Komunikace osob se sluchovým postižením n communicatio – spojení, sdělování n obecně lidská schopnost využívat výrazových prostředků pro vytváření, udržování a pěstování mezilidských vztahů Význam mezilidské komunikace: - dorozumění, vybízení k určité činnosti, kontrolní fce., budování citů a emocí, budování sociálních vztahů, atd. n komunikační schopnost - užívat jazyk jako systém znaků a symbolů ve všech jeho formách n komunikační proces – sdělování a výměna informací Verbální komunikace uskutečňuje se pomocí soustavy dohodnutých symbolů ® předměty, osoby, jevy momentálně přítomné i nepřítomné mluvená řeč psaná forma řeči znakový jazyk Nonverbální komunikace mimoslovní sdělování ® vývojově starší složka komunikace prostředky nonverbální komunikace mimika proxemika fyzický postoj (sklon hlavy, nakročení) gestika haptika pohled úprava zevnějšku, úprava okolí Komunikace osob se sluchovým postižením n 2 základní komunikační systémy: a) Audio-orální a) Vizuálně-motorický Rozvoj jazykových kompetencí u osob se sluchovým postižením n cíl: n jazyková intervence zaměřena především na získání základů verbálních i neverbálních komunikačních dovedností: a) vizuálně-motorických b) orálních c) vizuálních d) zvukových Dělení komunikačních forem u osob se SP n mluvená (hlásková) řeč (viz okruh č.4) n odezírání n psaná forma řeči (viz téma Čtení s porozuměním) n daktylotika, daktylní abeceda / prstová abeceda n pomocné artikulační znaky (PAZ) n znakový jazyk n znakovaný jazyk n Gestuno n mezinárodní znakový systém n mimika n gestikulace n dramatizace n pantomima Odezírání n odezírání nemůže nikdy zcela nahradit sluch a je vnímáno jako jeho nedokonalá náhrada n jeho kvalita je přímo závislá na kombinaci vloh a na vrozených předpokladech pro jejich rozvoj n realizuje se prostřednictvím vnímání tzv. kinémů n několik fonémů má jeden společný kiném n některé hlásky mají kiném prakticky zrakem nezachytitelný n nejlépe se odezírají samohlásky Podmínky odezírání Vnější podmínky odezírání a) dokonalý a nepřerušovaný zrakový kontakt b) osvětlení c) vzdálenost mluvící osoby d) řeč, její tempo a rytmus e) způsob výslovnosti mluvícího f) momentální situace g) znalost tématu hovoru h) další zdroje hluku (TV, rádio) Vnitřní podmínky odezírání - vnitřní předpoklady pro úspěšné odezírání u každého člověka jiné * vnitřní psychické a somatické podmínky trvalejšího i aktuálního rázu - momentální zdravotní stav - stav zraku - nemoc a bolesti - únava - pozornost - emoční a motivační stránka - míra uspokojení potřeb - pozitivní citový kontakt - postřeh a pohotovost - paměť - vrozené předpoklady pro rozvoj dorozumívacích dovedností Stupně odezírání n rozlišujeme tři stupně odezírání, které na sebe postupně navazují a každý musí projít nejprve stupněm nižším, aby se mohl dostat ke stupni vyššímu a) odezírání ideovizuální, globální, pasivní, primární - faciální obraz je spojen s představou, nikoliv s artikulovaným slovem - jednoduchá vstupní forma odezírání, b) odezírání vizuálně-fonetické, technické, lexikální - tohoto stupně dosahuje sluchově postižené dítě či jedinec : 1) když začíná mluvit, v období vyvozování hlásek a slov 2) na začátku metodického nácviku odezírání u ohluchlých c) odezírání ideativní, rozumové, integrální - základem je poznávat faciální formu mluveného slova, uložit do zrakové paměti globální obraz slova nebo celé věty a z celku usuzovat na význam, obsah výpovědi - odezírání tak dostává komplexní a konečnou formu Složky odezírání 1) technická složka - viditelnost hlásek : a) samohlásky - jsou kostrou vizuální částí mluvy - tvoří v českém jazyce zhruba 40% všech hlásek (viz graf 1) a proto jsou označované jako "body optické opory„ - liší se od sebe jen velikostí čelistního úhlu, zaokrouhlením či zaostřením tvaru úst, pohybem jazyka dopředu nahoru nebo dozadu nahoru b) souhlásky - jejich odezírání je pro rozpoznání slov mnohem důležitější než odezírání samohlásek n co se týče viditelnosti a rozpoznatelnosti souhlásek, vzájemně se v podobných ústních obrazech pohlcují a dělí se na základě typických vizuálních obrazů a typických artikulačních pohybů do kinematických skupin n kiném - jednoduchý mluvně pohybový útvar, zrakem odlišitelný od jiných mluvně pohybových útvarů - jednomu kinému neodpovídá jediný foném, ale několik fonémů. • body optické opory – ne jen samohlásky, ale i souhlásky bilabiální, labiodentální a některé alveolární (m-a-y, -o-s-á) Shrnutí: - trénink odezírání, viditelnost mluvních pohybů, viditelnost jednotlivých hlásek, vliv okolních hlásek na mluvní obraz, zvýraznění viditelných mluvních pohybů, rytmus a tempo řeči, rozdíly mezi psanou a mluvenou podobou slova b) psychická složka odezírání (logické doplňování neúplných ústních obrazů a kombinační schopnosti) - napomáhá tomu, aby mohly být doplňovány mezery, nedostatky a neúplnost ústních obrazů, a to tak, aby mohl vzniknout srozumitelný, smysluplný celek - vlivy únavy, pozornosti, postřehu, pohotovosti, paměti, stresu, nervozity, motivace a aktuálního psychického stavu jedince Shrnutí: - koncentrace a rozsah pozornosti při odezírání, zpracování vizuálních vjemů řeči v mozku, plasticita mozku a odezírání, paměťové funkce při odezírání, zatížení krátkodobé paměti při odezírání, logické myšlení, kombinační schopnosti, doba potřebná k odezírání, náročnost psychické činnosti při odezírání Jazykové aspekty odezírání - vliv znalosti jazyka na odezírání¨ - znalosti češtiny u českých neslyšících - gramatické zvláštnosti ve vyjadřování neslyšících - přizpůsobení hovoru jazykovým možnostem neslyšících Vliv sociálních zkušeností na odezírání - znalost konvenčních jazykových zvyklostí - doplňování smyslu sdělení podle kontextu - moment očekávání Význam zraku pro odezírání n pro neslyšícího je jedinou vnímací cestou, kterou se může dorozumívat s ostatními (odezírání i sledování znakové řeči se uskutečňuje na základě zrakových vjemů) n se správnou funkcí zrakového analyzátoru souvisí i: schopnost prostorového vnímání, prostorové orientace a odhad vzdáleností - společně ovlivňují schopnost odezírat n u refrakčních vad n v případě strabismu nebo amblyopie (poruchy binokulárního vidění) vznikají problémy s: Rozvoj zrakového vnímání - vyhledávání stejných barev, stejných tvarů - pozorování délky a velikosti - využití dětských her - neúplné obrázky- vyhledávání co chybí - nácvik a rozvoj zrakového kontaktu, zrakově-motorická cvičení Daktylní abeceda n z řečtiny : daktylos – prst n slovní vizuálně-motorická komunikační forma, při níž se využívá různých poloh a postavení prstů k vyjádření písmen n druhy : jednoruční, obouruční, smíšená; do dlaně n 1998 –jeden z oficiálních komunikačních prostředků pro výuku a vzdělávání SP * využití prstové abecedy n hlavně v předškolním věku a částečně v mladším školním věku u těžce sluchově postižených v období tvoření, fixace a automatizace mluvních stereotypů n analýza a syntéza slov n pomáhá při vyvozování jednotlivých hlásek a vizuální fixaci českého jazyka n během tlumočení n podpora odezírání n při komunikaci se slyšícími n 27 znaků pro hlásky + znaky pro háčky a čárky typy : a) jednoroční b) obouruční c) smíšená d) daktylní abeceda do dlaně * výhody prstové abecedy * nevýhody prstové abecedy Pomocné artikulační znaky n značky pomáhající při hláskové komunikaci n používají se při rozvíjení zvukové stránky mluvené řeči dětí se sluchovým postižením n podporují správnou artikulaci příslušných hlásek n jejich počet odpovídá počtu hlásek mluveného národního jazyka n vztahují se k fonémům x daktylní znaky ke grafémům n PAZ upozorňují na : n děti se SP se s PAZ seznamují v MŠ n PAZ splňují požadavek multisenzoriálního vnímání n další fce. PAZ : Hand-Mund systém n je manuálně-orální systém n vytvořen G. Forchhammerem - vycházel z nedostatků odezírání hlavně při plynulém mluvení n obsahuje řadu poloh pohybů ruky, které doplňují nepostřehnutelné pohyby mluvidel Český znakový jazyk n tzv. vlastní znakový jazyk neslyšících (přirozený jazyk neslyšících) n vizuálně-motorický komunikační systém n umožňuje plnohodnotnou komunikaci n vlastní gramatika i vlastní slovník definice: - český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu n má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, je ustálen po stránce lexikální i gramatické • počátky lingvistického výzkumu Wiliam Stokoe, 60. léta, USA - „gesto není totéž co znak“ • 1993 -počátek výzkumu ZJ u nás • od 60. let 20. stol. – dodnes - proniknutí ZJ prostřednictvím médií na veřejnost, získal své místo v legislativě, ve výchově a vzdělávání neslyšících dětí, ve dzravotním a sociálním sektoru, v kultuře, atd. • není závislý na většinovém mluveném jazyce • artikulátory mohou být využívány současně (simultánně) a každý přispívá k významu sdělení • znalost znakového jazyka nebrání osvojení většinového jazyka • poznání znakového jazyka může přispět k efektivní výuce většinového jazyka jako jazyka druhého • nejmenší jednotkou ZJ je znak (znak = slovo/morfém–jednotka mluveného jazyka) n znak – složka manuální – tvar ruky, orientace dlaně a prstů, pohyb ruky - složka nemanuální – výraz obličeje, pohled, pozice a pohyb hlavy či trupu a orální složka → artikulátory ve ZJ - ruce, hlava, tělo, horní část obličeje (obočí, pohled, víčka), nos, ústa a tváře, brada a jazyk (manuální + nemanuální nosiče) n mateřský jazyk x přirozený jazyk Při znakování volně v prostoru jsou tři základní oblasti: - před obličejem - u krku - před tělem Foneticko fonologická stavba ZJ Tvar rukou (při artikulaci) DEZ Poloha rukou (místo, kde je znak artikulován) TAB Pohyb rukou SIG Orientace dlaně a prstů (ve vztahu k tělu) ORI 1/ORI 2 Vztah ruky k ruce (u znaků artikul. oběma rukama) HA Kontakt CON Způsob artikulace znaků 1. Znaky artikulované jednou rukou - znaky s nulovým kontaktem - znaky s kontaktem; dominantní ruka kontaktuje nějakou část těla (např. nos, ústa, hruď, rameno, atd.), nikoli však druhou ruku 2. Znaky artikulované dvěma rukama - znaky, v nichž jsou aktivní obě ruce stejného tvaru - znaky „symetrické“ – aktivní je dominantní ruka, která artikuluje nad (pod, za, před, atd.) rukou pasivní, ruce jsou ve stejném tvaru - znaky „asymetrické“ – aktivní je dominantní ruka, která artikuluje nad (pod, za, před, atd.) rukou pasivní, ruce jsou v různém tvaru 3. Složené znaky (kombinace výše uvedených typů Dělení znaků dle vztahu nosiče a objektu: a) Ikony - nosič je podobný objektu - svou artikulací napodobují reálné věci, bytosti, činnosti, děje, atd. 1. průhledné (tansparentní) – kniha, kouřit 2. průsvitné (translucidentní) – týden (má 7 dní), mléko (získáváme dojením krav) b) Indexy - věcná souvislost mezi nosičem a objektem (os. Zájmena, přivlastňovací zájmena, příslovce, atd.) c) Symboly - vztah mezi nosičem a objektem je arbitrární, tj. zcela libovolný, ničím nemotivovaný - např. štěstí, otec * inkorporace - včleňování- modulace- pozměňování: - inkorporace časových údajů (minulý týden, příští týden, pozítří) - inkorporace počtu ( dva roky, tři měsíce, čtyři hodiny) - inkorporace způsobu (učí se pomalu, pije opatrně, pije těžce) - inkorporace předmětu do slovesa (jak pije, co nese) - inkorporace osobních zájmen (dát, ptát se) - simultánní artikulace záporu (nechci, nebavit, nemám hlad) - inkorporace směru (návštěva) Sociolongvistické a psycholingvistické aspekty komunikace osob se sluchovým postižením Bilingvismus - znakový jazyk - český jazyk - Odchylky ve znakovém jazyce • regionální odchylky • sociální odchylky, vzdělaní uživatelé ZJ berou více výpůjček z mluveného jazyka země, kde žijí • odchylky podle pohlaví - ženy někdy ukazují jinak než muži • odchylky generační - starší lidé používají staré znaky, někdy dochází k záměrné změně znaků mladší generací, která nechce, aby jim starší vždy plně rozuměli • dětský jazyk (znakujeme-li na děti, automaticky používáme jednodušší, vizuálně výraznější jazyk) x jazyk dospělých Odlišnost českého znakového jazyka od českého jazyka mluveného Český znakový jazyk • vizuálně – motorický • vnímán zrakem • založený na tvarech, pozicích a pohybu rukou, obličeje, hlavy a horní části trupu • je simultánní Český jazyk mluvený • audio – orální • vnímán sluchem • založena na zvuku produkovaném mluvními orgány • je lineární Znakovaný jazyk (znakovaná čeština) n v ČR - znakovaná čeština n uměle vytvořený systém závislý na mluveném národním jazyce každé země n je odvozena od mluveného jazyka, je to vizuálně motorická forma dorozumívání, která je závislá na mluveném jazyce, …„využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka. Gestuno n nadnárodní znakový systém n původně měl obsahovat znaky s obecnou platností n 1.slovník – Britská asociace neslyšících n další slovník vydán 1979 ve Varně n největší zkušnosti má Bulharsko Mezinárodní znakový systém - vizuálně-motorický komunikační systém. Který je užíván mezi neslyšícími uživateli různých znakovým jazyků. Rozvinul se přirozeně v rámci evropské komunity neslyšících. - zjednodušená forma komunikace založená na pravidelnosti a sloužící ke komunikaci na základní úrovni nebo jako doplnění komunikace. n ISL – Mezinárodní znakový jazyk n ISP – Mezinárodní znakový pidžin n IS – „Mezinárodní znak“ mimika n vyjadřuje pomocí výrazu obličeje emoce např. zlé nebo radostné pohledy n mimika může být součástí znaku gestikulace n umožní první porozumění řeči n podporuje schopnost nápodoby n připravuje půdu pro používání slov Zákon č.155/1998 Sb. o znakové řeči - novela zákona – změna názvu!!! ↓ „Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob“. – č.384/2008 Sb., v úplném znění pod č. 423/2008 Sb. Nejdůležitější změny: n Odstranění termínu „znaková řeč“ z názvu zákona i jeho textu n Definování osoby s hluchoslepotou n Zakotvení všech nejpoužívanějších systémů komunikace neslyšících a hluchoslepých n Výslovné uvedení práva svobodné volby neslyšící nebo hluchoslepé osoby na jakýkoli komunikační systém uvedený v zákoně Literatura: BÍMOVÁ SLÁNSKÁ, Petra, OKROUHLÍKOVÁ, Lenka. Rysy přirozených jazyků. Český znakový jazyk jako přirozený jazyk. Lexikografie. Slovníky českého znakového jazyka. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s. 2008. KRAHULCOVÁ, Beáta. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002. STRNADOVÁ, Věra. Odezírání jako schopnost. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s. 2008. časopis GONG http://ruce.cz/neslysici/komunikace www.cktzj.com http://weblik.cktzj.com