Fonetika a fonologie


Fonetika

·       starší jazyková disciplína, počátky spadají až do starověku


·       Evropa – poč. 19. stol.


·       významní čeští fonetikové:  např. Bohuslav Hála, Zdena Palková









Fonologie

·       mladší jazyková disciplína


·       vzniká na poč. 20. stol.


·       spjata s představiteli pražské lingvistické školy (20–30. léta 20. st.), zakladatel Nikolaj
Trubeckoj – Základy fonologie (1939)


Základní jednotky:


fonetika = fón

·       jednotka konkrétní, tzv. parolová

·       má neomezený počet variant, tj. výsledných zvuků, i když rozdíly mezi nimi mohou být
poměrně malé


fonologie = foném

·       abstraktní jednotka jazyka, tzv. langová,

·       počet fonémů je zjistitelný, velmi omezený (v češtině 10 samohl. fonémů, 25 souhl. fonémů,
1 diftong)

·       foném se chápe jako minimální jednotka jazyka schopná rozlišit význam












Fonologie odhalila jevy, které jsou podstatné pro systém jazyka.


Nejjednodušší metoda zjišťování fonémů je založena na srovnávání dvojic slov, která se liší jen
jedinou hláskou:

pes – les

hrabě – hrábě


Fonologické pojmy:

fonologické opozice (protiklady) – 2 fonémy v témže okolí

ten – den

potom – polom


Důležité opozice:

privativní opozice – členy se liší pouze jediným příznakem (s – z) ekvipolentní opozice – členy se
liší více než jedním příznakem (t – l),


u privativních opozic rozlišujeme:

korelační příznak

korelační pár

korelační řada





Distribuce českých fonémů

(způsob rozložení fonémů vzhledem k sousedním fonémům a spojování fonémů do skupin)


1. Čeština se vyhýbá hiátu, tj. spojení dvou samohlásek patřících k různým slabikám.

(Dvě samohlásky ve slovech domácích se vyskytují jen: na švu předponovém neuměl, nebo na švu
složeniny modrooký, kde netvoří diftong.)


2. Souhlásky se často seskupují po 2–3 na kterémkoliv místě slova (vzlykat, podkroví, příjezd),
zdvojené souhlásky (gemináty) na švu slov (nevinný).


3. Na rozhraní částí slova se setkávají souhlásky artikulačně blízké – těžce vyslovitelné (hoďte,
krkonošský).


4. Domácí citově neutrální slova neobsahují hlásky: ó, g, f (kromě doufat, zoufat).


5. Domácí citově neutrální slova nemívají většinou na počátku samohlásky a, e, i (auto, embargo,
inteligence).



6. Domácí citově neutrální slova nemívají skupiny souhlásek – rg, rch, nt (argot, chirurg,
archeologie, absolvent).


7. Znakem expresivních slov jsou spojení „měkkých“ souhlásek ť, ď, ň, š, ž, č, ř se samohláskami o,
u (ďobat, čuně).