VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - ZRALOST PRO ŠKOLU Takový stupeň vývoje tělesných a duševních vlastností dítěte, který je nutným předpokladem úspěšného zvládnutí požadavků, které na dítě klade škola. Předpokladem je - připravenost k přijetí úkolu - rozlišení hry a práce - vytrvalý způsob práce - nezávislost na ustavičné péči rodiny * Zralost fyzická Proběhla první tvarová proměna – posun proporcí, protažení končetin (Filipinská míra), ztráta zaoblenosti, delší krk, osifikace končetin, začátek výměny dentice – proces trvá asi rok, u děvčat probíhá dříve. Měří 110 – 120 cm, váží 17 – 25 kg * Zralost poznávacích funkcí (kognitivní) o Diferencované vnímání - přechod od celostního k analytickému pojetí, vnímání je ale dosud nepřesné, je doplňováno fantastickou syntézou. Postupně se zvyšuje objektivita vnímání, převaha respektování formy před barvou. o Dovede chápat vztahy mezi věcmi jak prostorové, tak podřazenost a nadřazenost, dokáže vystihnout některé podstatné rysy, jimiž se věci od sebe odlišují, nalézá i jejich podobnosti. o Analytické myšlení, tj. schopnosti postižení podstatných znaků a vztahů mezi jevy o Převládající fantazie a subjektivnost v myšlení ustupují do pozadí, začíná převládat smysl pro realitu. Rozumový přístup ke skutečnosti, relativní oslabení významu fantazie o Logické zapamatování o Zájem o nové poznatky. Charakteristická je zvídavost, zájem o vše kolem. o Ovládnutí odposlouchané hovorové řeči a schopnost chápání a užívání jiných symbolů jako předpoklad pro zvládnutí trivia. Vyjadřuje se v celých větách, celkem samostatně, plynule vypráví svoji zkušenost, zážitek. o Mělo by mít navozenu správnou výslovnost. o Základní početní představy o Prostorová a pravolevá orientace o Rozvinutí jemné motoriky ruky a vizuomotorická koordinace Ruka by měla být dostatečně obratná, aby pracovala v souladu se zrakem. Dítě by mělo umět správně držet tužku i křídu. o Kresba je v tomto období projevem vyspělosti – ukazuje, do jaké míry se dovede objektivně dívat na svět. o Dobře se orientuje ve svém okolí. Zná přírodu, názvy zvířat, květin, stromů. Zná názvy a účel některých běžných materiálů a nástrojů. o Rozlišuje barvy, vůně, chutě, zvuky. * Zralost v oblasti duševní práceschopnosti o schopnost záměrné koncentrace pozornosti - soustředit se na úkol – i nepříliš zajímavý o odolnost vůči rušivým vlivům vnějším i vnitřním o odolnost vůči únavě o předpoklady pro vytváření pracovních návyků · Zralost osobnosti emoční o dosažení relativně lepší emocionální stability, méně impulzivních reakcí (sebeovládání) o využití citové kapacity při motivování školního zaměstnání o bez pocitů úzkosti a křivdy snést odloučení od rodičů a domova, od svých věcí, dosavadních návyků … volní o Zájem o zaměstnání s cílem (těžiště je ve výsledku, kterého lze dosáhnout jen usilovnou činností) sociální o Dítě je vyrovnáno s poznáním, že není středem světa, naopak poznává, že svět klade požadavky – ne vždy příjemné. o dítě má potřebu stýkat se s ostatními dětmi a podřizovat se zájmům a konvencím dětských skupin o schopnost převzít sociální roli školáka v sociální situaci školního vyučování - z idylické role časného dětství, kdy bylo dítě hýčkáno a obdivováno, se nyní dostává do pozice, kdy je srovnáváno s vrstevníky, hodnoceno, kritizováno, musí se vyrovnat i s nezdary. o Rodiče by měli zdůrazňovat, že školák má nejen povinnosti, ale i práva, výhody – nemusí po obědě spát, může být bez dozoru, počínat si samostatně, naučí se důležité věci – číst a psát. o Přijímat vedení „cizích“ osob, podřizovat se příkazům, navazovat přiměřený kontakt – netykat, mít přirozený respekt, ale nebát se MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK Od vstupu do školy do začátku tělesního a psychického dospívání, tj. asi do 11-12 let. Zpravidla se kryje s prvními pěti lety školní docházky. Obecná charakteristika: Tělesně je dítě po tvarové přeměně, má dlouhé končetiny, není dokončena osifikace. Děti spíš přeceňují své síly, je třeba hlídat zátěž. Dochází k psychické přestavbě v souvislosti s nástupem do školy: - zvídavost jako podmínka učení - rozvoj poznávacích procesů, myšlení je ale stále názorné – zásada názornosti. Dítě opouští dřívější myšlení magické, antropomorfické. Má stále rádo pohádky, ale zajímá se již i o encyklopedie, krátké povídky, zeměpisné, technické, historické knihy a časopisy. Poučení získává i z televize, internetu, různých výletů - život dítěte je rozdělen mezi školní práci (škola, psaní úkolů, LŠU apod.) a hru (hravé a zájmové činnosti) – učení se postupně stává hlavní činností. Pro celkový vývoj dítěte je důležitý dobrý prospěch ve škole (značí příznivý psychický vývoj - rozumový, citový, sociální, přispívá k posílení dalšího vývoje). Špatný prospěch může mít řadu příčin v celkové inteligenci dítěte, v jeho motivaci, v domácích podmínkách, zdravotním stavu… - přetrvává živá fantazie – důležité pro motivaci - pro dítě je důležité postavení v dětských skupinách. - Zpočátku je dítě závislé na tom, co mu sdělí autority (učitelé, rodiče), později je vůči autoritám kritičtější a ověřuje si poznatky vlastním prozkoumáváním a srovnáváním informací… - Zájem dítěte v tomto věku je ovšem stále vázán na jevy konkrétní, abstraktní pojmy (pravda, krása …) jsou mu přístupny jen zase v konkrétních příkladech. - Kolem 6-7 let se dítě začíná učit číst, psát a počítat. Během 2. třídy postupně zvládá techniku čtení, může si číst i pro potěšení. - Zlepšuje se jemná a hrubá motorika, pohyby jsou koordinovanější. - Vnímání je přesnější, představy jsou často detailní (eidetická vloha), rozvíjí se slovní zásoba, paměť je stabilnější. - Emoce jsou stabilnější a vyváženější než v předškolním věku i v pubescenci, dítě projevy emocí již lépe ovládá, je zdrženlivější v projevech. Charakteristická pro mladší školní věk je dlouhotrvající radostná nálada. Psychologické novotvary: - záměrnost (cíl činnosti, překonávání překážek) - plánování a provádění úkonů „pro sebe“ - schopnost reflexe, analýzy svých soudů a úkonů Dívky v psychickém i fyzickém vývoji předbíhají chlapce. Kognitivní vývoj Mozek zhruba od 6 do 11 let již dosahuje svou hmotností dolní hranici hmotnosti u dospělého. Mozkové hemisféry jsou výrazně gyrifikovány, nervový systém je již celkem dobře vyzrálý, neurony jsou schopny synchronní aktivity – svědčí o tom mj. pravidelná přítomnost tzv. alfa-rytmu v EEG záznamu. Tomu odpovídá vyšší úroveň kognitivního vývoje a u většiny dětí i značně vyšší autonomie. Dítě chápe vztahy mezi různými ději, ovšem jen pokud si je může názorně představit na základě své vlastní činnosti. Počátkem školního věku (kolem 7 let podle Piageta) je dítě schopno skutečných logických operací, pravých úsudků odpovídajících zákonům logiky bez dřívější závislosti na viděné podobě. Stále se ovšem i toto logické usuzování týká jen konkrétních věcí a jevů, které si lze názorně představit. Teprve na počátku dospívání (kolem 11 let) je dítě schopno vyvozovat soudy zcela formálně, i když si nemůže obsah konkrétně představit. Tedy v mladším školním věku jde ve vývoji myšlení o stádium konkrétních operací: dítě je schopno různých transformací v mysli současně – může chápat identitu, zvratnost, vzájemné spojení různých myšlenkových procesů do jedné sekvence (současné posouzení výšky a šířky skleničky). Jde tedy o kvalitativně nový způsob usuzování. Lépe již chápe příčinné vztahy a nevykládá je čistě na základě svého antropomorfického postoje jako dítě předškolní (tomu stačí vysvětlení, že žárovka svítí, protože jsem otočil vypínačem). Školák se již nespokojuje s jednoduchými soudy (když je zima, tak sněží), ale žádá si podrobnější vysvětlení. Řeč - roste slovní zásoba, roste délka a složitost vět, souvětí, celá větná stavba i užití gramatických pravidel postupuje na vyšší úroveň. Paměť je stabilnější, má již určitou strukturu, do které může informace přidávat. Začíná využívat i různých záměrných paměťových strategií. Kolem 6-7 let používá opakování – materiál pro zapamatování si dítě pro sebe opakuje stále dokola. Postupně přidává další strategie – logické organizace materiálu, mnemotechnické pomůcky. Učení ve školním věku již není tak nahodilé, více se opírá o řeč, je plánovitější, dítě se učí, jak se učit. Sociální vývoj Vstupem do školy se dítěti rozšiřuje sociální pole, významnými osobami už nejsou jen rodiče, ale také učitelé a spolužáci. Děti v mladším školním věku uznávají (většinou) autoritu rodičů, učitelů. Rozvíjejí se širší sociální vztahy, přátelství s vrstevníky je ale založeno většinou na společných životních podmínkách (např. když kamarád přejde na jinou školu, vztah skončí). Od 9-10 let se dítě začíná zajímat o to, jak je hodnotí vrstevníci, záleží mu na tom. Dítě začíná lépe kontrolovat své chování, učí se jednat podle určitých jednoduchých a konkrétních pravidel i v nepřítomnosti dospělé autority (nutná je ale ještě kontrola), osvojuje si morální normy. Ke hře jako základní činnosti předškoláka u školního dítěte přistupuje práce (školní práce včetně úkolů a pomoc doma) – dítě nabývá stále větší schopnosti vykonávat i delší dobu činnosti, které nemusí být samy o sobě příjemné a nevyplývají z okamžitých vnitřních potřeb dítěte. STARŠÍ ŠKOLNÍ VĚK Pubescence - od 11-12 do 15 let. V jednotlivých oblastech může být jedinec různě vyspělý. Biologicky je začátek období vymezen prvními známkami pohlavního zrání, u chlapců nastupuje asi o rok později. Dvě fáze: 1. prepuberta – dívky 11-13 – mírné zrychlení tělesného růstu, objevují se první sekundární pohlavní znaky, období končí první menstruací - chlapci asi o rok později, ukončení je méně výrazné 2. puberta – do dosažení reprodukční schopnosti Dochází ke změně funkce žláz s vnitřní sekrecí, roste energie. Tyto změny s sebou nesou zvýšenou vnímavost k patogenním vlivům. Dochází k růstovému skoku → ztráta koordinace, harmonie pohybů → snížení sebejistoty. Zrání mozku → změny v EEG → emoční labilita, těkavá pozornost. Psychické změny: - nové pudové tendence - emoční labilita - nejistota plynoucí z neurohumorální přestavby organismu, z postavení mezi světem dětí a dospělých, z rozporu mezi rozumovým vývojem a nedostatkem zkušeností - nástup formálně abstraktního myšlení - pocit dospělosti – touha být dospělý a být za dospělého pokládán, být samostatný, kritičnost Kognitivní vývoj - dochází do fáze formálně logického myšlení. – dokáže přemýšlet i o věcech, které si nelze názorně představit, je schopen chápat i velmi abstraktní pojmy (spravedlnost, pravda …) – při řešení problému uvažuje o různých alternativách, vytváří hypotézy, ověřuje si je v myšlenkách nebo ve skutečnosti – vyplývá z toho větší kritičnost k autoritám a jejich tvrzením, nepřijímá tak lehce názory dospělých, filtruje je přes své zkušenosti a podrobuje úvahám – dochází k vyššímu pochopení morálky – co je a co není mravné teď posuzuje podle obecných abstraktních principů vytvořených v mysli, vytváří si vlastní žebříček hodnot – dosažení etapy formálních operací poznáme ze schopnosti aplikovat logické operace nezávisle na obsahu soudů – pokračuje vývoj vnímání, hlavně zrakového, dosahuje maximum rozvoje, souvisí mnohem více s abstraktním myšlením – představy jsou oproti mladšímu školnímu věku méně živé, spíše obecnější, „vybledlejší“, eidetická schopnost klesá – řeč – stále roste slovní zásoba, složitost větné stavby i celkové výrazové schopnosti – učení – je schopen se účinněji učit na základě poznání logických souvislostí, méně roste schopnost osvojování materiálu, který nedává smysl, memorování Ze sociálního hlediska jde o období mezi dětstvím a adolescencí, dochází ke změnám v sociálních vztazích. - Vztahy k dospělým – vzniká nový typ vzájemných vztahů, dospívající omezuje práva dospělých a svoje rozšiřuje. Vyžaduje úctu ke své osobnosti, lidské hodnotě, důvěru, rozšíření samostatnosti – snaží se přejít na paritní vztahy. Pokud se to nedaří, sahá k různým formám protestu a vzdoru. Rozdíly mezi chlapci a dívkami jsou v tomto období výrazné, dospívání nastupuje u dívek dříve, jsou tedy vyspělejší než chlapci stejného věku. Dochází k větší diferenciaci schopností a zájmů. Rozdíly je třeba respektovat při práci s dětmi, v přístupu k nim, ve volbě motivace. Není vhodné dávat dívky za vzor chlapcům (např. jako ukázněnější), je dobré si uvědomit, že dívky jsou díky větší sociální vyspělosti většinou obratnější v jednání s dospělými, diplomatičtější, což je může v hodnocení dospělými zvýhodňovat. - Vztahy s vrstevníky mají specifickou funkci, v praxi těchto vztahů je osvojována morálka dospělých, rozvíjí se sociálně morální dospělost dítěte. Přitom ústřední obsah této morálky – normy rovnosti, věrnosti a kolegiality – je antagonistický k normám „morálky poslušnosti“ ve vztazích dítě – dospělý. Ve skupině vrstevníků má dospívající tendenci podřizovat se normám kolektivu, udržet se ve skupině a získat zde přijatelnou pozici. Vzájemné vztahy ve skupině jsou pro dítě „zrcadlem“ pro vytváření adekvátního sebehodnocení. ADOLESCENCE Mladiství, dorost ve věku 15 – 20/22 let. Biologicky od dosažení pohlavní dospělosti po dovršení optimální reprodukční zralosti a dokončení tělesného růstu. Sociálně – rysy dítěte i dospělého. Z pubescence pokračuje plnění důležitých sociálních vývojových úkolů: 1. emancipace od příliš úzké závislosti na rodině 2. navazování vztahů k vrstevníkům stejného i opačného pohlaví - snaha být přijat sociální skupinou, vzrůstá počet skupin, ke kterým patří - přátelství jsou již stabilnější, hlubší než v pubescenci (v pubescenci na základě společných zájmů, nyní jádrem důvěrnost, emocionální blízkost) 3. hledání vlastního postavení, své role ve společnosti i hledání smyslu vlastní existence Psychologicky – postupná cesta k dospělosti: - aktivizována hodnotově orientační činnost - další rozvoj sebeuvědomění - snaha o autonomii v chování, nejdříve je možná v zájmové činnosti Sekulární akcelerace – za posledních 100 let se ve všech vyspělých zemích Evropy a Ameriky urychlil nástup dospívání (celkově se období dospívání prodloužilo), urychlil se i celkový růst, větší je dosahovaná výška. Zvětšily se rozdíly v době dosahování tělesné, rozumové a emočně-sociální dospělosti → člověk je velmi brzy vyspělý tělesně, ale jeho sociální a ekonomická zralost je ve složitě organizované společnosti v té době ještě značně omezená. Nebezpečí – mládež dospívá pohlavně dřív, než je psychicky dostatečně připravena ke kontrole pudových tendencí. MLADÁ DOSPĚLOST 20 – 30 let Dokončování vývojových úkolů z adolescence (dokončení studia, nástup do zaměstnání). Hledání životního partnera. Zakládání rodiny a péče o děti – uspokojení potřeby intimního emočního soužití a potřeby mít děti a v nich vidět pokračování svého života. STŘEDNÍ DOSPĚLOST 30 - 45 let Věk do ukončení reprodukčního údobí u ženy (u muže dochází k obdobným změnám méně nápadně a spíše později). - Období vrcholu životních sil (kolísá podle charakteru práce, u duševních pracovníků bývá vrchol později, u sportovců apod. dříve) - Maximální produktivita v práci - Rození a výchova dětí - Dosažení osobní zralosti POZDNÍ DOSPĚLOST 45 - 60/65 let Období bilancování, někdy krize středního věku – přezkoumávání a hodnocení svých životních cílů – začíná si uvědomovat omezenost času – první známky poklesu výkonnosti, zdravotní potíže x u některých tvůrčích pracovníků teprve teď přichází vrchol činnosti, zúročení zkušeností – vyrovnávání se s tím, že děti odcházejí z domova – nová role prarodičů – ke konci období odchod do důchodu – příprava Lidé se liší v subjektivním prožívání změn, které toto období přináší. STÁŘÍ Období bývá ještě rozčleňováno např. RANÉ STÁŘÍ (65 – 75), POZDĚJŠÍ (po 75. roce) V průběhu stárnutí jsou v úbytku sil a výkonnosti velké intra i interindividuální rozdíly. Hlavní psychické změny ve stáří: - zhoršuje se smyslové vnímání a reakce jsou pomalejší - zhoršuje se paměť především pro nové události, staré zážitky jsou dobře uchovány - inteligence měřená běžnými testy klesá, je to ale i důsledek pomalejšího tempa v časově limitovaných úkolech. Různé intelektuální schopnosti se mění různě. - Afektivní prožívání se mění, mnozí staří lidé jsou již lhostejnější, méně emočně zaujatí děním kolem sebe a mnohem více soustředění na sebe a své potíže - Zvýrazňují se některé osobnostní vlastnosti – člověk už nemá tolik sil, aby některé projevy mírnil. - Osobnost starého člověka obráží jeho způsob boje s obtížemi stáří, někteří se s problémy vyrovnávají konstruktivně, jiní se stávají zbytečně závislými, další vyjadřují nepřátelské pocity vůči druhým, celému světu i sobě samému. Velkým problémem je pro člověka úmrtí životního partnera. Důležitá je podpora aktivního stáří: - udržovat stávající zájmy a hledat nové - udržovat dobrou úroveň kognitivních funkcí (Univerzita třetího věku, kurzy, internet, kluby důchodců …) - předávat zkušenosti mladším Problematika terminálního stádia – často tabu. Nauka o stáří – gerontologie, nauka o chorobách ve stáří – geriatrie, nauka o duševních projevech starého člověka – gerontopsychologie.