Distribuce českých fonémů

(způsob rozložení fonémů vzhledem k sousedním fonémům a spojování fonémů do skupin)


1. Čeština se vyhýbá hiátu, tj. spojení dvou samohlásek patřících k různým slabikám.

(Dvě samohlásky ve slovech domácích se vyskytují jen: na švu předponovém neuměl, nebo na švu
složeniny modrooký, kde netvoří diftong.)


2. Souhlásky se často seskupují po 2–3 na kterémkoliv místě slova (vzlykat, podkroví, příjezd),
zdvojené souhlásky (gemináty) na švu slov (nevinný).


3. Na rozhraní částí slova se setkávají souhlásky artikulačně blízké – těžce vyslovitelné (hoďte,
krkonošský).


4. Domácí citově neutrální slova neobsahují hlásky: ó, g, f (kromě doufat, zoufat).


5. Domácí citově neutrální slova nemívají většinou na počátku samohlásky a, e, i (auto, embargo,
inteligence).


6. Domácí citově neutrální slova nemívají skupiny souhlásek – rg, rch, nt (argot, chirurg,
archeologie, absolvent).


7. Znakem expresivních slov jsou spojení „měkkých“ souhlásek ť, ď, ň, š, ž, č, ř se samohláskami o,
u (ďobat, čuně).