Přehledové články 15 Současné projevy agrese PhDr. Pavel Harsa, Ph.D., MU Dr. Dana Kertészová, PhDr. Marek Macák, PhDr. Ilona Voldřichová, doc. MUDr. Ilja Žukov, CSc. Psychiatrická klinika Univerzity Karlovy - 1. LF a VFN v Praze Článek pojednává o současných projevech agrese ve společnosti. Autoři ve svém přehledu shrnují a popisují jednotlivé projevy agrese a násilí, šikany, domácího násilí i projevy agrese s využitím moderních komunikačních technologií (mobil, smartphone, SMS, MMS, video, foto, internet, Facebook, ICQ, Twitter, Skype, You Tube, atd.). Upozorňují na nebezpečnost tohoto chování ve společnosti, na narůstající výskyt těchto jevů, což stručně dokumentují z několika výzkumných projektů. V závěru shrnují preventivní opatření a odkazují na kvalifikované zdroje. Klíčová slova: agrese, agresivita, současné projevy agrese a šikany, mobbing, bossing, domácí násilí, projevy agrese s využitím moderních komunikačních technologií (mobil, smartphone, SMS, MMS, video, foto, internet, Facebook, ICQ, Twitter, Skype, You Tube, cyberbullying, cyberstalking, cyber grooming, child grooming). Contemporary displays of aggression The article Current displays of aggression talks about manifestations of aggression that are usual in contemporary society. The authors summarize and describe various displays of violence, in the form of bullying, domestic violence, aggression expressed via modern communication technologies (mobile and internet communication: SMS, video, photography, Facebook, ICQ, Twitter, Skype, YouTube, etc.). The authors stress dangers of such behavior and their growing incidence, which is documented by several research findings. In conclusion, the authors recommend several preventive measures against these manifestations. Key words: aggression, current displays of aggression, bullying, mobbing, bossing, domestic violence, communication technologies (mobile phone, SMS, video, photography, internet, Facebook, ICQ, Skype, YouTube, cyberbullying, cyberstalking, cybergrooming, child grooming). _Psychiatr, praxi 2012; 13(1): 15-18 Úvod Téměř každý den čelíme různým projevům chování, které se projevuje jak v přijatelné (so-cializované), tak i nepřijatelné (nesocializované, agresivně-násilné) formě. Projevy agrese dělíme na verbální, neverbální, psychické, fyzické, proti lidem, věcem, zvířatům apod. Projevy agrese v současnosti odráží i aktuálnosti moderní doby, současné technické vyspělosti, jako například rozvoj informačních komunikačních technologií, vývoj moderních zbraní, výkonných automobilů apod. Agresivita je komplexnífenomén uplatňující se v každodenním životě člověka a má svoje pozitivní i negativní stránky. Každý jedinec agresivitou v různé intenzitě a rozsahu disponuje a nelze ji z našeho života zcela vyloučit. Agresivita je současně i adaptační mechanizmus, který nám pomáhá nejenom přežít, ale i překonávat nejrůznější překážky. Agresivní sklony se u člověka vytvářejí v prvních letech života na základě dědičných dispozic, instinktivní výbavy, výchovy, učení, předchozí zkušenosti a vlivu prostředí. Agresivitu je třeba kontrolovat, kultivovat, regulovat a usměrňovat prosociálně účelným směrem tak, aby nedocházelo k narušování vztahů mezi lidmi a normami společnosti. Problémem bývá nadměrná agresivita projevující se nevhodně, v nedostatečně socia-izované či destruktivní formě a násilí. Projevy agrese mají bio-psycho-sociální kontext. Mohou být odrazem určitého psychosociálního vývoje, aktuální situace či konstelace osobnostních dispozic a kognitivních strategií. Jde o behavi-orální komponentu, vyjadřující především míru impulzivity či násilí jako řešení problému nebo nesouhlasu s běžně uznávanými sociálními normami. Tyto dispozice, postoje a jejich projevy jsou v různé míře zastoupeny u i mnoha duševních poruch nebo duševních nemocí. Charakteristika pojmů agrese a agresivity Mnohoautorů (1-9) se snažíojasnédefinování toho, co vlastně lidská agrese a agresivita je a jaké nežádoucíagresivní projevy lze regulovat. V určitých kritériích dochází k obecné shodě, ale pokusyo univerzálnívymezeníagresedosuc selhaly. Rozdíl mezi pojmy agresivita a agrese lze shrnout do dvou oblastí: 1) Ag resivita je u rčitá vlastnost, pova hový rys. Je determinována biologicky (dědičností), kognitivně (učením) i psycho-sociálně (emoční oblast a vliv vnějšího prostředí). Tato vlastnost je u každého člověka ve větší nebo menší míře přítomna. 2) Agrese je chápána jako jakákoliv forma chování, jejímž cílem je záměrně někoho poškodit nebo mu ublížit. Agrese nemusí vždy vyjadřovat jenom negativní projev v chování. Agresivní postoj může mít i sociálně žádoucí efekt, například v případě překonávání překážek k vytčenému cíli. Agresivitu v nejširším slova smyslu lze chápat jako určitou dispozici a tendenci k agresivnímu chování. Študent (10) chápe agresivitu jako povahový rys, ze kterého směřují tendence podmiňující určitý druh chování a projevy agrese. Upozorňuje na skutečnost, že agresivita je povahový rys určovaný vrozenými i získanými činiteli. Člověk, který má vyšší míru agresivity, bude často v různých situacích k agresivnímu chová ní náchylný. Agresivita je tendence k útočnému jednání vůči druhé osobě či okolí. U člověka může být často její příčinou frustrace. Agrese je považována za fyziologickou odpověď, která směřuje k přežití organizmu nebo dosažení vytyčeného cíle. Násilné chování je patologická agrese, jejímž smyslem je záměrně někoho poškodit. Násilné chování rozdělujeme na predátorní, instrumentální (k násilnému chování dochází plánovitě, bez podstatné emoční investice) a impulzivní-zpravidla bez hmotného zisku a bez plánování. Současné projevy agrese V současné době se v různých obdobích života můžeme setkávat s mnohými projevy www.psychiatriepropraxi.cz | 2012; 13(1) | Psychiatrie pro praxi 16 I Přehledové články šikany. Podle Koláře (11) je šikana velmi častý a negativní jev. Šikanování je všudypřítomné a může nás doprovázet celý život. Začíná v rodině, ve školce, pokračuje na všech úrovních školního vzdělávání, v zájmových skupinách, na vojně, v zaměstnání, v partnerských vztazích, v nemocnicích, na úřadech, mezi nájemníky domů a končí třeba týráním seniorů. Šikana může být rasově nebo sexuálně motivovaná, či ovlivněná drogou. Mezi rysy šikany patří: 1. Záměrnost(úmyslnéjednání,snaha poškodit, ublížit) 2. Trvání v čase (opakování, trvá delší dobu) 3. Asymetrie síly (silný x slabý, síla fyzická, psychická, sociální) 4. Následky (oběť se není schopna bránit, snížené sebevědomí, pochybnosti osobě, vyhýbavé chování, deprese, suicidium) Trojrozměrný praktický pohled na šikanu (zkráceno a upraveno podle 11) 1. Šikanování jako patologické chování Projevy šikany jsou nápadnější, narušují pozorovatelně společenská pravidla a naplňují skutkovou podstatu trestných činů. Aktéři (jeden nebo více) týrají, zotročují spolužáka/ky a používají k tomu agresi a manipulaci. Častejšou tyto formy šikany: ■ Fyzická agrese s použitím zbraní ■ Slovní agrese a zastrašovaní zbraněmi ■ Násilné a manipulativníchovánía příkazy ■ Zraňování např. sociální izolací, apod. Projevy šikany dělíme na přímé, nepřímé, fyzické, verbální, aktivní a pasivní. 2. Šikanování jako závislost Bývá vnějšímu pohledu více skrytá. Jde o vazbu mezi agresorem a obětí, kdy se agresor snaží skrýt vlastní nedostatky, strach a na základě toho zvyšuje strach oběti. Upevňuje moc a posiluje sebevědomí. Jde o asymetrický vztah - silnýagresor x slabá oběť. Pro agresora se stane ovládání oběti určitou slastí, při které prožívá pocit nadřazenosti, absolutní převahy a moci. Svoje chování proto opakuje, zdokonaluje a stupňuje. Agresor je na své oběti stále více závislý. Podobně si může budovat na agresorovi závislost i oběť. Snaží se agresorovi vyhovět, obdivujejeho moc, sílu, převahu a snadno může dojít k tzv. identifikaci s agresorem (někdy hovoříme o tzv. Stockholmském syndromu - láska k trýzniteli). Výsledkem takového chování je to, že oběť nakonec agresora obdivuje, sympatizuje s ním, přestože trpí příkořím zjeho strany. Poslouchá ho na slovo, udělá pro něho cokoliv. Tato forma šikany je pro okolí více skrytá. Často to na okolí působí tak, že agresor i oběť jsou dobří přátelé. Tato forma šikany bývá častější u dívek. 3. Šikan ováníjako porucha vztahů ve skupině V tomto případě není šikanování pouze záležitostí agresora a oběti, ale celé skupiny. Jedná se o těžkou poruchu vztahů ve skupině. Šikanování má několik fází, od ostrakismu až po totalitní formu skupinové šikany. Ze skupiny se vyčleníjedinci, kteří určitým způsobem nabízejí směřování násilia agrese proti nim (premianti třídy, obětní beránek, slabšíjedinec, zdravotně postižený a pod.). Současně se formuje tzv. tvrdší jádro skupiny (vůdce, další agresoři). Ti potom vytvářejí koalice s dalšími členy skupiny a šikanují slabší a neoblíbené jedince kolektivu. Podle Koláře (11) se šikana může objevit téměř v každé skupině. Aby se šikana mohla rozvinout, je zapotřebí, aby byly splněny následující tři podmínky: 1. Přítomnost potencionálního šikanujícího agresora 2. Přítomnost potencionální oběti šikanování 3. Přítomnost takového klimatu skupiny lidí, které šikanování připustí, resp. mu nezabrání Mobbing je forma šikany zejména na pracovištích mezi dospělými, kdy se jedná o systematické intrikování, pomluvy, zlomyslnéjednání a psychoteror na pracovišti. Cílem je záměrně poškodit, znevážit, ublížit či vyvíjet psychický tlak na druhé lidi. Záměrně poškodit pověst druhého člověka, snížit jeho sebeúctu, sebevě-domíči způsobit škody na jehozdraví. Původce mobbingujezpravidla spolupracovník, ke kterému se přidají často další spolupracovníci. Zdrojem mobbingu bývá často interper-sonální konflikt, který funguje jako spouštěč následné stigmatizace oběti (12). Následky mobbingu se projevují nízkým sebevědomím a sebehodnocením, obavami, strachem, psychosomatickými či jinými duševními symptomy nemoci nebo poruchami, sebepoškozováním a mohou končit až sebevraždou. Uvádí se, že se 16% dotazovaných v roce 2001 stalo obětí mobbingu, v roce 2003 to bylo již 28%. Bossing má podobné projevy šikany jako u mobbingu, ale jejich původcem bývá vedoucí pracovník. Jde o zneužití moci či funkce. Šikany se dopouští vedoucí pracovník různými metodami,jako je například nepřiměřená kritika, pomluvy, intriky, ignorace, hulvátství, arogance, přehlížení, znevažování, zesměšňování, hrubé či zákeřné jednání, nesmyslné a nesplnitelné pracovní úkoly. Může to vést až k tzv. „vyštípání ze zaměstnání" nebo k sebevraždě. Vedoucí pracovník na podřízeného může přenášet frustraci z vlastního neúspěchu. Bossing bývá odrazem špatných vztahů na pracovišti, selháním managementu a odrazem nízké firemní kultury. Domácí násilí (domestic violence) je v současné době velmi častý projev násilí a agrese v rovině partnerských vztahů. K vážným projevům patří tzv. „intimní terorismus," kdy má agresor nad obětí absolutní kontrolu a moc. Projevy agrese jsou převážně fyzické - facky, rány, bití, křik. Další formou násilí bývá tzv. psychický teror, kdyje oběť dlouhodobě psychicky (ale i fyzicky) terorizována, aniž by nejbližší okolí cokoliv pozorovalo. Agresor mívá často „dvojí tvář," kdy se snaží na okolí působit seriózním dojmem. Je prokázáno, že častěji se násilí v domácnostech dopouštějí muži (97%). U domácího násilí bývá charakteristická vztahová asymetrie a je rovněž prokázáno, že psychického násilí se více dopouštějí vzdělanější lidé. U bitých žen se může rozvinout syndrom týrané ženy, kdy mají pocit, že za vzniklou situaci si mohou samy. Často se stydínásilíoznámita svěřit se nej-bližším. Týrané ženy bývají netečné, otupělé, málo komunikují, jsou nepřístupné, nezajímají se o sebe a o své okolí. Samy utíkají před konfliktem, často nejsou schopny projevit spontánně emoce vzteku a zlosti. N ej kritičtější období je období rozchodu, rozvodu. Doporučuje se mít připravený „bezpečnostní plán", jako například zajištění tajného úkrytu, signál, fotodokumentaci, mít osobu, které se mohu svěřit, mít na koho se obrátit, a vědět, kam se obrátit pro pomoc (policie, odborná pomoc). Uvádíme stručnou kazuistiku, kdy agresorem byl lékař. Žena,35let,absolventka FFUK,vdaná,z manželství tři dcery -15 let, 12 let, 1 rok. Nyníje na mateřské dovolené, je aktivní v komunální politice v Praze. Oba rodiče jsou vysokoškolští učitelé. Pachatel domácího násilí (manžel), 40 let, lékař, specialista, přední odborník v klinickém oboru pracujícíve fakultní nemocnici, konzultant na odborném pracovišti v zahraničí. Společenský, oblíbený mezi kolegy i přáteli. Ve společnosti vstřícný, zábavný, obětavý, působící dojmem starostlivého otce a manžela. Oběť domácího násilí kontaktovala občanské sdružení Rosa pro úzkost, anxietu, hy-poprosexii, hyposomnii, odkud byla odeslána do péče psychiatrické ambulance. Pacientka uvádí nápadnosti v chování manžela před Psychiatrie pro praxi | 2012; 13(1) | www.psychiatriepropraxi.cz Přehledové články 17 sňatkem (známost 1 rok), výbušný při drobném podnětu, slovníagrese, následně omluvy. Pacientka projevům nevěnovala pozornost, přijímala omluvu. První fyzické násilí v době těhotenství - úder do obličeje po studijním neúspěchu - nesložil zkoušku. Od prvního těhotenství pokračovalo násilí psychické - uráž-