Studijní materiál_specializace Surdopedie_jaro 2018
Socializace osob se sluchovým postižením
Osobnost jedince
 zahrnuje celek psychických jevů
 biologické faktory
- psychické jevy jsou zakotveny v organismu a jsou projevem činnosti nervové
soustavy → jedinečnost psychiky určitého jedince
- genetická výbava jedince - ovlivňuje řadu podstatných charakteristik psychiky
- celkový tělesný vzhled jedince
 faktory sociální
- člověk se jako skutečně lidská bytost vyvíjí až právě v kontaktu s ostatními lidmi
 další podstatný faktor
- vlastní aktivita člověka, jeho reakce na okolní svět, na vztahy, jeho vlastní činnost
vyvolávající odezvu okolí, jeho prožívání vlastní činnosti i toho, jak na ni okolí reaguje
Sluchové postižení
- stejně tak jakýkoliv jiný defekt nepostihuje jen určitý orgánový defekt, ale ovlivňuje
celou osobnost postiženého a vytváří specifickou sociální situaci.
prostředí
 podněty pro rozvoj jedince se SP
 zajištění co možná nejvíce příležitostí k získání potřebných zkušeností
 ne vždy připraveno na to, že se bude muset postarat o takového jedince a nedokáže se
s tím jen tak vyrovnat.
 reakce rodičů na postižení dítěte
rodina
 zásadní vliv na vývoj a formování osobnosti dítěte
 podněty – kvantitativně a kvalitativně vhodné či nevhodné
 určuje především :
- předpoklady vývoje osobnosti dítěte,
- první zkušenosti, které dítě prožívá, ovlivňující budování jeho vlastní identity a
zásadním způsobem determinující interpretaci všech dalších sociálních zkušeností, se kterými
se v budoucnu setká.
Studijní materiál_specializace Surdopedie_jaro 2018
dítě
- vytváří si obraz o sobě samém a na základě toho vytváří i vztahy se svým sociálním
prostředím
kvalitní pomoc odborníků
kamarádi, spolužáci, učitelé, vychovatelé, širší příbuzenstvo, …
Míra odlišnosti jedinců se sluchovým postižením v psychologické oblasti
 závislá na:
a) závažnosti sluchového postižení
(druhu a rozsahu sluchové vady)
b) době vzniku SP
c) včasném diagnostikování vady
d) specializované komplexní péči
e) sociálních podmínkách vývoje
(tzn. na prostředí, v němž dítě vyrůstá a na těch, které toto prostředí utváří)
f) přítomnosti či nepřítomnosti přidruženého postižení
g) zájmu samotného jedince se SP
h) volbě komunikačního prostředku
Míra dosažených komunikačních kompetencí
 rozsah podnětů, které lze aktuálně vnímat a zároveň mají informační význam, je
mnohem menší než u slyšících.
 omezení možnosti vnímat nebo rozlišovat zvukové podněty a chápat jejich význam se
projeví potížemi v oblasti osvojení a využití orální řeči.
 neslyšící a jedinci s těžkým sluchovým postižením užívají zpravidla jiný komunikační
systém než řeč, který vyhovuje jejich možnostem a potřebám.
 podnětová deprivace
 komunikační bariéra
 u jedinců se sluchovým postižením
- neprobíhá v plném rozsahu proces zvnitřňování komplexu norem v podobě verbálně
sdělených požadavků, příkazů a hodnocení jejich plnění, pomocí kterých se běžně rozvíjí
schopnost sebeovládání, nedochází u nich k dostatečné fixaci všech běžných forem chování.
- projeví se to chyběním pocitů studu nebo viny
- často si ani neuvědomují zodpovědnost za své jednání.
Studijní materiál_specializace Surdopedie_jaro 2018
Aspekty ovlivňující vývoj osob se sluchovým postižením
a) společenské postoje a předsudky
b) sebepojetí sluchově postižených
c) zvláštní podmínky a efekty socializace
Sociální a emocionální chování jedinců se sluchovým postižením a jejich osobnost
(možné, ale ne vždy přítomné!!!)
 zvýšená agresivita
 impulzivní chování
 citová deprivace
 povrchnost
 ulpívání na konkrétních věcech a současnosti
 egocentrismus
 neschopnost empatie
 apatie
 rezignovanost
 slabá fantazie
 nesamostatnost
 sebepřeceňování
 rigidita
 sugestibilita
 nedostatek sebedůvěry
 sociální nezralost, atd.
Socializace:
 celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy
chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a začleňuje se do společnosti.
 realizuje se hlavně sociálním učením, sociální komunikací a interakcí, i nátlakem
 člení se do tří etap:
1. etapa, v níž se dítě identifikuje s matkou a nachází tak stabilitu vztahů ve
společnosti;
2. etapa, v níž se dítě snaží osamostatnit, najít si své místo v síti sociálních vztahů a
v níž se vytváří základ vlastností jedince a jeho hodnot;
3. etapa, v níž se dítě začleňuje do širších sociálních vztahů a systémů sociálních rolí,
které již nejsou vymezeny pouze životem v rodině, ale vstupem dítěte do dalších
sociálních skupin.
 odehrává se především v rodině, ve skupině vrstevníků a přátel, ve škole,
prostřednictvím masmédií a práce.
Rodina – základní činitel socializace
Studijní materiál_specializace Surdopedie_jaro 2018
1) rodina předává určitou soustavu hodnot a cílů
2) rodina je zdroj různých projevů chování a variant sociálního chování na verbální i
neverbální úrovni
3) role dítěte
4) rodina má ve vztahu k chování i prožívání dítěte regulační funkci (získávání zkušenosti,
že chování má svá pravidla, normy a ty je třeba dodržovat. Regulační význam odměna –
pozitivní, trest – negativní zpětná vazba)
Socializace ve škole
- má specifickou podobu.
- žáci se musí přizpůsobovat podmínkám institucionalizované výchovy a vzdělání,
naplánovanému kurikulu i požadavkům učitelů, což některým žákům přináší problémy
a klade nároky na profesionalitu i lidské vlastnosti učitelů.
- nedostatky v procesu socializace, ať již způsobené vrozeními dispozicemi nebo vlivem
prostředí, se odrážejí v deviantním chování jedince, kterého je nutno pomocí
resocializace, např. pomocí výchovných a vzdělávacích programů, individuální péče,
vězení aj., včlenit do společnosti.
Socializace dětí se sluchovým postižením
 společnost je jeden z činitelů ovlivňující psychický vývoj dítěte - postupné
začleňování do společnosti.
 prostřednictvím sociálního učení si jedinec osvojuje žádoucí normy a role, případně
získává nové.
 interakce mezi jedincem a společností
 získávání specificky lidských variant chování a prožívání
(systém hodnot, norem a rolí, schopnost komunikace, autoregulaci vlastního chován)
- odchylka v charakteristických rysech působení společnosti, zejména v rodině.
- odchylka v psychických i somatických dispozic jedince.
- patologické vlastnosti obou složek se vzájemně ovlivňují.
Role dítěte s postižením – komplex očekávaného chování (odlišností a nedostatků) vychází
z hodnotícího stereotypu (souhrn vlastností a projevů postižených). Stereotyp nediferencuje
individuální rozdíly (nepřesný). Přesto ovlivňuje chování laické veřejnosti.
Vývoj socializace jedinců se sluchovým postižením
Novorozenecké období:
- dítě je od počátku aktivním činitelem a ne pouze pasivním příjemcem podnětů
z prostředí.
- rozdíly v chování novorozenců modifikují motivaci a chování dospělého (není-li
odezva, rodič není motivován k vzájemné interakci, příp. ne tolik, kolik je třeba)
Studijní materiál_specializace Surdopedie_jaro 2018
Kojenecké období:
- rozvíjejí se primární sociální vztahy a interakce v rodině.
- v 1. roce je socializace závislá zejména na aktivitě dospělé osoby – matky.
- změny v socializačním procesu závisejí na typu postižení
- u dětí s těžkým sluchovým postižením a u dětí neslyšících – období napodobivého
žvatlání
Období batolete:
- dochází osamostatňování a k potřebě širších sociálních kontaktů.
- četnost a kvalita kontaktu, zralost osobnosti dítěte (schopnost odpoutat se od matky)
- učí se chápat rozdíly v projevech lidí a diferencovat role.
- postupná diferenciace odlišných sociálních rolí se rozvíjí paralelně s vývojem pojetí
vlastní role a postavení v rodině.
- osamostatňování (ze strany matky může být překážkou strach, úzkost,
neinformovanost, kompenzace pocitů viny,…)
- důležitým socializačním mezníkem je osvojení jazyka
- důležitá je schopnost empatie u matky, její vlastní city, prožitky i postoje a
vyrovnanost. Pocity napětí, úzkosti a obavy brání a zkreslují pohled na svět, přenáší se
to i na dítě.
Období předškolního věku:
- sociální aktivita omezena často na okruh široké rodiny, na prostředí mateřské školy.
- opoždění v oblasti socializace bývá do značné míry sekundární – spojeno
s nevhodnými způsoby výchovy (nedostatek příležitosti k sociálnímu učení).
- důležitá schopnost běžné komunikace, možnost spontánního a rychlého porozumění
obsahu sdělení.
- důležité pochopení životních pravidel a řádu a jejich respektování. Přijetí a zvnitřnění
těchto norem je zřejmé z pocitů viny pokud je dítě nerespektuje.
- nedostatek vzájemného kontaktu a chybění integrační tendence v předškolním věku
omezují i pozdější adaptační možnosti
- osvojení sociálních rolí závisí na rozšiřování sociálních kontaktů dítěte, jeho
zkušenosti s různým prostředí a posléze schopnosti s určitým, žádoucím způsobem
chovat.
- předškolní děti ovládají svoji roli v rodině, popřípadě v MŠ nebo mezi vrstevníky.
- dítě by mělo zaujímat postavení ve skupině a ve vztazích ve skupině se začíná
uplatňovat spolupráce i soupeřivost.
- zařazení do běžné MŠ znamená větší přiblížení normálnímu prostředí, musí však být
dobře připravena, jinak může vyvolávat strach i úzkost a posilovat tak obranné
tendence.
Období školního věku:
- nástup do školy je v životě dítěte i jeho rodičů významným sociálním mezníkem.
- předpokladem zvládnutí tohoto období je dosažení určité úrovně socializačního
vývoje, kdy dítě diferencuje roli učitele jako autority a role spolužáků na stejné
statutární úrovni.
- role žáka je typická zařazením do skupiny, kde dítě ztrácí privilegované postavení.
Z toho vyplývají normy chování, které je nutné respektovat.
- komunikační dovednosti dítěte
Studijní materiál_specializace Surdopedie_jaro 2018
- v průběhu školního věku se stabilizují sociální normy, což souvisí s rozvojem myšlení.
Chápání pojmu času a schopnosti odpoutat se z vazby na jednu situaci, pojem trvalosti
a chápání příčinnosti ve vztahu k vlastnímu jednání a následkům.
- zařazení do internátu znamená omezení vlivu rodiny, ztrátu citových kontaktů i
známého prostředí. Modelem sociálního chování jsou prakticky pouze pedagogové.
- ve školním věku se v závislosti na zkušenostech rozšiřuje a diferencuje soubor
sociálních rolí.
- pokud postižené dítě žije v internátní škole, vytváří se zde hlediska socializačního
vývoje odlišná situace než u dětí, které zůstaly v rodině. Spolužáci tráví společně
mnohem více času než je obvyklé a vytvářejí se zde vztahy, které mnohdy přetrvávají i
dobu školní docházky.
- sociální vztahy s vrstevníky se značně liší od zkušeností intaktních dětí, žijících
v rodině. Dítě s postižením má příležitost k navázání kontaktu vesměs také jen s dětmi
s postižením. Kontakty se zdravými vrstevníky v místě bydliště bývají omezené.
život v internátní škole lze považovat za určitou formu izolace
- pokud není běžná škola dostatečně připravena pro integraci dítěte se sluchovým
postižením, ani zde by nepředstavovala správné řešení.
- dovednosti sociální interakce se ve školní věku rozvíjejí vlivem mnoha faktorů,
z nichž je velmi podstatné speciální pedagogické působení např.logopedická péče.
Období dospívání:
- v socializaci se může odrazit i problémy změny prostředí. (např. přechod z domova do
internátu nebo z jednoho internátního zařízení do jiného, popřípadě do jiného města.)
- problém vyrovnání s vlastním handicapem, vědomí odlišnosti od ostatních.
- intenzivně se vytváří vlastní identita
Rozvoj sociálních vztahů ve školním prostředí
 běžná škola x speciální škola
Faktory ovlivňující volbu školského zařízení
- zajištění rané intervence
- rodina, … (očekávání rodičů)
- zajištění kompenzačních pomůcek
- kontakty s odbornými pracovníky
- kontakty s komunitou Neslyšících
- kontakty s přáteli, širší rodinou, s intaktní populací
- spolupráce rodiny s odborníky
- typ a stupeň sluchového postižení
- věk dítěte, kdy začne navštěvovat daný typ školy
- úroveň komunikačních schopností dítěte
- kontakt s vrstevníky – intaktními x se SP
- volnočasové aktivity
- bydliště rodiny dítěte
- zaměstnání rodičů a místo výkonu práce
- škola – prostředí, pedagog, asistent pedagoga, spolužáci
Studijní materiál_specializace Surdopedie_jaro 2018
Inkluze
- výhody
- nevýhody
Speciální školy
- výhody
- nevýhody
Charakteristika jednotlivých skupin osob se sluchovým postižením
 nedoslýchaví
 neslyšící
 postlingválně nedoslýchaví dospělí
 ohluchlí
 jedinci s kochleárním implantátem
Nedoslýchaví
 rozmanitá skupina osob
 pomocí sluchadel mohou vnímat mluvenou řeč a i když omezeně, tak mohou
akustickou zpětnou vazbou kontrolovat řeč vlastní
 největší vliv na vývoj nedoslýchavého mají časové faktory a spontánně působící
podmínky sociálního vývoje
 prelingválně n.
 postlingválně n.
 komunikace
Neslyšící
 ti, u kterých se „ v raném dětství (pre-, peri- nebo postnatálním věku) vyskytlo před
ukončením osvojení hlasité řeči (tedy prelingválně) tak těžké postižení sluchu, že jeho
funkční zdatnost je vysoce postižena až téměř k totálnímu omezení.“
 hlavní roli hraje zrakový analyzátor podporovaný analyzátorem sluchovým
 pro svůj vývoj potřebují odpovídající komunikační prostředek - ZJ
 nutnost/vhodnost kontaktu s dospělým neslyšícím
 komunikace
Postlingválně nedoslýchaví dospělí
Studijní materiál_specializace Surdopedie_jaro 2018
 od ohluchlých se liší tím, že v hlasité řečové komunikaci je možno podpořit schopnost
využití zbytku sluchu, aby rozuměli
 mluvenou řeč se naučili přirozenou cestou
 nedoslýchavost získaná v mládí
 komunikace
Ohluchlí
 děti, mladiství a dospělí lidé, u kterých totální nebo praktická hluchota nastala po
ukončení spontánního osvojení řeči (tedy postlingválně)
 ihned po ohluchnutí
 připravit ohluchlého jedince na překonání psychické zátěže
 hlavní problém - psychologický
 možnost CI
 komunikace
Jedinci s kochleárním implantátem
 ohluchlí s KI
 neslyšící s KI
Literatura:
FREEMAN, R.D., CARBIN, C.F., BOESE, R.J. Tvé dítě neslyší? Průvodce pro všechny, kteří
pečují o neslyšící děti. Praha : FRPSP, 1992
LEONHARDT, A. Úvod do pedagogiky sluchovo postihnutých. Bratislava: Sapientia, 2001.
ISBN 80-967180-8-8
POŽÁR, L. K osobnosti detí a mládeže s ťažkým sluchovým postihnutím. In Speciální
pedagogika. Praha: UK, 1999, č.5. ISSN 1211-2720.
ŠEDIVÁ, Z. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. Praha : Septima, 2006. ISBN
80-7216-232-2
Studijní materiál_specializace Surdopedie_jaro 2018
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-
7178-802-3
Jan Průcha, Eliška Walterová, Jiří Mareš : Pedagogický slovník, Praha : Portál 2003, 322 s. ,
ISBN 80-7178-7728
Pavel Hartl, Helena Hartlová : Psychologický slovník, Praha : Portál 2000, 776 s., ISBN 80-
7178-303-X
Marie Vágnerová, Zuzana Hadj-Moussová, Stanislav Štech : Psychologie handicapu,
Karolinum : Praha 1999, 230 s., ISBN 80-7184-929-4