SYSTÉM A STRUKTURA JAZYKA POJEM STRUKTURY A SYSTÉMU •Pojem struktury a systému zavedl do lingvistiky jazykový strukturalismus, tj. směr, který se rozvinul v první polovině 20. století a značně ovlivnil současnou lingvistiku. •Hovoříme-li u nějakého jevu o jeho struktuře či systému, pak to obecně znamená, že se takový jev skládá z určitého počtu jednotek, které jsou mezi sebou propojeny vzájemnými vztahy, tj. jsou na sobě vzájemně závislé. •Některé složitější jevy se skládají z dílčích podsystémů (subsystému) a pak pro každý z nich platí totéž. POJEM STRUKTURY A SYSTÉMU •Přirozené jazyky patří mezi velmi složité systémy a je u nich možné rozlišit celou řadu dalších podsystémů (rovin, plánů), z nichž každý obsahuje základní jednotky a je nějakým způsobem strukturován (uspořádán, organizován), včetně toho, že může obsahovat další podsystémy. •U jazyka mluvíme např. o systému či plánu: -fonologickém -gramatickém (plán gramatický se skládá z roviny morfologické a syntaktické, v rámci morfologické roviny je dále možno rozlišit systém slovesných časů apod.* -lexikálním POJEM STRUKTURY A SYSTÉMU •Obecný závěr: •Pojmy systém a struktura se částečně překrývají a někdy se proto nerozlišují. •Jejich rozdíl je možné vyjádřit asi takto: •Systém je souhrn určitých jednotek, mezi kterými existují vztahy vzájemné závislosti, jsou tedy uspořádány a u takového systému můžeme mluvit o jeho struktuře. U složitějších systémů, jako jsou např. přirozené jazyky, mohou být strukturovány i jejich jednotky. Struktura takových jednotek je dána tím, že se dají rozložit na jednotky menší, mezi kterými rovněž existují jisté vztahy. POJEM STRUKTURY A SYSTÉMU •Např. text se dá rozložit na věty, věty na lexikální jednotky (slova), lexikální jednotky na morfémy (minimální nositele významu) a morfémy na fonémy (ty už samy o sobě význam nemají, ale jsou schopny ho rozlišit – např. hrábě/hrabě; dám/mám/nám/sám/vám… STRUKTURALISMUS •O zavedení pojmu „struktura“ do lingvistiky se zasloužil především švýcarský lingvista Ferdinand de Saussure – a to několika cykly přednášek z obecné lingvistiky na ženevské univerzitě v letech 1907-11. • •Jeho žáci poté v roce 1916 (po jeho smrti) vydali souhrn těchto přednášek pod názvem „Kurs obecné lingvistiky“ a spolu se svým učitelem se stali představiteli ženevské lingvistické školy. Ze svého učitele udělali zakladatele lingvistického strukturalismu. • STRUKTURALISMUS •Hlavní zásady strukturalismu: • 1)Jazyk je systém, jehož jednotky jsou vzájemně závislé* 2)U jazyků je možné a potřebné zkoumat nejen jejich vývoj; vedle diachronního hlediska je třeba uplatňovat také hledisko synchronní, tj. zkoumat jazykový systém jako celek v určitém okamžiku jeho vývoje 3)V jazyce je třeba rozlišovat dvě složky: langue a parole 4)Jazykový znak se skládá ze dvou složek: signifiant a signifié • STRUKTURALISMUS •Na myšlenky Saussurovy teorie navázaly další strukturálně zaměřené školy a směry, které si až do 60. let 20. století udržovaly dominantní postavení v lingvistice. • •Nejdůležitějšími byly: a)škola pražská* b)škola kodaňská c)americký strukturalismus PRAŽSKÁ ŠKOLA •Klasické období pražské školy je vymezeno léty 1926-1936. •Představiteli byli čeští a zahraniční lingvisté: •- Vilém Mathesius (zakladatel školy a předseda Pražského lingvistického kroužku) -Bohuslav Havránek, Josef Vachek, Vladimír Skalička -Ruští emigranti: Roman Jakobson, Nikolaj Sergejevič Trubeckoj. •Charakteristickým rysem byl především: důsledný funkční přístup k jazykovým jevům a často i uplatňování funkčního hlediska v jiných oborech (literatura, estetika, folklór). • PRAŽSKÁ ŠKOLA •Trvalým přínosem pro moderní lingvistiku byly zejména Mathesiova teorie o aktuálním větném členění, Skaličkova jazyková typologie, Trubeckého fonologie a Jakobsonova teorie příznakovosti (známá též jako binarismus). KODAŇSKÁ ŠKOLA •Vznikla později než pražské škola. •Hlavním představitelem byl Louis Hjelmslev. Ten se ve své glosémantice pokusil vytvořit s použitím logiky a matematiky abstraktní teorii, kterou by bylo možno použít při rozboru kteréhokoliv přirozeného jazyka, případně i jiných sémiologických systémů. Přínosné je jeho rozpracování pojmu a termínu metajazyk. AMERICKÝ STRUKTURALISMUS (DESKRIPTIVISMUS) •Od evropského strukturalismu se odlišoval zejména důrazem na antropologii. •Hlavními představiteli byli: Edward Sapir a Leonard Bloomfield. Kromě studia anglického jazyka se také zaměřili na studium indiánských jazyků. S tím souvisí fakt, že u nich převažuje hledisko synchronní (u indiánských jazyků, které neznaly písmo, se nedochovaly texty, proto ani nebylo možné zkoumat jejich starší podobu a jejich vývoj. • AMERICKÝ STRUKTURALISMUS (DESKRIPTIVISMUS) •Dalším charakteristickým znakem deskriptivismu je důraz na zkoumání jazykové formy a odhlédnutí od lexikálního obsahu (sémantiky /významu), a také snaha aplikovat matematické metody při výzkumu jazyka. •Trvalým přínosem je tzv. teorie bezprostředních složek, kterou později využil Naom Chomsky ve své Generativní gramatice MODERNÍ POMEZNÍ DICIPLÍNY •Až do 60. let 20. století měl v lingvistice dominantní postavení strukturalismus. A v Evropě si značný vliv udržuje až do současnosti. •Již od 50. let lze pozorovat v lingvistice přesun k tzv. moderním pomezním disciplínám. Jedná se o takové disciplíny, v nichž se kombinují metody lingvistické s metodami jiných oborů. •Tyto pomezní disciplíny ve druhé polovině 20. století v lingvistice převládaly. Termín „pomezní“ nelze chápat jako okrajový, ba naopak. * • MODERNÍ POMEZNÍ DISCIPLÍNY •Mezi tyto disciplíny zařazujeme: 1)Matematickou lingvistiku* 2)Algebraickou lingvistiku 3)Strojovou lingvistiku 4)Psycholingvistiku 5)Neurolingvistiku 6)Sociolingvistiku 7)Etnolingvistiku