Kapitola 4. Jak si nakreslit plán aneb
Na co jsou hypotézy
I'm short enough and ugly enough to succeed on my own.
Woody Allen, Play it again Sam
Až dosud jsme si jenom stěžovali. Slěžovali jsme si na nezvládnutelnou velikost přirozených systémů v sociálních vědách, na trampoty, které z toho vyplývají: na nutnost pracovat s neúplně popsaným a ještě neúplněji analyzovatelným systémem, na to, že jsme v důsledku této redukce vystaveni mnoha typům zkreslení. Slěžovali jsme si na to, že jsme schopni potvrdit existenci příčinné závislosti téměř výhradně jen experimentem.
A stěžovali jsme si také na nás druhý veliký problém: na nutnost nepřímého měření, na to, že transformace studovaného jevu do indikátorů, ve kterých tento jev pozorujeme, měříme a analyzujeme, je mnohem delší a mnohem riskantnější než ve většině jiných véd. Naříkali jsme nad nejistou validitou našeho měření.
V téhle kapitole se podíváme na to, co se s tím dá dělat. Neočekávejte tu žádné zázračné recepty. Udělat slušný empirický výzkum, to dá fušku. Mnoho a mnoho hodin přemýšlení a psaní ještě před tím, než máme vůbec možnost ušpinit si ruce fakty. Dlouhé dny v terénu, dlouhé dny strávené analýzou dat, a to se nakonec může suit, že naše hypotéza bude fakty vyvrácena. Alespoň jsme zjistili, že tudy cesta nevede. Horší je, když ji naše výsledky ani,; nepotvrdí, ani nevyvrátí. 1 to se někdy stane. Ale přesto prese všechno, je to veliká krása dělat výzkum. Vždyt studovat vztahy mezi lidmi je velké dobrodružství. Pevnina sociálních vztahů:, a struktur je ještě jen málo prozkoumaná a zaplňovat prázdná místa na mapě je veliké dobrodružství. Zkuste lo, a uvidíte, že se vám to bude líbit. Ale pozor, je to návykové.
V téhle kapitole se budeme zabýval spíše logickými pravidly výzkumu než podávat recepty, jak technicky připravit výzkum. Tím se zabývá celá řada jiných knih. Věříme však, žc tato ■■
pravidla jsou důležitou pomůckou i pro optimalizací rozhodnutí o mnohých technických krocích ve výzkumu.
Ještě jednu důležitou poznámku než opravdu začneme: v této kapitole, stejně jako v předchozích, se budeme zabývat hlavně kvantitativním výzkumem, a to ještě většinou v jeho silně standardizované verzi. Není to proto, že bychom tento typ výzkumu považovali za nadřazený, jediný důvod pro tento popis je fakt, že v kvantitativním výzkumu jsou všechna naše zranitelná mísla jasně viditelná.
Výzkum jako idiot
Můžeme začít feba pravdi
vou pohádkou z počítaěovéb,
o pravěku:
Před dávnými a dávnými íasy byl představen tisku jeden z prvních počítačů. Dyt obrovský, nesmírní drahý, pomalý a neuničí o moc víc, než trochu lepSí kaikulačka.Ale protože to bylo dávno a dávno, novináři byli okouzleni. Hovořili s jedním z tvůrců toho počítače:
Novinář: "Pane profesore, ten počítač je génius!"
Profesor: "Aíe. pánové, to se mýlíte. To je úplný idiol. Unií je jednu vče: rozeznat nulu od jedničky. Ale umí 10 velmi rychle a nedčlá chyby."
74
Empirický kvantitatívni výzkum v sociologií je také takový idiot Umí jenom rozeznat zda existuje souvislost mezi dvěma nebo více proměnnými. Bohužel, neumí to rychle a tleli mnoho chyh.
Kvantitativní výzkum není nic jiného než testování hypotéz. Podívejme se blíže, co to vlastně znamená v termínech epistemologie vědy. Při produkci poznání zde užíváme v podstatě dva odlišné postupy: indukci a dedukci.
Deduktivní metoda vychází z teorie nebo z, obecní formulovaného problému. Teoretický nebo praktický problém jc přeložen do jazyka hypotéz. Hypotézy navrhují, jaké spojení mezi proměnnými bychom měli najít, je-li naše hypotéza pravdivá. Pak následuje sběr dat. Odpovídají-li závislosti mezi sebranými daty vzorci předpovězenému v hypotézách, přijmeme hypotézy jako platné. Jinak musíme hypotézy odmítnout.
Induktivní metoda je značně odlišná. Začíná pozorováním, ve kterém pátráme po pravidelnostech, vzorcích, které snad existují v objektivní realitě. Objevené pravidelnosti popíšeme ve formě předběžných závěru. Ty pak ověřujeme dalším pozorováním. Konečným produktem je nová teorie.
A teď si zkusme, zda jsme rozdílům mezi dedukcí a indukcí dohře porozuměli:
Cvičení 4.1.
Kterou z těchto metod používat velmistr dedukce, slavný detektiv Sherínck Holmex?
Tabulka 4.
Kvantitativní výzkum „ -
jen určitou
Kvantitativní vvzki.rr, ™-
yzlíum m"ze nalézt řešení i™ takové problémy které iP     - J Pr°
V tem,'     u      yerejem°Zn0 Popsat
Pramennými.
76
77
Přeformuloval problém tak, aby vyhovoval těmto podmínkám, přeložit teoretický problém do jazyka výzkumu, nemusí být snadno. Naštěstí máme nástroj, který nám tuto operaci podstatně ulehčí. Jsou to pracovní hypotézy. Je to velice užitečný nástroj, který nám pomůže minimalizoval problémy vyplývající z redukce a transformace informací, nevyhnutelné v sociologickém výzkumu.
4.2. Aby hypotézy nebyly jen hypotetické
Cesta od teorie k výzkumu je dlouhá a musíme se snažit, aby nebyla příliš klikatá, První krok od worie k výzkumu je obvykle formulace základních, ještě dost obecných hypotéz. Taková hypotéza může být definována třeba takto: "Hypotézu je ntekävúní o charakteru věcí, vyvozené z leorie" (Bahbie 1979). Uveďme si alespoň jeden příklad lakově hypotézy:
Hypotéza 1.
Čím více podnětů týkajících se politiky osoba dostává, tím vyšší je pravděpodobnost,
že bude participovat v politice.
U-stcr W. Mtlbnuti, Pnlliieiil ParHripatiiin, Chicago 1165, su.3')
Tato hypotéza je mnohem konkrétnější, než většina hypotéz na této úrovni. Přesto nemůže být ještě bezprostředním východiskem pro technickou konstrukci výzkumu a výzkumných nástrojů. Je třeba ji rozložit do souboru pracovních hypotéz.
My definujeme pracovní hypotézu takto: Tabulka 4.2.
Soľ Pr°měnné Zm''něné V hyp0Séze musfmít valldnf operační
Soubor pracovních hypotéz musí zahrnovat nejen proměnné
ZZe 7«™-"^.*^
MUd-     plasmě kyseima, Chemik by nám nabíd! definic, popisní ^e.inu jako u eni    Sv„díkovym atomcm. který je schopen „dšiěpit     ve vodnfm ^ ^ -*ovy kation H a udělit roztoku kyslou reakci., slovník nauěný. 19(B. U.dí]
Ope.cn, definice kyseliny by morda znít asi takto: KyíeBimJe Mkovň ^ ^
ak"'° P!'PÍrk" * «** " ™- VMta. že operaění definice je mnohem da,Ck° V0,nÍJÍ SP°Jená ' ^ osvecuje „ám vůbec, co
poznat, co je kyselina. ' J
V operační definici je koncept vyjádřen
i popisem operací, kterými bude měřen.
: Ovšem i operaění deimiec musí být zakotvena v teorii. ProWcm jc> fc v sodálních ^
73
79
je vzdálenost mezi teoretickým konceptem a jeho operační definicí '/načnú, a lo muže ohrozit validitu našich operací. Ale to všechno už zníme; diskuse o operačních definicích jo v podstatě opakováním naší diskuse o indikátorech z předchozí kapitoly.
Podívejme se zde alespoň na jeden klasický příklad operacinnalizace. Emile Dürkheim uvedl ve své klasické knize Sehevražda (1897) koncept anotnie. Anomie je obvykle definována jako nepřítomnost norem. V dobách dramatických sociálních změn staré sociální normy zlnkí platnost a nové normy nejsou ještě obecně přijímány. Jednotlivec si již není jist, co bude spojeno s negativní sankcí a co s odměnou. Dürkheim zvolil sebevraždu, "výsostné individualistický a osobní akt", ?.a ukazatel anomie. Nesmírně komplexní teoretický koncept anomie byl silně redukován: anomie určité oblasti jc operačně definována jako počet . sebevražd za rok připadajících na každých sto tisíc obyvatel. I stručná úvaha nám ukáže, jak mnoho zajímavých a důležitých dimenzí původního konceptu je v této operaeionalizaci : ztraceno.
Redukce informací je nevyhnutelné břemeno, které nás bude provázet na každém kroku Í.Í: výzkumných operací. To však nemusí být fatální. Zhoubné by to hylo tehdy, kdyhychom uvěřili, že operační definice je perfektní reprezentací teoretického konceptu, že můžeme skutečně položit rovnítko mezi anomii a frekvenci sebevražd. Síj
Naštěstí praxe empirického sociologického výzkumu se obvykle zabývá koncepty 'značně ■ jednoduššími, než je Durkheimova anomie. Uvidíme také brzy, že empirický výzkum není s lu testoval platnost "grand theories" (a většinou ani teorií středního rozsahu) jako celku..Tvii>:|| operace jsou jednoznačně doménou teorie.
A led se už můžeme vrátit k mnohem skromnějším konceptům a zamyslet se nad jejich. překladem do jazyka pracovních hypotéz. Vratme se k Milhrathově hypotéze o participací \
v politice:
Hypotéza I.
Čím více podnětu týkajících se politiky osoba dostává, tím vyšší je pravděpodobnost,, že bude participovat v politice.
■edeni v
3.2. Hypotéza předpovídá existenci spojení mezi dvěma proměnnými, ale pro žádnou z nich nemáme operační definici a ještě nevíme, co znamená třetí podmínka, zmíněná v tabulce. Je však zřejmé, že hypotéza I. není pracovní hypotézou, že musí hýt do ní teprve přeložena.
Nejdříve můžeme začít s pátráním po měřitelných ukazatelích politické participace. Není těžké vyjmenovat jich celou fadu. Za krátkou dobu bychom mohli skončit se seznamem obsahujícím několik desítek přijatelných indikátorů. Ale které z nich vybrat? Takový seznam může obsahovat všechno, od faktu, že respondent je třeba předsedou vlády, kandiduje na politickou pozici, přes účast na demonstracích, až po prosté hlasování ve volbách a všichni víte z nedávné minulosti, že stávka, účast na mši, na určitém divadelním představení nebo koncertě může být navýsost politickým aktem. Stejně dobře si umíte představit, že záměrná neúčast v oficiálních kanálech politické participace, může být velice silným a významným vyjádřením politického postoje,
Co tedy vybral? Zálež! především na cíli výzkumu, na teoretickém rámci, ve kterém chceme politickou participaci studovat. Milbralhova hypotéza by mohla hýl použita právě lak ve studii zabývající se psychologickými a filosofickými dimenzemi politické participace, jako ve výzkumu snažícím se porovnal participaci ve standardních politických kanálech u různých .:-. skupin ohyvalelstva. Operační definice politické participace by ovšem musela být v obou případech různá.
A ovšem, definice závisí na konkrétním politickém a historickém kontextu. Operační definice politické participace obyvatel hlavního města Prahy 1991 by se podstatně lišila od definice "participace na téže populaci o pět let dříve. Jiné indikátory musí být použity pro měření : .politické participace v různých politických systémech. Indikátory použitelné v demokratických srních by sotva daly smysluplné výsledky, kdyby byly aplikovány v zemi, kde je demokracie ,;silnC. omezena. 1 v zemích se shodným politickým systémem mohou být ukazatele platné •:-0y«6tó zemi být neplatně v jiné, stejně demokratické. Prostě se tyto země liší v politické kultuře, různé politické akty mohou mít různý význam a nebo nemusí mít v určité zemi vůbec žádný význam.
P^cipace v běžných formách politikv ie v
>.....«J2i^irr ?r - —«
*mí, bolwM . .    lyt° uUzátah ^aj, «S.0 exportovány do
-sto jen mechanteky, a to múŽĽ vyvolat ^
81
nebezpečné zejména ve srovnávacím výzkumu. K tomu se vrátíme v jedné ?. našich budoucích pohádek. Bude 10 smutní pohádka, protože je pravdivá.
Naše tabulka je adaptací ukazatelů hierarchie politické participace, navržených Milbrathem (Milbruth Í9S2, str. IS) Indikátor)' jsou řazeny sestupně. První skupina zahrnuje aktivity, které jsou v angloamerické literatuře označovány jako "gladiátorské'' aktivity, poslední skupina "divácké" aktivity. Prostřední reprezentuje přechod mezi oběma vyhraněnými typy. Tabulka 4.3.
Výkon veřejné funkce nebo í\mkce v politické slrartě Kandidování na takovou pozici Vybíráni peněz pro politické účely Participace na politických schůzích plánujících strategii Aklivní členství v politické straně Aktivní účast v předvolební kampani
účast na politických schůzi* » ^^átovi
tfl na trávníku píed domem
PQ,«é plakát, -^EÄ ura*" ***8m Přemlouvám druhých. aDy InldOTáni^polllicke diskuse Hlasovaní
:nc x n" f
Pohrne stranou otázku P>— ^
j—výcbukazatetua^ívejtnese
.mulem
validity t
7k!ttte odlitniit'Hit'ULn -.. .      -   ... —
■y^llltt
1 když bychom pravděpodobně pro výzkum u nás některé z těchto ukazatelů vypustili, je zřejmé, že naše závisle proměnná, politická participace, musela být měřena v celé řadě proměnných. Protože si nemůžeme být jisti, že každý z indikátorů odráží politickou participaci ve stejné míře, každý z indikátorů musí být použit vc zvláštní pracovní hypotéze.
Podívejme se teď na naši nezávisle proměnnou, expozici politickým stimulům. Ta by mohla být sledována kupř. následujícími ukazateli:
- frekvence sledování politických pořadů v TV
- frekvence sledování politických pořadů v rozhlase
- frekvence člení politických úvodníků
- politické debaty v rodině
- politické debaty s přáteli
- odebírání nebo pravidelná četha politicky orientovaných periodik
Jistě by bylo možno v tomto výčtu pokračoval. Tradice politické participace v rodině může být velmi silným politickým stimulem. Tento jev by ovšem musel být operacionalizován do několika proměnných (kupř. kdo z rodiny participoval v politice; jak; jak intenzivně; kdy atd.) Jiným, pravděpodobně silným politickým stimulem by mohla být četba knih s politickou tématikou, a tak bychom mohli ještě hodnou chvíli pokračovat v našem výčtu.
Pra jednoduchost předpokládejme, že pro popis politických stimulů použijeme jenom prvých šest proměnných. Každá z nich ovšem musí být použita v samostatné hypotéze; každý i. těchto politických podnětů může mít různě silný vliv na různé typy politické participace. --Řekněme, že bychom pro popis politické participace použili třeba jen šest proměnných. Některé z nich jsou u nás sotva validnť, jak jste sami zjistili ve cvičení 4.2. U jiných je frekvence výskytu tak nízká, že je v řadě výzkumů můžeme ignorovat (kupř. v USA v prvých třech typech "gladiátorské" participace působilo méně než 2% populace).
Máme tedy 6 proměnných popisující politické stimuly a 6 dalších, popisujících politickou [tatticipaci. Naše pracovní hypotézy by mohly vypadat třeba takto:
; Osoby, kieré čtou pravidelně politické úvodníky, hlasují vc volbách častěji, než osoby, které je nečtou.
Osoby, které čtou pravidelně politické úvodníky, jsou častěji aktivními členy politické strany než osoby ostatní.
■B
■BR
Bi
lilii
■■ľ
BjS.'
Čím   častěji   respondent  sleduje   televizní  političke   porady,   tím   vyšší je pravděpodobnost, že se bude aktivně podílet na předvolební agitaci.
Abychom popsali všechny vlivy stimulů na všechny typy participace, museli bychom zformulovat 36 podobných pracovních hypotéz. Vidíme, že nám počet hypotéz požehnaně roste a to ještě nejsme zdaleka u konce s naším úkolem. Zatím jsme se ještě ani nestačili vypořádávat s třetí podmínkou z naší definice pracovní hypotézy: s nutností zahrnout do souboru hypotézy o proměnných, které by mohly podstatně zkreslil naši interpretaci vztahů mezi diskutovanými proměnnými.
A opět je tu naše stará bolest: komplexnost přirozených systémů v sociálních vědách, ŕ Podívejme se alespoň na nejmarkantněji! příklady:
I kdyby čtení úvodníků nemělo vůbec žádný vliv na aktivní členství v politické straně, je us vysoce pravděpodobné, že souvislost mezi čtením a členstvím stejně naměříme, Je to projev.-.if naší staré známé z prvé kapitoly, nepravé korelace. Ve většině demokratických společností-iSÍ vzdělanější osoby participují v politice více, než lidé méně vzdělaní. Ale více vzdělaní respondenti budou také s daleko větší pravděpodobností vystaveni politickým stimulům. Je ledy možné, že souvislost mezi politickými stimuly a participací je zcela nebo cisterně -vyvolána vlivem vzdělání na obě diskutované proměnné. Podohnou roli může hrát kupř.-i sociálně ekonomický slatus. Osoby v určitém ekonomickém postavení mohou nyl angažovány v politice, protože je to dobré pro jejich obchod. Z téhož důvodu pátrají po, informaci o politických problémech a záměrně se tedy vystavují politickým stimulům.-:*
Takových situací, kde nějaká vnější proměnná ovlivňuje vztah mezi studovanými jevy, může být mnoho. Naštěstí, .statistická analýza je schopna odizolovat vliv těchto vnéjífclt proměnných. Můžeme toho však docílil jen tehdy, víme-li o každém respondentovi, jaké íe jeho vzdělání, socioekonomický status atd. I kdyby nás výzkumný cíl byl velice úzký, ' kdybychom se zajímali jenom o vztah mezi politickými stimuly a participací, musíme díl ■. našeho souboru pracovních hypotéz zahrnou! třeba lylo: »
Čím vyšší je jednotlivcovo vzdělání, tím je vyšší pravděpodobnost, že bude i navštěvovat politické schůze a shromáždění.
Osoby s vyšším vzděláním čtou politické úvodníky časiěji než osoby méně vwlelar.
Osoby, kieré vlastní v obci obchod, budou participoval v předvolební kampani pro místní volby častěji, než osohy ostatní.
Takových hypotéz budeme musel formulovat mnoho: víme z literatury i z denní zkušenosti, že účast v politických aktivitách je silně ovlivněna proměnnými jako pohlaví, věk, sociabilita jedince, jeho sociální .sebedůvěra a mnoho dalšími a většina z těchto proměnných může být asociována s lim, jak silně je jedinec vystaven politickým stimulům.
s nezávisle proměnnou. Pramennou a ;sou pntom asociovány také
A ještě jedna důležitá terminologická poznámka: termín "závislá" a "nezávislá" proměnná neznamenají existenci kauzální závislosti a často ani ne očekávaný směr vlivu. Většinou je to jen terminologická konvence, jejíž užitečnost vyplyne, až se budeme zabývat statistickou analýzou. Kupříkladu v našem případě, kdyby naše obecná hypotéza byla potvrzena daty, tento výsledek může být interpretován v termínech expozice stimulům ovlivňujících, participaci, stejně dohře jako vliv participace na expozici stimulům. A!e to všechno už dobře známe z diskuse kauzality a experimentu v prvé kapitole.
4.3. Je to h něčemu?
;::Ted už jasně vidíme, že konstrukce pracovních hypotéz jc nesnadný úkol, již jen vzhledem k pouhému počlu nezbytných hypotéz. Je to úkol náročný, většinou spíše nudný, avšak bohužel nezbytný. Pracovní hypolézy hrají ve výzkumu několik velice důležitých rolí:
1. Formulace pracovních hvrintéz je testem, zda je výzkum vůbec možný.
.i.Vkvanútaiivním výzkumu můžeme zkoumat jen takové problémy, které je možné přeložit do jazyka pracovních hypotéz. íj. jen takové problémy, jež je možno vyjádřit jako vztahy mezi • prptnčnnými, pro které máme validní operační definici.
85
2, Pracovni hvpolé/v jsou důležitým nástrojem pro optimalizaci redukce informaci".
Lék na naši tiejnebezpečnějši chorobu, nutnost pracovat s neúplným popisem reality, nebude asi nikdy vynalezen. Musíme se tedy naučit, jak optimálně s touhle nemocí žít. Musíme st být rozumně jistí, že jsme vybrali alespoň ty nejdůležitější proměnné, kleré ovlivňují zkoumaný problém, u zároveň se vyhnout sbírání informací, kleré nutně nepotřebujeme. Víme tiž sice, že zavedení proměnných, které nepatří do zkoumaného .systému, nevyvolá zkreslení, ale každá proměnná navíc znamená investici času. peněz a energie, a lo je něco, co si prostě nemůžeme dovolit. Většinou jsou naše limity překročeny ještě dříve, než jsme zahrnuli do výzkumu proměnné, které považujeme za nezbytné. Omyly tohoto typu jsou bohužel dosti časté. Nás . výzkum má totiž ještě jednu populární dětskou nemoc: začíná zpravidla formulací otázek pro interview nebo dotazník. To je zajímavá, vzrušující a tvořivá činnost; zdaleka ne tak nudná, jako formulace pracovních hypotéz. Skončíme se seznamem chytrých a zajímavých otázek, . které s našim problémem nějak souvisejí. Bohužel, při analýze dat zjistíme, že pro řadu proměnných nemáme žádné použití. To není moc dobré. Ale horší je, když při analýze zjistíme, že kdybychom položili jednu jedinou, hloupou otázku navíc, mohli jsme opravdu něco objevil. To je opravdu nepříjemné, já vím. Sám jsem si to taky vyzkoušel.
Ovšem existence pracovních hypotéz, jak svědčí naše pravdivá pohádka č. 7. nemusí t* automatickou pojistkou proti katastrofám tohoto typu.
Pohádka oro odrostlejší děti 7. Pohádka v prvé osobě jednotného čísla.
Bylo, nebylo, byl jsem kdysi zodpovědný za metodologii mezinárodního srovnávacího výzkumu. V priiběhu se k nám připojili kolegové z jedné půvabné zeme. Převzali většinu našich pracovních hypotéz, přidali několik svých, zménili několik operačních definic tam. kde by naše původní indikátory byly v jejich zemí neplatné, a pečlivě testovali validitu nových indikátonj. Připravili takřka perfektní výzkumný nástroj.
Ale když přišla data na zpracování do Toronta, nevířil jsem svým očím: Hledal jsem
a hledal, ale nikde jsem nemohl najít údaj u pohlaví respondenta. Při přepisování dotazového
archu vypadla rubrika pro záznam pohlaví. Nikdo si toho nevšiml, až bylo pozdě. U
některých osob hylo možno pohlaví odhadnout. Uvedl-li respondunt povolání "žena
v domácnosti", pravděpodobně to nebyl muž. Ale ve vĚisině případů museli tazatelé znovu
do terénu. Nechtě) bych být v jejich kůži, Nemusí být právč příjemné zaklepat znovu na
téměř třísta dveří s pošetilou mázkou: Jste muž, nebo žena?
A tak, mánie-li smůlu, ani pracovní hypotézy nepomohou.
LP™£!™m. hypotézy nhs„h,.j. výzkumu
iaLifllaima^ptp optimální rozhodnutí o i^hni^i.
Tak jsme zase nazpátek u naší dětské nemoci "začneme s dotazníkem". Nejenže dotazník se v podmínkách poslindustriální společnosti stává pomalu ale jistě nepoužitelným monstrem, ale na samém začátku výzkumu nemáme prostě dostatek informací k rozhodnutí, kterou z dost bohatě pokladnice technik sběru informací vyhral. Teprve pracovní hypotézy nám umož.nf se .optimálně rozhodnout. Tomuhle, problému však věnujeme později celou kapitolu. Pracovní
■:: hypotézy, protože popisují strukturu spojení mez: proměnnými, ukáží nám, alespoň v hrubých obrysech, jaký typ štatistických operací budeme potřebovat. I v tomto časném stadiu výzkumu
- tak budeme schopni odhadnout, zda pro analýzu dat použijeme kalkulačku, osobní počítač,
; nebo zda budeme muset - je-li náš vzorek opravdu obrovský - bojovalo čas na střediskovém
;. počítači.
B6
87
Většinou teprve polom, když jsme připravili snuhor pracovních hypotéz, jsme schopni alespoň přibližně odhadnom, jak náročný bude náš výzkum. Obvykle budeme překvapeni; teprve proces formulace pracovních hypotéz nám ukáže, jak mnoho proměnných, a jeslí více analyzovaných vzlaWi mezi nimi potřebujeme pro řešení zdánlivě jednoduchším problčmu. Pracovní hypotézy jsou důležitým výchozím bodem pro časové, a ledy i finanční plánování výzkumu. A na závěr ještě jedno velice nevědecké, ale užitečné doporučení pro odhad času, který budeme potřebovat: udělejme nejdříve spíše pesimistický odhad, násobme odhadnutý čas třemi, a když. všechno dobře piijde, snad tento nový termín splníme. Tenhle spíše prostoduchý recept se nám už často dobře osvědčil.
Vidíme Sedy, že ty nepříjemně pracovní hypotézy mohou být velice užitečné. Neměli bychom se jim vyhýbat. Alespoň ne ze začátku, alespoň ne po prvých deset, dvacet let výzkumné praxe. Ale pak už je z toho návyk; dost zdravý a hlavně bezpečný.
Řešení úkolů z kapitoly 4.
Cvičení 4.1.
Bohužel, tenlo mistr dedukce používal Induktivní metodu. Snažil se najít vzorec, vysvětlení, které existuje ve fyzických stopách chování. Podívejle se pro potvrzení na kteroukoliv z Doyleových povídek, ve které tento hrdina vystupuje, a pokud by Vám lenía důkaz nestačil, přečtěte si "Skandál v Čechách", kde Holmes explicitně popisuje svoji gnozeologii. Ale s tím se v téhle knížce ještě setkáme.
Cvičení 4.2.
Některé z ukazatelů prostě neodpovídají naši politické kultuře a tradicím, nicméně jejich použití by nevyvolalo vážné zkreslení. Jen frekvence pozitivních odpovědi by byla nízká. Psaní dopisů veřejným činitelům, finanční příspěvky na politické dčely jsou u nás mnohem řidší než v USA, kde byla tato stupnice vytvořena. Jedna z neibšžnějších forem amerického politického výrazu, "bumperstickers" a volební tabule umístěné na trávníku před rodinnými domky u nás téměř neexistují. Když však jsou lakově indikátory použity beze změn ve srovnávacím výzkumu, vyvolají nebezpečná etnocentrickě zkresleni. S jedním takovým případem se později seznámíme.
89