ROZVÍJENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY JAKO SOUČÁST JAZYKOVÉ VÝCHOVY

Mezi dětmi v kolektivu bývají značné rozdíly, svědčící o duševní úrovni dítěte, o úrovni výchovy
v rodině nebo jeslích.

Poznání rozsahu slovní zásoby – diagnostika slovní zásoby

Je to velmi obtížné, protože rozsah je u tříletého dítěte už poměrně velký

a některá slova, která dítě už bezpečně zná, se v promluvách nemusejí vůbec objevit. Naším cílem
proto není zaznamenat celý rozsah slovní zásoby, ale snažíme se spíše poznat úroveň znalostí,
abychom věděli, jak u dětí navazovat,

a abychom poznali děti, které potřebují individuální péči.

Rozsah slovní zásoby poznáváme podle toho, jak dítě dovede pojmenovávat předměty, jevy nebo
činnosti, které zná. Využíváme k tomu jak reálné situace, např. pojmenovávání částí oděvu, hraček,
zařízení třídy, činností spojených např. hygienou, hrami, domácími pracemi apod.), tak vhodně
vybraných reálných obrázků.

Nejmladší děti: zaměřujeme se na znalost konkrétních podstatných jmen

a sloves;

Starší děti: dítě by mělo pojmenovat i vlastnosti předmětů a jejich vztahy, a to nejen těch,
s kterými je v přímém kontaktu, ale i podle vzpomínek a představ, např. jaké vlastnosti má pes
(jiné zvíře) kterého má doma; vysvětlit jakou panenku (autíčko, jinou hračku) by si přálo
k narozeninám.

Nejstarší děti: očekáváme znalost synonymních výrazů pro některé běžné pojmy, např.: děvče –
holčička – děvčátko; znalost slov pro pojmy nadřazené

a podřazené a jejich vztah, např.: květina – růže, tulipán, astra, maceška apod. Diagnostikování
starších dětí je obtížnější, protože dítě většinou nedovede vysvětlit  obsah  abstraktních  a
obecných pojmů, i když je uspokojivě chápe, např. radost, smutek, krásný, všude, tady apod.
Spokojujeme se s tím, že je správně užívá v kontextu.


Diagnostické metody

Společný rozhovor na vybrané téma, např. reálné situace; práce s pomůckou – obrázkem. Sledujeme:

a) rozsah slovní zásoby

b) způsob pojmenování: spisovný jazyk, nářečí, např. míč – balón – puklíč – pucka;

c) užívání „normálního“ nebo „dětského“ výrazu: spí – hajá; pije – bumbá aj.

d) užívání neutrální nebo zdrobnělé podoby a jak ji tvoří: kočka – kočička; lampa – lampička –
lampinka;

e) srozumitelnost projevu a celkovou správnou výslovnost: vrabec – brabec; lžička – žička, atd.

U dětí s velmi malou mluvní aktivitou můžeme alespoň vyzkoušet, zda slovům rozumějí, a to buď
pomocí obrázku (ukaž mi na obrázku psa) nebo reálné situace: přines míč. Pro různé věkové skupiny
můžeme použít k diagnostikování stejné materiály, využíváme je pro sledování úrovně souvislých
projevů.

         Na počátku rozvíjení slovní zásoby se snažíme sjednotit úroveň celého kolektivu doplněním
výrazových prostředků u dětí, které mají z různých příčin nejslabší znalosti. Využíváme k tomu
společné činnosti, ale i individuální rozhovory.

Vlastní slovní zásobu rozšiřujeme v několika vrstvách přiměřeně rozumovému vývoji dítěte.

3–4 roky:

základem je reálný svět, který obklopuje dítě; zaměřujeme se na pojmenovávání osob, zvířat, věcí,
činností; základní barvy, velikost; už od počátku dbáme na spisovnost ve vyjadřování; Upevňování –
necháme např. jedno dítě nebo menší skupinku zopakovat, co je na obrázku, co si zapamatovaly
(opravujeme omyly vzniklé nedorozuměním, chybné znění slov apod. Opakujeme i po delší době (např.
ukáží kamarádovi, který byl nemocný, co se naučily).

4–5 let:

vedeme děti k tomu, aby uvedenou věc na obrázku nebo v okolí popsaly nebo jev vysvětlily; začínáme
rozšiřovat slovní zásobu o slova souznačná (synonyma) a dáváme dětem možnost jich využít ve
vhodných spojeních, např.: domek, stavení, chalupa, vilka, …; rozvíjíme zásobu přídavných jmen,
příslovcí a sloves; prohlubujeme vyjadřování souvislostí v čase a prostoru.

5–6 let:

sledujeme vlastní správnost a srozumitelnost výrazů, schopnost přesného a emociálně vhodně
odstíněného vyjadřování (pomáhají literární texty);

Dítě ve věku 6 let má umět:

-         vyjádřit souvislosti časové a prostorové;

-         vyjadřovat vztahy příčinné;

-         vyjádřit vztah části a celku;

-         vztahy nadřazenosti a podřazenosti pojmů.

Děti zvládají běžnou slovní zásobu, do které kromě slov domácích patří také slova přejatá z cizích
jazyků. V některých případech pro ně nemáme českou paralelu, např. víkend = sobota a neděle x
video, televize, CD přehrávač apod. Jindy náhrada je, ale téměř se nepoužívá: metro – podzemní
dráha, tramvaj – pouliční dráha aj.