Úvod do sociální psychologie Předmět a metody sociální psychologie Historický exkurz PhDr. Denisa Denglerová, Ph.D. Co je to sociální psychologie? lSociální psychologie – typická hraniční disciplína, na pomezí psychologie a sociologie. lDodnes přítomnost dvou větví – psychologizující a sociologizující lHistoricky první cíl – hledat pojítko mezi strukturou osobnosti (kognitivní, emocionálně motivační, volně regulační procesy) a strukturou sociální reality. lPostoj – klíčový pojem, který na počátku 20. století pomáhá definovat předmět oboru, zkoumání a diagnostika postojů (např. postojové škály) jako metoda oboru lPatří mezi základní psychologické disciplíny, čerpá z ní mnoho aplikovaných disciplín l„Americká“ disciplína – ze 180 učebnic jich cca 150 vyšlo v USA, pragmatický přístup, leckdy není předmět oboru nadefinován l První období ve vývoji oboru lNultá etapa – studium davu, duše davu, celek x jednostlivosti, Gustav Le Bon Psychologie davu l1879 Gustav Adolf Lindner (Rakousko-Uhersko) Základy sociální psychologie, předběhl dobu l1908 – konec 2. světové války lKlíčový rok 1908 – vyšli první učebnice dvě učebnice lTémata lTeorie a výzkum postojů lJá a vztahy já s okolím lProcesy utváření skupinové normy (východisko pro studium konformity) lStyly vůdcovství (Kurt Lewin) lTeorie vztahu frustrace a agrese (John Dollard) l Druhé období ve vývoji oboru l1945 – 1969 lRozšíření záběru témat – postoje ustupují do pozadí, objevuje se výzkum malých sociálních skupin, skupinové dynamiky, sociální percepce a komunikace, agrese, atraktivity, lásky a přátelství lHlavní metoda – experiment v laboratorních podmínkách lKauzální způsob, který vysvětluje chování jedince a skupiny lSnaha vytvořit jednotnou teorii lSnaha a následné rozčarování nad praktickou využitelností – válka ve Vietnamu, rasové konflikty Třetí období ve vývoji oboru l1970 – až do současnosti lHledání nové metodologie lSnaha přivést obor k řešení každodenních sociálních problémů člověka lNormativní způsob vysvětlování sociálního chování jedince lAnalýza diskurzu – metoda, která přes jazykové prostředkystuduje způsob, jakým člověku popisuje a vysvětluje stav věcí a jak je prožívá lSociální konstrukcionismus – realita je vytvářena a udržována sociálně, konstrukcí vytváříme v závislosti na kontextu bezpočet, záleží na člověku, jakou verzi přijme (např. vymezení nemoci a zdraví)