Pedagogická diagnostika Cíle předmětu •Cílem předmětu je: • osvojit si teoretické základy pedagogické diagnostiky; •vytvořit elementární praktické diagnostické dovednosti; •dovednosti a vědomosti pro aplikaci diagnostických a evaluačních postupů s využitím na SOŠ (SOU). Pedagogická diagnostika •Úkolem pedagogické diagnostiky jako vědecké disciplíny je: • sledování a rozpoznávání úrovně vzdělání žáka v podobě : •podmínek, •průběhu, •příčin, •a výsledků vzdělávání. • Základní rysy Pe Di - 1 •objektivita: učitel by se měl snažit odhlédnout od svých subjektivních pocitů a postojů k žákovi, nenechat se ovlivnit prvním dojmem či opakujícím se neúspěchem žáka, „různé tlaky“; •reliabilita: spolehlivost bádání, jehož výsledek se projeví v tomtéž měřítku i s odstupem času – tutéž známku dostane i příště; •validita: zda opravdu diagnostikuji to, co bylo zamýšleno – test vědomosti x dovednosti x postoje - opravdové zjišťování jednotlivých vědomostí či dovedností, tzn. přizpůsobení tohoto zjišťování možnostem a schopnostem daného dítěte. Základní rysy Pe Di -2 •komplexnost: celkový pohled na žáka - nechápat žáka jako izolovaný element – brát v úvahu faktory, které na něj působí; •vědomí dlouhodobosti procesu: neustálý vývoj pedagogické reality - volba optimálních metod; •individuální vývoj žáka: apel na volbu metod dle potřeb osobnosti dítěte nikoliv dle kalendářního věku x také vnímat individualitu žáka (rozdílný přístup k různým metodám – nemluví = maluje. • Pedagogická diagnóza •Je ústní nebo písemné vyjádření výsledků diagnostického šetření edukačního procesu Ž. •Účelem pedagogické diagnostiky je stanovení závěrečné diagnózy na základě poznání jedince nebo skupiny. •Diagnóza je často doporučením pro rozhodování o variantách příští výchovné strategie či požadavek na změnu. •Je to hodnocení? Hodnocení •Hodnocení = proces – součást diagnostiky - vedle indikování, identifikování, klasifikování, interpretování, prognózování a regulování součástí diagnostiky. •Zhodnocení (jako součást diagnózy) - je vyjádření úrovně vědomosti, návyku, dovednosti, postoje, schopnosti, motivu, zájmu atd. podle předem stanovených kritérií (norem). •Škály - blíže při testech a dotaznících Klasifikace •Jedna z nejvýznamnějších forem zhodnocení vzdělávacích výsledků a chování žáků. •Vzniká kvantifikací zhodnocení (jako součásti diagnózy) pomocí stupňů klasifikační škály. •Tyto stupně jsou vyjádřeny výroky, slovy nebo čísly – různé typy klasifikace. Typy pedagogické diagnostiky -1 (podle O. Zelinkové 2001): •a) diagnostika normativní - slouží potřebám společnosti = výsledek diagnostikování srovnáván s výsledky reprezentativního vzorku celé populace --- zjištuje , zda žák a jeho výkony jsou srovnatelné s většinou populace stejného věku, zda zaostává apod. •- slouží např. k posuzování možností dalšího studia. •b) diagnostika kriteriální - opět srovnává s obecně stanovenými meřítky •- snaží se určit úroveň, ve které se žák nachází, jaké dovednosti zvládá, Typy pedagogické diagnostiky - 2 (podle O. Zelinkové 2001): •c) diagnostika individualizovaná - neužívá žádné srovnávání - sleduje postup a dosaženou úroveň za určitý časový úsek. Je předpokladem pro pozitivní motivaci k dalšímu snažení, rozvoji •- velmi potřebná u méně úspěšných nebo jakýmkoliv způsobem handicapovaných a znevýhodněných dětí. - - - správně stanovená diagnóza muže předejít vzniku možných problému ve vývoji. •d) diagnostika diferenciální - slouží k rozlišení stávajících a přetrvávajících obtíží, které mohou mít stejné projevy, ale různé příčiny. Tři základní úrovně pedagogické diagnostiky -1 •Přirozená diagnostika - první - elementární úroveň - odhalování vých. vzděl. problému - není snaha o jeho komplexní řešení. •Vyznačuje se povrchností - nejsou používány diag. nástroje = závěry nejsou vyvozovány na základě vědeckých zjištění. •Jde převážně o sociální percepci (vnímání), které podléhá určitým zákonitostem - máme tendenci uvažovat o ostatních v určitých kategoriích, stereotypech a schématech •Pozor na různé efekty vnímání = efekt prvního dojmu; „halo - efekt“, vlivy sympatie a antipatie, předsudky, stereotypizace… •Klad - rozpoznávání určitých jevů, citlivosti na jisté reakce, vnímání a registraci některých příznaků - zvýšení diagnostického zájmu o problém, který má pak učitel chuť dále řešit. Tři základní úrovně pedagogické diagnostiky -2 •Pedagogická (didaktická) diagnostika - druhá úroveň -hodnocení výsledků výuky žáků s absencí další psychologické interpretace. •Používá diagnostické metody a nástroje. •Zpravidla se jedná o základní způsob hodnocení, který porovnává výkon s požadavkem nebo normou. •Nejčastěji používaným a zažitým nástrojem je didaktický test. •Porovnání zvládnutí učiva s definovanou normou, porovnání žáků mezi sebou navzájem, porovnání výsledků žáka s výsledkem populace, porovnání výsledků skupin žáků nebo sledování pokroku žáka v učení. •V současné době kritika didaktických testů – z důvodu potřeby individualizovanějšího přístupu k dětem a „srovnávací techniky“ stále méně vyhovují účelu objektivního hodnocení. Tři základní úrovně pedagogické diagnostiky -3 •Třetí úroveň = autodiagnostika učitele - veškerá diagnostická činnost je přirozeně prostoupena osobností učitele – •Učitel ovlivňuje celý výchovně-vzdělávací proces – vliv na diagnostiku. •Reflexivní učitel - výstižný termín pro charakteristiku této úrovně - jedná se tedy o vlastní reflexi podílu na procesu a výsledku výchovně-vzdělávacího procesu. •Učitel by měl umět zhodnotit svoji odpovědnost, svou výukovou činnost, uvědomit si možný rozvoj, korekce, nápravy nebo např. identifikovat problém v komunikaci. • (Krykorková, Chvál, 2007) Třídění diagnostik a diagnóz: •(1) Podle časového období: •- vstupní, •- průběžná, •- výstupní. •(2) Podle délky času šetření: •- okamžitá, •- dlouhodobá. •(3) Podle hloubky šetření: •- orientační, •- základní •- detailní. • Diagnostické aktivity •indikování (zjišťování výskytu – je x není), •identifikování (rozpoznávání druhu – jaký je), •klasifikování (třídění do kategorií – kam patří), •hodnocení (stanovování úrovně – jak je závažný), •interpretování (vysvětlování příčin, podmínek – proč je takový), •prognózování (předpovídání vývoje – jak se bude vyvíjet dál), •regulování (navrhování usměrňování vývoje – co s tím dělat). • Předmět diagnostiky: •(1) Pedagogické konstrukty: •vědomosti žáka; •dovednosti žáka; •návyky žáka; •poznávací zájmy žáka; •postoje žáka k předmětu; •styl učení se žáka v předmětu; •sociální vztahy. • Hlavní funkce diagnostiky: •poznávání osobnosti žáka, •orientace učitele i žáků ve výuce, •zpětnovazební kontrola při řízení výuky, •kontrola plnění výukových cílů, •hodnocení žáků, •stimulace a motivace žáků, •plánování další výuky, •formování osobnosti žáků, •instruování žáků v autodiagnostice, •další učení žáků. Etapy diagnostiky: •formulace vstupní diagnostické hypotézy, •volba a příprava diagnostických metod a nástrojů, •získávání údajů (vlastní šetření), •zpracování údajů, •interpretace a vyhodnocení zpracovaných údajů, •stanovení diagnózy. Metody pedagogické diagnostiky •1 Pozorování – častá metoda, z psychologie •Cílevědomé, soustavné a plánovité vnímání jevu a procesu, které směřuje k odhalení podstatných souvislostí a vztahu sledované skutečnosti. • Diagnostické pozorování má přesne vymezený objekt (KOHO), je vedeno určitou myšlenkou (JAK) zaměřeno k určitému cíli (PROČ). • Je přesně organizováno, probíhá podle stanoveného plánu a pozorované jevy a procesy jsou přesně registrovány. •Závěr pozorování tvoří analýza výsledku pozorování. •Výsledek není jen popis – odráží vztahy - tvorba hypotéz. • Metody pedagogické diagnostiky •Pozorování lze rozdělit: •- podle vztahu k objektu pozorování na přímé a nepřímé; •- podle délky pozorování na krátkodobé a dlouhodobé; •- podle objektu pozorování - extrospekci (pozorování jiných) a introspekci (sebepozorování). •Použití - neustále - nejen ve výuce ale i při jiných činnostech mimo školní třídu – přínosné •Zaměřeno na projevy, které lze zaznamenat – určité chování je vždy reakcí na určité vnitřní psychické projevy. •Zkušenost a opakované pozorování dovolí diagnostikovi vyvodit správné závěry. •Pozorování vlastních reakcí na žáka se stává důležitým faktorem pro diagnostiku. - může jít o nevědomé posilování negativních projevu žáka Metody pedagogické diagnostiky •Rozhovor • Poskytuje bezprostřední odpovědi a odhaluje aktuální nastavení respondenta, který mu umožňuje osobní kontakt. • Strukturovaný rozhovor - může být použit samostatně a směřuje vhodnou volbou otázek k určitému cíli. •Nestrukturovaný rozhovor - většinou pouze doplňuje další metody. Metody pedagogické diagnostiky •Dotazník: souhrn písemně položených otázek • existuje široká škála jeho variací; •výhodou je - předem formulované otázky a následné lehké vyhodnocení; •malá autentická hodnota, kterou naopak nabízí forma s otevřenými odpověďmi – ovšem složitější na konečné zpracování; •má omezené možnosti - doporučuje se pro účely diagnostiky vždy kombinovat s metodami dalšími. Metody pedagogické diagnostiky •Test - obsahuje stejné úkoly pro všechny zkoumané osoby a má přesně stanoven způsob hodnocení výsledku. •Výhoda - umožnují statistické zpracování výsledků a jejich názorné vyjádření. •Tvorba testu – náročné - vyžaduje odbornou a P-P připravenost. •Vlastnosti testu - validita (test meří to, co měřit má) a reliabilita (měří přesně a spolehlivě, při opakování dává stejné výsledky). •Při interpretaci a zobecnování dosažených výsledku je třeba postupovat velmi promyšleně – použít další metody. •V pedagogické praxi jde zpravidla o nástroj systematického zjištování (měření) výsledků výuky. •Testy – standardizované x nestandardizované Metody pedagogické diagnostiky •Anamnéza: •shrnutí dosavadního vývoje dítěte a jeho respektování; •pomůže učiteli pochopit aktuální stav žáka; •pomůže učiteli hledat možná východiska pro další práci. •Dvě základní složky: rodinná a osobní anamnéza. Metody pedagogické diagnostiky •Zkoušky ústní a písemné •Ústní zkoušení = specifická forma rozhovoru, který směřuje ke specifickému cíli. • Důležité je správné zvládnutí techniky kladení otázek – u obou forem - ústní tak formy písemné. •Možnost získání cenných materiálů pro analýzu kvantitativní nebo kvalitativní. •Důležitá už prvotní volba písemné x ústní. •Volit vždy takovou, aby již samotná forma zkoušky žáka neznejistila (poruchy učení, poruchy pozornosti, duševní choroby apod.). Metody pedagogické diagnostiky •Sociometrické metody - slouží zejména ke zjišťování : • vztahů ve skupinách, • míry vlivu jednotlivce ve skupině, •k objasnění kladných nebo záporných vztahů mezi jednotlivci a skupinami. •Napomáhá ke stanovení: • adekvátních výchovných opatření, •určení nástroje prevence sociálně-patologických jevů nebo při přípravě vyučování (skupinová práce, projektová výuka apod.), •existují testy dostupné učitelům. •(J. L. Morano) nebo sociometricko-ratingový dotazník (SO-RA-D). Metody pedagogické diagnostiky •Analýza prací žáků: - nejdůležitější je kvalitní rozbor žákových chyb – práce s chybou. •Diagnostika umožňuje najít chybu, ale je nutné hledat i cestu k jejímu odstranění. • Ukazuje nejen úroveň osvojení učiva, ale • také kvalitu práce učitele. Metody pedagogické diagnostiky •Analýza pedagogické dokumentace: při jejich analýze si lze uvědomit: • širší rámec výuky – mezipředmětové vztahy •údaje o Ž – známky z jiných předmětů; •zdravotní a jiné problémy Ž. Metody pedagogické diagnostiky •Ananalýza učebnice a učebních pomůcek: •Na základě rozboru učebnice a dalších pomůcek by měl být U schopen volby nejefektivněji použitelných zástupců těchto podpůrných materiálů. •výběr učebnic by měl vycházet ze znalosti -chararakteru třídního kolektivu, - jeho dynamiky -individuálních potřeb jednotlivých jeho členů. Metody pedagogické diagnostiky •Hra: není omezena pouze na mladší děti, ale l lze používat i u starších žáků; • hra může U pomoci sledovat: –- komunikaci, –- soustředění, –- motoriku, –- sociální kontakty, –- uplatnění fantazie a další faktory. Metody pedagogické diagnostiky •Projekt - nástroj, který ukazuje: •komunikační úroveň jednotlivých žáků; •míru jednotlivých klíčových kompetencí; •dovednost pracovat v týmu. •Především lze diagnostikovat: • - kompetence sociální a personální; • - kompetence k řešení problému. • Metody pedagogické diagnostiky •Portfólio: Soubor různorodých prací žáka a dalších materiálů dle (jeho) uvážení. •Slouží jako odraz žákovyy osobnosti •Ukazuje, čemu žák dává přednost při výběru témat. •Lze poznat, jaký učební styl asi preferuje. Požadavky na diagnostiku: •(1) objektivita (uznaná žáky i rodiči): •nezávislost diagnostika na diagnostikované osobě, •hodnocení podle přesných a předem stanovených norem •(2) spravedlivost (uznaná žáky i rodiči): •(3) přiměřenost: •rozsah diagnózy odpovídající významu šetřeného jevu •vhodná četnost šetření. •(4) kvalita: •promyšlená strategie šetření, •analyticko-syntetický přístup, •systémově-strukturální přístup (soubor prvků, vnitřní skladba prvků), •sledování vnějších a vnitřních podmínek výuky.