SBORNÍK PEDAGOGICKÉ FAKULTY V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH VĚDY SPOLEČENSKÉ - HISTORIE František Bosák Česká škola v době nacistického útlaku Příspěvek k dějinám českého školství od Mnichova do osvobození PEDAGOGICKÁ FAKULTA ČESKÉ BUDĚJOVICE 1969 UVOD Bouřlivý rozvoj vědeckotechnické revoluce klade stále vyšší nároky na úroveň vzdělání. To je důvod, pro který bude nutno revidovat celou naši školskou soustavu. Pro další orientaci školské politiky je však nezbytné znát i minulý vývoj. Jeho součástí jsou i léta 1938—1945. Problematika vývoje českého školství za ^okupace je však stále bílým místem ve výzkumu naší historie. Proto bude nutno Se zabývat tímto obdobím. Tato práce chce být zatím pouhým příspěvkem k po-nání vlivu nacistické agrese na české školství. vLgryní/kapitole zkoumám základní faktory českého škn|íiňcipe^ iŕo válečné potřeby Německa. Od léta ,1944 bylo už školství zcela ochromeno á apónie trvala až do května.. 1945..-, í*í Nacistický tlak na naše školství se neustále stupňoval a ani v poslední etapě hebylo sebemenšího náznaku, že by nacisté alespoň z taktických důvodu byli ochotni ustoupit z pozic, kterých se dříve (1941 — 1943) zmocnili. i 2. Vývoj školství jako výslednice různých tendencí České školství v letech 1938 až 1945 je výslednicí několika komponentů, které jjřobíhají někdy souběžně a vzájemně se doplňují, jindy se rozcházejí, ba často jlšou i zcela protichůdné. Které jsou tyto základní faktory vývoje českého školství? K V hospodářsky vyspělých, kulturních zemích existuje společný hluboký proud školského vývoje, který je ovlivňován momenty, jež přináší společenský rozvoj. V různém národním prostředí má tato základní tendence v souvislosti se stupněm hospodářského rozvoje i s vlivem kulturních tradic své specifické vyjádření. 'Začleněním českých zemí do Německa se do základního proudu naší pedago-g,i_ky mísí německá varianta pojetí světového_yy_v.oj.e_- Přichází k nám v podobě sty zrůdně zdeformované pedagogiky. ^pjZárněrne zásahy nacistů _d_ri__orflanj_a__ i vnitřní náplnp řrfjkýrh Slrnl " ÚčeJ ermanižacc středoevropského prostoru jsou dalším komponentem ovlivňujícím Jívářnost protektorátního školství. ^Důležitým činitelem, který působil jako katalyzátor urychlující (někdy však zpomalující) prbces znásilňováni,našeho. Školství nacismem, byla mezinárodní Pynitřní politická situace,-především však válka. Válka je mimořádný stav, kdy tnožno odhodit ohledy na zahraničí, kdy lze uvnitř země provádět nejrůznější městech s německou menšinou. Z tohoto schématu se vymyká jedna velká akceKftiěny a umlčet jakoukoliv kritiku obyvatelstva. Válka byla tedy pro okupanty krutě postihující systém našeho školství, totiž uzavření všech «sk^jysokýchp škol — údajně najři roky.__ I když se třetí etapa připravovala delší dobu, zhruba od pádu Francie, přecd její začátek můžeme klást do léta roku 1941. Novou orientací českého školstvy příležitostí vytvořit i ve školství žádanou situaci a po válce^ postavit zahraniční domácí pozorovatele před hotový stav. Válka ovšem na druhé straně zatlačuje lo pozadí všechny ostatní úkoly jako podružné a na první místo klade kategoricky áko Hlavní cíl vítězství. Nutl nahlížet na všechny akce a změny jen pod tímto je v ruz- ných etapách zápolení různá. V posledním období okupace se stala válka činitelem nejmocnějším, který udusil práci ve škole bez rozdílu, šlo-li o školu českou či německou. a) Vývojové tendence našeho školství ^ Odpověd na otázku, kam směřoval vývoj^najejio_školství, dříve než byl deformován nacismem, není íelílíá~Om«ínTse pouze na nékolik'poznámek. Republika převzala školskou organizaci staré monarchie. I když se nepodařilo po celou dobu předmnichovského Československa provést revoluční přestavbu školy, přece série reformních návrhů mnoho napovídá o tendencích, které v našem školství existovaly. Úsilí o reformu školské soustavy bylo nejsilnější při zrodu republiky a pak při jejím zániku. Návrhy se lišily pouze v podrobnostech. Šlo "o sjednocení mládeže v době povinné školní docházky ve škole jednoho typu, konkrétně tedy o odstranění nižší_střední školy. Ve skutečnosti ovšem boj o za-yj^eníjednotné školy byl sou?ástí_^ltóhoJin^ Je příznačné, zě"l)ufžoazní charakter naší republiky tvořil hranici, kterou školský pokrok nemohl překročit, takže docházelo pouze k drobným úpravám, k náběhům na reformy. j Československá škola vycházela v souladu s oficiálním vedením vnitřní i zahraniční politiky z ideje demokracie a snažila se tuto myšlenku rozvíjet. Slo ovšem [' o buržoázni. demokracii, podepřenou Masarykovou humanitou. Sama existence mnohonárodnostního státu vyžadovala, aby vedle výchovy k demokracii a republikánství byli žáci vedeni k národní a náboženské snášenlivosti. Většina učitelů usilovala o školu zbavenou všeho klerikalismu. Koncepce výhradně státní školy vyplývala i ze zájmu státu, kterému šlo o jednotnou výchovu. Stát však z politických důvodů činil v této otázce koncese klerikálním stranám. Učitelé vedli žáky k sociálně charitativnímu cítění, jak to ostatně odpovídalo i jejich vlastnímu přesvědčení (denní styk s dětmi všech společenských vrstev). Nej pokrokovější příslušníci učitelského stavu překročili hranici mezi reformistickým socialismem a komunismem a stali se nadšenými propagátory sovětské školy. Učitelé domýšleli ideu demokracie ve školství a dospěli k zásadě: „Stejnou příležitost ke vzdělání všem dětem bez rozdílů stavovských, sociálních, náboženských j a jiných."'1' Na samém prahu okupace uváděl časopis Komenský jako první předpoklad ke] zkvalitnění vnitřní práce ve škole provedení reforem školské organizace tak, a) aby se zvýšilo vzdělání nejširších lidových vrstev a b) aby bylo dosaženo vzdělání podle schopností a potřeb.<2) Zvýšení vzdělání předpokládalo splnění celého komplexu podmínek. Na prvními ě stál problém vysokoškolské přípravy učitelstva. Boj o tuto otázku, jak se vstupoval před Mnichovem do závěrečného kola. KV^souhlase s obecným_yývojem směřovalo naše školství k prodloužení povinné SídníJocháíEý^nejméne'o jeden rokľ" Konkrétní cesta naší školské politiky, ne-provedla-li by se radikální reforma, vedla k doplnění sítě újezdních měšťanských 1, aby všechna mládež (i z venkovských škol) mohla nabýt vzdělání v měšťan-kych školách. Ty by byly všude čtyřtřídní a učebními osnovami by se ještě více přiblížily nižším středním školám. Sjednocení těchto souběžných a blízkých typů py bylo jen otázkou krátkého času.<3> Pro mládež, která by se po dokončení školní povinnosti dále nevzdělávala na řádné škole, se mely zřídit pokračovací kursy. jETendenxe jředla ke snížení počtu žáků na třídu. lIoEjevoval se ^požadavek bezplatného poskytování pomůcek pro žactvo.(4) i' Byly požadovány nové stavební předpisy pro budování skol, které by počítaly zřízením dílen, hřišť, tělocvičen, školních kuchyní, zahrad, pokusných polí atd. ř^Ve vnitřní práci školy se prosazovala tendence redukovat a normalizovat učební Xt Silný byl směr usilující o co největší přiblížení praxi, o výchovu k práci ^používání pracovních metod. SiTakto formuloval vývojové tendence české školy celostátní sjezd školských refe- itů ve Zlíně ve dnech 19. —21. května 1938: f"li' Jednotná škola bude výrazem demokratického školství. |;2. JCqedukační škola vytváří příznivé prostředí pro mravní výchovu. ^3. Pr^ayjnjíkola má být školou sociálně výchovnou. lA. Organizovaná péče o dítě je podmínkou úspěchu ve škole. Hladové dítě lze těžko učit a vychovávat. í3. Vysokoškolské vzdělání učitelů. ;6. Snížení počtu žáků ve třídách.(S) N^a čistička pedagogika kstnírn cílem nacistické pedagogické práce byla výchova takové osobnosti, i, by byla svým světovým názorem, charakterovými a volními vlastnostmi ^tělesnou zdatností poddajným nástrojem reakční vládnoucí moci ve státě lnění jejího nelidského programu. Úkoly výchovy i přesvědčení o jejích ome-£chjnpžnostech .vycházely z nevědecké rasové teorie, která byla součástí ideo-fašismu. Rasisté rozdělovali lidstvo na vyšší a nižší rasy, které se navzájem jií nejen tělesnými znaky, ale i biologicky danou různou úrovní duševních schop-bští, zvláště schopností dosahovat vyšší kultury a civilizace.(B) !) Školské reformy, XX, č. 3 — 4, listopad—prosinec 1939, s. 35. 2) Komenský, LXVI, č. 8, duben 1939, s. 233-239. 3> Věstník pedagogický, XVÍ, č. 7-8, záři-říjen 1938, s. 255-261. Bj Komenský, LXVI, č. 8, duben 1939, s. 233-239. B Škola měšťanská, XL, č. 22, 18. června 1938, s. 500. | Fr. Slngule. Pedagogické směry 20. století v kapitalistických zemích,. Praha 1966, s. 223 7 Vyučovaní a výchova^ byly považovány jen za druhoradé prostředky fprmovánil osobnosti človeka. Výchova^nemuže vyívgřit^v.dítěti nic^nového, nýbrž pouze roz-j vinout nebo oslabit zděděné vlohy.<7) Hi.tlgr„na rozdíl od tradičního pořadí výchovných nodnot vyzvedl na prvníl místo výchovu tělesnou, pak_zařadil rozvijem charakteru a až nakonec yisdělávání| duševních schopností. Všichni nacionálne socialističtí pedagogové po něm papouškovali, že méně vzdělaný, ale zato tělesně zdravý člověk s dobrým a pevným cha-| rakterem, naplněný odhodlaností a pevnou vůlí, je pro národní společenství cennější než nějaký přeučený slaboch. Člověk, který je zanedbaný tělesně nebo jel dokonce defektní, bývá prý zpravidla i nedobrého charakteru. O tělesnou zdatnost se musí pečovat už před narozením dítěte výběrem rasoví čistého manželského partnera. Ve škole nemají děti tělesně zakrňovat. Mladí lidéj musí hodně sportovat. Hitler doporučoval, aby si chlapci vyřizovali své záležitostil boxem, který je naučí snášet i rány. Potom nebudou opouštět německé vyšší a vysoké školy technici, chemici, právníci, literáti, profesoři, ale opravdoví muži. Německý lid potřebuje sebedůvěry. Výchova musí mu vštípit přesvědčeni, že Němci bezyýjimečně předčí všechny ostatní národy, že německý národ je nepřemožitelný Až za tělesnou výchovu zařadil nacionálne socialistický stát požadavek, aby byl rozvíjen charakter mladého člověka. Je třeba naučit mlčenlivosti, věrnosti, obětavosti a odpovědnosti. Úkolem výchovy je vymýtit bázeň, ostýchavost a zbabělosti Co se týká vědeckého vzdělání, Hitler zdůrazňoval, že se musí provést radikálnj redukce učební látky, aby nebyl mozek přetěžován zbytečnostmi. Nutno omezit studium jazyků. Dějepisu se neučí proto, aby žáci znali pravdivý obraz minulosti] ale aby se posílili pro budoucnost. Škola musí pěstovat rasový cit, protože jei čistota krve je předpokladem národní sebezáchovy. Intenzívní péči je třeba věnoj vat výběru schopných a nadaných. Hitler zdůrazňoval, že lidé si nejsou rovni, každého je třeba postavit na jeho pravé místo.(8) Hitlerova zjevná averze ke škole a učitelům se vysvětluje jeho prožitky z mládL Hitler ztroskotal na reálce. Nenáviděl učitele, že klasifikovali jeho nevědomosti přehlédli však jeho dřímající genialitu. Podle Hitlera jsou učitelé lidé neschopn pro životní boj. Ostatně vyučování na obecné škole se hodí ženské psychice. Jei ženy vydrží vtloukat dětem do hlavy stále totéž učivo. Učitelé jsou domýšliví ni vzdělání. Je však jim nutno jasně říci, že každý šikovatel německé branné moc má při výchově větší úspěchy než učitel. Ostatně pro vyšší třídy obecných škol bj bylo prospěšné získat vysloužilé vojáky, kteří by na konci své dvanáctileté vojen-l ské služby absolvovali dvouletou učitelskou přípravku. Takový vysloužilý vojál by byl v očích žáků skutečnou osobností. (Gamm, s. 172—173) Není divu, že člověk s těmito názory odstranil jediným rázem (na jaře 1941 vysokoškolské vzdělání učitelů. .Abychom porozuměli organizačním změnám našeho školství za okupace, je ne-[rhnutelné seznámit se dále s organizací německého školství. Obecnávškola byla osmiletá a dělila se na dva stupně. První čtyři ročníky tvo-f řily základní školu. Ž ní bylo možno vstoupit do šestileté střední školy, která na rozdíl od našeho pojmenování měla funkci naší tehdejší/měšťanské školy. Byla to Sokola praktického zaměření, z níž bylo lze bez zkoušky přejít do vyšších odbor-Pilých škol. "Nadanější žáci odcházeli ze čtyřleté základní školy do vyšší školy, která odpovídala našijm gymnasiím. Nacisté ji zkrátili z devíti let. na osm. Študenti tedy ^maturovali o rok dříve než u nás. Od šestého ročníku se větvila. V% školách ne-|měla_být koedukace. Pro dívky bylo postupně budováno speciální školství. Velkou Kpozornost budila u nás šestiletá nástavná škola, která po šesti třídách obecné iskoly splnila ve zkráceném čase osnovy vyšší školy (tj. naší střední) a končila ^zkouškou dospělosti. •£y*ýběr do středních škol byl přísný, týkal se především tělesné zdatnosti, dále •se zkoumaly charakterové, vlastnosti, hlavně smysl pro kamarádství a kolektiv, 'kázeň a pořádek. Třetím kritériem bylo duševní.nadání, přičemž vynikající výkon-ŕfiost v jednom směru mohla vyvážit nedostatky v jiných oborech. Není třeba snad eani připomínat, že nezbytným předpokladem byl árijský původ. V poslední in-|Stanci nerozhodovali o přijetí pedagogové, ale stát jako ztělesnění nacistické [fltrany. ukončení osmileté školní povinnosti musel každý německý občan navštěvovat po tři roky tříletou pokračovací školu, zaměřenou na zvolené povolání. Německé vysoké školy zůstaly (až na povinnou tělesnou výchovu) v podstatě Ibrganizovány jako dříve. Pro naše učitelstvo bylo sympatické, že se vytvářely řVysoké školy pro výchovu učitelstva jako samostatné fakulty ve svazku universit, fpřípadně i jako samostatné ústavy. Na jaře 1941 na základě Hitlerova rozhodnutí ryšak jedním rázem padlo vysokoškolské vzdělávání učitelů a opět se zaváděly Sičitelské ústavy. Souviselo to s kuriózními názory Hitlerovými na učitelskou práci á antiintelektualismem celé jeho vedoucí kliky. K dokreslení obrazu školského systému je třeba se ještě zmínit o elitních školách, které měly vychovávat vůdčí typy. Byly dvojího druhu: nacionálne politické šstayy (Napolas) a školy Adolfa Hitlera, Byly to zásadně internátní školy. Cílem bylo vštípit každému chovanci vědomí, že náleží k privilegované vrstvě. Intelektuální vzdělání nebylo nad průměrem ostatních škol, spíše pod průměrem.<9) E^Rysy nacistické pedagogiky lze závěrem shrnout takto: "Ve škole, se především.-vychovávi—Cílem je nemyslet, ale věřit nacionálnímu 2ciaJismu_ 7) Rudolf Benze, Erziehung im Großdeutschen Reich, Frankfurt am Main 1939, S. 2. B> Adolf Hitler, Mein Kampf, München 1940, s. 451 — 480. i 8)-Rolf Eilers, Die nationalsozialistische Schulpolitik, Köln und Opladen 1963, s. 41 — 50 jdale pouze Eilers). Hans-Jochen Gamm, Führung und Verführung. Pädagogik des National-Dzialismus, München 1964. s. 380-381 (dále jen Gamm). 2. Hluboká degradace intelektu, jeho odsunuti za charakterové vlastnosti (ukáz-něnost, poslušnost) a především zaJělesnou ^atnost..^ n 3. Školství nemá úkol zvyšovat kulturní úrqyeň obyvatelstva povznesením vzdělání vůbec, ale vyškolit pro jtát £otřebné_pr^oyníky^ náleží státu. 4. Dívčí vzdělání se orientuje pouze k biologické funkci ženy,-matky. 5. Do školy mocně zasahuje mládežnická organizace, která nárazovými akcemi narušuje výchovu žáků k systematické práci. c) České jfrkolstvi v plánech nacistů na germanizaci našich zemí Češké-země byly podle nacistického názoru od pradávna nejen součástí Německa (pars Germániae), ale dokonce srdcem říše. Ironií osudu byly však tyto „staré německé země" osídleny více než sedmi milióny Čechů. Teoreticky existovaly tři možnosti, jak-:učlrii±J:eskéLzeměLněineckými;-- 1. poněmčit_resJcé_^yvajtejsJ^Q, 2. odstranit je ze země,_ 3. část odstranit a část pprrnan'7"vat První možnost, totiž zatlačení českého jazyka na pozici hovorové řeci méně vzdělaných vrstev, měla už svou historickou tradici. Český národ byl však na útok z této strany velmi dobře připraven. Okupanti také brzy poznali, že na materiální výhody, které skýtala příslušnost k německému národu, se dají nalákat v českých zemích jen živly deklasované, ba přímo kriminální.(10) Další nevýhodou totální germanizace českého obyvatelstva bylo,' že celý proces se mohl uskutečnit podle odhadů za dvě^ažjři generace. Plán poněmčení českého obyvatelstva byl téměř vždy doplňován požadavkem imigrace německých kolonistů a emigrace Čechů. Je nepochybné, že při realizaci plánu poněmčení postup vůči české škole byl klíčovým problémem. K metodě poněmčení se v podstatě hlásí akční program sudetoněmecké strany z léta 1938.Dokument předpokládá vojenskou porážku Československa, která vytvoří možnost uzavřít „až. na^další!ljv.eškeré-české_školy a místo nich zřídit ně-mecké školy všeho druhu. Vedle poněmčení českého obyvatelstva existovala ovšem i možnost germanizovat české země jednoduše totálním odstraněním českého obyvatelstva bud vysídlením, nebo likvidací. Vyvezení všech Čechů z českých zemí se zdálo ideálním řešením a Němci o něm míuvili tak často, že to bylo protektorovi až nepříjemné."2' Možnost Jakovéhojrejeni^^ zcela oficiálně _ .dokonce sám itleťHáchovi a protektorátní vládě, když po Heydrichově smrti hrozil, že může aazat český národ z Evropy už během války.(13) Hitler sice hrozil vystěhová-JÔÍ»i;ále ve vedoucích německých kruzích se uvažovalo přímo o likvidaci. Na Eský jproblém se pohlíželo jako na otázku, jak opatřit 7 miliónů rakví.V tomto itle se ovsem problémy českého školství musely jevit jako zcela podružné, ba leotné. řPlán radikálního řešení české otázky se však ukázal prakticky neuskutečnitelný. iH. Frank v memorandu_z 28. srpna 1940 zdůvodňoval, proč nelze vysídlit *j2 milióny Čechů (kromě jiného říše nemůže postrádat pracovní sílu tolika mi-lonů otroků) a propracoval kombinaci obou uvedených metod. P_odl.e jeho_názoru pyio možno dosáhnout germanizace českého prostoru: '1. změnou národnosti rasově vhodných Čechů, '2. vysídlením rasově neodpovídajících Čechů a inteligence nepřátelské říši, prí- _padně likvidací nepřátel, r 3. novým osídlením takto uvolněného prostoru „čerstvou německou krví". ^Frank plánoval tuto školskou j)ojiUku^,.Základní obrat ve školském vzdělání J^-íBýlit..český _d^^ —„Výchovak říšské myšlence_— Bez dokonalé jalosti němčiny žádný postup — Odbouráni napřed středních, pak _i národních Už nikdy české vysoké školy, jen jako přechod „CoIIegium bohemicum" německé universitě v Praze — . . ."(15) fjťtinc oficiálnosti dal Frankovu programu Hitler, který jej v říjnu 1940 schválí, —' -■---- ^Koncem roku 1940 úřad říšského protektora už rozpracovával Frankovy (17) í.Válka Německa proti SSSR a příchod Heydrichův na vedoucí místo v protekto-itě znamenal urychlenou přípravu likvidace českého národa. Školskou otázkou ^problémem převýchovy české mládeže se zabýval Heydrich v jprojevu dne fúnora 1942.(1S) Konstatoval, že „české učitelstvo je sbor vychovatelů opozice českou vládu." Není však prý možné zavřít všechny české učitele. Bude třeba lbourat vyšší české školy. Česká universita se už nikdy neobnoví, důvod už se ejaký najde. Není možno začít ihned s evakuací či s „odstraňováním" plánované ti českého národa z protektorátu, protože by to okamžitě vyvolalo revoluci. Wtím je nutno předstírat, že Němci chtějí všechny Čechy poněmčit. vZávěrem nutno konstatovat, že nacisté nepodceňovali úlohu škol. Odpor proti vé nadvládě kladli do přímé závislosti na kulturní vyspělosti zotročeného národa. 10> Die Deutschen in der Tschechoslowakei 1933-1947. Ed. V. Král, Praha 1964, s. 409-410; (dále jen Die Deutschen). ") Die Deutschen, s. 221-227. 12) Die Deutschen, s. 448 (hlášeni z Jihlavy 11. srpna 1941). 13> Čestmír Amoři, Heydrichiáda, Praha 1965, s. 210. M> Die Deutschen, s. 421. Die Deutschen, s. 417 — 421. I Chtěli nás vyhubit. Ed. V. Král a K. Fremund, Praha 1961, s. 92 — 93; Die Deutschen 6. Chtěli nás vyhubit, s. 112-120. Amort, Heydrichiáda. s. 136—137. 15) 18., 10 11 Za svého úhlavního nepřítele považovali inteligenci. Proti ní vedli hlavní úderyl a zároveň^"snažili, aby nová inteligence byla početně co nejslabší. Likvidovalil "cěš¥é výšokélkolyV'zamyšleli odstranit střední a později omezit i školy odborné.l Nakonec mělo přilit na řadu i základní školství. Šlo jim o uskutečnění plánu po-j stupného odbourávání českých škol, zároveň však také o..využití.českého školství! pro úkoly germanizace. Nordická Heydrichova lest spočívala ve vyvolání dojmu] í/ lě*"nacistům jde „jen" o poněmčení národa. Podle nacistických plánů však nebylol ~úmyšlěm získat pro němectví celý český národ, ale jen určitou vybranou části Využití českého školství pro úkoly germanizace mělo být zároveň vedle cíle, kterýl se nedal utajit, zastíracím manévrem, jenž mě! upoutávat zraky k tomuto polií aby odlákal pozornost od osudu, který rasisté připravovali značné části národa. Tímto osudem bylo vyhnanství, případně fyzická likvidace. / II. OD MNICHOVA K 15. BŘEZNU . ■ 1, Obrana demokratických tradic české školy pí: Mnichov znamenal pro celou českou společnost veliký morální otřes. Depresiv-lích nálad se snažily využít různé reakční živly. Učitelé si brzy uvědomili, že jfcple hrozí kulturní reakce, která (podle tehdejších úvah) pramení ze dvou zdrojů: li subjektivní reakce z ideologické paniky jednotlivců, z propadnutí skepsi, 2. objektivní reakce, která by prý mohla být organizována a nařízena t autoritativní locí. <19> HJVV početném učitelském tisku té doby (na rozdíl od ostatní žurnalistiky) nenalezneme jediný článek, který by se podřizoval „duchu doby" a připojoval ke špi-tění všeho, co se za dvacet let v republice udělalo. §f"Za první konkrétní úder reakce lze považovat nařízení, že 28. říjen, bude všed-Lím dnem. Tehdy vystoupilo České učitelstvo bez rozdílu politického přesvědčení obranu Masarykovy památky a jeho odkazu. V boji o Masaryka nešlo o osobu, íe o symbol demokratického Československa, o symbol ideové kontinuity národa, ichůze ministerské rady se dne 25. listopadu 1938 usnesla, aby byly odstraněny ^úředních místností a školních učeben Masarykovy a Benešovy obrazy.(20) Dotazů, Sfuiostí a protestů týkajících se Masarykových obrazů bylo tolik, že nakonec bylo idyoleno použít Masarykova portrétu k výzdobě učeben „mezi obrazy významných tužů národa". ,2_5Tak bylo dosaženo v boji o Masaryka jistého, i když jen for-řálního úspěchu. kulturní reakce se nemohla samozřejmě omezit jen na negaci dřívější ideologie, lusela vytyčit nějaké konstruktivní, aktivní., heslo. Ministerský předseda Rudolf [eŕan v polovici prosince^J938 nastínil základní rysy nové školské a kulturní ilitiky__Česko-Slovenské republiky. Program rozváděl ustanovující provolání rány národní jednoty, uveřejněné v tisku 18. listopadu 1938, kde fašizace a kle-talizace školství byla vyhlášena slovy: „Škola bude národní a věřící."<2Z) Vcelku ršak byl program tak Všeobecný, že jej bylo lze vykládat, jak kdo chtěl. Učitelské jrganizace na něj reagovaly čilou propagací plánů na reformu školského systému re smyslu jednotné školy. Nové heslo vyvolalo celou záplavu úvah v učitelském.jisku.. jen nepatrná sku- S"). Školské reformy, XX, č. 3—4, listopad —prosinec 1938, s. 35. BJ) Věstník ministerstva školství a národní osvěty. 1939, s. 46 (dále jen Věstník). m C«ký uíitel, XLII, č. 21-22, 9. února 1939, s. 122-123. ?*> Miloš Hájek, Od Mnichova k 15. březnu, Praha 1959, s. 85. 12 13 pinka učitelů, která byla spjata s politickým katolicismem chtěla program skutečná realizovat. Ostatní učitelé se k němu stavěli dvojím způsobem: Někteří nové hesl<| jasně odmítali, jiní se snažili dát mu vlastní pokrokovější výklad. 1. V odmítavých článcích učitelé dokazovali, že idea naší republikánské školí byla naprosto správná. Demokracie, humanita a náboženská snášenlivost jsoJ ideály věčné, učitelé nemohou od nich ustoupit, nemohou odvolat to, oč se ví školství snažili a k čemu mládež vychovávali. (23> Někteří pisatelé mluvili docelí otevřeně: „Myslím, že nynější volání po národní výchově se dá v mnohém vyl světliti z touhy po napodobení výchovné ideologie italského fašismu a německéhl národního socialismu."(24) „Musíme-li být nyní loajální k Německu, neznamenj to, že musíme bezcharakterně kapitulovat ideologicky. Národní výchova nesr směřovat k šovinistickému nacionalismu, ani nesmí vést k oslabení vědomí mezil národní solidarity. Nejsme pro výchovu náboženskou, ale pro výchovu laickou| nedogmatickou, přirozenou a životnou, zdůvodněnou rozumově a sociálně, zald ženou ne ná strachu z absolutna, ale na etické povinnosti vůči sobě a ostatním."' „Naše veřejná, svobodná, necírkevní škola je příliš velký kulturní statek národy především záruka jeho duchovní jednoty, než abychom se dovedli klidně dívatl jak se dějí pokusy otřásti jí v základech . . , Snášenlivost náboženská, úcta k svo bodě přesvědčení jiných je článek našeho učitelského programu. Je a zůstane!"(2l 2. Argumentace druhé skupiny pisatelů odrážela výtky proti dřívější republil kánské škole a snažila se dospět k závěru, že nový program neznamená vlast žádnou změnu dosavadní výchovné práce. Ovšem učitelé, kteří chtěli dokázat, naše škola byla i v první republice národní a věřící a že tedy není co měnit, cítili že hlavně co se týká druhé Části hesla, při všem dovolávání se náboženského ci Masarykovy filosofie jsou jejich důkazy málo přesvědčivé. Tu přišel na pomo universitní profesor Josej,Hendrich s názorem, že morální zásady naší společností ať chceme, či nechceme, jsou prosáklé idejemi křesťanství, že celé naše kultur)] ovzduší, které je v podstatě zděděné, tkví v křesťanství. To ovšem neznamená, by sejněla spojovat politika s náboženstvím.(27) "Hendrichúv článek byl přijat jako východisko. Přísně se začaly rozlišovat pojmi víra, náboženství a určitá církev. „Věřícími nejsou jen příslušníci různých církvi nýbrž i mnoho lidí, kteří nejsou formálně v žádné z nich."(2B) ,,Dostala-li naši škola nyní úkol, aby propracovala hlouběji praktickou a mravní stránku křesťa ství, nedostává se jí úkolu nového, ale spíše jen nové formulace. Přijímá jej s váí] ností a opravdově. Chce jen, aby zůstala svobodná, národní a státní, tj. aby W) Škola měšfanská, XLI, č. 9, 23. prosince 1938, Hlídka Školy měšťanské, s. 75-78; taratél č. 10, 7. ledna 1939, s. 89 — 90; Český učitel, XUI, č.. 13—14, 8. prosince 1938, s. 65 — 66, 7J tamtéž, č. 21-22, 9. února 1939, s. 117. M) Český učitel, XLII, č. 17-18, 12. ledna 1939, s. 104. 25> Školské reformy, XX, č. 3 — 4, listopad —prosinec 1938, s. 37. »> Škola měšťanská, XLI, č. 10, 7. ledna 1939, s. 181-182. 27) Věstník pedagogický, XLII, č. i, leden 1939, s. 1-6. »> Komenský, LXVI, č. 8, duben 1939, s. 233-239. lestala orgánem určité konfese, anebo místem pro soutěžní boj mezi konfesemi |'a církvemi. To by její výchovnou účinnost snížilo a poškodilo. "<29) Tímto výkladem si učitelé otevřeli cestu k dalšímu boji proti klerikalismu, který 'pak zazníval ještě i v příštích letech. _Aby se nové zaměření školy projevilo zřetelně také navenek, bylo nařízenc^vý^ h^8eriLBiir«^tersJ;yjiJ^ a národní osvěty ze^dnej). prosince 1938, aby v každé. ^skdm_ji4ebně-4jyj^avěšen_na Kristem. Nařízení vSe mělo provést do konce února. (Nutno ovšem poznamenat, že v některých skoulách podle místních poměrů visely kříže po dobu celé první republiky.)(30) F_)_yzniku. protektorátu__hesJo_ národm_ pc^olitostia křesťanské morálky bylo doplněno ještě třetím ,,nosným._piliřejn'_'_ české ideologie, totiž zásadou sociální ^spravedlnosti/31' Program náboženské výchovy přes všechen rozruch, který způsobil, zůstal čistě ŕformální a práci ve škole,„ducha školy neovlivnil. U nás nebyla příznivá půda jpro vzklíčení kléroEašismu, jak jej známe ze slovenského školství.|32) V učebních íbsiiovách, které vešly v platnost počátkem (školního roku 1939 —1940, je sice luiLl íbbecně vytyčen požadavek výchovy v duchu\^rodním a křesťanském, ovšem uči-ítelé si vydedukovali, že o křesťanský světový názor mají pečovat katechetové il/ hodinách náboženství, škola však podává_ pouze laický mravní základ.(33) Nepůsobila-li na výchovu našeho národa nějak výrazně idea náboženská, složitější situace se vytvořila v_otázce výchovy národní, kde se někde počínalo ustupo-jW, i když velmi opatrně, k ne.moraInjm.u_,.svAtému.nárndnímu_egoisma!l(34) Na-ionalismus, horlivě podporovaný všemi představiteli protektorátního politického f života, měl být nástrojem izolace českého národa od ostatního světa, ať už šÍo solidaritu se západními demokraciemi, či o myšlenku slovanské sounáležitosti, >hebo o proletársky internacionalismus. Vcelku lze shrnout, že učitelstvo v období od Mnichova do okupace ye své. bHFomné většině zachovalo věrnost Masarykovým buxžoasně. demokratickým ideá-im výchovy a nebylo ochotno ustupovat fašizujícímu kursu vládnoucích kruhů jřdruhé republiky. Vítězství kulturní reakce bylo jen formální: odstranění Masary-íých. obrazů a zavěšení křížů. |j. České školství po_německé agresi_y_ ro.ce__l.&38__ i Tragické události podzimu roku 1938 se hluboce dotkly české školy. V období tmnichovské krize byl český učitel v pohraničí hromosvodem, na němž se vybíjela všechna nenávist zfanatizovaných německých mas. Když bylo rozhodnuto, že po- 29> Školské reformy, XX, č. 5, leden 1939, s. 67—69. M> Věstník, 1938, s. 445; Český učitel, XLII, č. 23-24, 23. února 1939, s. 129. 31> Český učitel, XLII, č. 31-32, 14. dubna 1939, s. 177-178. 32> Jozef Mátej, Školská výchova za tzv. slovenského štátu, Bratislava 1958. a> Komenský, LXVII, 1939/40, č. 1, září 1939, s. 5-6. ,M> Český učitel, XLII, č. 17-18, 12. ledna 1939, s. 90 - 92. 14 15 hraniční území budou odstoupena, jješ^ušitjdiĽse svými rodinami (až na nepatrné výjimky) byli přinuceni nakvap.uprchnout, kam se jen dalo. Po uprchlících z českého pohraničí se začali hlásit vyhnanci z území, která připadla vídeňskou arbitráží Maďarsku. Autonomní Slovensko je odmítlo převzít. Začalo zároveň dávat pražské vládě ,,k dispozici" české učitele, kteří působili na nezabraném území Slovenska. Přicházeli i vyhnanci ze Zakarpatské Ukrajiny. Celkem přišlo do okleštěných_českých zemí asi 8.000 přebytečných učitelů,<35) Abychom mohli správně zvážit toto katastrofální číslo, je třeba si uvědomit, že na národních školách učilo v roce 1943 celkem 31.200 učitelů. (Rok 1943 je zvolen ke srovnání, protože šlo o stejné území, přibližně stejný počet obyvatelstva a téměř normální počet učitelů.) Na tři učitele připadal tedy jeden vyhnanec.'36' Neštěstí, které postihlo český národ na podzim roku 1938, bylo faktorem, který působil velmi silně v kladném smyslu na vědomí národní sounáležitosti. Zkou-máme-li smýšlení učitelstva, naprosto nelze mluvit o morální krizi tohoto stavu. Zatěžkávací zkouškou pevnosti učitelské solidarity byl příchod vyhnaných učitelů, se kterými bylo nutno se rozdělit o vlastní krajíc. Naděje nezaměstnaných učitelů lna umístění se hroutily, postupy učitelů střední generace a jmenování starších učitelů řediteli a inspektory se odsunovaly do nedohledna, zřetelně se rýsovalo nebezpečí předčasného penzionování, učitelky se obávaly ztráty zaměstnání, které bylo jejich životní náplní. Snadno se mohla vytvořit averze proti těm, kterým se nyní muselo ustupovat. Přesto uprchlíci nebyli přijímáni jako vetřelci, ale jako lidé trpící za vlast. S určitými rozpaky a nejistotou, jak budou přijati, přicházeli učitelé ze Slovenska. Bylo nebezpečí, že jejich přijetí bude méně vřelé než vy-hnanců z českého pohraničí nebo že se vytvoří kruté záští proti slovenskému národu. Vhodná půda pro proti slovenské nálady v českých zemích opravdu byla, ovšem nositeli těchto nálad nebyli té,měř nikdy uprchlíci ze Slovenska, kteří znali tamní poměry a chápali rozdíl mezi slovenským lidem a klérofašistickou reakcí. V učitelském tisku se nenajde jediný článek obviňující slovenský národ, i když se leckde objevují trpká slova. Událostmi, které vyvolal přímo či nepřímo Mnichov, ^yja státní správa postavena před problém umístit ohromný přebytek učitelských sil. Je třeba mít také na zřeteli, že vedle 8.000 učitelů, kteří ztratili místo, rostla každým rokem armáda nezaměstnaných kandidátů učitelství, kterou k začátku školního roku 1939/40 učitelský tisk odhadoval na 9.000.(37) Rozvoj školství je zhruba závislý na třech podmínkách. První podmínkou je dostatek učitelstva, druhou školní budovy s příslušným vybavením a třetí je ochota společnosti poskytnout na provoz školství potřebné finance. České školství 35) Český učitel, XLH, č. 21 — 22, 9. února 1939, s. 121—122; tamtéž, č. 36 — 38, 25. května 1939, s. 213-214; Národní učitel, I, č. 2, 18. ledna 1940, s. 13. 36) Veřejná služba, IV, č. 6, červen 1943, s. 4. "> Český učitel, XLII, č. 36-38, 23. května 1939, obálka. ÍÉT ocitlo v situaci, že mělo náhle nadbytek učitelstva, které stát nemohl propustit, to něž musel mít finanční zajištění. Považujeme-li nadbytek učitelů ne za kata-iiofu, ale za příznivý předpoklad zlepšení školní práce, nabízely se následující ióžnosti využití těchto učitelů: zmenšení počtu žáků ve třídě, prodloužení povinné Icplní docházky a snížení učitelského úvazku. j''_Naše školství trpělo přeplněnqstí tříd. Zákon z 13. července 1922 (č. 226 Sb., a n.) stanovil, že se třída rozdělí, stoupne-li počet žáků ve třídě na 61, pro édnotřídky byl stanoven nejvyšší počet dětí na 50. Ukázalo se ovšem, že tyto imity jsou v nové škole už nevyhovující. Výsledkem snahy o snížení počtu žáků e třídě bylo ustanovení, že se nesmí zrušit třída, jestliže by tím stoupl stav dětí některé třídě nad 45. Tím se sice bránilo rušení tříd při poklesu počtu žáků, při řizování nových poboček platilo však stále, že se třída rozdělí až při počtu 61, a jednotřídkách při 50 dětech. Dříve zdůvodňovali učitelé v reformních návrzích snížení počtu žáků na třídu řeteli pedagogickými, nyní přistoupil i aktuální důvod umístit přebytečné učitele, rbpočítalo se, že snížení maximálního počtu žáků ve třídě z 60 na 45 znamená řízení 2.000 nových tříd a přibližně stejný počet učitelských míst. Návrhy nezů-^ávaly ovšem u maximálního počtu 45.(39) IV přeolmnichovské republice byla osmiletá povinná školní docházka. Rostoucí zadavky na vzdělání zřetelně ukazovaly, že bude nutno školní povinnost pro-oužit. Přirozený vývoj směřoval k reformě měšťanské školy, jejíž dobrovolný Ivrtý ročník, nazývaný jednoročním učebním kursem, by se stal povinným. Těsně Iřed okupací vyšla nákladem 50.000 výtisků brožura Svazu učitelstva měšťan-jkých škol „O povinném školském vzdělávání mládeže do 15 let", která bojovala i devítiletou povinnou školní docházku.(39> jrZjlalších pokusů o řešení nadbytku učitelů možno uvést i návrhy na snížení._ ičitelského pracovního úvazku, což je předpokladem kvalitnější učitelské práce. Zmenšení počtu žáků ve třídě, prodloužení povinné školní docházky a snížení čitelského úvazku jsou návrhy pokrokového rázu, které byly vysloveny v době, dy se o řešení problému uvažovalo. Druhý soubor návrhů na řešení nadbytku ~ citelstva nepřihlížel k specifickým možnostem a potřebám školství a. snažil se bstupovat u učitelů stejně jako u ostatních veřejných zaměstnanců. Šlo o uvol-ějjí. služebních míst penzionováním starších učitelů a o propuštění vdaných uči-. ťek Předčasné penzionování se zdálo nejméně bolestivým řešením. Vždyť platy statích zaměstnanců byly tvořeny tak, že rozdíl mezi platem aktivního zaměstnance pensisty byl neveliký. Penzionování se nemohlo samozřejmě zastavit u zaměst- anců, kteří přesluhovali přes 60 let, což byl věk pro odchod do výslužby pro i 36> Škola měšťanská, XLI, č. 6, 12. listopadu 1938, s. 103—105. M> Škola měšťanská, XLI, č. 16, 1. dubna 1939, a. 282; Časopis České obce učitelské XIX 14, 20. dubna 1939, s. 145.» 16 17 muže (ženy měly sloužit do 55 let), ale bylo nutno hranici pro penzionování p sunovat stále níže. To ovšem postihovalo zaměstnance citelně už i finančně, pr tože ztráceli možnost dosáhnout nejvyššího platového stupně, ztratili možno: získat ředitelský přídavek, odcházeli do důchodu v době, kdy měli ještě na studiíd nezaopatřené děti nebo je museli podporovat, protože se tehdy na místo čekal i několik let. Vyřazení zdravých zaměstnanců z práce kolem 50 let a mladších m většinou i vážné psychické následky pro lidi, kteří mají své zaměstnání rádi. Řešení problému na úkor žert se stalo oblíbeným demagogickým požadavke: žurnalistiky. Postižené zaměstnankyně se bránily útokům jen chabě. Toto reakč: řešení bylo motivováno jako opatření navýsost sociální. Všechny učitelské organ zace (které dříve za krize odmítaly toto reakční řešení) souhlasily s propuštění] vdaných učitelek, i když některé rezoluce zdůrazňovaly, že je to jen na prechodne dobu. .Dne 21. prosince .1938 bylo vydáno vládní nařízení č. 379 o úpravě některý personálních poměrů ve veřejné správě a č. 380 o úsporných opatřeních persona ních. Bylo stanoveno, že po dva roky nesmějí být přijímáni noví zaměstnanci a ' ria tutéž dobu je zastaveno povyšování již ustanovených.zaměstnanců. Podle ■ třeby budou dáni do výslužby muži od 55, ženy od 53 let. Provdané zaměstná kyne dostanou odbytné nebo penzi, na niž však budou muset čekat do své1 55. roku.<40> Po provedení všech těchto opatřen! stále ještě nebylo místo asi pro 2.400 u telů.<41) To konečně donutilo vládu k řešení, které bylo ku prospěchu školního ~ učování. S účinností od 1: září 1939 se stanovil nejvyšší počet _žáků_vjedné tří obecné a měšťanské školy na 45..Toto nařízení bylo později prodlouženo i školní rok 1940—41 a bylo zrušeno až přímým zásahem nacistů, kteří je ponechí v platnosti pouze pro německé J koly v protektoráte.(42) Ve školním roce 1939/40 tak přibylo rázem 2.869 tříd, třebaže bylo na nár ch školách proti předešlému roku o 9.785 žáků méně. Průměrný počet žáků III. PROTEKTORÄTNÍ ŠKOLSTVÍ DO POLOVINY ROKU 1941 jíi' Zásahy nacistů do českého školství Výnos „Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy ' Morava" vyhlašoval autonomii a v článku 8. vyhrazoval pro Ríši bezprostřední pouze na „dopravnictví, jakož i na pošty a telekomunikace."144' Zdálo se jr, že české školství bude doménou autonomní Správy, v níž nebude německých ísahů. Vývoj však ukázal něco docela jiného. Zamýšlíme-Ii se nad první etapou vývoje okupačního školství od 15. března |939 do poloviny roku 1941, jeví se nám tento časový úsek ve srovnání s dalším ývojem jako doba, kdy_nacisté prováděli nátlak na české školství většinou skrytě^ zdánlivě bez ústředních směrnic. Hráli si ješte~na aufonomiTa strpeli, aby"~Häčriä [Jodával protesty proti jednotlivým zvlášť křiklavým přehmatům. Ovšem tato hra na autonomii byla od samého počátku falešnou hrou. Do vývoje nacistické školské politiky zcela neorganicky jako úder hromu zasáhlo uzavření českých vysokých %kol v listopadu 193.9,. Období do poloviny roku 1941 není ovšem jednotné. Od pádu Francie se rý-nástup k nové školské politice^Jcterá směřovala zvláště proti,českým středním íolárn. m I 9.n?Í.^°„^z.?.™^ řadě drob- „4ílčícn zá.sahů dq českého školství. Nacisté školám Katím bež oficiálni ústřední směrnice, zcela živelně. Místním německým činitelům třídu poklesl z 34,87 žáků ve šk. roce 1938/39 na 30,98 na obecných školáMbyla ponechána iniciativa", aby využílínové situace a znalosti prostředí. Záminkou a z 38,73 na 34,30 na měšťanských školách.(43) Itěchto zásahů bylo odstranění „křivd", které německé obyvatelstvo utrpělo za Tak se tedy podařilo počátkem školního roku 1939/40 vyřešit zhruba problÄČeskoslovenské republiky „útlakem" či zanedbáváním německého školství. Záro-umístění učitelstva z pohraničí, ze Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny. Naproslveň šlo v některých oblastech (Českobudějovicko, Jihlavsko, Brněnsko) speciálně však nebyla likvidována nezaměstnanost kandidátů učitelství, kterým i oficiálny přípravu germanizačního nástupu, byla zákazem přijímat dva roky nové zaměstnance do školní služby vzata nad na umístění. ) «) Věstník, 1939, s. 22. «> Český učitel, XLII, č. 36-38, 25. května 1939, s. 213-214. «) Věstník, 1939, s. 249; 1940, š. 212; 1941, s. 202. «) Vypočteno podle Zpráv Stát. úř. statistického, XXVI, 1945, č. 8, řada A, č. 1. J V Háchově přípravném materiálu k rozmluvě s Neurathem dne 25. dubna 1939 ^ týkaly českého školství tyto připomínky: 1. Bez vědomí příslušných nadřízených školských úřadů bylo zastaveno vyučování (např. „Krajským úřadem pro kulturu v Jihlavě" nebo německými starosty l6bcí) na dvacetipěti českých národních školách, zčásti i v obcích s českou většinou. 2. V Moravské Ostravě byli ustanoveni říšští poverenci pro odborné školství německé i české. 41> Věstník, 1939, s. 153-155. 18 19 í 3. Na českých vysokých školách v Brně., (zemědělské a zverolekárske) byly ^řízeny úřady komisařů, rovněž i ve státní studijní knihovně v Olomouci."'155 Podrobnější zprávu o situaci českého školství po 15. březnu podává elaborát ministerstva vnitra, zredigovaný pracovníky Háchovy kanceláře a doplněný ministrem J. Havelkou, o zásazích do autonomie protektorátu ve všech oblastech politického, hospodářského a kulturního života. V oboru školství elaborát vypočítával zásahy říšských orgánů do existence, - orpa n i zace a umis těn í český ch škol a konstatoval, že jde „zcela nepochybně o práv ním řádem nepodložené zásahy dó autonomní správy orgánů Protektorátu". Hned po J.6. březnu 1939 .bylý.zabrány a obsazeny četné budovy a místnosti českých veřejných škol a_českému žactvu bylo bráněno, aby se pokračovalo, ve vyučováni Tyto akce byly podnikány bud německými občany samými, proti nimž české občanstvo nenašlo ochranu, nebo i na přímý rozkaz německých úředních orgánů, Po přerušení českého vyučování byly školní budovy zabrány pro školy německé, a to i tam, kde německé školy měly velmi pěkné vlastní budovy nebo kde počet českého žactva, které zůstalo bez vyučování, zdaleka převyšoval počet žactva německého. Děti z takto uzavřených a později oberlandráty přímo zrušených škol byly přikazovány libovolně k docházce do jiných obcí. Takto postižených českých žáků bylo do poloviny měsíce září 1939 podle elaborátu 2.523. Uzavřeno, respek-tive zrušeno, bylo 32 českých obecných a měšťanských škol. Dokument dále uváděl, že česká veřejnost je roztrpčena faktem, že se v ryze českých obcích bez zřetele na právní předpisy zřizují německé obecné a měšťanské školy. Tak vzniklo do poloviny.září 68 nových německých škol. Na náklad protektorátu se zřídily školy _určené především pro německé děti ze zabraného území.{K) Při zakládání nových škol využívali Němci velmi výhodných předpisů pro takzvané menšinové školy (zákon č. 295/1920). Ovšem ani těmito předpisy se necítili vázáni. Např. v Lišově u Českých Budějovic zřídili německou školu pro 5 dětí. Počítali, že ji později naplní českými dětmi „německé krve", které budou vybrány rasovými odborníky.'47' Uzavřením1 všech českých vysokých škol 17._ns_topad.u_.1339-.Jiacisté poprvé jasně odhalili plány, které měli s českým školstvím. Pro paniku, kterou tento zásah působil, je charakteristická akce vicepresidenta zemské školní rady v Praze (jr>^ntonína Dvořáka, který svolal ředitele pražských středních škol a učitelských ústavů á promluvil fc'nim za přítomnosti všech zemských školních inspektorů v 'tomto smyslu: „Vysoké školy jsou vyřízeny, na řadu přicházejí střední školy Nedopusťte, aby byly Zavřeny pod malichernými záminkami!" V listopadu 1939 poslal okresním školním inspektorům a ředitelům škol soukromý dopis, kterým 4S> Dokumenty z historie československé politiky 1939—1943, I, II. Ed. L. Otáhalová a M Červinková, Praha 19(56, s. 427 (dále Dokumenty). 46> Dokumenty, s. 467—468. *71 Fr. Bosák, Germanizační úloha německých škol na Českobudějovicku za okupace, Jiho český sborník historický, XXXIII, 1964, č. 1-2, s. 58-73, č. 3-4, s. 170-190. ,1 loplňoval oběžník zemské školní rady z 20. listopadu 1939. V dopise byly tyto lokyny: Nejméně jednou denně se mělo kontrolovat, zda žáci na chodbách, na Ichodištích, na záchodech, v učebnách nebo v jiných místnostech nenapsali, nenamalovali nebo nevylepili na stěnách, dveřích či oknech nepřípustné výroky, trestuhodné poznámky, hesla nebo obrázky. Opětovně se měly prohlížet sešity ' učebnice. Před školou se nesměly tvořit hloučky. Žactvo „zvláště v kritických tbách" se mělo propouštět ze školy na konci vyučování v několikaminutových itervalech za sebou. Byla-li tělocvična v jiné budově, tedy tam žáci měli chodit rjen jednotlivě, nebo se doporučovalo raději dočasně vůbec zastavit vyučování tělesné výchově.(dí) Jíipk proti-českým střednírn školám zahájil v zastoupení říšského protektora , Jr_H. Frank až po pádu.Frajicie přípisem předsedovi prntektnrátní vlády_A._£liá^. Frank konstatoval, že české střední školství je nezdravě rozbujelé. Ze sociálních hQs.p.Q.dář.skýeh_důyQ začátkem 'školního roku se musí provést bezpodmínečně tato_ opatření " 1. Okamžitě se zruší pět reálnýrh pymn^sii fFrpnštát pod Radhoštěm, Terezín, jUpice, Vodňany, Židlochovice) a dva učitelské ústavy (Moravské Budějovice I Louny). Šlo o školy, které byly. po Mnichově-přeloženy.ze-zabraného pohraničí. 2. Vyloučí se 1.227 žákůt kteří byli přijati do prvních tříd středních škol. 0 tento počet by totiž bylo více primánů než v předcházejícím roce, což Frank [považoval za nepřípustné. Vedle frontálního útoku na_ české stfední školství ^pokračovaly drobné místní boje o urychlené poněmčení některých vybraných_měst odstraňováním českých '.středních škol. Záminkou k vypuzení školy z města bylo zabrání školní budovy ,pro německé účely. Typickým příkladem je osud reálného gymnasia v Jindřichově Hradci, které byM přemístěno do Soběslave. Ani Háchova intervence u Neuratha na osudu této školy nic nezměnila.'50' Závěrem lze konstatovat, že v prvé, etapě okupace k podstatným „změnám ve,, taložení a. v..organizaci_českého.. školství kromě, likvidace vysokých škol ještě ne- _ 'jlpšlo. Nacisté konali, teprve přípravné práce k radikálníma zásahu proti středním J 'Jkolám a k omezení přístupu žáků do škol měšťanských....... -íjJ |ž. Změny y obsahové náplni vyučování V první etapě okupace nacisté ještě nestačili výrazně gasahnvat H n nhsahn ĚjkoUajffáce.kromě požadavků.týkajMch.^&.j.yýšení počta hnrlin nomčiny-aa-yfach-jolách. Nečeské straně pak nebylo zřejmě chuti jít ani o krok dále, než bylo naprosto nevyhnutelné. «) Pedagogické muzeum Komenského, 54-5, 1-14, inv. 753. Vicepres. z. šk. r. korespendence, č. 1739 osob., 22. ]]. 1939. i9) Dokumenty, s. 560—561. m> Dokumenty, s. 585. soukromá 20 21 Výrazem tohoto stavu byly učební osnovy z léta roku 1939, vydané pro všechny] druhy českých škol. Byly vytvořeny v neobvykle krátkém čase a v pedagogickém I tisku se konstatovalo, že dovedly udržet skoro všechno cenné, co bylo v osnovách! předcházejících, vyvarovaly se zbytečných korektur a „ke změněným poměrůmj přihlédly s rozvážlivou prozíravostí."'51' Úvodní stať osnov pro obecné a měšťanské školy proklamovala výchovu v duchu národním a křesťanském. ProJi_dřh^^ idea demokracie, všelidské zřetele byly velmi oslabeny, Do popředí se stavěla výchova vůle, úcta, k tělesné práci, slušné spole^nské_^igyÁaL^sniy3l..pr.o„spořádaný_j:odinný. život. Druhá kapitola osnov — „Hlavní zásady a metody" — byla v podstatě stejná jako v dřívějších osnovách pro obecné školy. Německý jazyk byl na národních školách pouze nepovinným vyučovacím před-5lPi£Bl_(3. — 5. ročník 2 hodiny týdně, 6. — 8. ročník obecné školy 3 hodiny, na] měšťanské škole 4 hodiny). Ovšem právě toto místo^osnov se muselo za krátkou dobu pozměňovat. Zatímní osnovy pro střední školy jpře^vzaly obsahově.téměř doslovně text Návrhu učebních osnov z roku 1933. Nepatrně se zvýšil počet hodin německého jazyka _(y_nej vyšších třídách na 3 hodiny týdně), zdvojnásobil se počet hodin věnovaných tplpcnp výrhrpfp Tyto osnovy poprvé porušily dříve tak úzkostlivě dodržovaný princip třicetihodinového týdne.(52) Studujeme-li osnovy i rozbory jednotlivých předmětů, zjišťujeme, že nacismus do nich nepronikl. V českém jazyce při výuce literárních dějin se poněkud omezil počet slovenských spisovatelů, ale i tento zásah byl kritizován: „Slovenské dějiny' zůstávají i nadále až po rok 1938 našimi literárními dějinami, stejně i náš společný základ jazykový, národopisný, dějepisný, osvobozenecký.1,(53' Ani v dějepise nebylo převratných změn. D_ů^e^kem_npvých. jjpnjěrjůjt^zdůraz-j ňoval samozřejmě národ místo státu., češství místo českoslovenství, neměl se budit] ■ zájem o snahy světové-a o. lidské-SouručenstYJL Úvod do filosofie byl koncipován, jako by nacismu nebylo. Tím méně se ovšemj objevovala nacistická ideologie v ostatních předmětech. Vcelku lze k osnovám z léta roku 1939 říci, že jejich smysl byl ve vypuštěníl všeho, co zřetelně odporovalo novému státoprávnímu postavení českého národa. Byl to tedy cíl negativní. V dalším vývoji zpočátku jediným aktwmm^vkern^ jímž se jsrotekjiorátní škol-j ství lišilo od republikánského, byly změny ve vyučováni némčjně.,Němčina zabí-^ la postupně stále více vyučovacího času a tím způsobovala časovou tíseň v ostat-th předmětech. fovni změnou_osnoVj j:t^rá^la__proyedena vládním nařízením ze dne 5. října "_Cvyhlášeno 7. listopadu 1939), bylo prohlášení němčiny na měšťanských 51) Školské reformy, XXI, č. 1, září 1939, s. 4-7; Věstník pedagogický, XLII, červenec-zářil 1939, č. 6-7, s. 161- 168; Komenský, I.XVII. č. 1, září 1939, s. 5-9; tamtéž č. 6. únor 1940,| s. 144; Věstník, 1939, příloha k srpnovému číslu. S4> Věstník pedagogický, XVII, červenec a září 1939, č. 6—7, s. 168—171. «) Středni škola. XX, č. 2, s. 51. rolách povinným předmětem. Tato úprava byla v kruzích učitelstva měšťanských :ol uvítána celkem se sympatiemi, protože vlastně splňovala jeden z požadavků ta reformu měšťanské školy, aby se totiž učivo měšťanky co nejvíce shodovalo ^učivem nižší střední školy, kde byla němčina povinná.'54' Neobecných školách byla němčina jako povinný předmět zavedena o rok později 3;.. Í.islppadu_;19.40._ Dostala v 3. — 5. ročníku tři hodiny, v 6. — 8. ročníku todiny týdně.'55' Tehdy se zároveň zvýšil počet 11 < >d i u ne m cek é 11 o jazykajjg. fjjech třídách měšťanské školy na 5 hodin týdně. Na středních školách byl v červnu 1939 vyhlášen normální přehled hodin, který rčoval pro primu a sekundu 4 hodiny, pro ostatní třídy 3 hodiny němčiny lýdně.'56' V druhém protektorátním školním roce 1940/41) bylo v prime a sekundě Iž 6 hodin, v tercii až oktávě 5 hodin německého jazyka.l57) Podobný vývoj byl i na ostatních školách. Ve. školním roce 1940/41 němčina 'la povinná už na všech druzích českých škol. 1'Ukázalo se,_že osnovy z.léta roku. 1939 jsou pouhým provizóriem. Hodiny připlované stále štědřeji němčině nutně.způ^obily_junějiyJLjř.přldě!y^ jředmětům. S tím souvisely nutné změny v rozsahu učiva. Kromě toho vývoj tí v protektoráte vyžadoval i novou ideologickou náplň. Škola se dostala do >hybu, změna stíhala změnu. JCjasnovám pro národní školy byly počátkem roku 1941 vydány směrnice, které "' už naplněny duchem charakteristickým pro další etapu protektorátního škol-Škole se ukládalo, aby zdůrazňovala při výchově vše, co podporuje soužití německým národem a úctu k „Vůdci" velkoněmecké říše. Učitelé měli být osobně 'Doyědni za to, že se bude výchova dít v tomto duchu.'58' Mnohem větší pozornost než změny v osnovách, ostatně zatím ještě nijak převratné, budila revize učebnic, kterou pociťovali velmi intenzívně všichni žáci a je-[ich prostřednictvím i široká rodičovská veřejnost. Učebnice*'Vx.nichž- byla- tuší :čejněna slova (napň ,IsíátnC^„Kc") nebo věty, se staly symbolem počáteční itapy protektorátu,, kdy nacisté pedanticky usilovali o vymazání dvaceti.let svo-jpdného života z paměti národa. Požadavek revize Učebnic vyplýval z vývoje druhé republiky. V duchu vládního prohlášení z 13. prosince 1938 byla _v ministerstvu utvořena komise pro revizi íčebnic všech druhů škol. Posuzovala, zda jsou "knihy psány v duchu „národní 54> Věstník, 1939, s. 316. 55> Věstník, 1940, s. 312; 1941. s. 19-23. M> Věstník, 1939, s. 230-251. «) Věstník, 1940, s. 223. a> Věstník, 1941, s. 19-23. 22 23 tradice a křesťanské morálky," brala v úvahu zřetele metodické, ale i rozsah a cenu každé učebnice. Sotva však revizní komise začala svou činnost, došlo v březnul 1939 ke zřízení protektorátu. Tehdy dostala komise dodatečně úkol odstranit zej školních učebnic, pokud to bylo technicky jen možné, učivo (věty, odstavce] články, obrazy), které se nesnášelo s novou politickou situací. Celkem bylo zrevií dováno 1.200 učebnic pro všechny druhy škol. Výsledkem bylo, že asi 10 % knib bylo vzato z oběhu (někdy šlo o učebnice, které nevyhovovaly ani osnovám z roku 1933) a 60 % se muselo upravovat. Komise si byla vědoma, že jde o velké hospo:] dářské hodnoty (jen cena nových učebnic v obchodech se odhadovala na 200 miliónů korun), proto prý raději navrhovala úpravy než vyloučení.10) ^earv&Tppčátek Školního, roku 1940/4.1 • postavil naše- školy, dg situace,., že. starél učebnŕče byly většinou vyřazeny_a,_^Qflv.é_n.e£xislcvva]y.(60) Vedle učebnicse_£ev1doyjdj£_ ta^é_y.)^y^éLa_juuíitelské_laiihovny. Vyřazovala st legionářská literatura, taiihy.tý.kaiici.scL28u-fí|naJL918r presidenta Masaryka a Be-| 1 .TXiJTši) Měnila se výzdoba tříd. Hned v březnu bylo.nařízeno.odstranit-z.čelní stěny! učeben střední státní znak a ponechat tam ten kflž. Obraz Háchův a Hitlerův "ocitl na čelní stěně až y květnuÓ941- kříž a znak protektorátu se přestěhoval ni boční.stěny.(62) Obrazy presidenta Beneše musely; být v prosinci 1939 odevzdány okresním úřadůmjTďe byly zničeny zvláštní spalovací komisí.t6í> .Vše^co .připomíj nalo presidenta Masaryka, bylo odstraněno až v létě 1940. !BÍ) _Důkladná revize všech obrazů na školách byla prováděna až v období po na-] _padenl Sovětského .svazu. (6i' Závěrem lze konstatovat, že se po stránce obsahové česká škola v první etapl svého protektorátního vývoje podstatně nežměmhL Cesta od vládního programu! přes osnovy, učebnice a učitele k žákům je velmi dlouhá. Ideové heslo druhé re-f publiky „Škola národní a věřící" se sice obecně objevilo v osnovách v roce 193« i ve směrnicích, v nichž se už počátkem roku 1941 počíná rýsovat říšská myšlenka ovšem nebylo jediné učebnice, ktejá hy nový směr konkretizovala. Revize učebnid z prvních měsíců protektorátu jplnila pouze lunkci represivní, jejím výsledkem! bylo odstranění učebnic nebo jen jednotlivých odstavců či jen vět jasně namířených^ proti nacismu. Nemohla však vytvořit něco nového, co by učitelům vymezovalo nové koleje.] I potom, když republikánské učebnice byly dalším vývojem odstraněny, učitelé v| 59> Věstník pedagogický, XVII, duben —květen 1939, č, 4—5, s. 129—131; Školské reíormj| XXI, září 1939, č. 1, s. 3-4. 50) Věstník českých profesorů, 48, t. 1 — 2, 30. září 1940, s. 5-6. G1> OA Tábor, fond OSV, 1939, sig. I-la/C. 62) Tamtéž, výnos min. šk. z 29. 4. 1941, č. 6 326/41-1/1. 6Jl Tamtéž, sig. I-la/C. 64> OA C. Budějovice, fond NSl, II, 18, pres. MŠANO z 30. 8. 40, č. 6512/4. 65) Věstník, 1941, s. 334-336. (velké většině učili vcelku ve starém duchu, protože nic nového neznali a ani znát íťěli. Závislost učitelské masy na učebnicích, podle nichž učitelé léta učí, je větší, než sami pedagogové jsou ochotni přiznat. Ani politicky nej angažovanější Fpředměly neměly podmínek pro aktivismus, jaký nacisté potřebovali. Programový lliacionalismus politického vedení protektorátu, i když měl býl nástrojem k izolaci Ečeského národa od ostatního světa, paralyzoval jakoukoliv národní vlažnost. Na íénto oficiální nacionalismus bylo možno se ve škole odvolat v českém jazyce, |'v dějepise i v zeměpise. I hodiny němčiny, které byly podstatně rozmnoženy, byly ^výchovně v této době ještě většinou sterilní. Těžko bylo možno předpokládat, že jby stále se stupňující požadavky na zvládnuli německého jazyka a zvyšující se fháročnost učitelů mohla získat žáky pro velkoněmeckou říši. Byly možné dvě cesty k nové pronacistické výchově, k.výchově k říšské mys-l.lence, k převratu výchovného působení české školy. První předpokládala vytvoření ^nových aktivistických učebnic, které by se učitelům za několik let vžily. Byla to jresta zdlouhavá a ostatně nebylo ani odborníků ochotných a schopných vypraco-ívat potřebné učebnice, které by Němcům vyhovovaly. Nacisté volili druhou, pod-:statně kratší cesiu, pokusili se učilelstvo přeškolit. Éra přeškolování spadá však [až do období po útoku na Sovětský svaz. Aby školení mělo úspěch, bylo nutno Lposluchače předem psychicky připravit. Nacisté používali metody optimálního [stupně teroru. Kruté represálie kombinované s poukazováním na možnost přežití ■měly vytvořit z českého učitelstva nástroj, kterého by nacisté mohli použít k akti-jffistické výchově nové generace českého národa. Žádná jiná vrstva české společnosti nezakusila tak intenzívní násilné lámání vlastního přesvědčení a nedostávala Še do tak konfliktních situací jako právě učitelstvo. .3. Psychický tlak na učitelstvo _První protiučitelskou perzekuční akcí byl březnový výnos ministerstva školství ía národní osvěty z roku 1939, který nařizoval ,,z. důležitých státních i služebních ifdůvodu" odstranění ua přípisu ministerstva se uvádělo, iže se to týká nejen učitelů, kteří byli organizováni v komunistické, straně, ale í všech učitelů, kleří se pro komunismus a krajní marxismus prokazatelně veřejně ^exponovali. I když nedošlo k mnoha případům zproštění služby, přece to byla ;■ předzvěst dalších událostí.l6li> Zatýkání rukojmí na počátku války v září 1939 postihlo především inteligenci. (Na táborském okrese např. více než čtvrtina zatčených byli učitelé.)'67' Zcela nezastřeně ukázali okupanti svou brutální tvář v akci proti českým vy-|&okým Školám. Jen postupně mizely představy, že bude možno používat metod národního zápasu z doby starého Rakouska. Na počátku okupace si např. učitelé 6S> OA Tábor, OSV, sig. 1-1 a/A. 67> Dokumenty, s. 620; Břetislav Novotný, Táborské školství od Mnichova do osvobození, 1967, rukopis, s. 38. 24 2'> i? ■ • ve svých časopisech připomínali, že při zápisu do první třídy je třeba bojovat 0 každé české dítě, aby nepřišlo do cizí školy a nebylo ztraceno pro český národ.(S8) Staré Rakousko připomínal i nacistjcký nápor v jazykové otázce. Výrazem kapitulace protektorátní vlády bylo její usnesení „na základě doporučení pana říš-skéhoprotektora" ze dne 25. července 1939 o „užívání jazyků v Protektorátu Čechy a Morava" s datem 19. srpna 1939. Na titulním listě Věstníku ministerstva školství a národní osvěty, kde se uveřejňoval text jazykových nařízení, bylo proloženým tiskem prohlášení protektorát-j ního ministra školství dr, lana Kaprase, který pod nadpisem „Péče o jazyk mater-j ský" vyznával vroucí lásku k českému jazyku — ,,k milému a milostnému jazyku] otcovskému".<70) Oč Kaprasovi šlo? Chtěl se distancovat od pobuřujícího jazykového nařízení, ukázat jednotné smýšlení s národem, či šlo jen o pokus demonstrovat, že to s českým národem není ještě nejhorší, když může rozvíjet svou kulturní i osobitost a pečovat o svůj jazyk? |: Za dvoujazyčností a p_ak_ nadřazeností nemciny_gli.j3kupa.nti. důsledně- Skol se.j 1 týkala nová „úprava nápisů, úředních pečetí (razítek), vyhlášek a tiskopisů; ^českých školských orgánů, škol a školských ústavů" ze dne 30. června 1940, nařízená podle výnosu říšského protektora. Podle tohoto nařízení musely protek-■torátní školy, i když se obracely výhradně na české obyvatelstvo, korespondovat | Jdvouj azyčně.<71) ~TaTy¥ova~úprava se dotýkala národního kolektivu v této době jen jako otázka prestižní. Do osobního života každého učitele vstoupil však jazykový útisk v ná-sledujícím období, kdy absolvování všeobecné zkoušky Z němčiny se stalo podmínkou setrvání v zaměstnání. Pod jho pokoření musel jít každý.-učitel, když „podle dekretu státního presidenta ze dne 8. března 1940" musel složit slib věrnosti Hitlerovi. Odepření slibu mělo za následek okamžité propuštění-<72) Fakt, že při podpisu nedocházelo k dra-., matickým scénám, nic nemění na psychické účinnosti tohoto aktu. Učitel stál před rozhodnutím: jeho přesvědčení mu velelo nepodepsat, i když následkem bylo propuštění, druhá alternativa byla podepsat, a tím zneuctít sám sebe, vědomě lhát. Další akcí, která postihla yšechny_učitelejťjjjce_1^4I)J..bylo. vyplnění tiskopisu „Prohlášení o rodovém původu", že totiž podepsaný není Žid, Cikán_ ani.Polák. Ženatý zaměstnanec musel předložit 14 křestních listů a 3 oddací listy, aby dokázal čistotu své krve.<73) Byl-li učitel zatčen, německé policejní úřady se obvykle nenamáhaly sdělit školským úřadům, tím méně rodině, důvod uvěznění a pravděpodobnou délku «8) Český učitel, XL.II, č. 41-44, 22. června 1939, s. 237-238. »> Věstník, 1939, s. 276^277. 70> Věstník, 1939, s. 265. 71> Věstník, 1940, s. 203-204. 72> Věstník, 1940, s. 30-82, 109-112. ") Národní učitel, II, 1940, č. 3, s. 27. ijzby. Fašistická zvůle se tu dostávala do rozporu s německou pořádkumilovností * nahou mít vše podle nařízení. Proto bylo nutno dát předpisy i pro teror a přede-iat protektorátním úřadům, jak se mají chovat při zatčení zaměstnance. Říšský íotektor seznámil dopisem z 19. února 1941 (č. I. lc-570) předsednictvo minis-■ rady a jeho prostřednictvím další orgány s odbornými termíny: „preventivní ipatření", „odvetná opatření" a „jiné uvalení vazby."(7Í) Věstník ministerstva školství, který tehdy musel povinně číst každý učitel, dolil svými právnickými výplody rozrušovat nervy čtenářů, zvláště v druhé etapě voje protektorátního školství. Podrobně poučoval, jaké je právní postavení za-ěstnance a pozůstalých při odsouzení k smrti, káznici, žaláři nebo těžkému ža-fi.(75) Učitelé se dočítali, že jejich existence ve škole je svrchovaně nejistá, že ohou být propuštěni bez jakéhokoliv disciplinárního řízení.a OA Č. Budějovice, NŠI, II, min. vnitra z 12. 3. 1941, č. 3159-5/J-41-3. 7S> Věstník, 1942, s. 166-169. 76> Věstník, 1941, s. 402-404, 1942, s. 293—295. 77» Dokumenty, s. 523—527. 26 27 IV. VRCHOL ÚTOKU NA ČESKÉ ŠKOLSTVÍ^ —V" O" B D O B f OD PO LOV 1 N Y ROKtí 1941 -------D O" P O C Ä T K Ú ROKU 19 4 3 1. Organizační přestavba Období od zahájení války Německa proti Sovětskému svazu do porážky u Sta-| lin_gradaľľa_.vyhiášerii totální války jehějbourlivější etapou v dějinách českého školství za okupace. Nacisté zcela opustili falešnou hru na kultúrni autonómia českého národa a bezohledně přistoupili k uskutečňování svých plánů. Symbolem nové politiky byl příchod Reinharda Heydrícha. Počátkem roku 1942 byla jmenována nová zradcovská vláda, vláda „aktivity" v níž nejvýraznější postavou byl ministr školství Emanuel Moravec, který se stalj nesporně nejnenáviděnější osobou, která se v českém národě zrodila. Když K. H, "Frank předložil dne 13. ledna 1942 Háchovi seznam ministrů nové vlády, Hácha proti jmenování Moravce úporně protestoval. Pokusil se hodit na váhy proti Moravcovi celou svou osobnost v důvěře, že nacisté přece ustoupí. Zklamal se však. Svůj odpor proti Motavcovi motivoval sice osobními důvody, ovšem ostrost protestu při Háchově ústupriosti nutí k úvahám, zda nebyla osobní averze pouhou záminkou.'78' Heydrich věnoval mimořádnou pozornost otázce českých vysokých škol. Snažil se™p7ěsvěďčit protektorátní činitele, že „po dobu války není myslitelné, aby české vysoké školy byly otevřeny, již proto ne, že by vzhledem k nedostatku místa a pra-—čoviiích šil nebyloi odůvodněno dtevjení_v^okých^al_tam,„kde_pž_jiná vysoká _škola_.existuje."<70> V březnu 1942 navrhl Háchovi, že by se mohlo zřídit pro české nstudenty, kterým by bylo povoleno studium ná německých vysokých školách v říši, zvláštní.,,Háchovo stipendium",180' V říjnu a v listopadu 1942 se začal provádět nábor ke studiu v říši. Zpočátku se zdálo, že zájemců bude hodně.(81) Valná většina studentů však byla přesvědčena o konečné porážce Německa a studium v říši odmítala. O nezájmu Čechů vstoupit na německé university a techniky svědčil dokument z počátku roku 1944, v němž se konstatovalo, že počet uchazečů je nápadně malý ve srovnání s počtem míst rezervovaných pro Čechy a s množstvím matu-/ rantů českých středních škol.<82) Oficiálně hlásaná nutnost přizpůsobit naše školy německým poměrům byla pro nacisty vítanou příležitosti k pronikavým zásahům do organizace protektorátní ho; w> Dokumenty, s. 658—659. "> Dokumenty, s. 670-673. a°) Tamtéž. 81> OA Č. Budějovice, NSl, kart. 22, studium českých studentů. 62' SÚA, ŘP, I 10-E III A, vývoj a plánování č. stř. škol, 4. 4. 1944. školství. Frank nařídil dne 2. dubna 1941 předsedovi protektorátní vlády A. Eliášovi, aby^ie"měšťanské školy přetvořily podle německého vzoru, protože „německé len.!jimž je přijetí do měšťanské školy silně ztíženo, by byly v nevýhodě proti eškyrh dětěBT které téměř bez výjimky přecházejí do měšťanské školy." Argumentoval tedy nepokrytě tím, že české děti nesmějí mít vyšší vzdělání než děti ně-finecké.(83) Měšťanská škola byla prohlášena za školu výběrovou. Frank stanovil, že do piřvní třídy lze přijmout maximálně 35 % (jen pro přechodnou dobu dvou let KO %) žáků, kteří absolvovali čtvrtou třídu obecné školy. Většina žáků (65 %, f přechodně 60 % ) musí dokončit povinnou školní docházku na obecné škole. - V temže přípise Frank poručil, aby se na národních školách zvýšil maximální počet žáků ve třídě ze 45 na 60 žáků (na jedňotřídkách na 50 žáků). Jen na ně-imeckých Školách teto zhoršeni nemělo vstoupit y_platnost. Zároveň nařídil zrušit í.české jednotřídky s méně než 20 dětmi v obcích s převážně německým obyvatel-rstvem. Protože Frankovi šlo i o zmenšení počtu českého učitelstva, byl zvýšen |učební úvazek pro muže na 30 a pro ženy na 28 vyučovacích hodin týdně. Všechny Frankovy příkazy musely být do písmene splněny. Dne 1. července 1941 byl publikován výnos ministerstva školství b změnách v organizaci českých j obecných a měšťanských škol se zřetelem ke zvýšení počtu žáků ve třídách. Nešlo K pouhý návrat k poměrům před školním rokem 1939/4^ Tentokráte se „přísně" [nařizovalo, aby se ve městech s větším počtem velkých škol docílilo zrušení po-■ bočných tříd a snížení celkového počtu tříd přeškolováním dětí a spojováním růz-ľných škol. Kde byla v obci jen jedna škola, musel se zmenšit počet postupných |,třid; Totéž platilo i o obcích, kde byla jedna chlapecká a jedna dívčí škola, pokud fse ovšem nesloučily v jednu smíšenou školu.(M) Toto opatření, které těžce poškodilo naše školství a prudce snížilo počet českých ručitelů, nevyvolalo takový rozruch jako nařízení, které odpíralo většině žactva ř možnost vzdělávat se na vyšších školách, než byla škola obecná. Český národ ■považoval toto omezení za záměrný krok k snížení vzdělání širokých vrstev lidu. I V našich poměrech to byl opravdu krok zpět. Je nabíledni, že možnost vzdělání |;dvou třetin celkového počtu žactva, které muselo zůstat na obecné škole, se zmen-Išily. Obecné školy bývaly na venkově často pouhými jednotřídkami (až s padesáti ĚŽáky ve třídě), kde ani nejschopnější učitel nemohl starším žákům dát tolik, kolik I získali na průměrné měšťance, která měla nepoměrně lepší vybavení, systém odborných předmětů i speciálně připravené učitele. Zatímco zavedení výběrové hlavní školy přišlo zcela neočekávaně a naprosto neodpovídalo našemu domácímu vývoji, reorganizace středního školství se připra-^ vovala delší dobu. Už na počátku roku 1941 se objevovaly zprávy, že se sloučí typy našich středních škol. Novým typem bude reálné gymnasium, které se bude e3> Dokumenty, s. 602—603. 84> Věstník, 1941, s. 233-234. 28 29 od tercie diferencovat na větev jazykovou a reálnou. Reálka splyne s reálnýii gymnasiem. Zvláštním typem zůstane jen klasické gymnasium.lKj Nacisté souhlasili s odstraněním reálek, které podle jejich mínění umožňovali celkem lacino (bez latiny) a za zkrácenou dobu (7 let) vytvářet českou inteligencfl Kalkulovali také s tím, že sjednocení typů české střední školy jim umožní vyvinouj tlak na protektorátu! činitele, aby se ve městech, kde existovalo více středních ško (klasické gymnasium, reálné gymnasium, reformně reálné gymnasium, reálka)! sloučily školy, ted už jednoho typu, v jediný ústav. Tím by bez velkého rozruchtT mohla zaniknout celá řada středních škol. K námitkám z české strany by nebyla rozumných důvodů a nacisté by se soustředili jen na omezování počtu středoškd láků na jednom ústavě, bez zřetele na okolnost, že nový ústav vznikl spojeníii dvou i více škol. Reorganizace českých středních škol byla nařízena dne 6. srpna 1941 a byli motivována potřebou přizpůsobit české školy školám německým. Věstník českých profesorů, 48, č. 8-9, 29. ledna 1941, s. 107. m> Věstník, 1941, s. 270-273. B7> Věstník českých profesorů, 49, č. 1 — 2, 29. záři 1941, s. 1—2; Věstník pedagogický, XIX| č. 7, záři 1941, s. 297 - 300; Střední škola, XXII, 1941/42, ě. 1, 12. listopadu 1941, s. 1-2. M> Věstník, 1943, s. 289; 1944, s. 234. p Nejdůležitější změnou bylo, že střední škola stejně jako nově zavedená hlavní Škola navazovala na čtyři ročníky obecné školy." Ve školním'"roce 1941/42 měli Ještě, při přijímacím řízení přechodně přednost žáci z 5. třídy před žáky 4. třídy Rjbecné školy. Později však už do středních škol vstupovali žáci zásadně o rok J Pnladší než dříve. Tím i maturanti měli být v budoucnu mladší, nevyzrálejší. —=4 Všechny tyto organizační změny by však samy o sobě ještě nemusely znamenat zásadní převrat ve středním školství, kdyby nacisté nezahájili zároveň důsledný |boj za omezení počtu českých středních škol a především za snížení početního stavu _ rstředoškoláků. (Od počátku školního roku 1941/42 byl zaveden numerus clausus fřtyřiceti primánu na všech školách bez rozdílu, ať už ústav býval bez pobočných jtříd, nebo měl třeba čtyři paralelky. Zároveň musela na všech školách odpadnout f jedna pobočná třída v kvintě. Na počátku dalšího roků (1942/43) došlo k radi- . jtkální výluce méně zdatných žáků při postupu ze IV., V. a VI. třídy. Lineární popatření, které postihlo při celkově vysokém průměru některé zdatné třídy i dobré ľ žáky, bylo zmírněno dodatečným svolením okupantů, aby mohli ve studiích pokračovat žáci ještě s celkovým průměrem ve čtvrté třídě aspoň 2,0, v páté třídě aspoň 2,5 a v šesté třídě 2,75, i když byli původně i tito žáci v počtu těch, kteří Etněli být eliminováni. \ B _Z^ř.eny,^byly^aké_.malurUril_zkQušky/ O pozadí všech těchto opatření bude jí nutno pojednat ve zvláštní kapitole. I Nutno ještě dodat, že normální přehled vyučovacích hodin vyhlášený 6. srpna Í1941 dlouho neplatil liž pnřállfPm rn^ 1942 bvl počet hodin němčiny v nižších ítřídách zvýšen ze šesti na osm a od počátku školního roku 1942/43 bylo osm hodin fhěmčiny i na vyšším^tujr)nj_,_jmiž se zde omezil počet hodin věnovaný ostatním předmětům. Nově se zavedly ještě odpolední konverzační hodiny, které byly věno-|Vány volným rozhovorům v obcovacím jazyce německém. Byly dvakrát týdně po jjjedné hodině. Výcvik v odborné německé terminologii se prováděl v hodinách Ijtaatematiky á~žémépíiu v JeHňé" nôvTplídané" nemecky řízené hodine.(8D' Období od zahájení útoku proti SSSR do vyhlášení totální války počátkem roku 1943 je nejen dobou, kdy se reorganizovala národní a střední škola, ale_ B etapou bouřlivých změn ve školské správě. Smyslem všech přeměn bylo plné Ipodřízení českého školství německému vedení. Dne 15. července 1942 byl ďr. 'Heckel, generální školský referent u říšského protektora, jmenován stálým zástup-fcem ministra školství a šéfem presidia ministerstva školství. Dne 24. července 1942 ^se obrátil na státního sekretáře K. H. Franka s návrhem germanizačních opatření ve školství. Jeho předloha byla schválena a začala se postupně provádět. <90> Vládním nařízením ze dne 13. srpna 1942 o změnách organizace školské správy byl zmocněn ministr školství s platností od 1. září 1942, aby pro zjednodušení M> Věstník, 1942, s. 301; Střední škola, XXIII, 1942/43, č. 1, s. 1-3. 90> Dokumenty, s. 690—692, 24. července 1942. 30 31 správy měnil bez ohledu na dosavadní předpisy organizaci školské správy a školí nařízením.(91) / \ fNařízenim ministra školství ze dne 22. října 1942 byly V dohodě^., minjstrenij vnitra a" se souhlasem státního_presidenta zrušgiiy_zenjsic£jkrilní radyuJe|idijukolxl přešly na zemské úřady.t92) Potom došlo v roce 1943Jce^^ ských) školních výborů a u okresních úřadů se zřídilo školské odděleni.s_označgj I aím_,,OkTěšní. úra.d v ■ ■ . — školská úřadovna/,(93' l**" Bylo stanoveno, že vnější školské záležitosti vyřizuje okresní hejtman zpravidla] bez účasti okresního školního inspektora. Vnitřní (odborné) školské věci vyřizuje] okresní školní inspektor ,,pod osobní odpovědností". Okresní hejtman si mohl vy-j hradit ke schválení a konečnému podpisu také vnitřní školské věci, pokud nebyly! povahy ryze školsky odborné.<94> ^Koneem—roku—1943—byjy_jxušeaiy^_mjsjní_j;obvodní, újezdní) školní rady] a místní školní výbory. Jejich úkoly přešly na starostu obce.(9S) Tato struktura] školské správy se už do konce války nezměnila. - Vraťme se však zpět do období, kdy nacismus u nás triumfoval, kdy pád Sovět-: ského svazu byl pro německé novináře otázkou několika dní. Tehdy vrcholilo úsilí] okupantů o poněmčení veškerého veřejného života v protektoráte, důrazně se vyžadovalo německé úřadování a všichni čeští veřejní zaměstnanci se měli prokázat' znalostí němčiny. Zkoušce z němčiny se museli tehdy podrobit i všichni češtíI učitelé. Požadavek, aby všichni vyšší úředníci protektorátní správy, jakož i jim na; roveň postavení úředníci samosprávných korporací a veřejní funkcionáři ovládali' bezvadně německý jazyk, vyjádřil dne 23. května 1940 říšský protektor K. v. Sleurath v přípise předsedovi vlády A. Eliášovi. Neobstát při zkoušce (o možnosti jejího opakování se v přípise nemluvilo) mělo mít za následek propuštění zel služby, případně penzionování.<96) Veškeré protesty protektorátní vlády byly bezúspěšné.,lJ7) Co se týká učitelstva, nebyla situace zpočátku jasná. Ještě koncem roku 1940 se objevovaly názory, že I se zkoušky z němčiny budou týkat pouze zaměstnanců školských úřadů, tedy ne všeho učitelstva/00' Brzy však nejistota minula. Nutnost zvládnout německý jazyk-byla učitelům zdůvodňována faktem, že němčina je na všech školách povinným/ vyučovacím předmětem. ) Začala doba povinných jazykových kursu.. Přísně se dbalo na docházku—Počat-] kem roku 1942 inspektoři měli povinnost žádat při neúčasti písemnou omluvenku,* «M Věstník, 1942, s. 300. S2) Věstník, 1942, s. 360. »> Věstník, 1'943, s. 144-145. 91> Věstník, 1943, s. 187-190. a5) Věstník, 1943, s. 370-371. M> Dokumenty, s. 540—541. 9?> Dokumenty, s. 546 — 547. M> OA Tábor, okupace —školství, učit. okr. porady 1940—42, bez čísla. Rfípadně lékařské vysvědčení. Vedoucí kursů měli pečlivě sledovat, aby učitelé řheutíkali z posledních hodin/"9' jZ učitelstva národních škol (bylo ho přibližně 30.000) neumělo vůbec německy řasí 1.800 učitelů. Všichni ostatní přišli s němčinou nějak do styku, někteří se naučili německy v pohraničí na menšinových školách, většinou však získali znalosti iia učitelském ústavě nebo na střední škole. Přibližně 5.800 učitelů mělo formální Bšpůsobilost vyučovat německému jazyku na obecných školách nebo' na školách Piešťanských. Ovšem i ti se museli podrobil nové předepsané všeobecné zkoušce němčiny. Mezi profesory byly znalosti němčiny lepší, protože němčina byla kromě několika poválečných let povinná na všech středních školách. To ovšem neznamená, že by okupanti neodstranili ze škol celou řadu profesorů právě pro nedostatečnou znalost němčiny. U zkoušek neobstálo v Čechách 15% a na Mo-fevě 20 % profesorů/100' I Zkušební řád pro zkoušky veřejných zaměstnanců z německého jazyka stanovil ý_nos_presidia ministerstva školství ze dne 23. února. 1942,(101' Zkušební komise jiro učitele se zřizovaly při okresních školských výborech. Byly tříčlenné. Předsedou musel být vždy rodilý Němec. Přísedící měli jen poradní hlas. I Zkouška učitelů byla písemná a ústní. Předmětem písemné zkoušky byl diktáty.. ty délce 10—15 minut a sepsání jednoduché žádosti, zápisu, případně jednoduchého vyřízení nebo překlad listiny do němčiny. Tato část písemné zkoušky trvala 30 Iž 60 minut. Zpravidla téhož dne se konala ústní zkouška, která trvala pro každého zkoušence 10—15 minut. Prováděla se formou rozhovoru, který vedl před-■leda a po řadě i oba přísedící členové. Předmětem rozhovoru byly věci denního [života, případně záležitosti ze služebního oboru zaměstnance. Při neúspěchu mohla komise povolit opakování zkoušky v době od 6 —12 měsíců, byly-li předpoklady, že zaměstnanec je schopen si doplnit své znalosti na požadovanou míru. Heydrich v projevu 4. února 1942 zdůrazňoval, aby zkoušky nebyly příliš lírné. Na druhé straně však poukazoval na skutečnost, že prý někteří Češi ftchválně propadají a spekulují s tím, že je nebude možno při vysokém počtu nevyhovujících (70 — 80 %) všechny propustit/102' f. Při praktickém provádění zkoušek nebyly požadavky kladené na učitele velké. Wždyť ve zkušební komisi vedle předsedy, jímž byl, obyčej ně německý učitel hebo profesor, byli i dva Češi, kteří se snažili obvykle pomáhat. Učitelé však pociťovali Iavedení této existenční zkoušky jako psychický útlak. Dospělé osoby vůbec a uči-elé především snášejí zkoušky školského typu velmi těžce, zakoušejí při nich pocit ilubokého pokoření a ponížení. w) Tamtéž, 4. 2. 1942; Věstník pedag,, XIX, březen 1941, ě. 3, s. 93. m1 Věstník pedagogický, XIX, duben 1941, č. 4, s. 149; Střední škola, XXIII 1942/43 č 4 |5. května 1943, s. 167. 101> Věstník, 1942, s. 133-142. 102> Amort, Heydrichiáda, s. 142. 32 33 2. Útok na české střední školství ' 1 První akce směřující k omezení počtu českých středoškoláků a českých středních I škol o prázdninách roku 1940 neprobíhala tak hladce, jak si nacisté přáli. Kcjyžj K. H. Frank v zastoupení říšského protektora nařídil zrušení pěti reálných" gym-nasiřa dvou učitelských ústavů, které byly po Mnichově zřízeny pro uprchlíky! z obsazeného území, á vyloučení 1.227 žáků, kteří byli přijati do prvních tříd.] " středních škol nad počet studentu přijatých do gymnasií ve školním roce 1939/40,'i české úřady se zdráhaly splnit německý rozkaz. Ministerstvo školství vypracovalo rozsáhlý elaborát, proč nelze vyhovět Frankovu příkazu, a předseda vlády inž. Eliáš se za názor ministerstva, podepsanýj Kaprasem, zcela- postavil.ll03) Byly uváděny tyto důvody: Německým a polskými záborem pohraničí bylo ztraceno 35 českých středních škol a 8 učitelských ústavů] různých typů. Z těchto 43 škol bylo přeloženo na území pozdějšího protektorátu jen 9 ústavů, které jsou však nyní nepostradatelné. Z pohraničí, ze Slovenska a ze Zakarpatské Ukrajiny přišlo totiž 7.483 českých žáků středních škol a 774 žáků učitelských ústavů. Většina studentů vstoupila do ústavů ve vnitrozemí podle no-' vého bydliště svých rodičů. Ovšem 2.528 žáků středních škol a 183 chovanců učitelských ústavů se nikam nepřestěhovalo, zůstalo v oblastech, kde bydlili i dříve, odtrženo bylo pouze město se sídlem školy. Právě pro tyto žáky bylo nutno přenést některé zabrané školy. Zápis do středních škol na školní rok 1940/41 byl již právně proveden a s celou1 záležitostí se prý už nedá nic dělat. Redukce se může uskutečnit až počátkem příš-J tího roku. Ostatně vyšší počet přijatých žáků vzhledem k většímu počtu dětí na-'" rozených v roce 1930 není naprosto nepřirozeným jevem. Toto tvrzení bylo doloženo statistickou tabulkou.(104> Nacisté se ovšem naprosto nehodlali vzdát svého záměru, i když v této době chtěli ještě uchovat zdání autonomie. („Aus politischen Gründen muss derzeit, noch ein gewisser Schein der Autonomie gewahrt bleiben." — 12.'září 1940. )<10S| Odpověd ministerskému předsedovi měla téměř ultimativní ráz: Říšský protektor neustoupí od vyloučení 1.227 žáků první třídy středních škol. Jmenovaných 5 gymnasií musí zmizet do vánoc. Říšský protektor žádal navíc návrh ministerstva školství na zásadní redukci českých středních škol. Předem prohlásil, žé odepře souhlas k polovičatým návrhům.(109) _Protektorátní úřady splnily všechny požadavky ...Ministerstvo školství a národní osvěty vypracovalo návrh na redukci českého středního školství a zaslalo jej v lednu 1941 prostřednictvím předsedy vlády říšskému protektorovi. Dokument konstatoval, že ve školním roce 1939/40 bylo celkem 162 středních škol s 2.397 SÚA, ŘP, 1-10 E III-A, předseda vlády řlš. protektorovi, 30. 8. 40. 104) Tamtéž, č. 32. 627/40 M. R. 1°5> SÚA, ŘP, 1-10 E III-A, připiš pro školskou skupinu v úř. ř. p. 106) SÚA, ŘP, XIV E III-A 2-105/40, 4. září 1940. [třídami a 90.748 žáky (58.362 chlapců a 32.386 dívek). V tomto roce však tři ř-školy nemohly být v činnostif protože neměly k vyučování potřebný prostor. Mu-fsely být přičleněny k jiným ústavům. Ve školním roce 1940/41 bylo podle poža-;dávku říšského protektora'zrušeno.pět.českých reálných gymnasií. Bez židovského [spolkového reformně reálného gymnasia v Brně bylo tedy 153 středních škol. IVýběr žactva se bude provádět zpřísněním přijímacích zkoušek, stanovením nej-; vyššího počtu žáků pro každou střední školu, omezením koedukace a regulací postupu z třídy do třídy, zvláště ze čtvrté do páté třídy. Potom ministerstvo navrhlo (a konkrétně uvedlo školy, o kleré jde), aby od počátku školního roku 1941/42 postupně zanikalo 7 českých slředních škol a 8 škol se zrušilo spojením s jinou střední školou ve městě. Šlo o odbourání reálek a reformně reálných gymnasií, případně o sloučení některých gymnasií s reálnými gymnasii^Za osm let ' by se tedy zmenšil počet českých středních škol o dalších 15 ústavů, to jest ze 153 / f na 138.,,07) -J Od počátku roku 1941 se otázkou oslabení českého středního školství a zároveň , „vyčištění" od českého kulturního vlivu těch oblastí, na nichž měli Němci zájem, j zabývalo velmi intenzívně oddělení 1-10 úřadu říšského protektora. Tito lidé í (Fitzek, Lindenthal, Fielitz, Rotermund, Henne), široké české veřejnosti zcela f neznámí, vymýšleli, jak zabránit, aby měl český národ dostatek nové inteligence. Ilniciativní návrhy na zrušení jednotlivých škol připravily všechny oberlandráty. I Jejich požadavky jsou pro regionální dějiny velmi zajímavé.(108) Pobídka k ještě horlivější aktivitě proti českým středním školám přišla zatím |z Berlína od říšského ministra pro vědu, výchovu a osvětu. Na Berlín se totiž, i, obrátil přípisem z 21. února 1941 „Vůdcův zástupce" NSDAP z Mnichova. Žádal [říšského ministra o sdělení, jaký má názor na fakt, že v protektoráte existuje ještě [velký počet vyšších škol, které prý dokonce teď Češi budou nějak zvlášť budovat. řPodle jeho názoru jc nutno tomu zabránit. Jinak uzavření českých vysokých škol rbude zcela neúčinné, vytvoří-Ii si Češi za ně do určité míry náhradu ve středních Ě školách. Říšský ministr poslal opis stížnosti dne 22. března 1941 protektorovi do Prahy. IOdpověd byla zaslána do Berlína i do Mnichova. Byly k ní připojeny i opisy me-fmorand, které byly adresovány ministerskému předsedovi Eliášovi v srpnu a pak ř^opět v září roku 1940. Slibovalo se, že počátkem roku 1941/42 dojde k dalšímu ipodstatnému omezení českého středního školství a že o tom bude informována jak [Strana, tak i ministerstvo.,109> Návrh plánu na omezení českého středního školství vypracovala skupina I-lo"| Iv úřadě říšského protektora.. 2l._dubna 1941^Byí to rozsáhlý elaborát. Úvodem se ^uvádělo: Otevření českých vysokých škol nepřipadá vůbec v úvahu. Na německých t_H -------------------------- 107) SÚA, ŘP, 1-10 E III-A, návrh min. äk. z 13. I. 1941, č. 3806/41-1/2. 108> SÚA, ŘP, I-10E III-A 2-119/41, 26. února 1941. 109) SÚA, ŘP, I-10E III-A í-123/41, 12. dubna 1941. 34 35 vysokých školách může být připuštěno ke studiu jen nepatrné procento českých abiturientů. Střední škoíy nemají tedy vůbec žádný cíl a perspektivu, bez vyhlídek | je i intelektuální proletariát, který produkují a který se nutně stane ohniskem ne- j pokoje. Nejúčinnějším prostředkem ke snížení počtu studentů bude numerus clausus: .1 /l. CTLškolního roku 1941/42 bude dovoleno přijmout do 1. třídy celkem pouze 4Cr~žáků. Nebudou žádné paralelky, na každém ústavě bude zásadně jen jedna první třída. II. .Zároveň se zavede numerus clausus pro 5. třídu a to 35 žáků. Pobočná třída s 35 žáky by směla být utvořena, jen kdyby 4. třída s pobočkami měla nejméně 150 žáků, a to je jen na devíti školách protektorátu. Tím budou přinuceni žáci 4. tříd^třední .školy.odejít na odborné školy nebo do zaměstnání. III. Pro žáky 6. tříd se připraví numerus clausus 25 na třídu až od školního roku 1942/43. Zatím není totiž možnost je nějak zapojit do práce. Když studenti i poznají tuto perspektivu, mnoho jich odejde raději dobrovolně. Po čtyřech letech, tedy počátkem školního roku 1945/46, nebude na českých středních školách ani jedna pobočná třída. V 1. a 2. třídě bude 40 žáků, ve 3. .až 5. třídě 35 a v 6. až 8. jen 25. Každá škola bude mít maximálně 260 studentů. \ Je-li v protektoráte nyní 152 škol,1'10' tedy celkem bude jen 39.520 žáků (152x260). Ve skutečnosti jich bude ještě o několik tisíc méně, protože zatím bude určitý počet škol zrušen. IV. Počty 40, 35 a 25 žáků ve třídě jsou i na německých školách považovány za ideální. Podstatný rozdíl proti říši bude však v tom, že zatímco na německých j školách se zřizuje pobočných tříd, kolik jich je třeba, Češi budou mít za čtyři roky na každé škole vždycky jen jedinou třídu v každém ročníku. Žáci, kteří zůstanou na středních školách, se v příštích letech_cestou dvoujazyč-nosti postupně poněmčí. Je to výhodnější, než je zařazoyat_do německých škol, kde by jejich jazykové potíže přece jen snižovaly celkovou úroveň. Zatím nebude přípustno přijímat odmítnuté české žáky do německých škol. i Později po důkladném rasovém a duševním výběru bude snad možno na německých středních školách zřizovat pobočné třídy pro žáky českých národních a měšťanských škol. V. Zároveň s výběrem žáků bude nutno provést i výběr profesorů, kteří budou na školách vyučovat. Vedle vědecké a pedagogické zdatnosti bude hlavním a rozhodujícím kritériem stupeň ovládání německého jazyka. Vybrané profesory přezkouší němečtí inspektoři. Ostatně všichni učitelé na středních školách se musí do 31. března 1943 prokázat zkouškou z němčiny. Tím bude připravena dvoujazyč-nost českých středních škol. VI. Aby byl dán českému obyvatelstvu při výchově dorostu dočasně nějaký Zatím bylo ,,pro Říši nepřátelský postoj žactva" zrušeno r. g. v Jilemnici, SÚA, ŘP, XIV E III-A 2-120/41, 28. února 1941. '.ventil, bude nutno rozmnožit počet nižších odborných škol. Vyšší odborné školství agjzačne omezovat teprve později, až budou také už zkušenóšTTžíškäňe jjři ódboú-^' lávání středního školství. Vedle_účiniiého. zásahu pomocí, numeru clausu počítal plán ještě s rušením dal-Jiích českých škol, které konkrétně uváděl jPoukazoval na výhodný okamžik k íi-kvidaci církevních- středních - skol. Protože všem bude jasné, že jde o všeobecnou restrikci, nikdo nemůže tvrdit, že jde o akci proti církvi. Na adresu ministerstva školství si tvůrci tohoto elaborátu neodpustili ironickou poznámku, že kdyby na ministerstvu tušili, že bude zaveden numerus clausus, nepodali by návrh na zrušení ani jediné školy. Závěrem autoři návrhu přiznávali, že jde o velmi tvrdý zásah, který pravděpodobně vzbudí silné vření českého obyvatelstva. Tvrdý je zejména numerus clau-I sus. Omlouvali se zároveň, že nemohli splnit všechny návrhy na zrušení škol, které přišly především z Moravy, protože mají obavu, „aby se luk nepřepjal". Cítí I prý zároveň povinnost upozornit, že by bylo možno provést odbourání mírnější cestou, totiž zavedením omezeného počtu žáků pouze v 1. třídě. Celá akce by ovšem trvala osm let. Snad by došlo ve 4. třídě samočinně k odchodu žáků, kdyby : pochopili, že další studium končí ve slepé uličce. To ovšem předpokládá, že by Češi přestali věřit ve změnu politických poměrů.(111> Elaborát byl předán státnjrrm^sek^etáři__ s_ prosbou o rozhodnutí. Frankovi se LrnJouyaJ_p^devšlrnnumerus clausus, protože se prý dá zdůvodnit úvahami nepolitického rázu a propagandisticky připravit: jde o odstranění studovaného proletariátu, o zlepšení sociální skladby českého národa, o přizpůsobení školního vzdělání praxi, výdělkovým možnostem v rámci říše atd. Je tu ovšem nebezpečí, že se české '■ střední školy stanou školami elitními, které soustředí výkvět národa jak studentů, tak i profesorů, že jejich úroveň bude podstatně vyšší než německých škol. Tomuto •nebezpečí je třeba čelit přísným německým dohledem, výběrem profesorů i žáků. '.Velkým nebezpečím budou čeští profesoři, kteří touto akcí budou zbaveni místa na středních školách. Méně spokojen byl Fr^nk s výběrem škol, které se měly zrušit. Rušení škol musí sloužit především k odstranění nežádoucích a nebezpečných českých pozic v. německé zájmové oblasti a teprve v druhé řadě celkovému snížení počtu žáků. Ostal ně zásadně není vhodné spojovat numerus clausus s rušením' škol. To je ' potom všem jasné, že jde o politické opatření proti českému střednímu školství. K zavírání škol se musí přistupoval příležitostně pod různými záminkami. Mohou Ío být důvody policejní, jindy organizační, např. trvalé zabrání školní budovy, důvody finanční apod. Je jisté, že se česká fronta zostří, ovšem tomu se musí čelit propagandisticky.,U2) Závěrem všech úvah byl rozsáhlý připiš, který zaslal 27. června 1941 Neurath m> S0A, ŘP, 1-10 E III A 2-116/41, 21. dubna 1941. ,"' SÚA, ŘP, I-lb, stanovisko k návrhům skupiny 1-10, květen 1941. 36 :í7 předsedovi vlády inž. Eliášovi a opisem přímo i ministerstvu školství a národní osvěty s poznámkou, že je třeba jeho pokyny neprodleně splnit a vzdát se všech protinávrhů, protože by s nimi nemohl souhlasit a jen by se ztrácel cenný čas pro, organizační přípravy nevyhnutelných opatření. Sdělení o tom, co bylo zařízeno, očekává do 20. července. 1941. ju5) ' Neurath konstatoval, že návrh na redukci středního školství v protektoráte. Čechy a Morava, zaslaný mu dne 22. ledna 1941, je použitelný, avšak svým rozsahem k radikálnímu a trvalému odstranění neúnosného přeplňování českého středního školství nedostačuje. Požadoval navíc zrušení celé řady dalších škol, mezi nimi i všech církevních středních škol. Tento úder byl radikálnější, než žádal připravovaný plán. Maximalistický program byl zřejmě podnícen novou nacistic-kou politikou vůči českému národu v souvislosti s útokem na Sovětský svaz. Zrušením několika škol a postupným odbouráváním určitého počtu dalších ústavů nelze považovat podle názoru říšského protektora problém ,.ozdravění" českého školství již za vyřešený. Je prý nevyhnutelně nutné stanovit pro školní rok 1941/42 pro první třídy středních škol nejvyšší počet žáků na 40. Pobočné třídy nesmějí být zřizovány. Pátá třída může mít nejvíce 35 žáků. Jsou-li ve čtvrté třídě paralelky, musí být jedna zrušena: kde jsou tři třídy, tam budou dvě, kde'j dvě, tam bude jen jedna. Závěrem se opět opakovaly Frankovy vývody z 15. srpna 1940 o nutnosti odstranění narůstajícího intelektuálního proletariátu, o otevření rozsáhlých životních možností pro masu českého obyvatelstva ve velkoněmecké říši. Hácha poslal dne 17. července 1941 Neurathovi osobní dopis, jímž ho pokorně, prosií o zmírnění tohoto nelítostného zásahu. Do prvních tříd bylo ročně přijímáno, 10.000 žáků, ted však je povoleno jen 4.480. Prosil o zvýšení kvóty alespoň na 5.600 a povolení 30 pobočných tříd především pro Prahu a města, kde je to účelné. Zároveň poznamenával, že neočekávaná a dalekosáhlá redukce nepřispěje k pokojnému spolužití obou národů.(114) Neurath rovněž v osobním dopise (který ovšem stylizovali tvůrcové uvedených opatření) prohlásil, že nevidí možnost, jak zmírnit oznámenou redukci. Dne 18. srpna 1941 zaslal Hácha Neurathovi nový osobní dopis, v němž tlu-j močil protest církevních hodnostářů, kteří byli dotčeni zrušením církevních škol,' především však arcibiskupských gymnasií v Praze a Kroměříži, jež vychovávala kněžský dorost. Pracovníci úřadu říšského protektora ve svém elaboráte pro Neu-ratha zdůvodňovali zamítnutí Háchovy žádosti tvrzením, že s církevními školami JSOU špatné zkušenosti. Jsou spojeny s internáty, v nichž se živí Němcům nepřátelské smýšlení, a také je není možno tak snadno kontrolovat jako veřejné školy. Odpověd Háchovi musí znít: „Bohužel nelze vyhovět".(11S) Kromě Háchy, který ještě několikrát marně ve školské otázce intervenoval,. 11J) SÚA, ŘP, I-10E III-A 2-129/41, 27. 6. 1941; Dokumenty, s. 615-617. >") SÚA, ŘP, I-10E III-A. osobni dopis Hácbův, T 209/41, 17. 7. 1941. 11S> SÚA, ŘP, I-10E III-A 2-129/41, 30. srpna 1941. brátil se na říšského protektora i ministr školství Kapras. Dokazoval, že opatření roti českým školám je velmi tvrdé a že by bylo na místě je zmírnit. Z 11.088 chazečů jich mohlo být přijato pouze 4 480. Stav byl o to horší, že se do první rldy středních škol musely hlásil následkem právě probíhající reformy dva rôčiky. Situace byla v různých městech velmi odlišná. Nejhorší byla ve velkých íněstech. Kapras uváděl, že byly případy, že byli odmítnuti žáci s průměrem 1,00 eh proto, že jim chybělo několik dní do 11 let. Na reálném gymnasiu v Praze VIII I 353 žáků a žákyň mohlo být přijato jen 40. Kapras žádal o povolení alespoň 0 pobočných tříd a o _souhlas přijmout na. některých školách do první třídy 0 žáků, z nichž by bylo možno později vybrat 35 studijních typů pro 5. třídu. Žádost byla zamítnuta.(UB) Závěrem k tomuto hlubokému zásahu do českého středního školství ocitujeme pasáž z Háchova přípravného materiálu k rozhovoru s protektorem Neurathem ne 18. září 1941, která plně vystihovala novou situaci: „Množí se totiž v poslední 'rlobě příznaky, že orgány říše hodlají zasahovati do sfér, které nesouvisí nijak d válečnými poměry. Tyto zásahy vyvolávají dojem, že se snad pomýšlí na po-_j Fstupnou likvidaci svébytnosti našeho národa."(117) P\JBeydrichovým příchodem se začala plnit směrnice o uzavírání jednotlivých [středních škol při nejrozmanitějších příležitostech. Už se nemluvilo jako za Neu-ilha o omezování středních škol, protože prý jejich počet a počet inteligence ne-jvídá sociální skladbě české společnosti. Do té doby si Češi stěžovali, že nejsou ^plněny Hitlerovy sliby b české autonomii, především v oblasti kulturní, nyní nacisté začali._vystupovat jako mstitelé říše, uražené smýšlením.Čechů.. Čeští profe-JsořLa-Studenti byli. obviňováni z nepřátelského postoje, k říši. Hrozilo se dokonce, budou uzavřeny všechny české střední školy. Na rozkaz státního sekretáře K. H. Franka svolal ministr školství Kapras na ' 30. října 1941 ředitele a zástupce žáků všech středních a vyšších odborných škol V protektoráte. Na shromáždění bylo přítomno téměř 800 osob. Ministr je upozornil na hrozící nebezpečí uzavření všech českých středních škol. Ve školách se loliž objevovaly na stěnách budov poznámky, nápisy a kresby zesměšňující říši, říšské a protektorátní úřady dostávaly anonymní dopisy. Počet těchto incidentů podle iStaíistiky ministerstva školství stoupl v říjnu na 19 případů. (Kromě března 1941, . S kdy bylo 13 případů, jinak bylo nejvíce 7 incidentů za měsíc. )<118) Bylo veřejným tajemstvím, že některé letáky, papíry se závadným obsahem atd. ^dopravovali do škol sami nacisté nebo jejich pomáhači, aby měli záminku k uza-jvření školy. Ó provokacích se psalo i v novinách, i když se pochopitelně jako ^.pachatelé neuváděli Němci.,119> Ostatně i ministr Kapras odmítl tvrzení, že ano- ll6> SÚA, ŘP, I-10E III-A 2-139/41. 117> Dokumenty, s. 625. 119> Dokumenty, s. 645-646. 119> Věstník českých profesorů, 49, č. 5-6, 29. listopadu 1941, s. 52; M. Moulis, Mládež proti ; okupantům, s. 133 — 135. 38 39 nymní dopisy přičítané školní mládeži psali skutečně studenti. Ve školách muselj být zřízeny žákovské hlídky, které neustále kontrolovaly všechny osoby vcházejíce do školy.TFro malicherné incidenty byly v říjnu a listopadu „zrušeny trvale a nel odvolatelně" gymnasium v Jihlavě a Pelhřimově, dále pouze zastaveny (tedy nes zrušeny) gymnasia v Místku a v Uherském Hradišti,.učitelský ústav a průmyslová! škola v Kladně, obchodní akademie ve Slaném.^^LJ Vedle omezování počtu českých středních škol nacisté řešili v druhé poloviněl roku 1941 ještě úkoi, jak zcela podřídit české střední školy německému dozoruj Podařilo se jim to takto: » jjácha_se pokusil odvrátit drakonické zásahy okupantů dó českého školství tímj že by případné neloajálnosti okamžitě řešily protektorátní Školské orgány. Vyzvala proto ministra školství Kaprase, aby našel nějakou energickou osobu, která byl byla pověřena „vybudováním preventivní péče o bezvadné chování učitelstva! profesorstva i žactva a která by s největším urychlením, nečekajíc na iniciatívu! se strany říšské, zakročila exemplárně všude, kde by byl projeven nedostatek dobrej vůle nebo kde by dokonce bylo možno usuzovali na rušivé příčiny. Osobu tuto bylo by zmocniti k okamžitému provádění osobních přesunů, případně suspenzttj jakož i k případnému vylučování žáků á uzavření jednotlivých tříd, či dočasnému uzavření celých ústavů s výhradou dodatečného formálně právního projednání.^ Bude-li takové opatření urychleně provedeho, slibuje si od něho veliký prospěchj pro další existenci českého školství". |1*iL^ To se ovšem příčilo nacistickým plánům, a proto zvrátili Háchův záměr ve svůj] prospěch. Touto diktátorskou mocí byli totiž pověřeni čtyři němečtí inspektoři:; Mezi nimi byl i úhlavní nepřítel české školy Gustav Werner.(122) Počátkem roku 1942 byl Kapras vystřídán Moravcem. Šéfem II. sekce na mi-J nisterstvu školství byl tehdy vrchní studijní ředitel dr. Willinger, který vypracovali návrh na další omezení českého středního školství. Je překvapující, že Willinger! neznal zásadní koncepci postupu proti českému školství, která byla propracována! skupinou 1-10 v úřadu říšského protektora v první polovině roku 1941, znal jenom] výnos adresovaný předsedovi vlády a ministerstvu školství, jímž se začala tato] koncepce počátkem školního roku 1941/42 uskutečňovat. Willinger oceňoval, že zavedený numerus clausus v 1. třídě a odbourání jedni] pobočky na každé střední škole v 5. třídě bylo velmi účinným prostředkem ke sní-| žení počtu českých středoškoláků. Ovšem i tak „ozdravění" postupovalo podle] něho pomalu. Proto navrhl jednorázové radikální snížení počtu žáků na konci] školního roku 1941/42 na základě prospěchu, a to především v německém jazyce.] Stanovil, kolik procent žáků může postoupit z jednotlivých ročníků do vyšších! tříd. Zároveň vyloučením žáků, kteří jsou slabí v němčině, bude možno přejít naä českých středních školách k německému vyučovacímu jazyku. Předběžně se bude] 12>> Dokumenty, s. 646. 121> Dokumenty, s. 639. 122> Dokumenty, s. 646. Hiěmecky vyučoval alespoň na vyšším stupni dějepisu, zeměpisu, biologii a matematice. <123> , . "~ -Dne 6. března 1942 se k Willingerovu návrhu vyslovila skupina 1-10 úřadu I [říšského protektora a většinu jeho námětů akceptovala. Zajímavé bylo její kon [Statování, že díky policejním zásahům bylo dosaženo určitého stupně nasycenosti, [takže se do konce školního roku nepočítá s dalším rušením středních škol, také Fproto ne, že by se tím dostal ministr Moravec do obtížné situace. Novotou také bylo, že při přijímání žáků do 1. třídy má být rozhodujícím kritériem, zda žák má předpoklady k budoucímu poněmčení,(1M) Nový způsob přijímacích zkoušek do prvních, tříd.středních Škol byl ve školním froce 1942/43 opravdu zaveden. Byly zřízeny výběrové tábory (AusleselagerX. Ve í.velkých městech byly organizovány jako internáty, v ■ nichž se žáci stravovali i a. bydlili pět dní. Ústřední postavou a rozhodujícím činitelem celého přijímacího [řízeni byl německý „poradce". Byl to německý profesor nebo učitel, který vybíral ?žáky, již byli hodni, aby se později zařadili do německého národa. Vedle znalostí řnémčiny velmi důležitou roli hrály tělesné schopnosti a. chování _M£u~NěHy."si (německý poradce předvolal do školy i rodiče a příbuzné žáků, aby mohl správně posoudit rasovou hodnotu uchazečů. Ve školním roce 1943/44 se už požadovaly ,^fotografie rodičů a prarodičů k zjištění rasových typů, které se v rodině vysky-ítovaly. Byla také lékařská prohlídka, která kromě jiného zjišťovala árijské hrboly ;TV ramenních kostech a jiné „důležité" tělesné znaky. <125> I__Koncem školního roku 1941/42 způsobil rozruch přísně důvěrný dopis německého inspektora Gustava Wernera, Zaslaný všem předsedům maturitních .komisí fUsně před začátkem zkoušek (W-l456/42 z 13. května 1942). Ukládalo se jim Ljxxl osobní odpovědností, aby při maturitní zkoušce propadlo 20 %- žáků z němčiny. Příkaz musel být splněn.(12S)_ Shrneme-Ii výsledky nacistického úsilí o „ozdravění" sociální skladby českého [obyvatelstva omezováním počtu středoškoláků, nutno konstatovat, že se německý I záměr dařil. Místo závěru lze uvést tato výmluvná čísla: Střední školy Školní rok: Škol: Tříd: Studentů: 1939/40 159 2.403 89.558 1940/41 152 2.318 83.424 1941/42 135 1.942 67.752 1942/43 127 1.532 49.570 1943/44 118 1 319 42.838 <127> I23> SUA, ftp, I-I0E 1H-A, 23. 2. 1942, k č. 2-141/41 z 1. 1. 1942. »»> SÚA, ftp, I-10E III-A 2-116/41, 6. března 1942. 12S> Střední škola, XXIII, 1942/43, s. 24—25; 50 tet střední školy v Lounech, 1946, s. 55. Iss) Neumann, Na .rozloučenou s uč. ústavem v Soběslavi, 1948, s. 332; 25 let st. reál. gymnasia v Strakonicích, 1946, s. 103—104. lí7> Zprávy Stál. úř. statistického, XXVI, 1945, č. 8, rada A, č. 1, tab. 3. 40 41 3. Ideologický nágorjia učitelstvo Nacisté se ocitli podrobením českých zemí, o nichž věřili, že jsou přirozenou! a nezbytnou součástí německé říše, tváří v tvář vyspělému a uvědomělému čes^a kému národu, jemuž chtěli vnutit svůj názor, který se stručně vyjadřoval pojmeml říšská myšlenka. Bylo již uvedeno, že někteří teoretikové, a co horšího, i prakti-j kove byli přesvědčeni, že je to zhola nemožné, a proto žádali likvidaci českého] národa v historických zemích. Jiní však, fascinováni úspěšným postupem germanizace před počátkem českého národního obrození, se domnívali, že důkladnoirj revizí celého myšlenkového odkazu minulého století je možno Čechy získat proj říši. V prvé etapě šlo nacistům o myšlenkovou izolaci českého národa, ó překonána internacionálního cítěni. Metoda, kterou zvolili, byla do určité míry překvapující.1 Bylo to zpočátku připuštění přepjatého nacionalismu, kultu národního sobectví,^ Tento postup se však pro své výhradně negativní zaměření (odpolitizování,-myšJ lenková izolace národa) brzy ukázal nedostačujícím. Nebylo také záruky, že sej český nacionalismus neobrátí proti okupantům, neboť lokajská hrdost na vše-i mocného pána, kterou chtěli nacisté v Češích pěstovat, nebyla dost atraktivním^ ideálem. Energičtější kroky k prosazení říšské myšlenky ve školní výchově, se projevovaly! od druhé poloviny roku 1941, tedy od začátku války proti SSSR.(jOvšem orientaci] na výchovu k říšskému myšlení lze zjistit už od pádu Francie. Dne 177 srpna! 1940 byl jmenován nový výbor Národního souručenstwí a Hácha vytyčil jako cíl: převýchovu českého smýšlení.(126) , První rozsáhlou akcí, která měla vyvrátit „český dějinný mýtus" a byla před-? zvěstí dalšího směru ve výchově českého národa, byla výstava „Německá velikost",! uspořádaná v Praze v Národním muzeu, u příležitosti druhého výročí zřízeníI protektorátu od 15. března do 14. května 1941. • ' Úkolem výstavy byla názorná demonstrace myšlenky, že osud německého ná-| roda je zároveň i osudem těch národů—které byly spjaty se životem_Německaj v minulosti a s ním zůstanou spojeny i v budoucnu. V současné válce nejde jenj 0 osud nacionálne socialistické „revoluce", nýbrž o odkaz dvou tisíciletí němec-! kých dějin. Nynějším zápasem se dovršuje úsilí německého národa naplnit dějinnéj poslaní přisouzené mu osudem, jeho zeměpisnou polohou i tisíciletým vývojem i Ústřední myšlenkou bylo zdůraznit tvořivost a genialitu německých lidí ve vědě] 1 umění, ale především doložit vojenskou sílu německého národa, která pramení „z jednotné a nezničitelné vůle německého národa po velikosti".(1J9) Na českého návštěvníka musela však působit vcelku cize a o jejím ideologickém I efektu možno pochybovat. Výstavu museli navštívit nejen všichni studenti vyšších ,S8> Véítntk českých profesorů, 48, č. 1-2, 30. září 1940, s. 1-5. lw> Průvodce výstavou Německá velikost od 15, 3. do 14. 5. 1941, Orbis, Praha; yěst, čes. proí., 48, č. 12-13, 31. 3. 1941, s. 145-149. Bíd středních a odborných škol v Praze (18.000), ale i všichni_p^žštíjrofesoři_ ^citeje_(ásj_4.000 osóbT Kromě toho museli přijet do Prahy i profesoři a učitelé í.celého^irotektorátu, kteří vyučovali jazyku německému/dějepisu a zeměpisu ha Kcólách.^něš lanských, středních a všech odborných. Bylo to 10.D00 návštěvníků, Wo něž byly při této příležitosti pořádány v Praze zvláštní kursy. Dopoledne si návštěvníci prohlédli výstavu, přičemž se jim dostalo výkladu od zvláštní skupiny průvodců, vytvořené z pražských profesorů a učitelů. Odpoledne pak vyslechli přednášku prof. dr. Josefa Klika, dále přednášku příslušníka říšské branné moci učitelé dějepisu a zeměpisu mimo to ještě přednášku „Hospodářství Velko-SĚmecké říše." Učitelé německého jazyka absolvovali pak ještě následujícího dne ři přednášky, a to výklad ministerského inspektora dr. Karla Hoffmanna o ně-řiecké literatuře na českých Školách, zemského školního inspektora Leopolda Lei-tnera o metodice vyučování němčiny a doc. dr. T. Krejčího o systému výchovy ? Německu.'130' Nacisté se pokusili v této fázi vývoje využít Pekařovy koncepce dějin k přehodnocení celé naší historie. Dr. Klik, oddaný žák a spolupracovník Pekařův, měl být hlavním vykladačem proněmeckého směru. Klik se také pokusil upravit učebnici feských dějin tak, aby byl okupantům dějepisný výklad přijatelnější. Učebnice skutečně v roce 1942 vyšla s názvem Dějiny Čech a Moravy od pravěku do poloviny 18. století. Ukázalo se však, že okupantům nevyhovovaly ani dějiny podané Pekařově duchu. '.Výstava „Německá velikost" byla prvním krokem k velké přeškolovací akci peského učitelstva. Symbolem této převýchovy se stal pojem Rankenhei.m.__ Rankenheim ležel nedaleko Berlína. Byly to dvě světlé budovy o samotě na břehu jezera uprostřed velké zahrady. Všude kolem byly borovice a bílý písek. Rankenheimu se mohlo stravovat a po táborovém způsobu ubytovat asi 80 lidí. Přednášková posluchárna měla projekční aparáty (i pro film), byl tam slavnostní íál, čítárna a společenská síň. V jezeře bylo možno se koupat i veslovat. Úkol přeškolit německé učitelské masy si rozdělily dvě instituce: Ústřední in-~l Ititut pro výchovu a vyučování a Nacionálne socialistický svaz učitelstva. Světonázorové školení prováděl Svaz, další odborné vzdělání se stalo doménou říšského ímisteirstva výchovy, které tento úkol svěřilo právě Ústřednímu institutu. Hlavní iíaplní odborného školení byl národopis, vlastivěda, nauka o rasách, prehistorie "raným dějepisem a pak lidová hudba. Pobočka Ústředního institutu byla dne 18. června 1940 založena i v Praze. Hlavní školící pracoviště bylo však od roku Í935 právě v Rankenheimu.(131) -Za války byl Rankenheim vyhrazen německým učitelům dobytých území. Na- ^ řpřed tam byli převychováváni učitelé z Rakouska, potom z našeho pohraničí, pak , [z nových východních i západních oblastí, němečtí učitelé z protektorátu a nakonec "°) Věstník pedagogický, XIX, červen 1941, č. 6, s. 251. ^ Eilers, s. 5. 42 43 došlo na české učitektyOj_.kterému byl Rankenheim vyhrazen od podzimu 194B (od 28. září) do poloviny roku 1943, tedy přibližně dva školní roky. Celkem bylj proškoleno 800 českých účastníků. Byli to profesoři středních, zčásti i odborný Skol.a irxspjKtQ?i.i|!í.^pdniph škol. Přibližně polovina účastníků byla škpjena_v. dějí pise (září 1941 až listopad 1942), pak probíhalo školení zeměpisců (asi 300 dubna 1943) a nakonec přišli na řadu biologové. Školení pro další obory (napíj v umělecké výchově, která také byla původně plánována) už nebylo realizována Skupiny byly přibližně po 50 účastnících a kurs trval 14 dní. Dějepisný kurs mel dvě části, takže dějepisci byli v Rankenheimu dvakrát po 14 dnech.(132) šla_o_školení..táboro.vé,-iedy o způsob, který se u nás k podobným účelům ne používal. Pro nacisty byl tábor důležitým pedagogickým činitelem. Tábor toffl skýtal možnosti, které dřívější pedagogika neznala. Člověk byl vytržen z navy lého prostředí a sražen na primitivní sociální úroveň- Nutně se z nouze vytvára kolektiv. Účastníci měli být ovlivňováni mládežnickým stylem života. Přísiřf denní program, který obsahoval vedle vojenského driluí přednášek, práce v krouzl cích i různé proslovy, slavnosti, přátelské večery a sportovní akce, měl vyvolal silný citový zážitek. Tábor působil na stránku intelektuální i emocionální a izolaci od běžného, navyklého okolí byla silně omezena možnost kritického distancovánu Záměr těchto přeškolovacích táborů směřoval právě tak ke vštípení určitých dok trín jako i ke společnému zážitku. Vše mělo tvořit nediferencovaný komplex, kter sloužil jako východisko k vědomému převzetí nacionálne socialistických zásad vl výchově. Že nad celým školením visela jako Damoklův meč hrozba proti kteří by se nepřizpůsobili, není třeba připomínat.(133) Čeští účastníci rankenheimského školení brzy poznali, že jde jen o světonázd rové usměrňování a že jakákoliv plodná diskuse je vyloučena. Je kuriózní, že tentg poznatek byl publikován v nej usměrněnějším pedagogickém časopise, který náš „prostor" Němci vydávali, totiž ve „Vychovateli", jenž byl jen českým zněniti německého časopisu „Der Erzieher in Böhmen und Mähren" ^redaktor Hein Lilge, odpovědný vedoucí dr. Josef Willinger).(13<> V tomto časopise byly uveřejněny vzpomínky různých českých účastníků kenheimského školení, jeden biolog napsal: ,,Po každé přednášce následoval hovor s dotazy. Brzy jsme poznali, že tento rozhovor byl poněkud jiného druhu než jsme byli zvyklí: Nebyl tu debatní klub, ale ukázněný pracovní kroužek Účastníci měli svými dotazy pomáhat probírané téma naznačeným směrem obja nit, vyložit. To nám bylo zpočátku trochu nezvyklé a vzbudilo v nás mnohdjř dojem jakési jednostranné dogmatiky, jež patrně prýštila z přesvědčení, že v bicí logii je vše bezpečně dokázáno." 132) Střední škola, XXIII, 1942/43, ŕ. 1, s. 25-30; Komenský, LXIX, č. 9, květen 19423 s. 406 — 409; Věstník pedagogický, XIX, prosinec 194], ě. 10, s. 455 — 456; Vychovatel, č."ij 1943/44, s. 17-20. 133) Gamm, s. 23; Eilers, s. 6. )3<> Vychovatel, č. 1, 1943/44, s. 21. Mezi zážitky, jimiž chtěli pořadatelé kursů působit na účastníky, byla i návštěva Slavního města. Českým profesorům, kteří ještě Berlín neznali, způsobilo však město zklamání svým bezvýrazným vzhledem. Psali, že je vše kromě několika Budov v centru šedé a stísněné. „Praha se svým panoramatem z vltavského ná-se s tím nedá srovnat. "<135) ;I taková věc hrála svou roli v kanonáde přednášek dokazujících, že za všechen Bmotný i duchovní pokrok děkujeme jen Němcům, že jsme od nich převzali prostě Re, nač si jen lze pomyslit, že všechny velké postavy našich dějin jsou vlastně německého původu. Nacisté netušili, jak rozporně s jejich tvrzením „o čistotě ger-íiánské rasy" působila podrobná mapa berlínského okolí, která visela v hale bu-|ovy a na níž kursisté nacházeli desítky osad prozrazujících původní slovanské Osídlení této krajiny.<136) I;.V Rankenheimu byly každý den obyčejně dvě přednášky většinou universitních profesorů nebo jiných kapacit, po nich hned koreferát, v němž musel někdo z účastníků shrnout hlavní body referátu. Odpoledne (někdy i večer) byly povinné „diskuse" k předepsaným tématům. Všechno jednání bylo samozřejmě německé. Pokud jde o náplň školení, byl obsah zaměřen trojím směrem: dokázat spojitost gských zemí s říší, co se týče dějin, prostorových vztahů a pokrevních svazfcůT Iq. určeno tedy dějepiscům, zeměpiscům a biologům. Podzimní dějepisné kursy v roce 1941 byly věnovány německým dějinám, jarní letní 1942 vztahu českých dějin k Německu. O německých dějinách přednášeli profesoři německých vysokých i středních škol, vysocí úředníci školské správy vojenští odborníci. Pro kursy českých dějin byli vybráni velkou převahou ně-tiečtí historikové z českých zemí. Je pochopitelně velmi obtížné zachytit stručně obsah přednášek, které pro jednotlivého dějepisce trvaly s přestávkou plný měsíc. Tedy jen několik poznámek: -Těžisko vývoje leží v pravěku. Co se děje v Evropě v současné době, je prostý důsledek toho, co bylo dáno velkými vývojovými liniemi po statisíciletí, rasovým vývojem za prvenství nordické rasy a vedoucí role Germánstva. Německé středověké císařství znamenalo koncentraci evropského řádu řízeného ze silné střední fEvropy, kdy „německé" znamenalo totéž co „evropské". Organizace Evropy není Bnožná z jejího okraje (Francie, Anglie, Rusko), ale musí vycházet z jejího středu ledy z Hitlerovy třetí říše. Nová organizace Evropy je možná jen na principech j, moci a práva. A tyto principy ztělesňuje jedině německý národ. Jednota ivropy není věc duchovní, Evropa tvoří jednotu jen pro německou krev, která Jje v ní. I v českých dějinách se začínalo přednáškou z archeologie. Silně se podtrhl vý-fznam germánského osídlení naší vlasti. Určitá nelogičnost byla v posuzování [rasových rozdílů mezi Germány a Slovany, konkrétněji mezi Němci a Čechy. Na Ijedné straně se zdůrazňovala původní rasová blízkost Čechů a Němců a na druhé 1M) Tamtéž. 136> E. Ježek, Dějepis na stř. školách v době okupace, rukopis. 44 45 straně se všemožně dokazovalo, že jen „německá krev" široce proudící do našicn zemí pomohla českému národu něco vytvořit. Smyslem několika přednášek byla dokázat, že Češi jsou pouze česky mluvící Němci. Nutno překonat zásadně nej správnou Palackého koncepcí českých dějin založenou na protikladu českp-němec| kém. Češi v rozhodujících okamžicích dějin šli vždy s říší proti Východu, pron Avarům, Madarům, Tatarům.' Husitství je dobou úpadku, krizí celého prostoruj ne vrchol českých dějin. Je v něm ovšem silný německý vliv. Bílá hora byla i německou porážkou. Románskou nadvládu zlomilo německé osvícenství a s ně| meckou pomocí se český národ obrodil. V Čechách a na Moravě tvořili vedli a umění Němci nebo Češi vycházející z německé kultury. Vyjmout český národ! z Evropy ( = Německa), jak se o to pokoušel Palacký a česká politika konce! 19. a několika desetiletí 20. století, je zcela nemožné. Ukázal to MnichovJ a 15. březen 1939.<137) Češi žijí uprostřed německého životního prostoru a v tom smyslu je třeba vésíl výuku dějepisu na českých školách. Žáci musí cítit, že to, co učitel říká, je jehd přesvědčení a že nemluví jen z povinnosti. Kdo by se odvážil odporu, bude ne-J milosrdně likvidován. Tak to alespoň vyjádřil německý inspektor Werner na závěrj jednoho kursu.<138) Rankenheimem ovšem přeškolování dějepisců neskončilo. Obsah prvé část| kursu byl znovu probrán na dílčích přeškolovacích kursech, pořádaných minister^ stvem školství v době zimního prázdna, na nichž účastníci rankenheimských kursů! přednášeli referáty pro ostatní dějepisce středních a odborných škol. K tomu sél vždy připojovala rozprava a procvičovací referáty.<1M| Jednání kursu řídil český! účastník Rankenheimu, ale za jeho zády vše bedlivě sledoval a zapisoval německý! pozorovatel. Výsledkem jeho činnosti bylo, že např. v jižních Čechách bylo několik! účastníků kursu zbaveno práva nadále vyučovat dějepisu. Úvazek si museli dó* plňovat jinými předměty. Tyto zimní kursy počátkem roku 1942' byly ještě .Ěe.skL(110, Výsledky druhého rankenheimského školení zprostředkovaly kursy, které pro-! bíhaly o prázdninách v roce 1942 v dusném ovzduší teroru po Heydrichově smrti,' Školení bylo vedeno už jen německy a účastníci kursu museli na závěr odevzdatl dorria vypracované německy psané úkoly o dějinách Čech a Moravy jako součásttj říše. Zdůvodňovalo se, že kursy jsou německé proto, aby se profesoři zdokonalili! ve svých znalostech němčiny do té míry, že by byli schopni v případě potřebuj vyučovat dějepisu německým jazykem. Kursy pro profesory středních a odborných! škol byly v červenci, pro učitelstvo národních škol v srpnu 1942,(141) 1S7> Druhý rankenheimský kurs, red. J. Lomský, cyklostylováno, 1942; Rankenheimer "vW| träge I, Böhmen und Mähren im Spiegel der Großdeutsellen Geschichte, Praha 1943; Böhmen! und Mähren im Werden des Reiches. Druhá fada rankenheimských přednášek, Praha* 1943. ' >38) E. Ježek, Dějepis na stř. školách v době okupace, rukopis. 138> Střední škola, XXIII,, 1942/43, č. 1, s. 25-30. E. Ježek, Dějepis na stř. školách v době okupace, rukopis. Po ukončení kursů pro historiky, pro něž byl Rankenheim skoro úplně k disposici od září 1941 do listopadu 1942, následovalo šest táborů celkem asi pro 300 Te_ských profesorů zeměpisu. Tyto tábory potrvaly do dubna 1943. Stručný obsah [skolení byl tento: Říšské země Čechy a Morava jsou již z vůle přírody součástmi Pňěmeckého životního prostoru, který se jich nemůže zříci. České země jsou poli-íticky, hospodářsky a kulturně schopny života jen ve spojení s říší. Čechy a Mo-Kfava mají tytéž bytostné rysy jako ostatní německé krajiny. Přirozené místo Čech la Moravy je v říši, proto také je nepřirozená každá orientace Čechů na Západ tnebo na Východ. Je nutno vytvořit u mládeže pochopení pro geopolitickou nutnost ^současného stavu.(112) Poslední, kterým se dostalo v Rankenheimu přeškolení, byli Čeští profesoři biologie, kteří nastoupili do kursů v květnu 1943. Dostálové jim poučení, že jejich Poboř není přírodopis, který se často musel krčit v koutku, ale biologie, která je Ějedním z nejdůležitějších oborů vytvářejících smýšlení. Nacionálni socialismus je t nepřemožitelný právě proto, že je to politický řád vybudovaný na biologických. f zákonech, Hlavní náplní přednášek byla.nauka, o., dědičnosti a bádání p rase. Je ^samozřejmé, že německé vědecké úspěchy (např. sladká lupina) byly prezentovány [jako něco, s čímž se výsledky práce v ostatním světě vůbec nemohou srovnávat. Původně se zamýšlelo pokračovat v přehodnocování i ostatních učebních.před- -Imětů. Do okolí Rankenheimu však začaly padat spojenecké bomby a hitlerovci řrněH vážnější starosti než přeškolovat české učitele. Rankenheim v tomto směru Isvou úlohu dohrál. Časopis Vychovatel v Čechách a na Moravě uveřejnil jako ná-fhradu za kursy, které už nebylo možno v Rankenheimu uskutečnit, několik článků [o umělecké výchově.( ■ 1 Válka však podvázala i tuto iniciativu německých činitelů. _Cílem veškerého školení bylo přesvědčit účastníky, že český národ nemůže mít ^samostatný stát, protože žije v německém prostoru, na německé půdě, Český učitel [měl býj_ohromen .všestrannými německými úspěchy v minulosti i v přítomnosti. 'Německá velikost měla být přeháněna, aby vynikla česká malost. Vše, co u nás ; kdy bylo vykonáno, stalo se jedině německou zásluhou. Dokazovalo se, že v čes-jlčém národě je velký podíl německé krve, Češi jsou proto něco víc než ostatní Izaostalí Slované, s nimiž je spojuje pouze příbuzná řeč, ale nic jiného. Nacisté hchtěli Čechy izolovat od slovanského světa a vyvolat v nich dokonce jakousi |Iokajskou hrdost, že jsou příslušníky velkoněmecké říše, která buduje v Evropě lnový řád. Protože hlavní překážkou k uskutečnění těchto cílů byla znalost českých (dějin, hlavní nápor byl veden proti dosavadnímu jejich pojetí. Metoda přeškolování nespočívala na vyloženě lživých faktech, ale v umění na f základě pravdivých údajů docházet generál i zo váním k nepravdivým závěrům, iJSSré^byly-PPiUicky. žádoucí. Tyto závěry měly mnohem serióznější vzhled než ; pouhé propagační lži a mohou dlouhou dobu přežívat v povědomí společnosti. 1U> Věstník pedagogický, XX, srpen 1942, ť. 6, s. 270—271. 1«) Vychovatel v Čechách a na Moravě, č. 1, 1943/44, s. 17-l«) Vychovatel, č. 2, 1943/44, s. 35. ■20. 46 A1 Dalo by se říci, že s odstupem doby jsou dokonce nebezpečnější než v době vzniku, kdy se jasně cítila jejich tendence. Z komplexu tezí, které nacisté pěstovali v českém národě, plynulo nebezpečí] nekritického respektu k německým hospodářským i vědeckým schopnostem, kterýi byl spojen S kultem národní malosti a slabosti. Dalším záměrně pěstovaným rysenjj měl být určitý pocit české nadřazenosti vůči ostatním slovanským národům. Okupace zanechala následky v mentalitě učitelů. Série školení vypěstovala v učitelstvu obavy z projevování vlastního názoru/1 Hlavní funkcí .„diskuse" bylo totiž odhalovat, jak hluboce chápou účastníci kursu? závazné dogma a jak se s ním ztotožňují. Podle toho byli hodnoceni. TakzvanáJ diskuse se stala zkouškou, prověrkou. Vedoucímu rozpravy nemohlo samozřejmá ani napadnout, že by se diskusí mohly základní přednesené teze modifikovat, upravovat. Výsledkem bylo, že se učitelstvo přestalo hlásit o slovo. Diskutovali; většinou pouze ctižádostiví karierista, kteří chtěli na sebe upozornit, a účast-í níci kursu, kteří měli nějakou funkci a museli z povinnosti něco pronést. Někdy 1 kursisté diskutovali ze soucitu s referentem — Čechem, který se často bez své I viny dostal do situace, že musel hájit něco, čemu sám nevěřil. Diskutovalo se, aby| nebylo trapné ticho. Kromě několika jednotlivců, kteří ještě nepochopili nebo ne4 chtěli pochopit funkci diskuse, byli učitelé naprosto jednotní v přesvědčení, že se 1 diskusí nic nevyřeší, že je to divadlo, které se hraje pro „hosty". V. ROZKLAD ŠKOLSTVÍ V OBDOBÍ TOTÁLNÍ VÁLKY |1. Poslední etapa protektorátní školy Stalingradská katastrofa přinutita nacisty vyhlásit totální válku. K. H. Frank fžádal na vládním projevu v pražské Lucerně 26. února 1943 bezvýhradnou mobi-flizaci všech sil a hodnot pro válku. Faktor války vystupuje do popředí všeho dění ís plnou silou a stává se charakteristickým rysem celého období. I školství je po-fsuzováno podle toho, čím může přispět k německému vítězství. Proto ten důraz |ha.sběr odpadových hmot a snaha využít pro.hospodářství práce žáků i učitelů. Poslední dva roky války lze ve vývoji školství považovat za jeden celek, i když [můžeme rozeznat dvě dosti odlišné fáze. Mezníkem je léto 1944, kdy bylo školství pasaženo s plnou intenzitou totálním nasazením. ^Poslední etapa protektorátního školství činí dojem.jisté.stabilizace_ německého, pjnství. Tuhý germanizační režim byl již prosazen a neochvějně udržován až do túplného zhroucení. Organizace českého školství, vybudovaná přesně podle němec-íkého vzoru, se už neměnila. V létě roku 1943 byly zastaveny pedagogické časopisy .Střední škola", „Komenský" a krátce nato i „Věstník pedagogický". Z četného odborářského tisku zůstala jen „Veřejná služba", která přinášela učitelům základní Ěinformace, ale ani ta od létal944 už nevycházela. To byl ovšem následek války. Náhradou za pedagogické časopisy byl německý a český „Vychovatel v Čechách Fa^na Moravě". Byl vydáván čtvrtletně. Nacisté se zaměřovali na vnitřní náplň práce českých škol. Šlo jim o propagaci [říšské myšlenky ve všech předmětech, musela bít do očí z výzdoby škol, projevo-lyala se honosnou inscenací oslav i árijským pozdravem. Za říšské smýšlení ve [škole byl odpovědný především ředitel školy, jehož postavení bylo zdůrazněno ve [smyslu nacistického vůdcovského principu. Školu musel vést podle příkazů ně-řmecké vrchnosti v nekompromisním duchu a stát celou svou osobností za novými Ivýnosy. Na pracovním sjezdu ředitelů českých středních škol a učitelských ústavů, který gse konal 10. až 12. března 1943, vrchní školní rada dr. Záruba z,Brna, jeden řz „energických mužů", kteří dostali české střední školství pod kuratelu už na ■podzim 1941, prohlásil, že není možno se spokojovat takovými samozřejmostmi, : jako je vyloučení zakázaných knih, časopisů a obrazů, zavedení protisabotážní služby ve škole, oběžníky rodičům, kontrola aktovek a korespondence žáků, ideo-: logická témata při písemných pracích, deputace loajality u oberlandrátů a služe-Iben strany atd. Jako příklad aktivních opatření při výchově k říšské myšlence ; uvedl tyto akce: žákovské soutěže v aktuální výzdobě školy, nákup a využití 48 49 nových knih, novin a časopisu, přednášky k jubileu slavných německých mužů 3 (Mozart, Goethe, Nietzsche), návštěva a využití německých filmů (Bismarck, Koch,| Žid Süss) a divadelních představení, spolupráce s místními německými služebnami, propagace sběru odpadků a léčivých bylin, odměny za zvláštní výkony1? v němčině, spontánní sbírky pro Německý červený kříž, účast na soutěži německé-^ branné moci a jiné. Jeho rozhořčení vzbudilo, že na některých školách byly knihy| zaslané ministerstvem lidové osvěty bez rozřezání zapsány do seznamu.<1M) Vrchní vládní rada Fr. Langhans shrnul na sjezdu okresních školních inspektorů ve dnech 27. až 29. května 1943 úkoly škol ve výchově k říšskému smýšleníj takto: 1. Škola poskytuje dělem poznatky o říši. Všechny učební předměty jsou proniknuty nacionálne socialistickým pohledem. 2. Škola pěstuje německou řeč, která pro Čechy nesmí být cizí řečí. Proto sel němčina stala povinným předmětem na všech školách, proto také všichni učitelé; musí ovládat řeč říše, k níž náleží. 3. Vnější výzdoba a celý chod školy musí na první pohled demonstrovat, že^ česká škola je školou říše. 4. Škola poskytuje dětem možnost jwacovat k.užitku říše (sbě^y, pracovní na sazení ).<1J5) _ Vedle horlivé propagace říšské myšlenky nepouštěli nacisté ze zřetele aníj v tomto posledním období uskutečňování svých plánů na redukci počtu českých-středoškoláků. Jak falešné byly všechny důvody, které se uváděly pro „zdravou"' "regulaci středních škol, svědčí případ dr.Willingera, přednosty II. odboru ministerstva školství. Willingera jsme poznali jako iniciátora jednorázové restrikce; počtu českých studentů z počátku školního roku 1942/43. Tento nacista zaslal na, jaře roku 1944 Frankovi připiš tohoto obsahu: V říši je považován za ideální stav, když na 100 žáků ve věku 10 až 14 let je 7 studentů středních škol. Zvolíme-li I toto kritérium, vý.voj v protektoráte se utvářel- takto: 19"38/39 ... 11,2 1940/41 . . . 10,3 1941/42 ... 8,4 1942/43 ... 6,0 1943/44 ... 4,9 Protože v příštím školním roce odpadnou automaticky další paralelky, zhorší se situace českého středního školství, které se už nyní podstatně odchyluje od normálního stavu. Willinger prosí o rozhodnutí, zda by se nemělo za této situace uvažovat o povolení poněkud většího počtu paralelek v prvních třídách ve školním roce 1944/45. . Odpověd byja záporná. S ohledem na známé vůdcovo rozhodnutí, že Češi nesmějí být používáni jako úředníci, považuje se rozšíření českého středního školství za věc, kterou není možno zastávat. -Restrikce kvartánů o 25 %.. nařízená y_kyětJiuJ9^4_a_provedená na konci školního roku 1943/44 vyvolala mezi rodiči postižených studentů pokus o jednotný protestní postup organizovaný středoškolskou sekcí „Sboru rodičovských sdružení hlavního města Prahy". Ovšem lato „vzpoura na kolenou" byla nacisty odsouzena jako „demonstrační akce, která překračuje rámec přípustnosti" a skončila vyšetřováním funkcionářů z řad rodičů.(M7) Nejpodstatnějším rysem celého období 1943—1945 byly zásahy úřadů práce do chodu českého školství. Zatímco, obecné a^hjavní Školy vedle zabírání školních budov trpěly pouze povoláváním učitelů do.práce|ľ^trední a odborné školy byly kromě těchto potíží postiženy, i mobilizacLstarších žáků.„Studijní postavení nasazených středoškoláků i studentů odborných škol bylo upravováno řadou výnosů. I když lacině získané maturity přišly vhod studentům, kteří utrpěli nenahraditelnou újmu přerušením studia, přece na dlouhou dobu znevážily naše střední školství. Ruku v ruce s totálním nasazováním studentů byli povoláváni i učitelé. Masové nasazování po prázdninách v roce 1944 vyvolalo značné vzrušení, na něž reagoval ministr Moravec dne 20. listopadu rozsáhlou výzvou k českým učitelům. Zdůraznil, že učitelé měli výhodu, že byli nasazeni jen v protektoráte. České školství I-—bylo_podle-Moravce nej lépe. udržováno v celé Evrop j, mělo výhody ípřěd ňěífiec \í kým školstvím. To tvrdil Moravec v době, kdy už byly uzavřeny všechny odborné školy a kdy ^studenti osmých tříd byli dáni k dispozici úřadu práce. Jednotlivě byli povoláváni i mladší studenti. Školy učily, pokud neměly zabrány budovy a pokud byly učitelské síly.'150' " Závěrečná fáze okupace spojená s totálním nasazováním dovršila proces degradace-učitelstva.a inteligence vůbec. Nelze ovšem tvrdit, že pokles vážnosti školského vzdělání ve společnosti byl vyvolán teprve okupací. Projevoval se už dříve. Válka_však proces zatlačování učitelstva zrychlila nebývalou měrou. Mnohokrát bylo otevřeně řečeno, že to bylo vinou inteligence, která se nepostavila za nový nacistický společenský „řád". Od dob Heydrichových se soustavně demagogicky vytvářel kult české dělnické třídy, která se prý společně s rolnictvem svou prací pro říši a plněním povinností tak ostře lišila od české inteligence. Uvedme několik citátů, které ve svých projevech adresoval českému učitelstvu v poslední etapě vývoje protektorátního školství Emanuel Moravec. Počátkem roku 1943 prohlásil: „Stojíme-li před volbou zánik národa nebo smetení nezdravé vrstvy potřeštěných školometů, pak vezmi čert školomety." . . . „Než nespolehlivého učitele a profesora na škole, raději žádného!"(151> "«l Střední škola, XXIII. 1942/43. č. 4. 25. května 1943, s. 165-180. »«) Věstník pedagogický, XXI, květen-červen 1943, č. 5-6, s. 193-207. 1M> SÚA, RP, 1-10 E III-A, 4. dubna 1944, odd. III c 66-14. 147> SÚA, RP, 1-10 E III-A, 24.7. 1944, č. 40/121-II/2-44. lí8> Věstník, 1943, s. 93-95, 286-287; 1944, s. 4-5, 259. ,49> Věstník, 1944, s. 295. 150> OA C. Budějovice, NŠI, I, 21. srpna 1944, č. 60. 628/44-1. 151> Věstník pedagogický, XXI, leden 1943, č. 1, s. 1-3. 50 51 V proslovu k ředitelům středních škol v březnu 1943 Moravec uváděl, že Němci z říše přímo žasli, jak je český učitel, ale i profesor bídně placen ve srovnání s učiteli v Německu. „Víte dobře, že český dělník a český zemědělec při poctivém plnění svých povinností si dnes stojí finančně mnohem lépe než česká inteligence." Ovšem protektorátní vláda nezamýšlí upravit platy veřejných zaměstnanců, protože není možné, aby český učitel, který se nezná k říši, měl totéž postavení, jaké má oddané a obětavé německé učitelstvo.(152) r4Ck ' Tento slib ministr školství splnil. V žádném období okupace neodpovídaly učitelské platy ani stupni znehodnocení peněz, ani'Úrovni mezd v jiných sektorech. DiskximinjLC^rxteJuge^^^ s lítn Je v uz'íé souvislostí i stránka _5polečenská) byla za protektorátu pochopitelná. Nacisté ji považovali za hlavní překážku germanizace českého národa. A česká inteligence touto překážkou sku-tečně byla. Svědčí o tom i velký počet vězněných a popravených učitelů. 2. Kuratorium pro výchovu mládežejt,škola Okupanti vycházeli z přesvědčení, že Čechy a Morava jsou nedílnou součástí říše. Chápali však, že prozatím nejsou podmínky pro radikální řešení české otázky odstraněním českého národa z tohoto prostoru. Bylo tedy rozhodnuto jako první krok odpolitizovat příslušníky českého národa a alespoň část jich získat pro říšskou •' myšlenku. Nej vhodnějším materiálem pro tento pokus se jim zdála mládež. Nacisté měli již značné zkušenosti s organizací mládeže v Německu, kde se Hitlerova mládež zařadila jako třetí výchovná složka k tradičním výchovnýmjak-torům, k rodině a škole. Lze říci, že její vztahy byly k "těmto výchovným činitelům od počátku napjaté. Nacisté se totiž snažili využít pro politické účely pubertujících a uměle prohlubovat generační napětí. Aby mohla „propuknout" Hitlerova „nová doba", bylo nutno poštvat mladé proti dosavadnímu výchovnému řádu. Vztah ke škole se projevoval vnější agresivitou, která se obracela proti učitelstvu. Antiinte-lektualismus nacionálního socialismu a speciálně Hitlerovo nepřátelství ke škole krylo ideologicky záda tomuto postupu mládežnické organizace. Nacistům se podařilo německou mládež získat a zfanatizovat j i.11531 V protektoráte chyběla taková organizace mládeže, které by bylo lze využít proti tradio^i^,zatížené"_ české _ společnosti Bylo třeba ji vytvořit. Heydrich ~v~projevu 4. února 1942 uvažoval takto: Protože není možné dát zavřít všechny učitele, je třeba vytrhnout mládež z jejich vlivu a pokusit se vychovávat ji mimo školu. Nejlépe to půjde na poli sportu a tělovýchovy. Cílem je získat mládež pro velkoněmeckou říši.'154' „__Svůj program na organizaci české mládeže od 10 do 18 let „na více aktivní bázi" nastínil Heydrich Háchovi v rozmluvě dne 23. března 1942. Vládním na- 152) střední škola, XXIII, 1942/43, ě. 4, 25. května 1943, s. 178. 153> Eilers, s. 27, 126. ,5j|> Amort, Heydrichiáda, s. 136-137, 158-160. Jízením by bylo zřízeno Kuralpriunijpro výchovu české mládeže. Vedl by je Moravec, ovšem pod „egidou pana státního presidenta". Vedoucí by byli vycvičeni v. říši. Mládež mezi 17. a 18. rokem věku by měla zvláštní roční pracovní službu _.v táborech. Heydrich zároveň uvažoval o zkrácení studijní doby na středních škó: lách o půl roku, aby se studentům „ulehčilo''.'.155' Část pracovních táborů se zřídí přímo v říši a budou do nich povoláni pouze ti, kteří podle rasového vyšetření jsou schopni poněmčení. Veřejnosti se oznámí, že tito mladí lidé budou prodělávat rozsáhlý odborný výcvik. V říši ovšem už zůstanou trvale. Podle vládního naří-_zení ze dne .28. května-1942 o povinné.služubějnládežtLbylo.Kuratorium pro výchovu mládeže y Čechách a na, Moravě ústředním ůřadejn protektorátu. Praktickým prováděním povinné služby mládeže mohlo Kuratorium pověřit spolky, především sportovní, tělovýchovné, turistické, ochotnické, spolky vyvíjející činnost kulturní a vlastivědnou. Spolky, které nebyly Kuratoriem pověřeny, nesměly sdružovat mládež. Kuratorium bylo oprávněno přikazovat jed.nptlivýrn_.spolkům své vycvičené funkcionáře. Títo „kuralqristé" jnohli. pp.úspě.šně zakončeném výcviku nosit odznak a stejnokroj.<15D' Jednou z prvních akcí Kuratoria byl výcvikový tábor pro budoucí funkcionáře od 11. do 18. července 1942. Bylo jich celkem 45. Měli se mezi sebou bavit co nejvíce německy a zpívat německé vojenské písně. Druhou akcí byla_xices_ta říšť kterou podnikla skupina vybraných nej spolehl i věj š ich funkcionářů.(I57) Podle Heydrichova receptu se Kuratorium pokusilo získat českou mládež sportem. Mělo k dispozici řadu tělocvičen. Také školy musely uvolňovat pro účely Kuratoria tělocvičny i učebny. Počátkem února 1944 uspořádalo Kuratorium v Praze Týden zimního sportu české mládeže. Bylo zorganizováno mistrovství mládeže v ledním hokeji, soutěž v krasobruslení a rychlobruslení za účasti 430 vybraných závodníků.'158' Téhož roku proběhla soutěž „Ukaž, co umíš!" Úkolem soutěže bylo vybídnout českou mládež k vlastnímu kulturnímu tvoření a najít . talenty, které by byly hodny podpory. Soutěžilo se v pracích hudebních, literárních a výtvarných.'159' Třebaže vlastním účelem Kuratoria bylo vymanit českou mládež z výchovného působení učitelů, přece se Kuratorium pomoci učitelstva neustále dožadovalo. __Dělalo si ze škol a učitelstva distributory letáčku, výběrčí peněz za vstupenky a nakonec žádalo, aby učitelé vykonávali dozor při akcích Kuratoria. Tím přiznali „funkcionáři svou nemohoucnost. Největším podnikem Kuratoria byla,, akce.....Uměnl.mládeži". České mládeži mělo být umožněno v době její povinné služby kromě tělesné a duchovní výchovy poznat význačná kulturní díla.. Za rok to mělo být celkem 10 představení, z nichž 155> Dokumenty, s. 670—674. 1M> Věstník, 1942, s. 222-228. 157) M. Moulis, Mládež proti okupantům, s 142. L 158> Věstník, 1944, s. 18-19. 159> Věstník, 1944, s. 111. 53 52 byly 4 divadelní hry, 3 filmová představení a 3 koncerty. Akce byla zahájena dne 25. září 1943.(160) Veškerou práci s organizací i dozor obstarala škola. Ve_ ,^7ÍkTllnlnTToT^1944745~Tnela být akce zahájena 15. září 1944. Nakonec se však po rozsáhlých přípravách vůbec nic neuskutečnilo. Výnos ministerstva školství ze 7. září 1944 oznámil, že „opatření k totálnímu nasazení v protektoráte přimělo „Kuratorium pro výchovu mládeže zastavit s okamžitou platností akci Umění 1_mládeži.'^161) Tím ovšem funkce školy jako prodejny vstupenek ve prospěch Kuratoria nekončila. Plánovaly se koncerty sólistů a recitační večery. V Praze měl být dokonce jednou měsíčně koncert České filharmonie. Školy opět prodávaly vstupenky, uvolňovaly Z vyučování, učitelé dozírali — a Kuratorium mělo činnost. Celkem lze konstatovat, že přímý vliv Kmatóiíjji^^íshsíimJ-es^r^A^MJiyX nepatrný. Které byly příčiny, že u nás ztroskotal v Německu osvědčený recept na poštvání mládeže proti starší generaci, zejména proti škole, aby se dosáhlo určitých politických cílů? 1. Nacistéj;ačali__Rgzdě^Kuratorium bylo sice formálně založeno v roce 1942, ale jeho čjrmosj se_pgčjnala_ro se koneG-války_zdál_ Čech^m^na^osalij^uky.Rok 1944, zvláště jeho druhá polovina, byl i pro nacisty dobou, kdy už chápali, že jde o jejich existenci a z tohoto pohledu se otázka převýchovy české mládeže musela jevit nepodstatnou, nicotnou. 2. Kuratorium mohb^r^kticky_působit jen_veMi.-krátkp.u„ dobu. 3. Okupanti vlastně neměli, co by mohli českéjnládeži nabídnout. Útisk českého / národa bvl zřejmý .a mládež, ppstižená Jqtálním._nasazpy_áním_ jej _c_ítila bolestivě __přímo ve svém. osobním životě. Ostatně Kuratorium bylo jasně vyznačeno i v seznamu publikovaném ve Věstníku ministerstva školství jako německy vedený úřad. . 4. Kuratorium ztroskotalo také proto, že nebyl řešitelný problém, kde opatřit —•-schopné české funkcionáře. Činovníci Kuratoria byli bud kariéristé nebo spíše lidé štítící se práce. Byli v národě zcela izolováni.(163) 3^yjyuží_vání ptáče žáků_ Hluboké podcenění školní práce a vůbec vzdělání přivedlo okupanty k názoru, že kolektivu školáků lze využít jako pracovní síly, která je velmi laciná nebo vůbec zadarmo. Učitelé svou autoritou museli zajišťovat pracovní v^kra j^djt^které by nikdo jiný nedokázal přinutnTc^oustavňéjyzické práci. Školy se za okupace zrně-.. nily v rn? Ředitel musel určit z členů učitelského sboru důvěrníka, který odpovídal za I plánovitě prováděný sběr kostí, vedl na předepsaných tiskopisech měsíční záznamy o dodávkách kostí a měl po zdravotní stránce spolupracovat s obecním veterinářem a lékařem. Záznamy še vedly trojmo: jede"n zůstal ve škole, druhý dostal sběrač-obchodník a třetí obdržel nadřízený školní úřad, který sestavoval statistiku a činil „bezodkladná opatření", aby se na škole sběr kostí zvýšil. ; _A pak se sběr rozjel naplno na školách všech typů. Hned v roce 1940 bvl nařízen sběr Jéčiv-ých-byli n-Toho roku se nasbíralo 110 tun léčivých rostlin a v příštím roce 112 tun.(165),Od roku 1943 sbíraly léčivé bylinyi.německéJkoly,,V tomto roce se výsledek sběru zdvojnásobil proti předcházejícím letům a protektorát se zařadil na první místo mezi všemi oblastmi říše.(166) _Od_počátku školního roku. 1940/41 byluiařlz£Jij£dl£_aběriLkostí i sběr kovo-vých^předmětů,, papíru.,a ..staré-gumy.., Byla provedena reorganizace způsobu hlášení a celý školský aparát od nejzapadlejší jednotřídky po ministerstvo musel sloužit něčemu, co nemělo se školou vůbec nic společného. Fungoval spolehlivě a pracoval zadarmo. V roce 1942 k tomu přibyl jgš^pjmnný sběr pecekjiěkterých oypených stromů (pecky švestek, slív a rynglí) za účelem výroby jedlých olejů, Dobrovolný byl sběr olejnatých semen bodláku a lopuchu. Aby zájem o sběr byl ještě více podnícen a výsledky mohly být lépe srovnatelné, bvlo zavedeno bodování. 1 kg odpadových hmot měl tuto bodovou hodnotu: papír 2 body, kosti 3, textil 5 bodů, barevné kovy 3 body, železo 1 bod, guma 5 bodů. „Učitel pro sběr" měl být pravidelně £ jeden nebo dva dny v týdnu k dispozici i o prázdninách a přijímat sběr. Okresní a zemští inspektoři měli povinnost při svých návštěvách škol hodnotit výsledky sběru. V roce 1942 se kladl důraz na ideologické zdůvodnění sběru: učitelé a žáci českých škol měli sběratelskou činností dokázat, že stojí bezvýhradně na půdě | velkoněmecké říše.'16?' Kromě" pravidelných školních sběrů musely žkoly provádět ještě nárazové mimo-řádné_s.b.ěxQyé..akce, které si však nesměly pro měsíční hlášení započítávat.(168) Tlak na školy se průběhem války stupňoval. Ministerstvo pranýřovalo některé 164> Věstník, 1940, s. 8-10, 12-14, 16-19. l65> Věstník, 1940, s. 320, 391. 16S> Věstník, 1943, s. 122-134. 167> Věstník, 1942, s. 343—344, 366-370. 16B' Věstník, 1942, s. 377; 1944, s. 59-60, 261. 54 55 ředitele, že si zvyšovali průměrný sběr na Škole tím, že nezapočítávali plný staví žactva (odečítali např. nemocné žáky). Další možnost „zvyšování" sběru poskyto-l vali přespolní žáci, kteří měli možnost odevzdávat sběr na obecné škole ve svém! bydlišti a do své školy nosili jen potvrzení ředitele školy nebo sběrového referenta! svého bydliště. Je pochopitelné, že obecná škola, v níž byl sběr odevzdán, se sna9 žila zvýšit jím svůj průměr a naopak sběrový referent na hlavní škole byl rádj když dostal potvrzení a nekontroloval, zda bylo vůbec něco odevzdáno. Často sej stávalo, že sběr ležel dlouho ve škole. Po urgencích byl odvezen někam na skládku,I kde jej přičinlivá školní dítka samozřejmě objevila a opět putoval do školy jakoi nový sběr. Vysoká čísla sběru byla často jen vzájemným klamáním a uveřeňova-j ným údajům naprosto nelze věřit. Souhrn výsledků školního sběru byl publikováni počátkem školního roku 1943/44. Tento zářijový výnos ministerstva školství poroučel, aby školská práce ve všech 1 předmětech byla postavena do služeb propagace sběru odpadků. Byl vypracováni návrh „výchovného" programu s ústředním heslem „Pracujeme pro vítězstvíl Velkoněmecké říše!" Na počátku školního roku 1944/45 zpracovávali sběroví_refe-| renti ministerstva školství výsledky svého snažení v pečlivě vypra'covaných tabubj kách a grafech, ovšem rozyratxe..pxojevov.aLui^řetelně^pMcovíu-síly-. v-obchoduj starými hmotaniLbyly. „totálně nasazeny,'-omezovaiy-se dopravní prostředky_pró| pravidelné odvážení starých hmot a odpadků a „opatření nutná pro totální válečnéjj nasazení omezují také školství v Protektoráte. Čechy a Morava".|170> Koncem! roku-1944 se došlo k absurdnosti, že škola musela provádět sběr železa, i kdyžl bylo zřejmé, že k ničemu nebude. Sbíralo se z výchovných důvodů, „poněvadžj právě na této surovině může být žákům zvlášť poučně ukázáno, že staré hmotyI slouží přímo zbrojnímu průmyslu a že se proto nikdy nesmí podceňovat výchovná I cena sběru starého železa". ,17l> Školy měly sběr starého železa uvádět do hlášení,j ale bodové ohodnocení už žádné nebylo. Teprve od počátku roku 1945 se inflačně j počítal za 10 kg železa 1 bod. Celkem však nutno konstatovat, že sběr měl_ úspěch. Příčinou byla i jistá sou- j těživost mezi._školami_a okresy, lze-li ovšem tímto slovem označit snahu vyhnout! se pranýři. Ministerstvo uveřejnilo průměrný sběr na žáka v jednotlivých okresech, | seřazovalo okresy do tabulek od „dobrých" po „špatné", poukazovalo se naj úspěchy sběru na německých školách a sběrem se' měřila politická vyspělost. Tlak 3 na školy a učitele byl veliký. Inspektoři se měli zabývat výsledky sběru, při po^jj snHrírh škol Není divu, že učitelé dávali cítit tento tlak svým žákům. To ovšem| bylo nepřípustné. Učitelé měli podněcovat žáky svým příkladem, ideologicky a od-J měnami. Odměny byly dosti skromné: tužky, knihy do žákovské knihovny, poukazj na mýdlo za sběr kostí, hadr na mytí za vynikající sběr textilu.(172) ifi9> Věstník, 1943, s. 11, 66-70, 219-220, 230-232, 289-295. l™> Vestník, 1944. s. 245-252. '7l> Věstník, 1944, s. 310-311. i") Věstník, 1943, s. 377-378, 212; 1944, s. 5-8, 169-172. 300-302. ■'—Dskko nepříznivější. důsledky_ pro_ pravidelnou školní práci než sběry mělo KJfxdeJdivní.,,praco.vjiLjja.s_azo Využívání práce žáků začalo „nařízením I o dpbjg.yglné.p.racpyntp^ o prázdninách v roce J94ČJT Studenti t středních a.odborných škol i .učitelských.úatauů. museli přinést do. školy.potvrdení lp prázdninové .práci. (1.73) Celkem však nebylo problémem získat je od obce na zá^v I kládě prohlášení některého venkovského příbuzného^Výnos o pracovním nasazení_ I školní mládeže byl vydán ministerstvem školství dne 30. června 1942 a pak I každoročně prodlužován. Krátkodobé nebo dlouhodobé nasazení školní mládeže I si mohl vyžádat starosta obce a od roku 1943 také předseda Svazu zemědělství I a lesnictví bud přímo u správce školy, nebo u úřadu práce. Šlo, obvykle o žňové I práce a o sklizeň brambor. Pro obranu vyučování učinil ministr školství gesto tím, I že požádal ministra zemědělství a lesnictví i ministra hospodářství a práce, aby I nasazování školní mládeže bylo povolováno jen v nejkrajnějším případě. Ovšem I krajní případ byl od té doby každoročně.'174' V roce 1943. ministerstvo školství povolilo poprvé nasazení žáků-a-žákyň při; L česání chmele. V. roce 1944 jeli žáci od 6. postupného ročníku. Jezdilo se za hra-Inice protektorátu na Žatecko.(175) W Děti nepracovaly jenom v zemědělství. Školy musely posílat hlavně na jaře celé ť třídy na zalesňovací práce a na sběry lesních semen. Odpor ze strany rodičů byl řžnačný, takže se ministerstvo odvážilo klást žadatelům o „nasazení žáků" určité I podmínky: Mohlo se použít žáků od 6. postupného ročníku. Nasazení pro žáky, I kteří byli na zalesňování poprvé, nesmělo trvat déle než dva týdny. Ostatní měli i při opětovném nasazení pracovat nejdéle 6 pracovních dní. Pracovní doba pro děti I měla trvat nejvíce 6 hodin denně. Muselo být zajištěno vhodné ubytování a stra-I vování. Mzda byla stanovena na 1,50 K za hodinu. Trvalo-li nasazení na zalesňo-[:' vacích pracích nepřetržitě déle než 8 dní, dostali žáci a učitelé odškodné za pra-I covní vystrojení nejvýše v částce 200 K. Děti musely býl pojištěny. |l7s> L Snad se vyskytnou pochybnosti, zda bylo nutno se zabývat takovou zdánlivé [.-okrajovou otázkou, jako byl školní sběr a kolektivní nasazování žáků na různé V práce. Je třeba se však zamyslit nad dvěma problémy: 1. Byl efekt školního sběru ť a žákovské práce nicotný? 2. Jaké následky měla tato protektorátní praxe pro f hodnocení vzdělávací práce školy? t ...I když připustíme, že publikované sběrové výsledky,.byly_všemožně.nadsazené, l^ekonomický efekt pro průmysl zde určitě byl.. Jinak by ani nebyl pochopitelný tlak !' vykonávaný na školské úřady. Uvažme jen, kolik pracovníků ušetřilo válečné hospodářství, jak rozsáhlý administrativní aparát měl k dispozici sběr, když zotročil l tak svědomitý a do nejmenších vesniček zasahující školský organismus. Více než t miliónová armáda dětí prohledala v domácnostech každý kout a objevila pro sběr ľ m> Věstník. 1941, s. 94-95. 174> Věstník, 1943, s. 272-273; 1944, s. 162-164, 252. 17S) věstník, 1944, s. 169. j m> Věstník, 1945. s. 42. 56 57 i to, co bylo profesionálním sběračům určitě nedostupné. O hospodářském významu] sběru ostatně nejlépe svědčí, že měsíc po osvobození ministerstvo školství a osvěty^ tlačeno hospodářskými činiteli, důrazně požadovalo, aby se na školách se sběřemi nepřestávalo. Těžko mohly tehdy školy tváří v tvář skutečně naléhavé potřéběj nové republiky nevyhovět.(177' Ostatně školní sběr škodil žactvu jen tím, že učitelé museli konat administrativní práce s ním spojené na úkor vyučovací doby. Předpokládat u žáků nějaký! trýznivý rozpor mezi národním uvědoměním a školní povinností opatřit určitý -počet kilogramů sběru pro válečné hospodářství by bylo přeceňováním dětské psychiky. U učitelů to bylo ovšem něco naprosto jiného. Byli nuceni k něčemu,; o čem byli přesvědčeni, že oddaluje krach nacistického hospodářství. A přece museli žáky nutit ke sběru. Byla to povinnost, která jen stupňovala v učitelstvu pocit u| nesvobody. Pracovní nasazování žactva v průběhu školního roku bylo za války vyvoláno ' jntedostatkem pracovních sil. Protože nacisté přímo programově usilovali o snížení vzdělání české mládeže, vítali každé přerušení pravidelné školní práce. Pracovním . nasazováním žactva zabíjeli tak dvě mouchy jednou ranou. Pro společenské hod-i nocení školní práce bylo závažné, že mimoškolním činitelům bylo dáno právo: narušovat školní vyučování, disponovat časem určeným pro výuku. Došlo k de-1 gradaci vlastní školní práce jak žáků, tak i učitelů. 177> Věstník, 1945, č. 4, s. 38. ZÁVĚR Vývoj českého školství v letech 1938— 1945 je určován, několika faktorx_Zá- _ kladní vývojové JenAence_č^e_sk.é._školjL_b.yly. deíounaványi—l_nacistickou pp.dagogi- _kouu_2,, germaniz.ačními. plány^okupantů a 3. válečnou situací.. Periodizačním kritériem je intenzita nacistického_v.Ií.vjil.:Do vývojového celku nutno počítat i období druhé republ-iky>, Iehdy_jiacistická_agres£ svými důsledky, hluboce ovlivnila naše školství (katastrofální nadbytek učitelstva) a umožnila domácí reakci pokus o likvidaci buržoázne demokratického zaměření. yýchovy (program ,.národní a věřící" školy). Od 15. března 1939 do zahájení války proti Sovětskéniu..svazu j£jj.acisté..saažili V "budit dojem, že chtějí respektovat kulturní autonomii protektorátu. Zásahy proti jednotlivým školám v oblastech s německou me^ ,křivd", které Němcům způsobila.jDrvní_republika. Radikální změnu obsahu vyučování nestačili však okupanti .v tomto období ještě provést. Svůj poměr k čes-kému.-školstvL jasně projevili likvidací všech vysokých škol. Byl to první krok k realizaci eermanizačnich plánů. Útok proti středním školám se teprve připravoval. První akcí bylo vyloučení 1227 žáků přijatých dp středních škol na počátku školního roku J 940/41,. Nová etapa začala po útoku Německa na Sovětský.svaz...Tehdy došlo k hrubým zásahům r|p organizační struktury českého, školství., .Měšťanské školy se změnily ve výběrové hlavní školy. Počet studentů středních škol byl radikálně snížen. (Ve školním roce 1938/39 bylo na území bez pohraničí 95.164 studentů středních škol, ve školním roce 1943/44 už jen 42.838.) Nacisté výrazně zasáhli do obsahové náplně školské práce. Zahájili zároveň velkorysé ^„přeškolováni'', učitelstva, v říšském duchu. Němčina, jejíž znalost se stala pro učitelstvo existenční podmínkou, dusila počtem hodin, které jí byly přiděleny, výuku v ostatních předmětech. Byly zrušeny všechny učitelské odborářské časopisy. Charakteristickým rysem posledního období, které začalo porážkou nacistů ly^u Slilingradu a vyhlášením totální móTnlizac£ počátkem roku. 1943^by.íojjodřízení. ^veškeré činnosti potřebám války. Školy se začaly posuzovat podle výsledků sběru odpadových surovin a „pracovního nasazení"t-ž^^^imam^čvá_nfL^ot na české školství nepolevil. Do této situace přišel nezdařený pokus o „podchycení" české mlád ěžeTCuratoriem. Počátkem školního roku 1944/45 zabírání školních budov proněmecké potřeby a „pracovní nasazování" učitelů i žáků zcela rozvrátilo školní práci. V.I_d^e o v ý j^p_gjja.m_,české školy diktovaný politickými činiteli se měnil takto: 58 59 1. Reakční vládnoucí síly druhé republiky usilovaly o likvidaci buržoasně humanitního ideálu školství a snažily se jej nahradit nacionalismem a klerikalismem. 2. Po 15. březnu 1939 byl tento nový program postupně doplňován o požadavek výchovy ,,k sociálnímu cítění" podle nacistického vzoru. Proti pěstování vypjatého českého nacionalismu (pokud se ovšem smiřoval s německou okupací) se nacisté nestavěli. Nacionálni sobectví považovali dokonce za prostředek k žádoucí izolaci českého národa od ostatního světa a jeho idejí. Jejich cílem bylo „odpolitizování" I národa. Klerikalismus neměl v české společnosti podmínky k širšímu uplatnění, zvláště když nebyl nacisty podporován. 3. Po útoku na Sovětský svaz se ideovou náplní veškeré školní práce stala „říšská myšlenka", jejímž jádretii bylo přesvědčení o osudovém sepětí českého národa s říší. 4. V posledním období se vedle „říšské myšlenky" (v souvislosti s rostoucí sociální radikalizací celé společnosti) intenzivněji zdůrazňoval socialistický obsah německé nacionálne socialistické „revoluce". _J Základní rysy č e s k é h o š k o 1 s t v í za o k u p a c e lze stručně sErnoufTälčto: 1. Okupanti odp írali českému národu pří s.t. u p. k e v z d ě- a n i. a) Uzavřeli všechny.če_ské_vvsoké_školy. b) Radikálně omezili možnost studia na středních školách. Z celkového počtu 10—141etých žáků studovalo na středních školách ve školním roce 1938/39 11,2 % | žáků, 1943/44 jen 4,9 % žáků. Nejvíce,.byly.postiženy.„dívky. * c) Většině žactva bylo zabráněno získat vzdělání, které dříve poskytovala měS: fanská škola. Na hlavní školu se přijímalo přechodně (dva roky) je ději pouze 35 % žáků čtvrté JřJdy^.obftaaé-Jkoly. 2. Zhoršily se podmínky pro vyučování. a) Školní rok byl často přerušován (uhelné prázdniny, zabírání školních budov; s"těhování škol). b) V mnoha předmětech se vyučovalo bez učebnic. * CŤ" NSnclM~ubířalá"hodiny osíáfňím předméfuih. d) ' Obsah vyučování byl nacisty deformován. e) Mnoho času se ztrácelo ,,pracovním nasazováním" žáku i učitelů ajkolními sběry. 3. Poklesla vážnost školy i učitelstva. a) Nacisté kladli na první místo tělesný rozvoj, pak výchovu charakteru a až nakonec rozvoj intelektu. Znevažování školní práce se šířilo přímo z Hitlerova okolí, které bylo výrazně antiintelektualistické. b) S nízkým hodnocením Školy souviselo i hodnocení učitelů. České učitelstvo bylo ještě navíc z politických důvodů i finančně diskriminováno. c) Na učitelstvo byl vykonáván těžký psychický tlak-, aby se nacistům podařilo [zlomit ducha české školy. Učitelé bojovali proti fašismu ve škole, ale i jinde, kde se jen dalo. Stěží najdeme v našem národě stav, který obětoval v boji s okupanty více krve než učitelstvo. Dnes ještě nedovedeme udat ani přesný počet učitelů, kteří pracovali v odboji, frpěli v koncentračních táborech a krváceli na popravištích. Snad již brzy bude smazán velký dluh naší historie k těm mrtvým i k těm živým a jejich dílo nezapadne v zapomnění. 60 61 POUŽITÉ PRAMENY A CITOVANÁ LITERATURA I. Prameny a) Nepublikovaný archívní materiál tni ústřední archív v Praze, fond Úřad říšského protektora 1939—45, zkratka ŘP, sig. 519 I-10 E II A. resní archív v Českých Budějovicích, fond Německý okresní školní inspektor, zkratka NŠI, faut. I-XLVIII. resní archív v Táboře, fond Okresní školní výbor, sig. I-la/A-L; sbírka dokumentace k dějinám okupace, kart. I —VIII. agogické muzeum Komenského v Praze, sbírka odborových oběžníků a jiných písemností z let 1939-45, sig. 54/1-14. b) Publikovaný archívní materiál ort Č.r Heydrichíáda, Praha 1965 (dokumenty s. 79—314). e Deutschen in der Tschechoslowakei 1933-47. Ed. V. Král, Praha 1964. kumenty z historie československé politiky 1939—43, I, II. Ed. L. Otáhalová a M. Červinková, Praha 1966. těli nás vyhubit. Ed. V. Král a K. Fremund, Praha 1961. c) Věstníky tník ministerstva školství a národní osvěty, ročníky XX—XXXIV (1938—1942). tteilungen des Ministeriums fur Schulwesen — Věstník ministerstva školství, roč. I—III (1943-1945, do dubna). tník ministerstva školství a osvěty, roč. 1945 (od května). II. Statistika rávy Ústředního statistického úřadu, roč. XXI^XXIII (1940—42). rávy Státního úřadu statistického, roč. XXVI (1945). tistická ročenka Protektorátu Č. a M., roč. 1/1941 — 4/1944. III. Časopisy sopis Československé obce učitelské, XIX (1938/39). iký učitel, XLII-XL1V (1938/39-1940/41). menský, LXVI-LXXI (1938/39-1942/43, 1946/47). rodní učitel, I — III (1940, 1940/41, 1941/42). edni škola, XIX-XXIV (1938/39-1942/43, 1947). la měšťanská, XLI-XLIII (1938/39-1940/41). olské reformy, XIX-XXI (1937/38-1939/40). řejná služba, IV (1943), V (1944). 63