PROČ PĚSTOVAT GEOGRAFII, PROČ UČIT ZEMĚPIS ? Úvod do studia geografie Před zahájením dnešního tématu je třeba si položit následující otázky:  Co je to věda ?  Co je to geografie ?  Co je to zeměpis ? Proč?  Geografie je jednou z nejstarších věd. Věnovali se jí již staří Řekové před dvěma tisíci lety.  Řekové jí dali i dnešní název „gé“ – Země, „grafó“ – psát.  Mnoho názvů jednotlivých věd si ponechává svůj původní význam, nejinak je tomu i u geografie.  Dávní geografové a cestovatelé sloužili sloužili např. novým panovníkům, kteří chtěli ovládat nová území atp.  Současní geografové se podílejí např. na plánování a rozvoji různých území, pomáhají spravovat přírodní zdroje, studují volební systémy, šíření chorob apod.  Ukazují, jak důležité jsou geografické znalosti pro zachování života a jeho radostí. Vývoj geografie Vývoj geografie- 1. období – starověk  celkem 5 období podle objektu geografie  geo –grafie ( země – pis),  1. období – starověk  zatím je omezený obsah poznání, proto vědy ještě málo strukturované  objektem geografie je celá Země  teoretické úvahy o tvaru, rozměrech Země, postavení Země jako planety  popis povrchu souše a moří  úpadek vědy na pomezí starověku a středověku, proto se vytrácí první aspekt starověkého období  objekt geografie – dvojrozměrný povrch souše a oceánů  smyslem je poznat jej (mapování, popis)  vrcholné období velkých zeměpisných objevů  období inventarizace jevů dostupných běžnému pozorovnání  úkol: nastudovat velké zeměpisné objevy 2. období: středověk až 19. století,  období vědecké analýzy, poznání a pochopení jevů ( nejen inventarizace)  nutnost hluboké analýzy jevů se odrazila v diferenciaci dosud jednotné vědy na dílčí specializované analytické obory (pedogeografie, klimatologie, geomorfologie) a samostatné vědy (geologie, meteorologie atd.)  nutnost pochopení jevů - objektem geografie není už jen dvojrozměrný povrch, ale trojrozměrné geosféry planety Země (např.litosféra, biosféra, atmosféra) 3. období: 19. století až polovina 20. století 4. období, jednotlivé krajiny planety Země – období syntézy poznatků, třetí čtvrtina 20. st.  Země, její sféry se nechovají nezávisle, právě naopak, proto po hluboké analýze jevů nastupuje období syntézy poznatků,  důraz na vnitřní provázanost geosfér v krajině  objektem geografie je krajina jako celek  toto směřování vede k potřebě jednotné geografie Vývoj geografie, 5. období, krajinná sféra Země, od 80. let 20 st. dosud  pokračující syntetické zaměření geografie na globální celek - krajinnou sféru Země Vývoj geografie Stručněji vystihuje vývoj geografie Holeček: - Geografie v období antiky začala etapou objevování. - Když byly víceméně známé všechny části naší planety nastává etapa popisu. - Další etapu můžeme nazvat jako etapu vysvětlování. - Poslední etapa by se dala nazvat jako etapa prognózování. (Podle Holeček,M. a kol., 2001, s. 13) 11 - Geografie v období antiky začala etapou objevování. - Když byly víceméně známé všechny části naší planety nastává etapa popisu. - Další etapu můžeme nazvat jako etapu vysvětlování. - Poslední etapa by se dala nazvat jako etapa prognózování. (Podle Holeček,M. a kol., 2001, s. 13) Současná geografie se zabývá např.: -Dálkovým průzkumem Země a Geografickými informačními systémy; -Mapováním; -Lidmi a prostředím; -Ekonomickými aktivitami a vývojem; -Světovými událostmi; -Přírodními procesy a krajinou; -Kulturou; -Řízením a rozhodováním v oblasti životního prostředí. Věda Věda je procesem systematického racionálního průzkumu reality a poznávání jejich zákonitostí prostřednictvím soustavy zobecňujících pojmů, hypotéz a teorií. (Mečiar 2005) Věda Jinými slovy:  Věda je nepřetržitý proces lidského poznávání přírody, společnosti, člověka, lidského myšlení a kultury. Co je to věda? Je geografie vědou?  systematické  racionální  a metodické vyvozování  zobecňování Věda versus lidské poznávání Věda: na základě abstraktního myšlení a teoretické činnosti nových poznatků Věda  Věda nastoluje požadavek  obecného poznání, na základě něhož lze v nepřehledném světě  oddělit podstatné od nepodstatného  a určit obecně platné zákony.  tyto zákony dovolují předvídat, předpovědi modelovat atd. Základní metody vědy  vědecké pozorování  analýza  syntéza  indukce  dedukce  Úkol – definice jmenovaných metod  Od novověku je věda založena na představě zákonitého (a matematizovatelného) chování skutečnosti, která se:  odhaluje hypotézou,  ověřuje experimentem.  zobecňuje v teorii Věda v euroamerické civilizaci  v euroamerické společnosti je od 17.st. privilegována věda oproti jiným formám poznání (mimovědní poznání) Vědy a jejich dělení  Vědy se liší objektem studia, předmětem studia, metodami.  Podle metod se vědy dělí:  formální (matematika a logika)  přírodní  humanitní  Podle stupně obecnosti:  teoretické a aplikované Vývoj vědy  Dějiny vědy jsou posety odloženými hypotézami překonanými teoriemi i platnými teoriemi. V geografii to může být např.:  Země jako plocha;  Geocentrická teorie;  Heliocentrická teorie;  Wegenerova teorie kontinentálního driftu. Kuhn  T. S. Kuhn přinesl přesvědčivé argumenty i o tom, že pokrok vědeckého poznání není přímočarý,  nýbrž že je čas od času přerušován zásadními zvraty – vědeckými revolucemi, při nichž dochází k revizi samotných základů dosavadního vědění. Vědecké poznání nesměřuje k nějaké jediné Pravdě o světě  Paradigma – vědecká revoluce – nové paradigma  Podrobněji čas. Vesmír 9/2008,  KnihaT.S. Kuhn: Koperníkovská revoluce Vývoj vědy  teorie T.S. Kuhna o proměně věd:  paradigma  vědecká revoluce  nové paradigma N P P V R Vědecký výzkum hypotéza  Hypotéza, domněnka, předpoklad.  výchozí, dosud ale neprokázané tvrzení, které se předkládá na zkoušku k ověření (experimentem, zkušeností).  Pracovní hypotézy ukazují další cestu vědeckého zkoumání, mohou se stát základem vědecké teorie TEORIE Řádně doložené objasnění některého přírodního (sociálního) jevu, které zahrnuje fakta, zevšeobecněné zákony, logické dedukce a otestované dílčí hypotézy Teorie není dohad nebo tušení, ale vysvětlení vycházející z rozsáhlého pozorování , experimentů a tvořivých úvah Příklady: •heliocentrická teorie, •teorie deskové tektoniky, • teorie evolučního vývoje organismů PARADIGMA  určitý vědecký styl dané epochy či vědeckého společenství  souhrn všeobecně uznávaných teoretických a metodologických předpokladů, postupů v určité etapě vývoje vědeckého bádání. Geografie Geografie a její definice  Geografie je vědu zkoumající zákonitosti vývoje krajinné sféry a jejích objektů, zvláště vztahy územní diferenciace a integrace  Geografie je vědou studující prostorové rozšíření jevů v krajinné sféře Země, jejich vzájemnou interakci a vývoj v čase. (Wikipedia) Geografie a její definice  Geografie jako vědecká disciplína se snaží pochopit časoprostorové vztahy mezi objekty krajiny. Studuje – s důrazem na polohu – souvislosti a vzájemné vazby mezi lidmi a prostředím. Geografie zkoumá, jak se mění přírodní prostředí, jak se mu lidé a jejich činnost přizpůsobují a jak je naopak ovlivňují. Musí přitom vhodně využívat a kombinovat znalosti z pestré škály značně odlišných vědních oborů. Geografie • Je založena na schopnosti geograficky myslet – • tj. jasně formulovat nejrůznější prostorové vlastnosti geografických jevů , schopnost systematicky třídit, analyzovat, aplikovat geografické teorie, provádět syntézy, realizovat modely. • Základem geografického myšlení je zejména schopnost klást geografické otázky a hledat na ně odpovědi. Různý pohled na svět  Na integrované terénní praxi v Rumunsku v obci Rimetea měli studenti čas na prohlídku, při které si pořídili dokumenty z této vesnice.  Z fotografií je jasně zřetelný náhled lidí z různým zaměřením na sledovanou realitu. V našem případě jde o pohled geografický a umělecký. Š. Prokop L. Dvořáková Z výše uvedeného by se dalo usoudit, že geografie není jen „pouhou vědou“, ale: „Geografie je životní styl“ Zařazení geografie  Geografie je vědou na rozhranní věd přírodních a společenských,  skupina věd o Zemi  soubor metod  objekt studia příp. předmět studia Co je to zeměpis ? 42 Zeměpis je předmět, který se snaží charakterizovat různá území včetně rozmístění lidí, jevů a událostí. Studuje interakce mezi člověkem a prostředím v různých podmínkách. Charakteristická je především její obsahová a metodická šíře, přejímání poznatků různých oborů přírodních a sociálních věd a její zájem na budoucím utváření vztahů mezi lidmi a prostředím.“ (Kühnlová 1996, s. 48.) UČIT ZEMĚPIS ? NEBO VZDĚLÁVAT ZEMĚPISEM ? Učení zeměpisu často představuje  Zaměření na místopis, tedy jen popis míst;  Na povídání o světě, i když pomocí barevných ilustrací, map či obrázků;  Zaměření na encyklopedický přehled regionální geografie. Vzdělávání zeměpisem spočívá  V integraci přírodovědných poznatků v jeho fyzickogeografické části;  V integraci humanitních poznatků ve své socioekonomické části.  Integrované úsilí pak pokračujeve třech směrech: Vzdělávání zeměpisem  Zabývá se interakcí společnosti a přírody analýzou krajinných ekosystémů v kulturní krajině a environmentálními tématy, tedy životním prostředím;  Řeší integritu kulturních, sociálních, ekonomických, environmentálních a politických témat na regionální a lokální úrovni;  Orientuje se především v souvislostech, návaznostech trvale udržitelného rozvoje, které spočívá ve vzájemném vstřícném přístupu ochrany přírody a socioekonomického vývoje v kvalitativním smyslu, nikoliv v růstu za každou cenu. Školní vzdělávání  Zásadní otázkou školního vzdělávání je jeho využitelnost pro život, k čemuž musí přispívat všechny předměty.