Sociální psychologie VY3DC_SOPS + PVCKC_SOPS SOCIÁLNÍ PERCEPCE Definice sociální percepce  Jak si člověk vytváří: ◦ dojmy o charakteristikách a rysech jiných lidí ◦ vnímá jejich emoce ◦ interpretuje jejich chování  vnímání fyzického zjevu a fyzických aktů chování člověka x vysvětlování a interpretace tohoto chování  výsledkem organizace sociální kognice je sociální SCHÉMA → kognitivní struktura, kt. reprezentuje poznání sociálních objektů (lidí, situací, vztahů) Základní charakteristiky procesu percepce  zákon selekce  efekt primárnosti  zákon interference  podvědomé hodnocení vnímání závislé na:  senzitivitě, vnímavosti  zkušenostech, motivech  postojích  percepčních stereotypech  aktuálním stavu, náladě Co pozorujeme na jedinci Verbální a neverbální složka chování  obsah verbálního sdělení, způsob sdělení (metakomunikace)  neverbální chování …. Nápadnost  negativní, extrémní chování upoutává pozornost  tendence připisovat fyzicky nápadným lidem nápadnější projevy chování Utváření dojmů Dojmy formovány třemi činiteli 1. informace, kt. již o osobě máme, či je pozorujeme 2. rozsah interakcí mezi vnímajícím a vnímaným 3. stupněm vztahu Formování dojmů ovlivněno:  krátkodobé psychické stavy  stabilní psychické struktury (ITO, stereotypy)  strategie zpracování informací = kognitivní heuristiky Atribuce  „naivní vysvětlování“, Heiderova naivní ψ 60´léta  kauzalita jednání - co je příčinou čeho a co je čemu přisuzováno = atribuováno  co lidé subjektivně považují za příčinu jednání druhých, sebe  snaha o predikci – potřeba ovládat prostředí → vytváření obrazu světa (snaha o porozumění)  atribuce nejsilnější v situaci neobvyklé, nečekané, nepříjemné, významné, složité (extrémní) Atribuční tendence Základní atribuční chyba (zkreslení) Tendence sebeobranné atribuce Teorie sebeprezentace Egoistická tendence Tendence nápadnosti Laické chyby v posuzování - percepční stereotypy  haló efekt  efekt shovívavosti  chyba centrální tendence  chyba kontrastu  chyba blízkosti  vulgarizace  efekt novosti  implicitní teorie osobnosti  předsudky Sociální poznávání – vztah k praxi  Posuzování druhých – spjato s úrovní sebepoznání  Pedagogické působení – založeno na poznání žáka  Čím více žáků na starost, tím rychlejší stereotypizace  Projevy dětí podléhají mnohem více situačním vlivům, citlivější vůči hodnocení učitele  Je třeba stále reflektovat přístup k projevům jednotlivých dětí - uvědomovat si naše tendence k vnímání a posuzování lidí podle určitých kategorií Cvičení: Rep-test Test repertoáru rolových konstruktů – George Kelly  Vypište tři pro sebe důležité/blízké osoby. Ke každé z nich přiřaďte tři adjektiva, které ji Osoba 1/ Babička Osoba 2 Osoba 3 Nejlépe ji/ho vystihuje: Např. hodná Chtěl/a bych být: Např. trpělivá Nechtěl/a bych být: Např. nerozhodná Škála  Udělejte si tabulku o devíti sloupcích a řádcích. Do horního řádku vepište škálu od -3 do +3.  Do levého sloupce vepište adjektiva, která vám připadají záporná (špatné vlastnosti) a do pravého kladná (dobré vlastnosti). K těm potom vytvořte opačné výrazy (červeně). - -3 -2 -1 0 1 2 3 + zlá ● x o hodná netrpělivá x● o trpělivá nerozhodná x o ● rozhodná  Následně do tabulky zaznačte křížkem x kde sebe sami aktuálně na škále vnímáte. Označme to jako „aktuální já“.  Kolečkem o vyznačte, jací byste nejraději byli, tedy své „ideální já“.  Třetí symbol ● má označit, jací byste nechtěli být, ale myslíte, že jste.  V jednom poli mohou být i všechny tři symboly. NÁROČNÉ, ZÁTĚŽOVÉ SOCIÁLNÍ SITUACE, FRUSTRACE A STRES Charakteristika náročné, zátěžové situace:  nečitelná, nepřehledná, nejasná, nestrukturovaná  aktuálně neřešitelná  nezvládnutelná  ohrožující Odlišujeme:  situaci  prožitek této situace  reakci na situaci Dělení situací 1. Problémové 2. Frustrující 3. Stresující 1. PROBLÉMOVÉ  problém je vždy „něčí“  problémová situace je otevřená, člověk hledá řešení, frustrující se stává tehdy, když řešení nenalezne Fáze řešení problémové situace: 1. prožitek nesouladu, rozporu, „nejasnosti“, napětí 2. vhled do situace 3. přeformulování problému na úkol 4. vytvoření strategie řešení 5. realizace řešení 6. zpětná vazba, zhodnocení 2. FRUSTRUJÍCÍ A) Frustrace jako situace  dosažení cíle je frustrováno = mařeno nějakou překážkou  frustrace působí napětí, které energetizuje reakce 1. vnější překážka 2. vnitřní překážka Druhy frustrujících situací:  drobné každodenní frustrace  významné životní frustrace  sociální frustrace  existenciální frustrace p ř e k á ž k a cíl Existenciální frustrace - logoterapie,Viktor Frankl logos = duchovno, smysl  Vůle ke smyslu – potřeba smyslu života  Sebetranscendence  Hodnoty: tvůrčí, zážitkové, postojové  Odpovědnost vzhledem ke konečnosti existence a jedinečnosti osudu (to co není v moci člověka x statečnost) …Ego-defenzivní mechanismy 1. Agrese 2. Projekce 3. Racionalizace 4. Potlačení 5. Kompenzace 6. Únik nebo ústup 7. Regrese 8. Identifikace 9. Vytváření reakcí 10.Sublimace Chrání před úzkostí a utrpením, udržují naše já v rovnováze x ale zároveň brání reálnému sebenáhledu  některé mohou být v dětství funkční, ale v dospělosti jsou tytéž zdrojem obtíží p ř e k á ž k a cíl ad 1.Agrese  agresivní projevy často přenášené  je-li frustrace vnímána jako neoprávněná, je pravděpodobnější projevení agresivní reakce  antisociální agresivita a úzkost jsou dvě stránky téhož jevu p ř e k á ž k a cíl AutoagreseHeteroagrese Ad 2. Projekce  Význam 1: Promítání psychických jevů do vlastní činností, aktivit, stavů  Význam 2: Činíme okolí zodpovědné za to, co vzniká v našem „já“ On= Ad 3. Racionalizace  je-li postoj v rozporu s jednáním, změním postoj, aby jednání bylo odůvodnitelné „rozumově“, „logicky“ p ř e k á ž k a = Ad 4. Potlačení  odmítnutí nezvládnuté situace a s ní spojených nepříjemných prožitků p ř e k á ž k a cí l Ad 5. Kompenzace  blokovaný cíl nahrazen jiným, „blízkým“ cíli původnímu Ad 6. Únik nebo ústup  pokusy uniknout tíživé realitě do světa fantazie  virtuální realita  drogy  denní snění  workoholismus p ř e k á ž k a cíl p ř e k á ž k a cíl Cíl č.2 Ad 7. Regrese  útěk do minulosti  vzorce chování typické pro předchozí vývojové období Ad 8. Identifikace  fiktivní ztotožnění s nějakou osobou  cílem je pocit překonávání zátěže společně p ř e k á ž k a cíl p ř e k á ž k a cíl Ad 9. Vytváření reakcí  pózy, masky, předstíraná lhostejnost, bagatelizování neúspěchu  cílem je vyhnout se připsání neúspěchu Ad 10. Sublimace  nahrazení cíle, nebo sankcionovaného soc. chování schvalovaným, dosažitelnějším  přetavení libida do kulturních a sociálně prospěšných činností p ř e k á ž k a cíl p ř e k á ž k a cíl ….2. FRUSTRUJÍCÍ situace B) Frustrace jako prožitek  z povahy vnitřního subjektivního prožitku frustrující situace se odvíjí reakce – různé kognitivní zpracování  Saul Rosenzweig – směr způsobů reakce na frustraci; frustrační tolerance  přiměřený stupeň zátěže → vyšší frustrační tolerance a psychická odolnost jedince  nízká frustrační tolerance – u lidí, kteří nebyli v dětství vystavováni přiměřenému blokování svých potřeb …směr a způsob reakce na frustraci ZAMĚŘENÍ REAKCE EMOCE ÚSUDEK OBRANA EXTRAPUNITIVNÍ •zlost •nepřátelství •přisouzení viny druhým •zatracování okolí projekce INTROPUNITIVNÍ •pocit viny •výčitky svědomí sebeobviňování odtažení, izolace IMPUNITIVNÍ •rozpačitost •stud •omlouvání sebe a okolí •svádí vinu na okolnosti •smůla, osud vytěsnění …frustrační tolerance Schopnost unést určitou míru neuspokojení v situaci, kdy se nám na naší cestě k cíli nedaří Náznaky přetížení  zvýšení chyb v činnosti  problém s příjmem dat  narušení plynulosti tempa práce  ulpívavost v myšlení  bezradnost , apatie  nechuť k pokračování v činnosti  projevy odporu  podrážděnost 3. STRESUJÍCÍ situace  Stres = zatížení nebo přetížení organismu různými podněty a situacemi, které jedinec vnímá jako nadměrnou zátěž  vztah stresu a frustrace: stres je následkem nemožnosti se vymanit z frustrující situace, vnitřní prožitky blízké stavu frustrace, ale dominuje pocit tlaku, „presu“, „tíže“  negativní vlivy působící ve stresových situacích = stresory (fyzické, sociální, psychické) Fáze stresové reakce Charakteristiky stresových událostí  Traumatické události  Neovlivnitelnost  Nepředvídatelnost  Vnitřní konflikty  Výzva pro hranice našich možností 1. Smrt manžela nebo manželky 100 23. Dítě opouštějící domov 29 2. Rozvod 73 24. Potíže s tchyní nebo s tchánem 29 3. Rozpad manželství 65 25. Osobní úspěch 28 4. Vězení 63 26. Manželka začne/přestane pracovat 26 5. Smrt v rodině 63 27. Začátek nebo konec školy 26 6. Zranění nebo nemoc 53 28. Změna životních podmínek 25 7. Sňatek 50 29. Změna v osobních zvycích 24 8. Ztráta zaměstnání 47 30. Potíže s nadřízenými 23 9. Manželské problémy 45 31. Změna bydliště 20 l0. Odchod do důchodu 44 32. Změna pracovní doby nebo podmínek 20 11. Změna zdravotního stavu člena rodiny 44 33. Změna školy 20 12.Těhotenství 40 34. Změna v rekreaci 19 13. Sexuální problémy 39 35. Změna v náboženském životě 19 14 .Přírůstek do rodiny 39 36. Změna ve společenském životě 18 15. Přizpůsobování se nové práci 39 37. Malá půjčka z banky 17 16. Změna finanční situace 38 38. Změna v rutině spánku 16 17. Smrt blízkého přítele 37 39. Změna v rodinných vztazích 15 18. Změna v povolání 36 40. Změna stravy 15 19. Manželské hádky 35 41. Prázdniny 13 20 .Velká půjčka 31 42.Vánoce 12 21. Zrušení půjčky 30 43. Malé porušení zákona 11 22. Změna pracovních povinností 29 Škála životních událostí – stres z hlediska životních změn (Holmes, Rahe 1967) Dělení stresu 1. Hyperstres 2. Hypostres 3. Distres 4. Eustres  narušení pozornosti  zvýšení kontroly činností (nadměrná sebekontrola)  narušení plynulosti prováděné činnosti  narušení rozhodování  negativní anticipace  snížení sebedůvěry  emocionální labilita Příznaky stresu Zvládání stresu = coping  není jednorázovou záležitostí, jedná se o dynamický proces  vyžaduje vědomou snahu a námahu  je snahou řídit dění („kočírovat“ je).  1) strategie zaměřená na problém (instrumentální)  2) strategie vyhledávání sociální opory  3) strategie fyzického a psychologického vyhýbání se Možnosti zvládání stresu 1. Eliminace stresorů 2. Změna reakce na stresory 3. Zvyšování odolnosti vůči stresu Burnout – syndrom „vyhoření“  nejčastěji u profesí, jejichž součástí je péče, léčení, vedení, výchova => tam kde je výsledek práce založen na vztazích mezi lidmi (obtížně se zjišťuje efekt)  Fáze 1) Nadšení 2) Zchladnutí 3) Zklamání z nenaplnění 4) Apatie 5) Vyhasnutí Jak nevyhořet 1. Snižovat příliš vysoké nároky 2. Naučit se říkat ne 3. Vyjadřovat otevřeně svoje pocity 4. Vyvarovat se negativního myšlení 5. Doplňovat energii 6. Zajímat se o své zdraví 7. Využívat nabídek pomoci 8. Stanovit si priority 9. Dělat přestávky 10. Zacházet rozumně se svým časem