}Obsah:
}1.1 Jak chápat pojem kurikulum.
}1.2 Významy pojmu kurikulum (dle různých autorů).
}1.3 Podoby, složky a roviny kurikula.
}
}2.1 První předškolní zařízení a jejich program
}2.2 Reformní pojetí předškolního kurikula
}2.3 Od osnov k programu výchovné práce
}2.4 MŠ a současné české kurikulum
}

vKurikulum – angl. curriculum – pojem užívaný v zahraniční pedagogice;
vVznikl ve 20.letech min. stol. v USA, - zakladatelé teorie kurikula - F. Bobbit, 1918; W.
Charters, 1923; v Evropě od 60. let 20. století;
vU nás do konce 80. let pojem téměř neznámý;
vPůvod slova z latinského curre (běžet) a v podobě curriculum má původní význam – běh, oběh,
závodiště, také závodní vozík….;
vCurriculum vitae – životopis, běh života;
vV pedagogickém smyslu – „pohyb, který doprovází vývoj dítěte“ (Opravilová).
v

}   „V pedagogickém smyslu chápeme kurikulum jako plánovanou, záměrně vytyčovanou a nasměrovanou
trasu, při jejímž absolvování získává dítě postupně zkušenost, a to v závislosti na svých
schopnostech a zájmu.“ (Opravilová)
PSměr a trasa může mít  buď:
} - tradiční podobu – nekompromisní příkaz směru jízdy se zákazem zastavení, povinně dodržovanou a
nezpochybnitelnou trasu (normu)
}-  nebo jde o doporučený, použitelný a osvědčený model, v němž jsou odbočky, zastavení i malé
návraty dovoleny (současné kurikulum)
}
}

}    (DLE RŮZNÝCH AUTORŮ)
}    Až do 80. let minulého století byly uplatňovány dva  významy tohoto pojmu:
vVzdělávací program, projekt, plán – zahrnuje škálu od programu jednotlivého kurzu nebo vyučovacího
předmětu až po komplexní program vzdělávací instituce, tj. plán všech aktivit školy (A. V. Kelly,
1977).
vPrůběh studia a jeho obsah – charakteristika vzdělávací dráhy a obsah zkušenosti, kterou žák
získává v době studia (D. K. Wheeler, 1974).
}
v

}   Pedagogický slovník (Průcha, 2001) rozlišuje 3 základní významy tohoto pojmu.
vVzdělávací program, projekt, plán.
vPrůběh studia a jeho obsah.
vObsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících,
její plánování a hodnocení.
v V Moderní pedagogice (2002) uvádí tentýž autor že: „Vzdělávací program, kterému v anglické
terminologii odpovídá nejspíše termín national curriculum (národní kurikulum) nebo framework (rámec
kurikula, rámcové kurikulum).
}

vObecná charakteristika kurikula (dle Walterové)
vPROČ (smysl, hodnoty, funkce a cíle vzdělávání)
vKOHO (které subjekty vzdělávání)
vV ČEM (co, s jakým obsahem)
vKDY (časový faktor, ve kterém věku, v jaké posloupnosti..)
vJAK (vzdělávací strategie, učební situace, interakce…)
vZA JAKÝCH PODMÍNEK (v jakém vzdělávacím prostředí – legislativní rámec, spolupráce, vybavení…)
vS JAKÝMI EFEKTY (s jakými očekávanými výsledky – kritéria a nástroje hodnocení, způsoby sdělování
výsledků..)
}                       VZDĚLÁVAT?
}

}
}   Z výzkumů kurikula vyplývá, že i přes nejednotnost ve vymezení tohoto pojmu, považujeme
}   kurikulum, za komplexní jev, který zahrnuje proces, prostředí i prostředky pro dosažení
stanoveného cíle.
¢

}Zobecněné roviny kurikula:
}
}Např.                                       předepsané (RVP)
vZamýšlené–plánované:
}                                                  doporučené
v
vRealizované ve školním prostředí: (ŠVP, TVP)
v
vOsvojené žáky: to, co se žáci skutečně naučí.
}

}Nejčastěji rozlišované podoby kurikula:
vDoporučené: dokument o základních koncepčních otázkách.
vPředepsané: oficiální, závazný dokument.
vRealizované: co skutečně učitel realizuje.
vPodpůrné: učebnice, časové dotace, zaměstnanci školy, vzdělávání učitelů, vybavení školy, které
podporuje realizaci předepsaného kurikula.
vHodnocené: převedené do podoby testů, zkoušek a dalších nástrojů měření.
vOsvojené: to co se žáci skutečně naučí.
v

}Další rozlišení kurikula:
vFormální kurikulum, které zahrnuje komplexní projekt cílů, obsahu, prostředků, organizace a
realizace vzdělávání ve vzdělávacím procesu (ve výuce) a způsoby kontroly a hodnocení výsledků
(výuky).
vNeformální kurikulum, které zahrnuje aktivity a zkušenosti vztahující se ke škole (podmínky;
aktivity organizované školou, např. výlety, zájmové kroužky; úkoly a příprava žáků na vyučování).
vSkryté kurikulum, které postihuje další souvislosti života školy, které nejsou obvykle explicitně
vyjádřeny v programech a jsou obtížně postižitelné: etos a klima školy, vzdělávací hodnoty, vztahy
mezi učiteli a žáky, pravidla chování ve třídě, ve třídě, sociální struktura třídy.
v
}

}
}Vzdělávací program vymezuje tyto složky kurikula:
vKoncepce vzdělávání pro vzdělávací soustavu celé země nebo pro určitý druh školy;
vCíle tohoto vzdělávání;
vUčivo, resp. témata učiva v jednotlivých integrovaných předmětech;
vCílové standardy, formulované např. jako požadavky na to, co se mají žáci naučit v určitém ročníku
nebo stupni školy, popř. přímo jako evaluační nástroje;
vImplementační plán, tj. seznam kroků, jimiž bude program uváděn do praxe. (dle Průchy)
v
¢

}Současné kurikulární dokumenty
}Dvoustupňový systém kurikulárních dokumentů
}Státní úroveň (NPV;RVP)
}Školní úroveň (ŠVP; TVP)
üNárodní program vzdělávání formuluje požadavky na vzdělávání, které jsou platné v počátečním
vzdělávání jako celku;
üRámcové vzdělávací programy vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy (pro
předškolní, základní, a střední vzdělávání).
üRVP definují cíle vzdělávání
}

qU nás vznikla první opatrovna v Praze Na Hrádku (1. 3.1832), vedená vynikajícím učitelem J. V.
Svobodou;
qJeho první výchovný program „Školka“ , představuje poměrně propracovaný systém počátečního
vzdělávání. Předpokládá se, že vycházel také z díla J. Á. Komenského;
qProgram kladl důraz na mravní výchovu, poučení o okolním světě, počáteční psaní a čtení. Byl
doplněn metodickými pokyny a poznámkami.
q
q
q
q

Hrabě Chotek – největší opatrovna v Praze Na Hrádku (pro 300 dětí)

qPrvní německou dětskou zahrádku založil v Praze v roce 1864 J. Heinrich;
qPrvní česká mateřská škola vznikla rovněž v Praze u Sv. Jakuba v roce 1869.
}
}Také dětské zahrádky  a mateřské školky vykazovaly  již ve svém programu výchovnou funkci jako
stěžejní.
q
}

}
qŠkolský zákon z roku 1869 o povinné školní docházce umožňuje zřizovat při obecných školách školy
pro „opatrování dětí“
qMinisterský výnos z roku 1872 rozlišuje již tři instituce. Mateřskou školu, která má doplňovat
rodinnou výchovu a připravovat děti na školu a rozvíjet je po stránce tělesné, smyslové a duševní.
Opatrovnu, jejímž cílem není příprava na školu. Jesle, které jako jediné pečovaly o děti do tří
let.
}  Tento výnos výslovně  zakazuje výuku trivia v mateřských školách.
}

}Nové pedagogické tendence se objevují v roce 1908 v  Návrhu zákona pro školy mateřské.
}Ten prosazuje:
qnezbytnost respektovat potřeby dítěte;
qnutnost odstranit z prostředí i programu MŠ školské způsoby organizace a práce.
}  Hlavními propagátorkami  těchto záměrů  se staly Ida Járníková (MŠ v Pštrosově ulici v Praze) a
Anna Sussová  (MŠ nového typu v Brně).

}Od počátku 20. století se prosazuje do života MŠ více pohybu, volnosti a spontánních činností.
qPotřebám dětí má být uzpůsobeno prostředí, ale také organizace dne a metody práce.
qMají být respektovány individuální potřeby dětí a jejich právo na svobodnou hru.
qSe změnou vzdělávání v mateřských školách se objevují také požadavky na vyšší přípravné, ale i
další vzdělávání učitelek.
q

}  Klíčový dokument, jako základ moderní koncepce předškolního kurikula je:
}   Výchovný program mateřských škol  - z roku 1927, Idy Járníkové s podtitulem „Přehled výchovných
prostředků a jak jich užívat ve výchově malých dětí“ - představuje systematické pojednání o
předškolní výchově z hlediska teoretického, praktického, koncepčního i metodického.
qNení předpisem, ale nutí učitelku přemýšlet, hledat vlastní optimální cesty výchovného působení a
cíleně studovat.
q

}Následovaly:
qModelové výchovné osnovy pro mateřské školy hlavního města Prahy (1938),
qNávrh pracovního plánu pro mateřské školy (M. Bartušková, 1940),
qProzatímní pracovní program pro mateřské školy (1945) – ještě pod vlivem reformního hnutí.

qReformní snahy byly přerušeny 2. světovou válkou;
qV poválečném období se postupně upouštělo od hlavních myšlenek spojených s respektováním
individuálních potřeb dětí a jejich právem na svobodnou hru;
qZákon o jednotné škole č. 95/1948 zařadil sice MŠ do školské soustavy, ale znamenal definitivní
tečku za doznívajícím reformním hnutím.

}Jednotné školství přineslo:
qÚřední normativy pod vlivem sovětských teorií;
qFunkci kurikula plnil jednotný Pracovní program pro MŠ (1948), který navodil ideologicko-výchovný
směr orientovaný ke kolektivismu. Cíl výchovy nespočíval v rozvoji samostatné osobnosti, ale ve
formování občana oddaného socialismu.

}Ve stejném duchu byly zpracovány následné kurikulární dokumenty:
qProzatímní osnovy pro MŠ (1953) – poprvé se objevuje rozčlenění do výchovných složek; toto pojetí
omezovalo možnost respektovat přirozené dětské potřeby a uplatňovat individuální přístup k dětem.
qOsnovy pro mateřské školy (1955) – představují ještě podrobnější verzi osnov předchozích.
q

qPokusné osnovy pro MŠ (1958) a Osnovy výchovné práce pro MŠ (1960) – poněkud uvolnily dosavadní
trend. Kladly opět větší důraz na respektování věkových zvláštností.
qNásledovaly Osnovy výchovné práce pro jesle a MŠ (1963) – cíl, poslání a úkoly předškolní výchovy
jsou formulovány stále ideologicky, čemuž odpovídá obsah kurikula i pevně stanovený režim dne.
}

}   Další etapa opouští „osnovy“ a nahrazuje je programy“ ve snaze „odškolnit se“ a prosadit
vlastní specifika předškolní výchovy.
qOd roku 1967 do roku 1984 vychází 4x „Program výchovné práce pro jesle a mateřské školy“ s různými
obsahovými nuancemi a řadou doplňujících metodických materiálů.
qVždy se však jednalo o základní směrodatnou normu, strukturovanou do výchovných složek podle věku
dětí. Úkoly byly předimenzované a významně orientované na úspěšné začlenění dítěte do školního
vzdělávání.
}

}Kurikulum české školy do r. 1989
nPodporovalo přípravu manipulovatelných a podřízených lidí, neohlížeje se na jejich očekávání,
potence, přesvědčení, individuální orientaci a zájmy.
nDůsledky autoritativního, uniformního a žáky nedostatečně respektujícího kurikula se projevovaly
ve formálnosti výuky a školního života vůbec, v celkovém klimatu školy, v malé motivovanosti žáků
pro učební činnosti i v jejich průměrnosti.
} (Walterová, E.)
}

}
}Podstatný zvrat v před. vzdělávání přinesl rok 1989
}Cíl předškolního vzdělávání je nově formulován takto:
}„  Předškolní výchova zabezpečuje uspokojování přirozených potřeb dítěte a rozvoj jeho osobnosti;
probíhá ve spolupráci rodiny a předškolního zařízení“.
}Tato stručná formulace již naznačuje:
qodklon od převážně řízeného učení;
qústup od přípravy na školu;
qobsah vzdělávání je ponechán na jednotlivých MŠ;
qhlavní úlohou je poskytnout dítěti přiměřené podněty,  podporu a vedení potřebné k pochopení světa
a k zodpovědnému lidskému jednání.
ž

}
}


}Současné kurikulární dokumenty
}Dvoustupňový systém kurikulárních dokumentů
nStátní úroveň (NPV;RVP)
nŠkolní úroveň (ŠVP; TVP)
üNárodní program vzdělávání formuluje požadavky na vzdělávání, které jsou platné v počátečním
vzdělávání jako celku;
üRámcové vzdělávací programy vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy (pro
předškolní, základní, a střední vzdělávání).
üRVP definují cíle vzdělávání
}

}Další významnou změnu přináší rok 2004: vychází
vZákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon),
}
vRámcový vzdělávací program pro předškolní  vzdělávání (RVP PV), - VÚP Praha
}Vymezuje:
qhlavní požadavky, podmínky a pravidla pro vzdělávání dětí v MŠ;
qelementární vzdělanostní základ, na který může navázat základní vzdělávání;
qzavádí termín „předškolní vzdělávání“, zahrnující aspekty výchovné i vzdělávací;
qdefinuje cíle pro zajištění zdravého rozvoje a prospívání každého dítěte, jeho učení, socializace
i společenské kultivace.
ž

}  RVP PV - popisuje specifika předškolního vzdělávání, která spočívají v tom, že:
qse maximálně přizpůsobuje vývojovým fyziologickým, kognitivním, sociálním a emocionálním potřebám
dětí;
qje důsledně vázáno na jejich individuálně odlišné potřeby a možnosti;
qvzdělávání v mateřské škole se stává otevřeným systémem, který se blíží rodinné výchově s níž
spolupracuje jako s rovnocenným partnerem.
}

qPředškolní vzdělávání má (podle řady výzkumů z celé Evropy) výrazný pozitivní vliv na pozdější
úroveň studijních výkonů a celkovou úspěšnost ve vzdělávání i na sociální integraci a snížení
delikventního chování. Je jedním z předpokladů k vytvoření odpovídající základny pro celoživotní
učení.
qInstituce předškolní výchovy se proto v evropských zemích začleňují do vzdělávací soustavy a jsou
obdobně jako její ostatní články státem financovány a regulovány.
}Moderní pedagogika, J. Průcha - Dlouhodobé efekty předškolního vzdělávání
}