2017/2018 KURIKULUM I Předškolní vzdělávání v ČR a EU Proměny a trendy v kurikulární realitě nObsah: 1.Kurikulární politika státu (Koncepce výchovy a vzdělávání) 2.Související strategické dokumenty 3.Vzdělávací politika v rámci EU 4.Profesní asociace 5. n n Proměny a trendy v kurikulární realitě n1. 5. 2004 - vstup ČR do EU nZákladní pojmy a principy: vČtyři svobody - pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. vEvropská dimenze v kurikulu a vzdělávání učitelů – výchova evropského občana; chápaní rozdílů, shodností; odpovědnost za budoucnost Evropy; sdílení společných hodnot; vzájemná tolerance, vstřícnost; kultivace vztahu k Evropě; flexibilita a mobilita pracovníků, uplatnění na mezinárodním trhu práce (Maastrichtská smlouva, čl.126) n Proměny a trendy v kurikulární realitě n nPrincipy vzdělávací politiky: 1.Subsidiarita (rozhodování probíhá na nejnižší možné úrovni). 2.Participativnost (spoluúčast co nejširších partnerů). 3.Spravedlivost. n n Proměny a trendy v kurikulární realitě nPříležitosti: nVyužití vnitřního trhu EU nZahraniční investice nStrukturální fondy nSociální a kulturní spolupráce nOsobní mobilita n nRizika: nHarmonizace legislativy nImigrace nByrokracie nOmezení státní suverenity n Pracovní příležitosti; investice do firem; ve školství do ICT, výuky jazyků, enviromentální výchovy….; Legislativa ve školství je na národní úrovni – v každé zemi jiná; imigranti – levná pracovní síla; náklady na agendy v Bruselu…; Šengen. prostor Proměny a trendy v kurikulární realitě nSouvisející strategické dokumenty: 1.Zelená kniha, 1993 2.Bílá kniha EU, 1996; 3.České vzdělávání a Evropa, 1999 n Definuje 4 pilíře vzdělávání: n - Učit se poznávat n - Učit se jednat n - Učit se žít společně n - Učit se být n n Koncepce výchovy a vzdělávání pro 21. století v ČR a školská politika (Zelená kniha, Bílá kniha, dlouhodobé záměry ČR, krajů). Proměny a trendy v kurikulární realitě nSouvisející strategické dokumenty: n Bílá kniha ČR, 2000 n Definuje 5 strategických cílů: 1.Kvalita vzdělávání (důraz na evaluační prostředí) 2.Spojení se sférou práce (vzdělávací obory) 3.Druhá šance – celoživotní vzdělávání 4.Jazyky 5.Investice (do vzdělávání -% HDP) n Proměny a trendy v kurikulární realitě nSouvisející strategické dokumenty: nLisabonská smlouva, 2000 nCílem vzdělávání je zvýšení konkurenceschopnosti: 1.ICT ve vzdělávání 2.Klíčové kompetence 3.Profesionalizace vzdělávání učitelů 4.Otevřené učení (zvýšení přitažlivosti) 5.Jazykové vzdělávání (3 jazyky) 6.Podpora mobilit a evropské spolupráce n Proměny a trendy v kurikulární realitě nSouvisející strategické dokumenty: nStrategie 2020 schválená 9. 7. 2014: vSnižovat nerovnosti ve vzdělávání. vPodporovat kvalitní výuku a učitele jako její základní předpoklad. vOdpovědně a efektivně řídit vzdělávací systém. nAkční plán inkluzivního vzdělávání na období 2016 – 2018 – strategické cesty: vČím dříve, tím lépe vInkluze je přínosem pro všechny vVysoce kvalifikovaní odborníci vPodpůrné systémy a financování vSpolehlivá data n nKarierní systém učitelů, jehož podkladem je standard učitele. MŠMT a EU nZahraniční aktivity ministerstva zahrnují zejména spolupráci a koordinaci záležitostí souvisejících s členstvím v EU v oblastech: nvzdělávání nodborné přípravy nvýzkumu, vývoje nvysokého školství n mládeže a sportu nprofesních kvalifikací. Vzdělávací politika v rámci EU n n nSpolečná pro státy EU jsou pouze určitá doporučení, deklarace a společné úpravy(např. vzájemné uznávání kvalifikací). Vzdělávací politika v rámci EU nDochází ke sjednocování základních mantinelů – prosazují se sdílené priority a principy ve vzdělávání jako např. nprincip akontability (zodpovědnost vzdělávací instituce za důsledky i kvantitu a kvalitu svých služeb) n rovnosti šancí, multikulturality, evropské dimenze, demokratičnosti, subsidiarity, nzaměstnatelnosti, evropského plurilingvismu; informační a komunikační technologie (ICT), enviromentální výchova, výchova k aktivnímu evropskému občanství, atd. nZintenzivňuje se snaha o vetší transevrovskou prostupnost jednotlivých druhu a stupňů škol. OECD n nOECD Organizace pro hospodářskou spolupráci n mezivládní organizace 34 ekonomicky nejrozvinutějších států na světě, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky. nvznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14. prosince 1960) transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu. OECD n nZabývá se také oblastí školství (Výbor pro vzdělávací politiku OECD) - sbírá data podle stanovených ukazatelů a vyhodnocuje je. nVydává zprávy pro členské státy (pro ČR leden 2012). nZpráva je kvalitní koncepční materiál, který se zabývá klady a nedostatky systému školství v zemích a navrhuje kroky k nápravě. nKoordinuje a zabezpečuje různé projekty (např. PISA). n n Předškolní vzdělávání a OECD nProjekt: Předškolní vzdělávání a péče o děti nfunguje jako síť pro získávání informací, tvorbu analýz a pro setkávání odborníků v této oblasti nje řízen přímo Výborem pro vzdělávání OECD n nPředškolní vzdělávání a raná péče se stává politickou prioritou v mnoha zemích. Výzkumy ukazují, že přináší řadu výhod, včetně sociálních a hospodářských. Děti, které získaly dobré základy pro učení v raném dětství, budou mít lepší výsledky ve svém dalším životě. n Předškolní vzdělávání a OECD nProjekt "Podpora kvality vzdělávání a péče v raném dětství (vydaná publikace) nposkytuje stručné přehledy výzkumů, mezinárodní srovnání a příklady osvědčené praxe z různých zemí. nmůže být využit pro sledování trendů v předškolním vzdělávání a péči v zemích OECD, ke srovnávacím analýzám a hodnocení kvality tohoto stupně vzdělávání v ČR. nZároveň poskytuje náměty k diskusi o kladech a záporech národní politiky a může napomoci k řešení problémů preprimárního vzdělávání v naší zemi. Systémy předškolního vzdělávání v rámci EU nVelmi různorodé. nSpolečné jsou jim však i přesto obecné trendy a také již výše zmíněné společné principy, které se uplatňují ve všem zemích, ovšem podoba a míra jejich uplatňování a realizace je různá. nOdlišnosti se týkají především vztahu preprimárního vzdělávání k primárnímu, rozdílného pojetí a délky tohoto vzdělávání, míry účasti dětí na různých preprimárních programech, kvalifikace učitelek (pecovatelek/u) a očekávání rodičů týkajících se úlohy preprimárního vzdělávání. Systémy předškolního vzdělávání v rámci EU n •. •Jsou většinou samostatnými institucemi, jen výjimečně jsou připojeny ke školám (např. Dánsko) nebo integrovány do primárního vzdělávání (např. Nizozemí, Irsko). •Součástí formálního školského systému jsou např. v ČR (jesle nikoli, jsou zdravotnickým zařízením), ve Finsku, Francii, Německu aj. Systémy předškolního vzdělávání v rámci EU n •. Rozlišit lze tři základní typy institucí: a) poskytující převážně péči, které převládají pro děti ve veku do tří let, v některých zemích však až do školního veku. b) Instituce neškolského typu jako centra denní péče, herní skupiny apod. V některých zemích existuje pouze tento typ pro celý předškolní věk. c) Školy (podobně jako v ČR). V původní patnáctce EU jsou méně časté než v nových postkomunistických zemích. Často jsou určeny pouze pro poslední předškolní rok a někdy bývají přímo ke školám přirazeny. •Zařízení školského typu spadají zpravidla pod ministerstvo školství a učitelé zpravidla musí mít pedagogickou kvalifikaci. •Neškolská zařízení jsou v kompetenci spíše jiných ministerstev (např. sociálních věcí, zdravotnictví) a v některých zemích není po jejich pracovnících pedagogická kvalifikace požadována. Systémy předškolního vzdělávání v rámci EU nObecné cíle vzdělávání jsou v podstatě shodné - vybavit dítě dovednostmi a poznatky a připravit ho pro život ve společnosti. nRozdílné jsou způsoby realizace těchto cílů. nŠkolský model – skupinky dětí podle věku, třídy. Např. Francie, Španělsko, Řecko, SR, Velká Británie, Maďarsko, Polsko. Převažuje v zemích EU v předškolním roce. nRodinný model – skupinky dětí věkově smíšené jako v rodině. Např. Finsko, Švédsko, Dánsko, Německo. nObě možnosti – podle volby rodičů či zřizovatelů. Např Belgie, Itálie, Portugalsko, Nizozemí Systémy předškolního vzdělávání v rámci EU nHlavní rozdílnosti: nve většině zemí vznikaly později než u nás, byl výraznější podíl soukromé služby nve vztahu preprimárního vzdělávání k primárnímu, nv pojetí a délce tohoto vzdělávání, nv míře účasti dětí na různých preprimárních programech, nv kvalifikaci učitelek (pečovatelek/u), nv očekávání rodičů týkajících se úlohy preprimárního vzdělávání. Systémy předškolního vzdělávání v rámci EU nZákladní faktory efektivity preprimárního vzdělávání bývají uváděny ndélka (čím déle, tím lépe) a zároveň kvalita vzdělávacího programu v kombinaci s podporou tohoto vzdělávání ze strany rodičů ncelková vzdělávací kultura dané země njako klíčová se ukazuje rodinná výchova - nejprve vliv matky, potom především vliv sociokulturního prostředí rodiny. nPreprimární institucializované vzdělávání pomáhá nejvíce rozvoji dětí ze socioekonomicky a sociokulturně znevýhodněného prostředí. n V současnosti jsou rodinná výchova a preprimární institucionální výchova pojímány jako vzájemně se doplňující formy. Systémy předškolního vzdělávání v rámci EU nUrčeny jsou většinou dětem od 3 - 6/7 let, výjimečně i mladším (např. Belgie, Francie od 2 let) či starším dětem (např. Finsko, Polsko do 7 let). nÚčast na vzdělávání je nepovinná s výjimkou Lucemburska (od 4 let), v Severním Irsku je zavedena povinná školní docházka do primární školy již od 4 let, ve Francii v sociálně problémových oblastech je prosazována účast dětí v preprimárních institucích již od 2 let. nPředškolní vzdělávání nemá vždy a ve všech zemích podobu na jakou jsme zvyklí u nás. Rada institucí funguje jen několik hodin denně (obvykle max. 5) a zbývající čas se o dítě stará rodina nebo jiné zařízení fungující jako opatrovna a dozor. Systémy předškolního vzdělávání v rámci EU nV délce vzdělávání jsou velké rozdíly. nNejkratší je např. v Řecku, Finsku, Portugalsku nNejdelší (dvojnásobné oproti předchozím zemím) např. ve Francii, Belgii či Maďarsku. n n nMíra účasti na preprimárním vzdělávání je v EU podobně jako v dalších vyspělých státech poměrne vysoká. Systémy předškolního vzdělávání v rámci EU n n nPodmínky pro předškolní vzdělávání jaké máme v ČR (zahrady, hřiště, herny, ložnice, školní jídelny, doba péče atd.) jsou v zemích EU spíše výjimečné. Systémy předškolního vzdělávání v rámci EU nZákladní trendy: nco nejvíce rozšířit předškolní vzdělávání (u nás školským zákonem) nzajistit dítěti právo na místo v MŠ (zákonem je zavedeno např. ve Finsku některých zemích Německa a Rakouska) nzvyšovat vzdělání učitelek - dnes však jsou vyspělé země, kde učitelky nemusí mít odpovídající vzdělání (př. Itálie, Švýcarsko), resp. to není povinně předepsané. n n OMEP nmezinárodní, nevládní organizace vytvořená za účelem vzdělávání a péče o děti do 8 let (předškolního věku). n založena v roce 1948 v Praze. Záměr byl vytvořit organizaci pro zlepšování vzdělávání a celkové situace dětí na celém světě, bez ohledu na jejich rasu, pohlaví,… naktivně se podílel na vzniku Ústavy práv dítěte, kterou vytvořily Spojené národy 20. listopadu 1989 nspolupracuje se světovými organizacemi jako např. UNESCO a UNICEF npůsobí na všech kontinentech (členy je přes 60 zemí). nv Evropě má 22 členských zemí (Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Island, Irsko, Izrael, Litva, Lotyšsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rusko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Británie, Turecko) a 2 přípravné výbory (Kypr, Ukrajina) Asociace předškolní výchovy APV nje dobrovolným zájmovým sdružením občanů i právnických osob, působícím na území ČR. (vznikla roku1991) nzabývá se především pedagogicko-psychologickými, zdravotními, sociálními, etickými a etickovýchovnými aspekty výchovného působení na dítě v předškolním období. nusiluje o zlepšení informovanosti učitelské i rodičovské veřejnosti a spolupracuje s dalšími partnerskými organizacemi u nás i v zahraničí. nprostřednictvím svých zástupců v poradních orgánech a v komisích MŠMT se podílí na přípravě legislativních materiálů pro předškolní výchovu Děkuji za pozornost