Osobnost učitele
Semestr: podzim 2015
Osobnost učitele
U učitele nutné kvalifikační i osobnostní předpoklady.
Stávání se učitelem…
Nestačí suma znalostí, které by žákům předával, důležitý
je i způsob, jak to činí.
Profesionální kompetence učitele – komplexní schopnost
či způsobilost k úspěšnému vykonávání profese.
Zahrnuje znalosti, dovednosti, postoje, hodnoty,
osobnostní charakteristiky (Spilková).
Učitelova osobnost
 souhrn všech jeho vlastností (a jejich projevů v jeho
jednání a chování), které jistým způsobem (ať již kladně
nebo záporně) působí na žáky a současně ovlivňují také
výsledky učitelovy i žákovy činnosti (Štefanovič).
 systém biofyzických, psychických a sociálních
komponent (Spousta) – biopsychosociální model
Model osobnosti učitele
dle Mareš, 2013
Vlastnosti osobnosti učitele
V modelu osobnosti (Mareš) lze nalézt odraz základních
charakteristik osobnosti: temperament, charakter,
motivaci, schopnosti a dovednosti (+ jejich projevy)
Základní psychologické předpoklady (Spousta):
 osobní psychosomatická a psychomotorická zdatnost,
rychlost, vytrvalost;
 neuropsychická stabilita;
 psychická a frustrační tolerance;
 schopnost zvládat mimořádné zátěžové situace;
 schopnost vnímat a prožívat smyslové a citové podněty;
 schopnost aktivizovat, stimulovat, motivovat.
Charakteristiky osobnosti „dobrého“ učitele
Co je „dobrý“ učitel? (obdobně: efektivní, ideální,
oblíbený, úspěšný…) – hodnotící soudy, obtížně
vymezitelné
Taxativní charakteristika osobnosti dobrého učitele
(vymezení některých základních vlastností a
dovedností):
 stabilita učitele, extroverze, introverze;
 vlastnosti spojené s uspokojováním základních potřeb
žáků;
 sociálně psychologické dovednosti;
 „životní dovednosti“ jakožto charakteristiky osobnosti.
Stabilita učitele, extroverze, introverze 1
H. Eysenck - dimenze
osobnosti:
neuroticismus (hlavní
dimenze osobnosti,
tvořena emoční
stabilitou a labilitou)
extroverze/introverze
Stabilita učitele, extroverze, introverze 2
Emoční stabilita – jedna z nejdůležitějších charakteristik
osobnosti dobrého učitele
Učitel emočně stabilní: projevuje se klidně; dokáže své emoce
identifikovat a ovládat; reaguje přiměřeně situaci; má větší
frustrační toleranci; vytváří příznivé klima ve třídě; dokáže
tedy žáky více naučit; zároveň působí jako vzor chování
(může ovlivňovat osobnostní vývoj žáků)
Extroverze/introverze – méně zřejmé ve vztahu k učiteli;
záleží i na osobnosti konkrétního žáka
Extroverze – empirický, materialistický, utilitární přístup
Introverze – idealismus, optimismus, emocionální zaměření,
racionalismus
Poněkud lepší introverze – neprosazuje se, naslouchá,
přemýšlí o žácích, méně dominantní, pomalejší v reakcích
Uspokojování potřeb žáků
Naplňování kognitivních potřeb:
 „kognitivní přesvědčivost“ (cognitive validity) – učitel zná
svůj předmět a zároveň ho umí přesvědčivě podat, žáci musí
vnímat jeho kompetenci;
 schopnost motivovat (motivating power) – dokáže žáky
motivovat, přitáhnout je k učení (formou či obsahem otázek
a problémů, které jim předkládá + „silou“ osobnosti, ve
smyslu její opravdovosti a přesvědčivosti).
Naplňování základních potřeb (Maslow):
 fyziologické potřeby;
 potřeba bezpečí – vytvoření příznivého klimatu třídy;
konzistentní; stabilní chování učitele, vstřícnost;
 potřeba náležení a lásky – udržování soudržnosti třídy; mít
rád žáky (dle některých názorů to ke kompetenci učitele
nutně nepatří);
 potřeba úcty – akceptování, ocenění žáka; vyzdvihnutí toho,
co žáci zvládají; schopnost pochválit (self-esteem žáka).
Dovednosti učitele
Dovednost – zahrnuje smyslové, intelektuální, volní a
emocionální kvality osobnosti, která se projevuje
v cílevědomé a úspěšné realizaci činností (Milerjan)
Parciální sociálně psychologické dovednosti:
 citlivost ve vnímání žáků – přesné vnímání a interpretování
všech projevů jednotlivých žáků (i mimoškolní kontext);
 akceptace osobnosti žáka – akceptace žáka jako samostatné
osoby, která má hodnotu sama o sobě; základní důvěra v
žáka (Rogers, 2014);
 empatie – (schopnost) vcítění se do myšlení a emocionálního
prožívání žáků, jak vnímají jeho samého, jeho výuku nebo
obecně různé situace ve škole; kognitivní a afektivní empatie
 flexibilita reagování – kontrola situací, orientace v nich a
správné reakce na ně; vliv temperamentu učitele;
 autenticita – vystupování bez přetvářky; otevřené projevy
emocí, pozitivních i negativních prožitků, názorů či postojů
pomáhají žákům orientovat se v učitelově chování, poznávat
cesty i hranice vzájemného působení (Gillernová, 2012).
„Životní dovednosti“ jako charakteristiky
osobnosti
 Čestnost – dokázat bezpečně odlišit dobré od špatného;
 iniciativa – udělat to, co je skutečně potřeba;
 pružnost – vhodně reagovat na aktuální požadavky, situace;
 vytrvalost – nevzdávat obtížnou práci;
 organizování – dokázat efektivně vést, řídit;
 opravdový smysl pro humor – dokázat se smát, nezapomenout
na „dítě v sobě“, nezesměšňovat žáky;
 úsilí, zdravý rozum, řešení problémů – umět nalézat řešení
obtížných situací;
 odpovědnost – za sebe i za vzdělávání a výchovu žáků;
 trpělivost – akceptovat žákovu osobnost, tempo, drobné
nedostatky;
 přátelskost – vystupovat přiměřeně a konzistentně přátelsky
vůči žákům;
 zvídavost – neustrnout, nezautomatizovat výuku i vztahy;
 spolupráce – dovednost spolupracovat se žáky i s okolím ve
snaze jim pomoci;
 starostlivost – projevovat zájem o žáky. (Kovaliková, 1995)
Dovednost vést třídu
Jde o dovednost učitele efektivně vést (řídit) procesy probíhající
ve třídě, udržovat disciplinu, ale přitom vytvářet takovou
atmosféru, která by podporovala učení.
Styly vedení:
 autoritářský – učitel vyžaduje naprostou poslušnost, nebere příliš ohled na
názory žáků, vyžaduje přísnou kázeň, využívá často trestů;
 demokratický – učitel akceptuje názory žáků, je objektivní, chápající potřeby
žáků; je poměrně přísný, ale spravedlivý;
 laissez-faire – učitel je k žákům nadmíru přátelský, nemá příliš velké požadavky,
téměř nevyužívá trestů; učitel „dobrák“; tento styl není vhodný pro dosažení
výraznější úspěšnosti jakékoliv skupiny, ani žáci jej nepreferují.
Pro různé žáky vhodné různé styly (i souvislost s výchovou v
rodině).
Model tzv. „laskavé dominance“ (warm-and-dominant model)
– blízko demokratickému stylu.; učitel je k žákům přátelský,
vstřícný, ale zároveň je přísný, má jasně stanovená pravidla
a vymezené hranice žákovy svobody; jasně strukturovaný,
pro žáky čitelný a do určité míry předvídatelný.
Formy moci učitele ve třídě
Donucovací – moc učitele (respektování jeho požadavků)
vychází z žákovy potřeby vyhnout se trestu (např. ve formě
špatných známek či kritiky před třídou);
Odměňovací – moc učitele určována snahou
žáka získat odměnu ve formě hmotné (body,
známky), psychologické (pochvala) či
vztahové (pochvala před spolužáky);
Referenční – vychází z identifikace žáka s
učitelem na základě sympatií a náklonnosti
(„být jako učitel“ – zde osobnost podstatná);
Legitimní – souvisí se sociální rolí učitele, která garantuje
(formální) autoritu nad žáky; tato role je spjata s normou
dohlížet na druhé a ovlivňovat je;
Expertní – vychází z učitelovy znalosti oboru nebo ze
zvládnutí výukových metod. Vliv učitele na žáky vychází
z jejich vnímání učitele jako experta, který má intelektuální
znalosti obsahu (či určité dovednosti).
(původně French, Raven, 1959)