AKTIVNÍ UČENÍ


n  autorkou je dánská speciální pedagožka Lilli Nielsen

n  přístup vychází z přesvědčení, že téměř každé dítě se může a je schopno se učit

n  podporuje využití aktivity dítěte a  jeho vlastní zkušenosti v učení

n  celková podpora rozvoje dítěte – jeho zrakových funkcí, sluchu, hmatu, mototorického i
senzomotorického vývoje, kognitivních funkcí, představ. U dětí s těžkým postižením zraku je
primárně užíván sluch a hmat.

n  využívány speciální pomůcky  - pružinová deska, resonanční deska, hopsadlo, podpůrná lavice aj.
Podpůrná lavice a hopsadlo umožní dítěti změnu polohy, kontrolu dolních končetin a přenesení váhy
na ně.


Metodika


n  pozorujme dítě, co dokáže, co mu dělá radost

n  poskytujme dítěti více aktivit a předmětů, které jsou podobné těm, které má rádo. Aby se dítě
činnosti naučilo, je nutné je mnohokrát zopakovat, pokud možno s obměnami.

n  nabídněme dítěti několik aktivit a předmětů, které lehce přesahují jeho vývojový stupeň a stanou
se mu motivací a výzvou.

n  nevyrušujme dítě ze hry, dítě se zrakovým postižením musí přerušit aktivitu, aby nás slyšelo

n  zpomalme – buďme trpěliví a dejme dítěti čas, aby činnost zvládlo. Při seznamování se s předměty
je dobré, aby si dítě předmět prohlédlo (ohmatalo) samo, teprve po jeho osobní zkušenosti bychom mu
měli ukázat detaily, které přehlédlo, vysvětlit, k čemu se předmět používá.

n  dovolme dítěti, aby samo kontrolovalo své ruce. Než dítěti s těžkým zrakovým postižením povedeme
ruce, nechejme jej aktivně objevovat předmět – jeho materiál, vytvářet zvuky pomocí předmětu apod.

n  na konci hry přichází čas reflexe – dospělý krátce a jasně popisuje dítěti, jaké aktivity
provádělo, ukazuje, s čím si hrálo. Můžeme klást otázky.


Více na http://www.lilliworks.com

NIELSEN, Lilli. Učení zrakově postižených dětí v raném věku. Praha: ISV, 1998. Speciální pedagogika
(ISV). ISBN 80-85866-26-9.