Řeč u jedinců se sluchovým postižením a logopedická péče Ontogenetický vývoj řeči 1. přípravné období * prenatálním období * křik * broukání * žvatlání 2. vlastní vývoj řeči n stádium emocionálně volní (1-1,5 r.) n stádium egocentrického vývoje řeči (1,5-2 r.) n stádium rozvoje komunikační řeči (2-3 r.) n stádium logických pojmů (kolem 3 let) n intelektualizace řeči (přelom 3. a 4.r.) Ontogenetický vývoj řeči u SP Ø mezi nejdůležitější determinující faktory patří : l stupeň sluchového postižení, l přítomnost nebo absence dalšího postižení, l věk a dosažené stádium vývoje řeči, kdy sluchové postižení vzniklo, l exogenní sociální faktory stimulačního rodinného prostředí z hlediska úspěšné nebo neúspěšné obousměrné komunikace, l včasná diagnostika a včasný start speciální rehabilitační péče, ovlivněná rodinnou výchovou, později kvalita rehabilitační péče a spolupráce s rodinou. Ø další faktory ovlivňující vývoj řeči sluchově postiženého dítěte: - účinnost sluchadel nebo kochleárního implantátu - schopnost dítěte využít svého sluchového potenciálu - nadání pro řeč - schopnosti a dovednosti logopeda, který bude s dítětem pracovat Narušené jazykové roviny * foneticko – fonologická rovina * lexikálně sémantická rovina * morfologické-syntaktická rovina * pragmatická rovina Hlas jedinců se sluchovým postižením n vyvození hlasu n samovolné vydávání hlasu – odměna n motivace k užívání hlasu n chování dítěte v náruči n různé pomůcky n mluvení do ucha nebo do dlaně n PC programy n fonátor dále: Ø aktivní a vědomé užívání hlasu Ø citoslovce, jednoduchá slova Ø sluchadlo - stimulace k mluvení vlastním příkladem Ø modulační faktory řeči - nelze je odezřít a ani napodobit - zpívání, tleskání do rytmu, tanec s dítětem, recitace jednoduchých říkadel Důsledky jednotlivých typů sluchového postižení na vývoj a kvalitu mluvené řeči Nedoslýchaví - rozvoj řeči nedoslýchavého dítěte začíná stagnovat v době, kdy se začne vzdalovat od své matky a na větší vzdálenost už dobře neslyší a) převodní nedoslýchavost - na základě nižší intenzity sluchových vjemů, popř. horší možnosti diskriminace zvuků dochází k nedokonalému slyšení. - koncovky, předložky, spojky, ohebné koncovky podstatných jmen, sloves a přídavných jmen, členy, atd. - obtížněji slyšitelné, špatně osvojovány a následně špatně používány. - artikulace těchto osob není nijak zvlášť nápadná. Nejvíce pozměněna je melodie a dynamika řeči. b) sensorineurální nedoslýchavost - dochází k tzv. zkreslenému slyšení, což ztěžuje především porozumění řeči - v případě nepoužívání sluchadla může dojít až k úplnému neporozumění řeči. - z konsonantů jsou problémy především se sykavkami - mezi vokály jsou špatně slyšitelné „e“ a „i“. U jedinců s těžkým sluchovým postižením a u neslyšících (s vrozeným či včasně získaným SP): Ø blokován spontánní rozvoj řeči Ø dominantní roli při vnímání řeči má vizuální analyzátor Ø 2.-3.rok života – neslyší-li dítě mluvenou řeč, nenaučí se přirozeným způsobem (tj.odposlechem a nápodobou) vědomě vytvářet hlásky, skládat je do slov a seznamovat se s gramatikou mluveného jazyka Ø problémy s rytmem a dynamikou řečového projevu a správnou melodií řeči . Ø problémy s osvojováním slovní zásoby, s gramatikou a syntaxí jazyka. Ø vytváření nesprávných stereotypů Ø nápadnosti v artikulaci- artikulace s přehnanou silou a napětím, přehnané pohyby rtů, špatné pohyby jazyka a přehnané otvírání úst během mluvení. U jedinců, kteří sluch ztratili až v průběhu života Ø není možné přesně stanovit, jak bude jejich řečový projev vypadat a jakého stupně vývoje dosáhnou. Ø záleží na době vzniku sluchového postižení, jeho stupni a typu a dosaženém stádiu rozvoje řeči v okamžiku ztráty sluchu. - pokud nebyla řeč u malých ohluchlých dětí dostatečně fixována a pohybuje se v nepříznivých podmínkách, mohou se jejich řečové návyky rozpadat a může dojít k „tzv. řečové regresi“. Ø lidé, kteří ztratili sluch v době, kdy již měli mluvenou řeč osvojenou, mají nespornou výhodu jazykové znalosti. Mají již vytvořené řečové stereotypy, ovládají gramatiku a syntax mateřského jazyka a velkou slovní zásobu, jejíž znalost jim významně pomůže při odezírání. Jedinci s kochleárním implantátem Ø musí se naučit kochleární implantát používat, pomocí něj slyšet a vnímat okolní zvuky, které odliší od mluvené řeči a porozumět jí. Ø úspěch rehabilitační práce po kochleární implantaci závisí na několika základních faktorech : věk dítěte, doba vzniku sluchové vady, přidružené problémy (LMD, DMO), inteligence dítěte, jeho nadání pro řeč, schopnost využití zbytků sluchového vnímání, způsob, jakým bylo dítě před implantací rehabilitováno, ale i míra aktivity rodičů při rehabilitační práci. Po naprogramování řečového procesoru Dítě se musí naučit: - uvědomovat si vlastní hlasový projev, užívat jej a vnímat i hlasové projevy ostatních v okolí. - postupně se učí rozlišovat krátký, dlouhý, vysoký, hluboký, tichý a hlasitý zvuk, jeden a více po sobě jdoucích zvuků s cílem naučit se účinně a přirozeně komunikovat mluveným jazykem. - k rozvíjení slovní zásoby slouží hry, pomocí nichž si dítě přirozeně nová slova zapamatuje a také je opakovaně používá. Rehabilitaci přímo ovlivňuje : - schopnost dítěte soustředit se, produkovat hlas, napodobovat řečové vzorce a správně dýchat. Každé dítě má specifické potřeby vzhledem ke svému vývoji řeči, jazykovému nadání a schopnosti používat jazykových struktur, které mají podstatný vliv na užívání spontánní řeči. - dále je důležité, jak se dítěti daří: - odezírat - číst - jaké má hrubé a jemné motorické dovednosti a - dovednosti mluvené řeči, Pomocné artikulační znaky (PAZ) Ø značky pomáhající při hláskové komunikaci Ø používají se při rozvíjení zvukové stránky mluvené řeči sluchově postižených dětí Ø podporují správnou artikulaci příslušných hlásek Ø jejich počet odpovídá počtu hlásek mluveného národního jazyka Ø vztahují se k fonémům x daktylní znaky ke grafémům Ø PAZ upozorňují na : Ø SP děti se s PAZ seznamují v MŠ Ø PAZ splňují požadavek multisenzoriálního vnímání Ø další fce. PAZ : optická analýza a syntéza slova, podpora zapamatování jeho struktury, přesné pochopení jeho gramatické struktury Literatura: * HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení. Úvod do surdopedie. Praha: Portál, 2012. * HOUDKOVÁ, Z. Sluchové postižení u dětí – komplexní péče. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-623-6 * KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených.Praha: Karolinum, 2002. * LEONHARDT, A. Úvod do pedagogiky sluchovo postihnutých. Bratislava: Sapientia, 2001. * VANĚČKOVÁ, V. Výchova řeči sluchově postižených dětí. Praha: Septima, 1996