politiky a řídí činnost vlády.

Ø  Vláda –výbor. Švýcarská spolková rada – parlament ji nemůže v celém funkčním období vyslovit
nedůvěru. Rozhodnutí jsou činěna vládní většinou. Každoročně se mění prezident.

Ø  Monokratická vláda – prezident USA je nejvyšší představitel exekutivy, vláda má poradní
charakter, prezident, pokud nestanoví jinak, rozhoduje sám.

Vykonávané funkce:

Ø  Stanovování cílů státní politiky

Ø  Koordinování činnosti státního aparátu

Ø  Informování a komunikace  - zejména vůči parlamentu

Ø  Kontrola a dozor

Ø  Rozhodování a nařizování jako součást řídících činností

Ø  Reprezentace

Veřejná správa

Veřejná moc vykonávaná mimo zákonodárnou a soudní moc je prováděna jako „veřejná správa“

Zahrnuje:

Ø  Orgány státní správy – vládní a ostatní orgány státní správy

Ø  Orgány veřejnoprávních korporací – orgány územních veřejnoprávních korporací ale také zájmových
(profesních) veřejnoprávních korporací. Tyto orgány vykonávají část výkonu veřejné správy

Ø  Společným znakem obou druhů orgánů je výkon veřejné moci. Hovoříme o nich také jako o správních
orgánech, resp. úřadech.

Typy obecních zřízení  (podle Balík, S. 2009)

Ø  Plná samospráva– veškerá veřejná správa v území (obcích) je vykonávána jako samospráva. Je pod
kontrolou parlamentu. Označován jako anglický.

Ø  Oddělená státní správa a samospráva – v území existuje jak zvláštní orgán státní, tak i
samosprávný. Označován jako francouzský.

Ø  Smíšená veřejná správa – na orgány územní samosprávy jsou přeneseny některé úkoly státní správy
– v těch fungují jako státní správy řízené nadřízenými státními orgány. Označován jako německý.

Orgány státní správy

Ø  Ústřední orgány státní správy – ústřední a výkonný charakter, řídící pravomoc vůči podřízeným
územním orgánům státní správy.

Ø  V jejich čele je buď ministr (člen vlády) nebo ředitel, předseda (není členem vlády).

Ø  Při ustavování vedoucích ústředních orgánů platí většinou jmenovací princip.

Ø  Kontrola – vyslovení důvěry či nedůvěry, interpelace a dotazy členů parlamentu, vyšetřovací
výbory

Ø  Struktura ministerstev

Ø  monokratický model, v čele je ministr či státní tajemník a spolu s náměstky či podsekretáři řídí
výkon státní správy

Ø  kolegiální orgán, v čele je předseda s formálními pravomocemi, rozhoduje usnesení kolektivního
grémia.

Ø  Rozhodování ministerstev:

Ø  řízení ministerstva  a podřízených orgánů státní správy včetně orgánů samosprávy vykonávajících
státní správu  v přenesené působnosti,

Ø  rozhodování o záměrech a návrzích ministerstva,

Ø  obecně závazné právní předpisy jako projev nařizovací pravomoci ministerstev.

Územní orgány státní správy

Zajišťují výkon státní správy v jednotlivých administrativně či jinak vymezených částech území
státu. Jsou podřízenými orgány ústřednímu orgánu státní správy.

Ø  Místní a územní orgány státní správy – sledují územně-správní uspořádání (okres, kraj), mají
obecnou působnost, ne však ve všech činnostech (jiné orgány státní správy či samospráva), v čele
prefekt (departement - Fr. It.), oblastní prezident (SRN).

Ø  Územně dekoncentrované orgány státní správy - sledují územně-správní uspořádání, nemusí být
zřízeny v každé jednotce, mají k ní specializovanou působnost ( policejní, daňová, finanční, ve VB
hospodářsky plánovací..), jsou nezávislé na místních orgánech státní správy.

Samospráva

Podílí se na výkonu části veřejné moci, která zbývá mimo moc státní. Je státem v příslušném rozsahu
svěřena veřejnoprávním korporacím.

Územní  a zájmové korporace:

Ø  V České republice jsou územními veřejnoprávními korporacemi obce a kraje,

Ø  Jsou vymezeny územím nebo činností, které vykonávají,

Ø  Samospráva jako právnická osoba se soustavou samosprávných orgánů,

Ø  Mají vlastní hospodaření a rozpočet.

Územní samospráva

Spravuje své (v ČR obecní či krajské) záležitosti a k tomu si zřizuje samosprávné orgány.

Ø  Samospráva vede k pluralitě moci – větší svoboda jedince.

Ø  Bez samosprávy nelze hovořit o plné demokracii a svobodné vládě.

Ø  Politická povaha je vyjádřením politického práva občanů na samosprávu.

Ø  Podporuje princip subsidiarity – veřejná správa co nejblíže občanům.

Ø  Stát není schopen zajišťovat výkon veřejné moci v celém území pouze prostřednictvím centrálních
státních orgánů – přenáší část působnosti na územní samosprávu.

Samostatná působnost a její omezení

Ø  Státní orgány a orgány krajů mohou do samostatné působnosti zasahovat, jen vyžaduje-li to
ochrana zákona, a jen způsobem, který zákon stanoví.

Ø  Povinnosti ukládá obecně závaznou vyhláškou – k zabezpečení veřejného pořádku, k pořádání
sportovních a kulturních podniků, k udržování čistoty ulic a veřejné zeleně apod.

Územní samospráva - obec

                               Občan

Ø  Státní občan ČR

Ø  Trvalý pobyt v obci

                Právo

Ø  volit a být volen do ZO

Ø  hlasovat v místním referendu

Ø  vyjadřovat se na ZO

Ø  vyjadřovat se k rozpočtu, podávat návrhy, připomínky a podněty

Ø  má i vlastník nemovitosti v obci – s výjimkou volebního a hlasovacího práva


      Území

Ø  Každá část území ČR je součástí některé obce

Ø  Obec má alespoň jedno katastrální území

      Sloučení

Ø  Dvě nebo více obcí se mohou dohodou sloučit

Ø  Rozhodují ZO případně po návrhu občané v referendu

Ø  Právním nástupce je obec, která nezaniká

Ø  Obdobně vzniká či zaniká městská část ve statutárním městě

Územní samospráva – samostatná působnost obce

Ø  Obec v samostatné působnosti pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o
vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů - bydlení,
ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového
kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.

Ø  Vydává obecně závazné vyhlášky

Ø  Zakládá a zřizuje právnické osoby

Ø  Zřizuje obecní policii

Ø  Uděluje čestné občanství

Ø  Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně. Obec vede účetnictví

Ø  Majetek obce musí být chráněn před zničením, poškozením, odcizením nebo zneužitím.

Ø  Obec je povinna trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky

Ø  Záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako
výpůjčku obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením
na úřední desce

Územní samospráva – orgány obce

Ø  Zastupitelstvo obce:

Ø  Schvaluje zásady rozvoje obce

Ø  Volí starostu, místostarostu, zřizuje výbory ZO

Ø  Schvaluje rozpočet a závěrečný účet obce

Ø  Zřizuje příspěvkové organizace (školy) a obecní policii

Ø  Zakládá právnické osoby (komunální služby)

Ø  Deleguje a navrhuje zástupce obce do orgánů obchodních společností s účastí obce

Ø  Vydává obecně závazné vyhlášky a vyhlašuje místní referendum

Ø  Navrhuje a schvaluje změnu hranic obce a slučování obcí.

Ø  Rozhoduje o názvech ulic a částí obce

Ø  Uděluje čestná občanství a ceny obce

Ø  Má klíčové kompetence v majetkové oblasti

Ø  Rada obce (v obcích s více než s 15 zastupiteli):

Ø  Rozhoduje ve věcech obce jako jediného společníka obchodní spol.

Ø  Rozhoduje o zřizování odborů OÚ a počtu pracovníků OÚ

Ø  Připravuje návrhy pro jednání ZO a zabezpečuje plnění usnesení ZO

Ø  Projednává a řeší podněty zastupitelů a komisí

Ø  Zřizuje komise a jmenuje jejich členy

Ø  Rozhoduje o uzavírání nájemních a výpůjčních smluv

Ø  Starosta a místostarosta – je součástí obecní rady, spíše formální pozice

Ø  Jmenuje a odvolává tajemníka OÚ, ale se souhlasem ředitele krajského úřadu

Ø  Pokud není tajemník, pak vykonává funkci zaměstnavatele nejen vůči uvolněným zastupitelům, ale i
vůči zaměstnancům OÚ

Ø  Zajišťuje spolupráci s policií při zabezpečování veřejného pořádku

Ø  Odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce

Ø  Může pozastavit výkon usnesení rady – rozhodnutí je pak na ZO

Ø  Obecní úřad a tajemník

Ø  OÚ tvoří starosta, tajemník, místostarosta, tajemník a zaměstnanci OÚ

Ø  Může se členit na odbory – určuje rada

Ø  Zajišťuje výkon přenesené působnosti

Ø  Plní úkoly uložené ZO, radou nebo starostou

Ø  Tajemník se účastní schůzí ZO s hlasem poradním.

Tajemník nesmí zastávat politické funkce

Ø  Výbory ZO (povinně finanční a kontrolní) a komise rady (libovolně)

Ø  Finanční výbor kontroluje hospodaření s majetkem a financemi obce

Ø  Kontrolní výbor kontroluje plnění usnesení ZO a rady, dodržování právních předpisů ostatními
výbory a OÚ na úseku samostatné působnosti.

Ø  V částech obce může být zřízen osadní výbor

Ø  Komise (dopravní, sociální, životního prostředí …) předkládají náměty radě. Zvláštní komisí je
přestupková – jako zvláštní orgán ji může zřídit a jmenovat člena starosta.

Volby

Ø  Do obecního zastupitelstva

Ø  Do krajského zastupitelstva

Ø  Do parlamentu ČR – poslanecké sněmovny a senátu

Ø  Prezidenta ČR

Ø  Do Evropského parlamentu

Volby

Ø  Vyhlašuje prezident (mimo volby prezidenta) nejpozději 90 dnů před jejich konáním.

Ø  Konají se obvykle ve dvou dnech – v pátek 14.00 – 22.00 a v        sobotu 8.00 – 14.00


                Právo volit

Ø   mají občané obce ve věku nejméně18 let dosažených v den     voleb


                Volit nemůže

Ø  odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody (volby do zastupitelstev),

Ø  zbavený  způsobilosti k právním úkonům

Ø  Volební orgány

Ø    Státní volební komise,

Ø    Dle druhu voleb min. vnitra, zahraničí,

Ø    Český statistický úřad,

Ø    krajský úřad, Magistrát hlavního města Prahy,

Ø    obecní úřad, městský úřad,

Ø    starosta, primátor,

Ø    okrsková volební komise.

Organizují a zajišťují průběh a vyhodnocení voleb

Ø  Obecní úřad

Ø    zajišťuje volební místnosti pro okrskové volební komise,

Ø    zajišťuje vybavení a pracovní síly,

Ø    vede seznam voličů

Ø    řeší stížnosti a archivuje volební dokumentace od     volebních komisí,

Ø  Okrsková volební komise

Ø    dbá o pořádek ve volební místnosti,

Ø    zajišťuje a dozírá na průběh hlasování,

Ø    sčítá hlasy a vyhotovuje zápis o průběhu a výsledku hlasování

Ø    odevzdává volební dokumentaci obecnímu úřadu.

Ø  Člen volební komise

Ø    občan ČR, věk nejméně 18 let,

Ø    není kandidátem v dané obci,

Ø    je oprávněným voličem.

Ø  Zásady hlasování před okrskovou volební komisí

Ø   volič hlasuje osobně,

Ø   pořadí je dáno příchodem do volební místnosti,

Ø   volič prokazuje totožnost a státní občanství,

Ø   volič, který není na seznamu a prokáže své právo hlasovat, bude dopsán a může volit

Ø   v prostoru pro úpravu lístků nesmí nikdo jiný být,

Ø   volič může ze závažných důvodů hlasovat mimo volební místnost – 2 členové volební komise s
přenosnou schránkou

Volby do zastupitelstva obce

Ø  Kandidátní listiny

Ø    podávají volební strany, 66 dnů před volbami

Ø    nezávislý kandidát nebo sdružení připojí petici s podpisy voličů podporujícími její
kandidaturu,

Ø    petice obsahuje jméno, datum a místo narození, místo trvalého pobytu,

Ø    počet potřebných podpisů je dán velikostí obce,

Ø  obsahují název zastupitelstva obce,

Ø   název volební strany,

Ø   jména, věk a povolání kandidátů,

Ø   jejich politickou příslušnost,

Ø   pořadí na kandidátní listině