Státověda - obsah
 1. Stát, vznik, funkce.
 2. Státní moc, dělba, státní orgány.
 3. Ústava, struktura a její funkce.
 4. Parlament, struktura a působnost.
 5. Vláda a její výkonné orgány.
 6. Státní správa.
 7. Samospráva a její orgány.
 8. Volby, typy, charakteristika.
 9. Politika, charakteristika.
 10. Politické subjekty ( strany, hnutí, koalice ).
Státověda
Státověda
přehled doporučené literatury
 Filip, j., Svatoň, J.: Státověda. Wolters Kluwer, 2011, 400 s.
 Klíma, K. a kol. Státověda. Plzeň, 2006.
 Balík, Z.: Komunální politika. Grada, 2009, 250 s.
 Ústava České republiky - č. 1/1993 Sb.
 Zákon o obcích
 Zákony o volbách: do parlamentu ČR, do Evropského
parlamentu, do krajských a obecních zastupitelstev a volbě
prezidenta.
Státověda
Státověda
 Vymezení pojmu
 Státověda - vědní obor, který se obecně věnuje studiu veřejné moci a
mechanismům jejího uplatňování.
 Předmětem studia státovědy jsou zákonitosti tvorby a uplatňování
veřejné moci.
 Subjekty uplatňování veřejné moci jsou především stát, instituce pro
výkon samosprávy a jejich orgány.
 Státověda ze tedy zabývá zejména státem, orgány veřejné moci a
mechanismy uplatňování veřejné moci.
Státověda
Stát
 Vymezení pojmu
 Obecně politická forma organizace společnosti
 Machiavelli - zavádí pojem "stát„. Stát je neutrální, neboť nezahrnuje
myšlenku dobra ani zla. Jeho hlavním a jediným zájmem je rozšíření
a udržení moci, kterou neudržuje řád, ale vojenská síla.
 Hobbes definuje stát jako tzv. společenskou smlouvu mezi
jednotlivcem a panovníkem. Dle jeho názoru král přejímá veškerou
výkonnou, zákonodárnou a soudní moc, proti které není žádné
odvolání.
 Hegel stát chápe jako politickou jednotku určenou územím,
obyvatelstvem a autonomní vládou. Příslušnost k tomuto státu je
dána občanstvím.
Státověda
Stát
 Podstatu státu tvoří
 Státní území
 Obyvatelstvo státu
 Aparát státní moci
 Povaha státu je podmíněna
 Charakterem společnosti (obyvatelstvo, národ,
občané, cizinci)
 Charakterem státní moci (monarchistická, aristokratická, mocensky
vyvážená a kontrolovatelná)
 Charakterem uplatňování práva (samostatnost soudů, rovnost občanů
před zákonem)
 Charakterem péče o obecné blaho
Státověda
Funkce státu
 Vnitřní
Jsou zajištěny právním systémem státního útvaru a vykonávány
byrokratickým aparátem.
 Bezpečnostní – zajištění bezpečnosti občanů a jejich majetku a vnitřní
zabezpečení fungování státu, jeho institucí a orgánů na území státu.
 Třídně - potlačovatelská – chrání legitimní společenské vztahy.
 Právní – zajištění respektování právního řádu ve všech oblastech
činnosti společnosti a také práv a svobod občanů.
 Ekonomická – stanovení podmínek pro fungování ekonomiky a jejich
garance.
 Sociální – zajištění nemocných a starých občanů a těch, kteří ztratili
prostředky obživy.
 Kulturní – péče o kulturní dědictví, rozvoj vzdělanosti ( školství a
vědy), hmotné a duchovní kultury a výchovy.
Státověda
Funkce státu
 Vnější
 V mezistátních vztazích řeší:
 Zajištění vztahů s dalšími státy ( diplomacie),
 Regulaci zahraničního obchodu ( stanovení podmínek a okolností
pro zahraniční obchodní vztahy),
 Obranu území před případným napadením, zapojení státu do boje
o světový mír a mezinárodní bezpečnost.
Státověda
Vývoj funkcí státu
Funkce státu se v návaznosti na vývoj společnosti mění.
 Příkladem je dříve uznávaný nástroj politiky státu vést útočnou válku v
zájmu rozšiřování svého vlivu a území.
 V současnosti je výše uvedené pojetí vyloučeno.
 Nově se naopak objevují úkoly státu v oblasti ochrany životního
prostředí.
 Proměňují se vlivy mezinárodního charakteru. Nadnárodní organizace
jako Evropská unie uplatňuje veřejnou moc bez souhlasu členských
států.
Státověda
Vývoj znaků moderního
státu
 Postupná koncentrace původní roztříštěné moci feudálů do rukou
panovníka (centralizace moci),
 Transformace moci mezi státní orgány – legislativa, exekutiva …,
 Stát přestává být panovníkovým majetkem a soustřeďuje moc,
 Odstraňuje výsady šlechty, univerzit, církve …,
 Stát se odděluje od církve, není založen na náboženství ale na
výkonu státní moci podle práva,
 Utváří se princip státní suverenity (J. Bodin) a základy mezinárodního
práva.
Státověda
Státní aparát, území a
obyvatelstvo
 Státní aparát je utvářen hierarchicky uspořádanými správními orgány
jejichž chod zajišťuje nový stav – úřednictvo. Vzniká profesionální
armáda, policie, soudy a pro chod státu se pravidelně vybírají daně.
 Státní území je vymezeno pevnou státní hranicí. Toto by dříve ani
nebylo možné vzhledem k předchozí absenci přesných měřických a
kartografických metod.
 Utváří se vztah mezi jedincem a státem – občanství. Při vzrůstajícím
počtu a mobilitě obyvatel od 18. století (rušení nevolnictví) zaručuje
stát svým občanům základní práva a svobody.
Státověda
Státní moc
Vyznačuje se politicko-právními charakteristikami.
 Politický charakter vypovídá o míře demokracie.
 Organizace státu – státní mechanismus – institucionálně zajišťuje
výkon státní moci a zajišťuje státní suverenitu.
 Výrazná změna orientace státní moci v uplynulých 100 letech.
Počátkem 20. st. panoval názor, že státní moc nemusí respektovat
práva jedince jestliže se jedná o státní účel. Současné pojetí naopak
akcentuje postavení a práva jedince.
Státověda
Dělba státní moci
Podle nezávislosti a převažující činnosti se státní orgány člení na:
 Parlamentní (zákonodárné).
 Exekutivní (výkonné) – hlava státu, vláda a orgány státní správy.
 Ochrany práva (soudní) – soudy a ombudsmani (státní zastupitelství
bývá někdy řazeno mezi orgány výkonné).
Státověda
Státní orgány
 Parlamenty – zastupitelský charakter
 Hlavy státu – jejich postavení a činnost závisí na formě vlády (patří
mezi nejvyšší státní orgány)
 Vlády – řídí státní politiku a zodpovídají za výkon státní správy, mají
normotvornou pravomoc.
 Ministerstva a ústřední orgány státní správy - Národní bezpečnostní
úřad, Český statistický úřad Český telekomunikační úřad, Energetický
regulační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Správa
státních hmotných rezerv
 Územní orgány státní správy
 Soudy, místní zastupitelství, ombudsman
Státověda
Charakteristika státu
Charakteristické rysy moderního státu:
 Právní stát – zákon stanovuje pravidla chování státních orgánů jako
ochranu před libovůlí státních orgánů. Vymezuje působnost a
pravomoci státních orgánů. Soudnictví je nezávislé.
 Demokratický stát – zajišťuje vliv lidu na státní moc a vládu ve státě.
 Sociální stát – usiluje o zmírňování rozdílů vyplývajících z napětí mezi
svobodou ve společnosti a sociálními potřebami obyvatel – minimální
příjem, sociální politika …
Státověda
Ústava
 Ústava jako projev moderního státu
 Psané dokumenty „základního práva“ se objevují od 17. st.: 1634
- Švédsko, 1653 - Anglie.
 Vznikají i jako analogie k přírodovědnému pokroku – racionální
přístup se uplatňuje i ve společenských vědách a ústava vyjadřuje
uplatnění společenských zákonitostí.
 Funkce ústavy jako společenské smlouvy samotných občanů,
kteří si ji sami schvalují.
 Dělba moci pro institucionální záruku svobody jednotlivce
Státověda
Ústava
 Funkce ústavy
 Ústava reguluje základní vztahy ve společnosti.
 Právní – základní zákon zajišťující fungování státní moci a
ochranu práv a svobod jedince.
 Politická – stanovuje základní pravidla politického boje o moc ve
státě.
 Ideologická – vyjadřuje charakter a zaměření dané společnosti.
 Kulturní – odráží obecnou kulturu a povahu národa, projevuje se v
právní a politické kultuře.
Státověda
Ústava
 Ústavy Československé a České republiky
 Prozatímní ústava (1918 -1920) přijata Národním výborem
československým
 Ústavní listina Československé republiky (1920 -1948) přijata
Národním shromážděním československým.
 Ústava Československé republiky (1948 - 1960) přijata
Ústavodárným národním shromážděním.
 Ústava Československé socialistické republiky (1960 - 1993)
přijata Národním shromážděním, významně změněna 1968
ústavním zákonem o československé federaci.
 Ústava České republiky (1993 - ) přijata Českou národní radou
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky
 Preambule
 Hl.1. Základní ustanovení (včetně odkazu na Listinu základních
práv a svobod)
 Hl.2. Moc zákonodárná
 Hl.3. Moc výkonná
 Hl.4. Moc soudní
 Hl.5. Nejvyšší kontrolní úřad
 Hl.6. Česká národní banka
 Hl.7. Územní samospráva
 Hl.8. Přechodná a závěrečná ustanovení
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky - Preambule
My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti
československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,
kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na
zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní
bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České
republiky
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky – Hlava první, základní ustanovení
 ČR je svrchovaný a demokratický právní stát, který dodržuje mezinárodní
závazky.
 Lid je zdrojem státní moci, která slouží všem občanům prostřednictvím
orgánů moci. Občan může činit, co není zákonem zakázáno.
 Politický systém je volnou soutěží politických stran na demokratických
principech. Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny a dbají na
ochranu menšin.
 Součástí ústavního pořádku je Listina základních práv a svobod.
 Je zaručena samospráva územních samosprávných celků.
 Stanoví-li ratifikovaná mezinárodní smlouva něco jiného než zákon,
použije se smlouva. Mezinárodní smlouva může přenést některé
pravomoci na mezinárodní instituci. Vláda informuje Parlament o
závazcích vyplývajících z těchto smluv.
 Hranice může změnit jen ústavní zákon. Hlavním městem je Praha.
Vyjmenovává státní symboly.
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky – Hlava druhá, moc zákonodárná
 Zákonodárná moc náleží dvojkomorovému Parlamentu – Poslanecké
sněmovně (200 na 4 roky) a Senátu (81 na 6 let).
 Volby do PS podle poměrného zastoupení, do S podle většinového
systému.
 Mandát zaniká, nesložením platného slibu, uplynutím voleb. období,
 vzdáním se mandátu, ztrátou volitelnosti, rozpuštěním PS (jen u poslanců)
a neslučitelností s funkcí prezidenta, soudce či jiné dle zákona.
 Poslance ani senátory nelze trestně stíhat za jejich projevy a hlasování v
Parlamentu.
 PS může zřizovat vyšetřovací komise a jako své orgány výbory a komise.
 Při rozpuštění PS může Senát přijímat zákonná opatření. Jsou dočasná,
pokud je nová PS neschválí na své první schůzi.
 Komory Parlamentu jsou usnášeníschopné při třetinové účasti. Pro
schválení bezpečnostních opatření (např. válečný stav nebo vojenské
mise) je zapotřebí třípětinové většiny.
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky – Hlava druhá, moc zákonodárná
 Návrhy zákonů PS může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda
a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.
 Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu a vybraných obraných
a záchranných aktivitách.
 Vláda rozhoduje o průjezdu nebo přeletu cizích vojenských sil přes ČR a
jejich účasti na vojenských cvičeních v ČR.
 Návrh zákon schváleného PS je postoupen Senátu, který jej schválí,
zamítne nebo pozměněné vrátí.
 O Senátem nepřijatém zákonu hlasuje PS a schválen je nadpoloviční
většinou všech poslanců. Pozměněný návrh je buď schválen, nebo je
hlasováno o původním návrhu – nadpoloviční většina všech poslanců.
 Prezident má právo vrátit přijatý zákon (ne zákon ústavní). PS může
nadpoloviční většinou vrácený zákon schválit.
 Přijatý zákon podepisuje prezident, předseda PS a předseda vlády a v
platnost vstupuje jeho vyhlášením.
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky – Hlava třetí, moc výkonná - prezident
 Je hlavou státu, je volen v přímých volbách na 5 let a není z výkonu funkce
odpovědný.
 Pokud není zvolen v prvním kole nadpoloviční většinou, pak do druhého kola
postupují dva nejúspěšnější kandidáti – zvolen je kandidát s nejvyšším
počtem hlasů.
 Návrh na prezidenta podává nejméně 10 senátorů, 20 poslanců nebo peticí
50 tis. občanů ČR
 Prezidentem může být občan volitelný do Senátu a to max. dvakrát za sebou.
 Prezident jmenuje a odvolává předsedu a členy vlády a odvolává vládu.
Jmenuje soudce, členy Bankovní rady ČNB, prezidenta NKÚ, generály.
 Je vrchním velitelem ozbrojených sil. Má právo vracet zákony a odpouštět či
zmírňovat soudní tresty. Uděluje státní vyznamenání.
 Zastupuje stát navenek, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí.
 Má právo účastnit se a vystupovat na schůzích PS a Senátu.
 Nelze jej trestně stíhat. Senát může dát ústavní žalobu pro velezradu a hrubé
porušení ústavy. Ústavní soud ho může zbavit vykonávat prezidentský úřad.
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky – Hlava třetí, moc výkonná - vláda
 Je vrcholným orgánem výkonné moci – předseda, místopředsedové, ministři.
 Prezident jmenuje předsedu a na jeho návrh členy vlády. Do 30 dnů od
jmenování žádá PS o důvěru. Jestliže důvěru nezíská, proces se opakuje.
 Vláda může požádat PS o vyslovení důvěry.
 PS může vládě vyslovit nedůvěru – návrh podává min. 50 poslanců.
 Po nevyslovení důvěry nebo vyslovení nedůvěry podá vláda demisi.
 K přijetí usnesení vlády je zapotřebí nadpoloviční většiny všech členů.
 Předseda organizuje činnost vlády, řídí schůze, vystupuje jejím jménem.
 Vláda je oprávněna k provedení zákona vydávat nařízení.
 Ministerstva a správní úřady lze zřídit pouze zákonem. Společně s orgány
územní samosprávy mohou v mezích zákona vydávat právní předpisy.
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky – Hlava čtvrtá, moc soudní
 Je vykonávána nezávislými soudy a nezávislými soudci.
 Ústavní soud – 15 soudců jmenovaných prezidentem na 10 let. Bez souhlasu
Senátu nesmí být trestně stíháni.
 Ústavní soud rozhoduje:
 o zrušení zákonů a právních předpisů, jsou-li v rozporu s ústavním
pořádkem nebo zákonem,
 stížnosti samosprávných orgánů proti nezákonnému zásahu státu,
 o ústavní stížnosti proti zásahu veřejné moci do základních práv a svobod,
 o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu,
 o některých opatřeních k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu,
 ve sporech o kompetencích státních orgánů a orgánů územní samosprávy,
 o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem před ratifikací, do
rozhodnutí nemůže být smlouva ratifikována.
 Soudci ÚS jsou vázáni pouze ústavním pořádkem.
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky – Hlava čtvrtá, moc soudní
 Soudy
 Poskytují ochranu právům a jenom soudy rozhodují o vině a trestu.
 Jsou tvořeny: okresními, krajskými a vrchními soudy, Nejvyšším správním
soudem a Nejvyšším soudem.
 Vrcholným soudním orgánem je Nejvyšší soud, kromě případů v kompetenci
Ústavního soudu nebo Nejvyššího správního soudu.
 Soudce má právnické vzdělání a jmenuje ho prezident.
 Soudci rozhodují v senátu nebo jako samosoudci.
 Zákon stanoví kdy se rozhodování účastní i další občané.
 Účastníci řízení mají před soudem stejná práva.
 Jednání před soudem je ústní a veřejné. Vyhlášení rozsudku je veřejné.
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky – Hlava pátá, Nejvyšší kontrolní úřad
 Je nejvyšší a nezávislý kontrolní orgán dohlížející na hospodaření se státním
majetkem a plnění státního rozpočtu.
 Prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident.
 Působnost, struktura a další je stanoveno zákonem.
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky – Hlava šestá, Česká národní banka
 Je ústřední bankou státu.
 Hlavním jejím cílem je cenová stabilita. Do její činnosti lze zasahovat pouze na
základě zákona.
 Působnost, postavení a další je stanoveno zákonem.
Státověda
Ústava
 Ústava České republiky – Hlava sedmá, Územní samospráva
 Česká republika je členěna na obce – základní územní samosprávné celky, a na
kraje – vyšší územní samosprávné celky
 Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávné celky lze jen ústavním zákonem.
 Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li
to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.
 Obce a kraje jsou veřejné korporace s vlastním majetkem a hospodařením,
spravují je zastupitelstva.
 Členové zastupitelstva jsou voleni v tajných volbách a funkční období je čtyřleté.
 Zastupitelstva mohou vydávat obecně závazné vyhlášky.
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod
Právní zakotvení má zvláštní status – je součástí ústavního pořádku, ale
není přímo součástí textu ústavy.
 Hl.1. Obecná ustanovení
 Hl.2. Lidská práva a základní svobody
 Hl.3. Práva národnostních a etnických menšin
 Hl.4. Hospodářská, sociální a kulturní práva
 Hl.5. Právo na soudní a jinou právní ochranu
 Hl.6. Ustanovení společná
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod, Hl. první, Obecná ustanovení
 Základní lidská práva a svobody jsou zaručeny.
 Demokratický stát se nesmí vázat na ideologie ani náboženství.
 Co není zákonem zakázáno, je povoleno.
 Základní práva a svobody jsou zaručeny bez ohledu na rasu,
náboženství, pohlaví, politické smýšlení, původ, majetek aj.
 Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování
jeho základních práv a svobod.
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod - Hlava druhá, Lidská práva a
základní svobody
 Právo na život a jeho ochranu před narozením.
 Trest smrti je nepřípustný.
 Nedotknutelnost osoby, její svobody a soukromí.
 Pouze zákonné důvody umožňují osobu stíhat nebo zbavit
svobody.
 Zadržená osoba musí být do 48 hodin propuštěna nebo předána
soudu.
 Soud musí do 24 hodin rozhodnout o propuštění nebo vazbě.
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod - Hlava druhá, Lidská práva a
základní svobody
 Právo na lidskou důstojnost a ochranu jména a osobních údajů.
 Právo na ochranu soukromého a rodinného života.
 Právo na majetek a dědění.
 Vlastnictví nesmí být zneužito.
 Daně a poplatky stanoví jen zákon.
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod - Hlava druhá, Lidská práva a
základní svobody
 Obydlí je nedotknutelné. Prohlídka jen na příkaz soudce, zásahy
pouze na ochranu života, zdraví a ohrožení veřejné bezpečnosti.
 Zaručeno je listovní tajemství a tajemství zpráv telefonických,
telegrafických aj.
 Je zaručena svoboda pohybu a pobytu. Nikdo nemůže být nucen
opustit území republiky.
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod - Hlava druhá, Lidská práva a
základní svobody
 Zaručena je svoboda myšlení a náboženského vyznání, vědecké a
umělecké tvorby.
 Nikdo nemůže být nucen k výkonu vojenské služby, pokud je to v
rozporu se svědomím nebo náboženstvím.
 Právo svobodně projevovat své náboženství.
 Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních
školách.
 Zákon může tato práva omezit z důvodu ochrany veřejné
bezpečnosti, zdraví a práv a svobod druhých.
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod - Hlava druhá, Lidská práva a
základní svobody
 Je zaručeno právo svobody projevu a na informace.
 Každý může své názory vyjadřovat svobodně.
 Cenzura je nepřípustná.
 Je zaručeno petiční právo – žádosti, stížnosti a návrhy orgánům
státu a samosprávy.
 Shromažďovací právo.
 Právo na svobodné sdružování včetně politických stran a hnutí.
 Právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo
prostřednictvím volených zástupců.
 Právo na rovný přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod – Hlava třetí, Práva
národnostních a etnických menšin
 Příslušnost k národnostní či etnické skupině nesmí být na újmu.
 Je zaručen všestranný rozvoj – kulturní, jazykový, národnostní.
 Dle zákona je umožněno vzdělávání ve vlastním jazyku.
 Právo spolupodílet se na řešení věcí týkajících se těchto menšin.
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod – Hlava čtvrtá, Hospodářská,
sociální a kulturní práva
 Svoboda volby povolání a podnikání.
 Právo na přiměřené hmotné zabezpečení pro občany, kteří ne
vlastní vinou nemohou získávat prostředky na své životní potřeby.
 Odborové organizace vznikají nezávisle na státu, nesmí se
omezovat nebo zvýhodňovat některé.
 Právo na stávku nemají soudci a příslušníci ozbrojených složek.
 Právo na spravedlivou mzdu a uspokojivé pracovní podmínky.
 Zvýšená ochrana pro ženy, mladistvé a zdravotně postižené.
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod – Hlava čtvrtá, Hospodářská,
sociální a kulturní práva
 Právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a v nemoci.
 Právo na ochranu zdraví – zejména pro těhotné ženy a mladistvé.
 Děti mají právo na rodičovskou péči.
 Právo na vzdělání, povinná školní docházka.
 Bezplatné vzdělání na základních, středních školách a vysokých
školách.
 Právo na příznivé životní prostředí a na informace o stavu ŽP.
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod – Hlava pátá, Právo na soudní a
jinou právní ochranu.
 Každý se může domáhat svého práva u soudu.
 Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím
soudu či státního orgánu.
 Právo odepřít výpověď hrozí-li trestní stíhání sobě nebo osobě
blízké.
 Právo na právní pomoc a na tlumočníka.
 Právo na veřejné projednání a možnost vyjádřit se k důkazům.
Státověda
Ústava
 Listina základních práv a svobod – Hlava pátá, Právo na soudní a
jinou právní ochranu.
 Jen zákon stanoví co je trestným činem a jaký trest lze uložit.
 Jen soud rozhoduje o vině a trestu.
 Každý je považován za nevinného, pokud nebyl pravomocně
odsouzen.
 Každý má právo na přípravu obhajoby a obhájce.
 Právo obžalovaného odepřít výpověď.
Státověda
Formy vlády
 Formy vlády podle hlavy státu - monarchie
 Stále čtyři desítky států uplatňují monarchii.
 Absolutistická – dnes již minimálně. Veškerá moc zákonodárná,
výkonná i soudní je soustředěna v osobě panovníka. Ten stojí
„nad“ zákonem (Saudská Arábie, Omán, Brunei). Zvláštní pozici má
Vatikán, kde monarcha je volen.
 Konstituční – dnes nejrozšířenější. Panovník je formálním
představitelem státu. Výkonnou moc má vláda zodpovědná
parlamentu. Hlavní roli mají politické strany.
Státověda
Formy vlády
 Formy vlády - republika
 V současnosti nejčastější forma vlády
 Parlamentní a prezidentská forma – vyjadřuje zejména závislost,
resp. nezávislost moci vládní a výkonné.
 V parlamentní formě závisí vláda na důvěře parlamentu a odpovídá
mu za výkon funkce. Odpovědnost selektivní (jednotliví ministři)
Slovensko, Chorvatsko, nebo kolektivní, kde vláda padá po
vyslovení nedůvěry jako celek – ČR.
 V některých zemích je nedůvěra vyslovena kancléři (SRN,
Maďarsko), pak Spolkový sněm většinou hlasů volí nového
kancléře.
Státověda
Formy vlády
 Formy vlády podle hlavy státu - republika
 Prezidentská forma vlády – výkonná složka, jejíž hlavou je
prezident, je volena. Stanovisko prezidenta je rozhodující. Nezávisí
tedy na rozložení politických sil v parlamentu. Prezident a legislativa
jsou na sobě nezávislí. V parlamentním systému je funkce
prezidenta spíše formální.
 Přechodné systémy prezidentsko-parlamentní (Rumunsko, Srbsko,
Ukrajina, Rusko). Prezident předsedá vládě, určuje politiku státu.
Není odpovědný parlamentu.
Státověda
Formy vlády
 Formy vlády podle původu moci
 Autokracie
 Absolutismus – výsadní postavení panovníka, centralizace
politické a hospodářské moci, armáda, správní aparát.
 Diktatura – autoritativní uchopení moci jednotlivcem či úzkou
skupinou.
 Totalitarismus – na bázi prosazování politické ideologie.
 Demokracie
 Zastupitelská
 Přímá
Státověda
Parlament
 Hodnoty a principy
 Uplatnění principu většiny.
 Všeobecné a rovné svobodné právo a svobodné volby.
 Parlament jako reprezentace lidu (reprezentativní a politicky
vázaný mandát)
 Pluralita politických, ekonomických a sociálních zájmů
 Pluralita názorů je vyjadřována politickými stranami.
Státověda
Parlament
 Složení
Počet poslanců – pevný nebo pohyblivý (např. jeden
poslanec na 50 tis. voličů).
 Faktory ovlivňující složení:
 Federativní
 Národnostní
 Pohlaví
 Rotace
 Věk
 Vzdělání
 Struktura
 Jednokomorové parlamenty převládají
 Dvoukomorové zejména ve federativních státech
Státověda
Parlament
Působnost
 Ústavodárná
 Zákonodárná
 Iniciativně politická – jednání o vnitřní a zahraniční politice
 Kontrolní – ústavnost a zákonnost, rozpočet, dotazy, interpelace.
 Vnitřní – jednací řád, vydávání poslanců k trestnímu stíhání,
finance.
 Pravidla činnosti
 Svolávání schůzí, zahájení, kvorum.
 Jednání, hlasování a zápisy.
 Postup přijednání o důvěře vládě.
Státověda
Parlament
Práva poslance
 Být volen do orgánů parlamentu
 Vystupovat v parlamentu
 Aktivní účast na jednání orgánů, kde není členem
 Požadovat informace od orgánů státní správy a vlády
 Klást otázky vládě
 Vytvářet poslanecké kluby či frakce
 Na poslaneckou imunitu
 Na materiální zabezpečení
Povinnosti poslance
 účastnit se jednání sněmovny a sněmovních orgánů
 Mluvit k věci a dodržovat pořádek
Státověda
Tvorba zákona
Způsob stanovení obsahu zákona
 Vládnoucí třída bez omezení určuje, co je právem, tedy co je v jejím
zájmu – marxistické pojetí práva.
 Nejedná se o tvorbu, ale o nalézání práva podle přirozených
(rozumových, božích) zákonů, zjistitelných rozumem nadanými
lidmi – Hobbes.
 Prakticky se postupuje mezi dvěma výše uvedenými krajnostmi
Státověda
Tvorba zákona
Příprava zákona – 2 etapy
 Legislativní záměr – potřeba právní úpravy – záměr zpracovat
návrh zákona.
 Většina návrhů zákonů vzniká v rezortech, následuje
mezirezortní připomínkování a výsledek projedná vláda.
 Vláda má zákonodárnou iniciativu a předkládá parlamentu
zákon ke schválení.
 Návrh zákona může být podán poslanci, obvykle vytvořen v
orgánech parlamentu.
Státověda
Tvorba zákona
 Zákonodárný proces má 4 stádia.
 Zákonodárná iniciativa – obvykle v prezidentské formě vlády
nemůže předkládat návrh zákona exekutiva, v parlamentní
nemůže parlament jako celek.
 Projednání návrhu zákona – systém několika čtení. Složitější
ve dvoukomorových parlamentech – souhlas obou komor.
 Konečné hlasování o návrhu zákona podle zásady většiny.
 Vyhlášení zákona
Státověda
Tvorba zákona
 Časové údaje významné pro existenci zákona
 Den schválení – den úspěšného ukončení hlasování o návrhu.
 Den platnosti – den zveřejnění zákona v úřední sbírce.
 Den účinnosti – od kdy lze zákon aplikovat. Např. platí-li
zákon pro právní vztahy před dnem platnosti se označuje jako
retroaktivní.
Státověda
Hlava státu
Nejvyšší představitel státu a jeden z nejvyšších státních orgánů
 V monarchii:
 V řadě moderních států se zachovala monarchistická hlava státu –
VB, Dánsko, Švédsko, Norsko, Benelux, Španělsko, Japonsko.
 Postavení panovníka blížící se absolutistické monarchii – Saudská
Arábie a další.
Státověda
Hlava státu
V republice:
 Nejvyšší představitel státu s některými exekutivními funkcemi
 Nejčastěji má označení prezident – státní, federální, spolkový.
 Je volen buď přímo (Francie, Rusko, ČR) či prostřednictvím volitelů
(USA). Dále parlamentem (Švýcarsko) nebo shromážděním
zástupců parlamentu a delegátů z jednotlivých zemí či regionů
(SRN, Itálie).
 Délka mandátu nejčastěji 4 nebo 5 let. Výjimky – Itálie 7 let,
Švýcarsko 1 rok.
 Omezení věková – např. 35 let v USA, ČR 40, Itálie 50.
Státověda
Hlava státu
Nejčastější pravomoci:
 Zastupování státu navenek
 Sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv
 Vrchní velitel ozbrojených sil
 Jmenování diplomatických zástupců
 Právo vrátit návrhy zákonů
 Jmenování a odvolávání předsedy vlády, ministrů, soudců apod.
 Aktivní účast na jednání vlády
 Udělování amnestie
Státověda
Hlava státu
Postavení v různých formách vlády:
 Prezidentská forma vlády – prezident vládne, předsedá vládě
(kabinetu). Členové vlády disponují jen takovou pravomocí, kterou
jim prezident v přenesené působnosti umožní.
Řídí zahraniční politiku, v USA předkládá zprávu o stavu Unie.
 V parlamentní formě vlády je postavení spíše formální – může ale
rozpouštět parlament, vetovat zákony, parlamentní souhlas –
důvěru s jmenovanou vládou.
 V přechodné formě – neoprezidentský systém, řídí výkonnou moc
např. prostřednictvím ministerské rady, navrhuje případné nov=é
projednání zákona, ve stavu ohrožení disponuje mimořádnými
pravomocemi.
Státověda
Vláda
Vláda (rada ministrů, kabinet ministrů) patří mezi kolegiální
nejvyšší státní orgány.
Způsoby ustavení vlády:
 Monarchie – v absolutistické je panovník neomezen ve výběru
členů vlády, v konstituční respektuje politické síly.
 Prezidentská republika – členové kabinetu jsou jmenování
prezidentem.
 Parlamentní republika – prezident jmenuje předsedu vlády, na
jeho návrh jmenuje ministry.
Státověda
Vláda
Typy vlády:
 Vláda s rezortním systémem – v čele je ministerský předseda.
Vláda má řídící a koordinační funkce. Předseda zprostředkovává v
případě nutnosti dohodu mezi ministry – ČR, Rakousko.
 Vláda s prvním ministrem (premiérem) – premiér má silné
postavení (VB) je předsedou nejsilnější politické strany v Dolní
sněmovně. Obdobné postavení má kancléř v SRN. Určuje základní
směry politiky a řídí činnost vlády.
 Vláda –výbor. Švýcarská spolková rada – parlament ji nemůže v
celém funkčním období vyslovit nedůvěru. Rozhodnutí jsou činěna
vládní většinou. Každoročně se mění prezident.
 Monokratická vláda – prezident USA je nejvyšší představitel
exekutivy, vláda má poradní charakter, prezident, pokud nestanoví
jinak, rozhoduje sám.
Státověda
Vláda
Vykonávané funkce:
 Stanovování cílů státní politiky
 Koordinování činnosti státního aparátu
 Informování a komunikace - zejména vůči parlamentu
 Kontrola a dozor
 Rozhodování a nařizování jako součást řídících činností
 Reprezentace
Státověda
Veřejná správa
Veřejná moc vykonávaná mimo zákonodárnou a soudní moc je
prováděna jako „veřejná správa“
Zahrnuje:
 Orgány státní správy – vládní a ostatní orgány státní správy
 Orgány veřejnoprávních korporací – orgány územních
veřejnoprávních korporací ale také zájmových (profesních)
veřejnoprávních korporací. Tyto orgány vykonávají část výkonu
veřejné správy
 Společným znakem obou druhů orgánů je výkon veřejné moci.
Hovoříme o nich také jako o správních orgánech, resp. úřadech.
Státověda
Veřejná správa
Typy obecních zřízení (podle Balík, S. 2009)
 Plná samospráva– veškerá veřejná správa v území (obcích) je
vykonávána jako samospráva. Je pod kontrolou parlamentu.
Označován jako anglický.
 Oddělená státní správa a samospráva – v území existuje jak
zvláštní orgán státní, tak i samosprávný. Označován jako
francouzský.
 Smíšená veřejná správa – na orgány územní samosprávy jsou
přeneseny některé úkoly státní správy – v těch fungují jako státní
správy řízené nadřízenými státními orgány. Označován jako
německý.
Státověda
Veřejná správa
Orgány státní správy
 Ústřední orgány státní správy – ústřední a výkonný charakter,
řídící pravomoc vůči podřízeným územním orgánům státní správy.
 V jejich čele je buď ministr (člen vlády) nebo ředitel, předseda (není
členem vlády).
 Při ustavování vedoucích ústředních orgánů platí většinou
jmenovací princip.
 Kontrola – vyslovení důvěry či nedůvěry, interpelace a dotazy členů
parlamentu, vyšetřovací výbory
Státověda
Veřejná správa
Orgány státní správy
 Struktura ministerstev
 monokratický model, v čele je ministr či státní tajemník a
spolu s náměstky či podsekretáři řídí výkon státní správy
 kolegiální orgán, v čele je předseda s formálními
pravomocemi, rozhoduje usnesení kolektivního grémia.
 Rozhodování ministerstev:
 řízení ministerstva a podřízených orgánů státní správy včetně
orgánů samosprávy vykonávajících státní správu v přenesené
působnosti,
 rozhodování o záměrech a návrzích ministerstva,
 obecně závazné právní předpisy jako projev nařizovací
pravomoci ministerstev.
Státověda
Veřejná správa
Územní orgány státní správy
Zajišťují výkon státní správy v jednotlivých administrativně či jinak
vymezených částech území státu. Jsou podřízenými orgány ústřednímu
orgánu státní správy.
 Místní a územní orgány státní správy – sledují územně-správní
uspořádání (okres, kraj), mají obecnou působnost, ne však ve
všech činnostech (jiné orgány státní správy či samospráva), v čele
prefekt (departement - Fr. It.), oblastní prezident (SRN).
 Územně dekoncentrované orgány státní správy - sledují
územně-správní uspořádání, nemusí být zřízeny v každé jednotce,
mají k ní specializovanou působnost ( policejní, daňová, finanční,
ve VB hospodářsky plánovací..), jsou nezávislé na místních
orgánech státní správy.
Státověda
Veřejná správa
Samospráva
Podílí se na výkonu části veřejné moci, která zbývá mimo moc státní. Je
státem v příslušném rozsahu svěřena veřejnoprávním korporacím.
Územní a zájmové korporace:
 V České republice jsou územními veřejnoprávními korporacemi
obce a kraje,
 Jsou vymezeny územím nebo činností, které vykonávají,
 Samospráva jako právnická osoba se soustavou samosprávných
orgánů,
 Mají vlastní hospodaření a rozpočet.
Státověda
Veřejná správa
Územní samospráva
Spravuje své (v ČR obecní či krajské) záležitosti a k tomu si zřizuje
samosprávné orgány.
 Samospráva vede k pluralitě moci – větší svoboda jedince.
 Bez samosprávy nelze hovořit o plné demokracii a svobodné vládě.
 Politická povaha je vyjádřením politického práva občanů na
samosprávu.
 Podporuje princip subsidiarity – veřejná správa co nejblíže občanům.
 Stát není schopen zajišťovat výkon veřejné moci v celém území pouze
prostřednictvím centrálních státních orgánů – přenáší část působnosti
na územní samosprávu.
Státověda
Veřejná správa
Územní samospráva
Samostatná působnost a její omezení
 Státní orgány a orgány krajů mohou do samostatné působnosti zasahovat,
jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem, který zákon stanoví.
 Povinnosti ukládá obecně závaznou vyhláškou – k zabezpečení veřejného
pořádku, k pořádání sportovních a kulturních podniků, k udržování čistoty
ulic a veřejné zeleně apod.
Státověda
Veřejná správa
Územní samospráva - obec
Občan
 Státní občan ČR
 Trvalý pobyt v obci
Právo
 volit a být volen do ZO
 hlasovat v místním referendu
 vyjadřovat se na ZO
 vyjadřovat se k rozpočtu, podávat návrhy, připomínky a podněty
 má i vlastník nemovitosti v obci – s výjimkou volebního a hlasovacího
práva
Státověda
Veřejná správa
Územní samospráva - obec
Území
 Každá část území ČR je součástí některé obce
 Obec má alespoň jedno katastrální území
Sloučení
 Dvě nebo více obcí se mohou dohodou sloučit
 Rozhodují ZO případně po návrhu občané v referendu
 Právním nástupce je obec, která nezaniká
 Obdobně vzniká či zaniká městská část ve statutárním městě
Státověda
Veřejná správa
Územní samospráva – samostatná působnost obce
 Obec v samostatné působnosti pečuje v souladu s místními předpoklady a
s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro
uspokojování potřeb svých občanů - bydlení, ochrany a rozvoje zdraví,
dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového
kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.
 Vydává obecně závazné vyhlášky
 Zakládá a zřizuje právnické osoby
 Zřizuje obecní policii
 Uděluje čestné občanství
Státověda
Veřejná správa
Územní samospráva – samostatná působnost obce
 Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně. Obec vede
účetnictví
 Majetek obce musí být chráněn před zničením, poškozením, odcizením
nebo zneužitím.
 Obec je povinna trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své
závazky
 Záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej
nebo poskytnout jako výpůjčku obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů
před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce
Státověda
Veřejná správa
Územní samospráva – orgány obce
 Zastupitelstvo obce:
 Schvaluje zásady rozvoje obce
 Volí starostu, místostarostu, zřizuje výbory ZO
 Schvaluje rozpočet a závěrečný účet obce
 Zřizuje příspěvkové organizace (školy) a obecní policii
 Zakládá právnické osoby (komunální služby)
 Deleguje a navrhuje zástupce obce do orgánů obchodních společností
s účastí obce
 Vydává obecně závazné vyhlášky a vyhlašuje místní referendum
 Navrhuje a schvaluje změnu hranic obce a slučování obcí.
 Rozhoduje o názvech ulic a částí obce
 Uděluje čestná občanství a ceny obce
 Má klíčové kompetence v majetkové oblasti
Státověda
Veřejná správa
Územní samospráva – orgány obce
 Rada obce (v obcích s více než s 15 zastupiteli):
 Rozhoduje ve věcech obce jako jediného společníka obchodní spol.
 Rozhoduje o zřizování odborů OÚ a počtu pracovníků OÚ
 Připravuje návrhy pro jednání ZO a zabezpečuje plnění usnesení ZO
 Projednává a řeší podněty zastupitelů a komisí
 Zřizuje komise a jmenuje jejich členy
 Rozhoduje o uzavírání nájemních a výpůjčních smluv
Státověda
Veřejná správa
Územní samospráva – orgány obce
 Starosta a místostarosta – je součástí obecní rady, spíše formální pozice
 Jmenuje a odvolává tajemníka OÚ, ale se souhlasem ředitele
krajského úřadu
 Pokud není tajemník, pak vykonává funkci zaměstnavatele nejen vůči
uvolněným zastupitelům, ale i vůči zaměstnancům OÚ
 Zajišťuje spolupráci s policií při zabezpečování veřejného pořádku
 Odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce
 Může pozastavit výkon usnesení rady – rozhodnutí je pak na ZO
Státověda
Veřejná správa
Územní samospráva – orgány obce
 Obecní úřad a tajemník
 OÚ tvoří starosta, tajemník, místostarosta, tajemník a zaměstnanci OÚ
 Může se členit na odbory – určuje rada
 Zajišťuje výkon přenesené působnosti
 Plní úkoly uložené ZO, radou nebo starostou
 Tajemník se účastní schůzí ZO s hlasem poradním.
 Tajemník nesmí zastávat politické funkce.
Státověda
Veřejná správa
Územní samospráva – orgány obce
 Výbory ZO (povinně finanční a kontrolní) a komise rady (libovolně)
 Finanční výbor kontroluje hospodaření s majetkem a financemi obce
 Kontrolní výbor kontroluje plnění usnesení ZO a rady, dodržování
právních předpisů ostatními výbory a OÚ na úseku samostatné
působnosti.
 V částech obce může být zřízen osadní výbor
 Komise (dopravní, sociální, životního prostředí …) předkládají náměty
radě. Zvláštní komisí je přestupková – jako zvláštní orgán ji může zřídit
a jmenovat člena starosta.
Státověda
Volby
 Do obecního zastupitelstva
 Do krajského zastupitelstva
 Do parlamentu ČR – poslanecké sněmovny a senátu
 Prezidenta ČR
 Do Evropského parlamentu
Státověda
Volby
Volby
 Vyhlašuje prezident (mimo volby prezidenta) nejpozději 90 dnů
před jejich konáním.
 Konají se obvykle ve dvou dnech – v pátek 14.00 – 22.00 a v
sobotu 8.00 – 14.00
Právo volit
 mají občané obce ve věku nejméně18 let dosažených v den
voleb
Volit nemůže
 odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody (volby do
zastupitelstev),
 zbavený způsobilosti k právním úkonům
Státověda
Volby
 Volební orgány
 Státní volební komise,
 Dle druhu voleb min. vnitra, zahraničí,
 Český statistický úřad,
 krajský úřad, Magistrát hlavního města Prahy,
 obecní úřad, městský úřad,
 starosta, primátor,
 okrsková volební komise.
Organizují a zajišťují průběh a vyhodnocení voleb
Státověda
Volby
 Obecní úřad
 zajišťuje volební místnosti pro okrskové volební komise,
 zajišťuje vybavení a pracovní síly,
 vede seznam voličů
 řeší stížnosti a archivuje volební dokumentace od
volebních komisí,
Státověda
Volby
 Okrsková volební komise
 dbá o pořádek ve volební místnosti,
 zajišťuje a dozírá na průběh hlasování,
 sčítá hlasy a vyhotovuje zápis o průběhu a výsledku
hlasování
 odevzdává volební dokumentaci obecnímu úřadu.
 Člen volební komise
 občan ČR, věk nejméně 18 let,
 není kandidátem v dané obci,
 je oprávněným voličem.
Státověda
Volby
 Zásady hlasování před okrskovou volební komisí
 volič hlasuje osobně,
 pořadí je dáno příchodem do volební místnosti,
 volič prokazuje totožnost a státní občanství,
 volič, který není na seznamu a prokáže své právo
hlasovat, bude dopsán a může volit
 v prostoru pro úpravu lístků nesmí nikdo jiný být,
 volič může ze závažných důvodů hlasovat mimo volební
místnost – 2 členové volební komise s přenosnou
schránkou
Státověda
Volby do zastupitelstva
obce
 Kandidátní listiny
 podávají volební strany, 66 dnů před volbami
 nezávislý kandidát nebo sdružení připojí petici s podpisy
voličů podporujícími její kandidaturu,
 petice obsahuje jméno, datum a místo narození, místo
trvalého pobytu,
 počet potřebných podpisů je dán velikostí obce,
Státověda
Volby do zastupitelstva
obce
 Kandidátní listiny
 obsahují název zastupitelstva obce,
 název volební strany,
 jména, věk a povolání kandidátů,
 jejich politickou příslušnost,
 pořadí na kandidátní listině
Státověda
Volby do zastupitelstva
obce
 Hlasování
 úprava hlasovacích lístků,
 maximální počet volených odpovídá počtu členů
zastupitelstva,
 volič označí jeden politický subjekt,
 křížkováním označuje preference kandidátů,
 preference platí mimo označený politický subjekt
Státověda