Prostředky jazykověvýchovné práce


Vlastní náplní jazykové výchovy je poznávání stavu vyjadřování dětí. Můžeme používat pouze mluvní
podněty, kvalitní jazykový vzor okolí, kladný citový vztah, který zaujímá partner promluvy
k mluvícímu dítěti, a přiměřené ocenění, kterého se dítěti dostává.


 1. Příležitostný rozhovor (s učitelkou)

Rozhovory, přestože působí nepřímo, hrají ve výchově řeči velkou roli. V MŠ jej navazujeme kdekoli
a kdykoli: při vycházkách, mytí, ranním příchodu do školy nebo při odchodu z ní, při hrách. Učitel
je může využívat i plánovitě, tj. zapojuje do rozhovoru nesmělé dítě, jindy se zaměřuje na
rozvíjení nebo upevňování slovní zásoby nebo na krátké ověření stavu výslovnosti. Tento typ
rozhovoru je obdobný jako ten v rodině a neklade na dítě větší nároky.


 2. Rozhovory mezi dětmi

Mají podobný význam jako rozhovory s učitelkou. Nejsou sice vedeny kultivovaným jazykem (netvoří
tedy jazykový vzor), ale dítě je u nich zaujato obsahem sdělení a učí se jej vyjádřit co nejúplněji
tak, aby posluchač dobře rozuměl, aby přijal jeho návrhy nebo názory. V kolektivu se dobře rozvíjí
i promluva dětí, které při kontaktu s dospělým trpí ostychem.


 3. Připravený rozhovor a beseda

V jednotlivých zaměstnáních často probíhají plánovité, předem připravené rozhovory učitelky
s dětmi, ve starším oddělení i besedy, které učí dítě prostřednictvím jazyka nebo s jeho pomocí
poznávat svět a formulovat vlastní postřehy a nápady. Učitelka promýšlí rozhovory nejen po věcné
stránce, ale promýšlí i přesnou formulaci otázek a uvažuje o možných odpovědích dětí.


 4. Využití maňáska

V předškolním věku se poměrně často využívá i rozhovorů, v nichž s dětmi místo učitelky nebo „za
ně“ mluví maňásek. Tento způsob práce se využívá i u dětí mladšího školního věku, viz Klímová, K.,
Svobodová, J. Čeština s maňáskem Hláskem pro 2. a 3. ročník. Praha: Scientia. K učebnici je také
metodická příručka, kde najdeme, jak s maňáskem v hodinách českého jazyka pracovat. Některé z úkolů
se dají velmi dobře využít už v MŠ.



 5. Didaktická hra

Je vedle rozhovoru druhým typickým prostředkem rozvíjení jazykové výchovy. Didaktické hry rozvíjejí
fonematický sluch, výslovnost hlásek, prohlubují slovní zásobu, učí vytvářet souvislé texty na dané
téma, umožňují i „pohrávání“ se zvukovou nebo významovou stránkou jazyka. Náměty mnohých her se
objevují i na stránkách odborných časopisů. Je třeba mít na paměti, že hry musejí být pro děti
zajímavé, nesmějí být statické a měly by dětem umožnit jejich seberealizaci.


 6. Napodobivé hry a hry s pravidly

Jednoduché napodobivé hry rozvíjející výslovnost nemusíme nacvičovat, protože děti různé takové hry
znají. Ostatní jazykové hry je třeba vysvětlit stejně jako hry s pravidly, např. hru s obrázky, kdy
děti poznávají svůj obrázek podle popisu učitelky, později podle popisu jiného dítěte. Musíme
nacvičovat a nesmíme se vzdát, nejde-li všechno hned dobře (je to obtížný úkol). Didaktické hry se
hrají vždy pod vedením učitelky. Jen ona může posoudit, zda byl úkol hry splněn.


            K rozvíjení vyjadřování slouží i jiné prostředky, např. básničky, říkanky provázené
pohybem, hádanky, a to lidové i umělé.