Je listopad, ten odřiles,

a na Vltavu zrovna dnes

spustila se z mračen

hejna kačen.


*


Hoblík – hleďme – hoblík,

inu, tu mě máte,

tančí za mnou hoblovačky

jako pentle zlaté.


*


I husa mluví řečí matek,

posadí-li se u housátek,

a volá na ně dojatá:

Kdepak jste, moje děti zlaté!

A když se na ně podíváte,

jsou vskutku celá ze zlata.


*


Podzimek dnes školu jistě zmešká,

neloudá se, jde si jako jindy, co mu stačí dech,

ale u školy vám v listí spatřil zeleného ježka,

co tu usnul, těžko říci, na bříšku či na zádech?


*


Sluníčko jde právě spát,

ukládá se do poupat,

růže, samé růže na lůžku,

z růží má i podušku.


*


Na sněhobílém polštáři

spí krásná hlava maminčina.

Hvězdy se nad ní rozzáří.

Ne hvězdy, ale oči syna.


*








Vějíř hrál všemi barvami.

Tanečnice se otáčela a rozevírala jej

proti oslepujícímu slunci.

Taneční hudbu nebylo slyšet.

Jen skřípění per a šelest

staré hrací skříňky.

Páv byl pyšný na své umění

a na svůj duhový vějíř.


*


Sedí panna na vrátkách

o desíti kabátkách,

je jí zima,

až je siná.


*


Železné zvíře

otavu hryže

na živé hoře.


*


Slepý viděl zajíce,

chromý za ním běžel,

nahý ho strčil do kapsy.

Co je to?


*


Pletu chlívek

pro pět ovec,

čtyři pohromadě,

pátá zvlášť.


*


Přišel k nám bílý kůň,

zalehl nám celý dvůr.