a) Rozhodněte, je-li podtržené slovo přívlastkem, předmětem, nebo příslovečným určením, a spojte je
s jeho členem řídícím.

b) Rozhodněte, je-li jeho závislost podtrženého slova na řídícím členu vyjádřena shodou, řízeností,
nebo přimykáním.


Kuna váhala docela důvodně. Když Hric za časného rána spatřil za okrajem lesa její sled, zapomněl
na všechno na světě a soustředil svůj zájem na ni. Ustoupila do lesa, Hric za ní, ustoupila
hlouběji, Hric také, vracela se doprostřed pralesa ke svému pelechu, Hric pořád v jejích stopách,
za ní a za ní, neúnavně, nemilosrdně, jako tvrdošíjný vlk. Vláčejíc břicho po utvrdlých zámětích,
tiskla se na plocho k zemi, jako by ten, který neúnavně kráčel za ní, mohl ji spatřit. Kde však ten
byl! Měla před ním obrovský náskok. Kdykoliv vyběhla na strom a zalehla k větvi, aby spočinula, za
chvíli ďuch, duch, zaslechla kroky a její bystrý zrak zachytil daleko mezi stromy zákmity lidské
postavy v bílém. A zase začal útěk, nanovo kličkování mezi padlými kmeny a přelézání jich, nanovo
skákavá a létavá pouť vzdušnými korunami.

Úplně unavena dorazila ke svému pelechu, k buku, který na pohled zdravý chlap, byl uvnitř
vykotlaný. Dutina byla ve dvou místech přiškrcena zdravým dřevem, takže tvořila tři doupata. Dole u
kořenů vyúsťovala otvorem velikosti dvou lidských pěstí a nahoře, kde se kmen členil do koruny,
hledělo nejhořejší doupě do světa úzkou škvírou. Hodný kus před svým bydlištěm vyběhla kuna do
korun a sotva se dotýkající haluzí, prolétla lehce poslední kus cesty vzduchem.